Nejmilejší uklízení je před tím, než má přijít návštěvička.

I locked myself out of my flat and got stuck in the hallway for about an hour in the most ugly home clothes. That was a punishment from Universe, because the day before I‘d claimed that I‘m happy and my life is in perfect balance. I was standing in front of the door (without phone or wallet, L. in Malaysia, not knowing any friends‘ numbers by heart, meet up with M. in an hour) and did my best not to start crying. Strávila jsem hodinu na chodbě, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já jsem se vloupala zpátky do bytu.

Chaos při hledání se ve Zlíně a šťastné shledání v trolejbuse. Zastávka pro víno a mňaminky a rovnou do kina. Počkaly jsme až se dovnitř vecpe dav hysterických, náctiletých slečen a potom jsme se s největším studem vplížily do sálu. Už dlouho jsem se necítila tak nepatřičně a dlouho jsem neměla takovou potřebu do sebe rychle nalít nějaké víno. Dokonce jsme dovnitř propašovaly i olivy. Když jsme byly v půlce lahve, už se nám trošku podařilo potlačit shame a začaly jsme si užívat promítání a nádherné absurditky. BTS záznam z koncertu ve Zlínském kině. Who‘d expect that.

Značně v náladičce do Gulliveru za A. a M. Od zábavičky přes naše bytové démony k duchařským historkám majitele kavárny, který rok žil na hradě.

Pak příčetně domů posledním trolejbusem a ještě díl Hannibala, který mám trošku v mlze.

Po čtyřech hodinách spánku vstávám dodělat práci, abych se potkala s deadlinem, zatímco M. s kocourem ještě dospávají. Rozhodla jsem se nestresovat, že je neděle a já nemám skoro žádné přípravy a prostě jsem s klidem čekala, až se M. vzbudí. Neměly jsme žádný konkrétní plán, ale říkala jsem si, že kolem poledne nejspíš pojede domů. Nakonec to dopadlo tak, že jela posledním vlakem.

Říká se, že vůně a pachy jsou nejsilnější vyvolávače vzpomínek. M. voní tabákem a inzulínem, což mi vždycky nejvíc připomene celý život na Bytě.

M. prohlásila, že mimosa je přece snídaňový drink, takže to máme povolené, a za chvilku už otvírala šampaňské, které zbylo ze Silvestra.
*M. jako největší smetí v pyžamu s rozcuchanými vlasy, po tom co právě vstala v jedenáct dopoledne s šáněm v ruce*: „My jsme úplně jako ti fancy lidi, kteří si dávají snídani v luxusním hotelu na dovolené.“
„Úplně no,“ směju se.

Nevím, proč jsem čtyři roky čekala na dokoukání třetí série Hannibala. Nádherně vygradované šílenství a nejkrásnější love story ever.
„Is Hannibal in love with me?“ and „But do you ache for him?“ a lesbian Alana ve svých hot kostýmcích jako boss blázince. "This is all I ever wanted for you, Will. For both of us."

Zprvu mi přišlo, že mě ta mimosa léčí, ale odpoledne mě rozbolela hlava jako střep, jen co mi zabral prášek, už se M. vydávala do ledničky pro červené víno.

Další dávky šílenství při fotkách z Japonska a nakonec první díl Patricka Melrose jako psychotická třešnička na dortu absurdit.