'I (would) throw you gently into a fire'

is my new 'I love you' from now on

Víkend plný SKAM a BTS byl přesně ten lazy me-time, který jsem potřebovala. Protože A. chytla chřipku, čímž se zhroutil náš plán podívat se na třetí sérii, až J. bude hikovat, rozhodla jsem se na ni podívat sama. Když jsem byla už skoro na konci, A. mi napsala, že už je jí líp a že bychom to mohly přesunout na neděli. Long story short – viděla jsem tu sérii za jeden víkend 2x and I have no regrets.

A. měla nejvíc pohodlné domácí oblečení a já jsem se cítila hezká a průhledná jako už dlouho ne. Tyhlety casual dýchanky ve dvou začínají být my new favourite thing.

Ještě než jsme se do toho pustily, tak byl bonding time nad kávou a rozhovory o rozbitých rodinách, ke kterým jsme se dostaly přes A‘s ubodanou kamarádku. Just South America realness. The older I get the more confused I am if people have watery eyes because they‘re about to cry or if they‘re just tired.

Everything is so calm these days. My heart is tranquil and my soul‘s at peace.

Reunion s Kupečkem po víc než půl roce ve vlaku. <3 My s V. jsme rozpustilé a K. za nás musí korigovat realitu. Moderní útulnost ve Vnitroblocku a superdrahé, ale výborné vinisko. Historky z Číny a sdílení náhodných novinek. Protože nejsme schopné se potkat v jednom městě, K. za náma přijel do Prahy z Pardubic a pak jel do Olo za Š.

Na dalším vinisku na druhém konci Prahy s V. probíráme norštinu. Po pěti sekundách s T. a M. šílenství stoupá o bambilion procent a já vím, že hrozně nejsem připravená na NV demons.

Asi bych to neměla říkat ani to tak cítit, ale z celého Night Vale představení se mi nejvíc líbil Mal Blum – the weather.
„I got dumped in a cab by a person I didn‘t know I was dating...We should stop seeing each other. We are seeing each other?...And there was just nothing left to say, so I sent an octopus emoji. People on Twitter asked me: Why the octopus emoji? I don‘t know?! Why not? I don‘t know what I‘m doing.“ Klidně bych si na to zašla jako na stand up. A mezi těmito výbornými průpovídkami depresivní hudbička, that makes you happy s lámajícím se hlasem posazeným vysoko a výborným přízvukem. They also call everybody „babe“ which is supersweet.

„...and I came out as transgender and people keep asking me – Is this gay when I date this person? I have no idea? I mean, yes, it is gay any way you slice it, there‘s nothing heterosexual about these relationships.“ And I had to stop myself from shouting: „That‘s the best way to be.“

Also Disparition is a person? Vypadá jak největší koťátko někde ze Skandinávie, kolem krku tenkou pletenou šálečku, nic neříká, jenom se culí a hraje.

Cecilovo: „You are a person!“ Important reminder, který mi pořád rezonuje v hlavě. Jeho tělo vůbec nepůsobilo skutečně. Cecil je nějaká vyšší životní forma s nadlidským talentem pro herectví.

Celkově se mi během celého představené špatně soustředilo. Vstřebávala jsem vjemy z reunionků a nějak jsem se pořádně nedokázala nadchnout. I definitely used to feel more. I don‘t know what was happening with me. Everyone was so nice, artsy, kitten-like and lgtbq-friendly and I just wasn‘t feeling it that day.

Rozhovory o tom, co to vlastně znamená: „grind the blood into the carpet“ a o přechodnících, které M. skládala do špatných básní, which is the exact reason why I love her the same as I love V. for her immature jokes.

Later at V‘s the anxiety kicked in for absolutely no reason, because it‘s the ultimate safe place with friends I know forever. I killed it a little with hot shower and with lying in an empty, dark room curled under the blanket. My body was shaking until I fell asleep.

Everything was more or less fine in the morning and after the girls left, we had a little bit of „our time“ with V.

Nejmilejší uklízení je před tím, než má přijít návštěvička.

I locked myself out of my flat and got stuck in the hallway for about an hour in the most ugly home clothes. That was a punishment from Universe, because the day before I‘d claimed that I‘m happy and my life is in perfect balance. I was standing in front of the door (without phone or wallet, L. in Malaysia, not knowing any friends‘ numbers by heart, meet up with M. in an hour) and did my best not to start crying. Strávila jsem hodinu na chodbě, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já jsem se vloupala zpátky do bytu.

Chaos při hledání se ve Zlíně a šťastné shledání v trolejbuse. Zastávka pro víno a mňaminky a rovnou do kina. Počkaly jsme až se dovnitř vecpe dav hysterických, náctiletých slečen a potom jsme se s největším studem vplížily do sálu. Už dlouho jsem se necítila tak nepatřičně a dlouho jsem neměla takovou potřebu do sebe rychle nalít nějaké víno. Dokonce jsme dovnitř propašovaly i olivy. Když jsme byly v půlce lahve, už se nám trošku podařilo potlačit shame a začaly jsme si užívat promítání a nádherné absurditky. BTS záznam z koncertu ve Zlínském kině. Who‘d expect that.

Značně v náladičce do Gulliveru za A. a M. Od zábavičky přes naše bytové démony k duchařským historkám majitele kavárny, který rok žil na hradě.

Pak příčetně domů posledním trolejbusem a ještě díl Hannibala, který mám trošku v mlze.

Po čtyřech hodinách spánku vstávám dodělat práci, abych se potkala s deadlinem, zatímco M. s kocourem ještě dospávají. Rozhodla jsem se nestresovat, že je neděle a já nemám skoro žádné přípravy a prostě jsem s klidem čekala, až se M. vzbudí. Neměly jsme žádný konkrétní plán, ale říkala jsem si, že kolem poledne nejspíš pojede domů. Nakonec to dopadlo tak, že jela posledním vlakem.

Říká se, že vůně a pachy jsou nejsilnější vyvolávače vzpomínek. M. voní tabákem a inzulínem, což mi vždycky nejvíc připomene celý život na Bytě.

M. prohlásila, že mimosa je přece snídaňový drink, takže to máme povolené, a za chvilku už otvírala šampaňské, které zbylo ze Silvestra.
*M. jako největší smetí v pyžamu s rozcuchanými vlasy, po tom co právě vstala v jedenáct dopoledne s šáněm v ruce*: „My jsme úplně jako ti fancy lidi, kteří si dávají snídani v luxusním hotelu na dovolené.“
„Úplně no,“ směju se.

Nevím, proč jsem čtyři roky čekala na dokoukání třetí série Hannibala. Nádherně vygradované šílenství a nejkrásnější love story ever.
„Is Hannibal in love with me?“ and „But do you ache for him?“ a lesbian Alana ve svých hot kostýmcích jako boss blázince. "This is all I ever wanted for you, Will. For both of us."

Zprvu mi přišlo, že mě ta mimosa léčí, ale odpoledne mě rozbolela hlava jako střep, jen co mi zabral prášek, už se M. vydávala do ledničky pro červené víno.

Další dávky šílenství při fotkách z Japonska a nakonec první díl Patricka Melrose jako psychotická třešnička na dortu absurdit.