I'm happy,

nothing's going to stop me.

Někdy na začátku školního roku jsme si ve sborovně povídaly s kolegyní, která je v posledním ročníku na bakaláři. Byla v té době dost v depresi, protože moc nevěděla, co se životem, jestli studovat a když jo, tak co, nebo jestli jít pracovat a jak to potom skloubit s rodinnou a podobně.
Me: anxiety rises, feeling that I‘m falling behind, demons in the stomach, protože mi připadalo, že jsem na tom dost podobně.

Včera jsem ji po dlouhé době potkala, tak jsem se ptala, co je nového. Říkala, že je těhotná, takže se jí plány dost změnily.
Me: genuinely happy for her, stable, understandning that everything has its own pace, zero demons

Minulou sobotu jsme měli jít „na jedno,“ abychom se rozloučili s L. než odletí. Protože jsme předtím s L. ještě braly na večeři její tetu, naplánovaly jsme sraz až na 8:30. M. už byl ve městě dřív a A. nakonec nedorazila, protože „8 is too late to leave the house.“ Od té doby si z ní pořád děláme srandu, že je babička and she claims that she has a 90 y.o. soul. Během Trivia night jsme si skoro všichni objednali čaj, který nám přinesli v takových těch klasických asijských konvičkách s kalíšky. Když si objednala A. dostala nejvíc babičkovský porcelánový servis. Vtípečky se ještě vystupňovaly, když potom s tím hrnečkem v ruce uklidňovala typicky učitelským ‚shhh‘ hluk v kavárně. (She‘s 34, M. turned 29 in summer and L. is 30). I was joking that I should find younger friends and they were joking how I don‘t know anything ‘cause I‘m too young for it.

A month ago me: Freaking out ‘cause I know nothing about tax return
Today me: Filling it in like a boss