Polské střípky a náhodnosti

Děsivé a nádherné komplexní sny a po nich ranní prázdnota.
Čteš moje tajné básničky a já tě líbám na tvář. Potom přeju M. k narozeninám, na což jsem v realitě zapomněla. Podotýkáš: „Aha, tak ty píšeš svoje básničky...krví.“ A je to tak, jsou to obří archy papíru a všechno je sytě karmínovou.
Potřeba psát a být s mými příběhy protekla do snu.

Me:*wearing red and white sweater with penguins, polar bears and anchors*
My student: Isn‘t it too soon for Christmas sweater?
Me with a straight face: This is sweater for polar expedition.

Dneska mi slečna, kterou učím japonsky řekla: „Čekám tady, protože venku je zima a já nemám kamarády.“ Jestli se rozhodne zaprodat duši ďáblu a studovat na upolu, můžou s T. a J. založit klub. Jung do svých archetypů zapomněl zahrnout studenta japonštiny.

Teď už je to ancient history, co jsem M. v noci psala zamilované výlevy. Poslední dobou mi zase ona na oplátku posílá svoje noční breakdowny nasáklé smutkem. Je výborné, že jsme skrz to všechno zůstaly kamarádky. Těší mě, že jsem pro tebe člověk, kterému píšeš tyhle věci a taky mě mrzí, že nemáš někoho takového blíž u sebe.

Words can't express feelings I have for John Darnielle and The Mountain Goats. Tomorrow in Poland for 100 Czech crowns. What is this unbelievable magic?! OR lie? More on this story as it develops. (I‘m listening too much wtn.)
The mountain goats concert was highlight of our lives / Everything was leading to this moment / After that we casually chatted with JD / And he read a fragment from his book next day as a bonus / The most unpredictable and beautiful trip to Poland ✨✨✨❤️❤️❤️
That moment when JD is speaking to you and you don't know if you're Veronika with a C or with a K 'cause letters and words have no meaning 'cause that is not real and can't be happening. /
Když jsem tu historku vyprávěla A., už dopředu se děsila: „Oh no, you did something bad, didn‘t you? What did you do?“ Samozřejmě, že se mi povedlo udělat trapas. That‘s me. And I like when someone knows me like that.

JD si během čtení pohrával v ruce s kamínkem a uhlazoval si vlasy nožkama brýlí.
Art is the representation of what happened in the wordless space.
A good artists never finish only abandon.
Nemůžu přidat uvozovky, protože nevím, jak to přesně říkal.

Před začátkem čtení jsem se snažila parafrázovat JB, což nevím nakolik se mi podařilo, a proto raději citát:
„For a person like me, who feels a lot of things, the amplitude is really high—I experience so much joy that I want to cry, because the air feels nice and the flowers are blooming. Or I hit a really low point. We can learn how to move through those changes more skillfully.“
V těchhle dvou větách Julien Baker shrnuje jak moc je pro mě reletable.
V. řekla něco v tom smyslu jako že ví, že je to o mně pravda a že se snaží brát si jenom ty horní vrcholy pocitové sinusoidy.
Stává se mi často, že i když o sobě něco s jistotou vím, slyšet to z cizích úst je svým způsobem silně eye-opening moment.

Po pár dnech mimo domov je hrozně satisfying sedět doma pod dečkou s kočkou v ideální vzdálenosti ke hlazení a článkem do práce.

Nemůžu už polské zážitky sepsat, protože jsou proceděné v kronice a převyprávěné Š. po půlnoci na koleji.

Really, really, really tired body, but healed soul thanks to conversations with people I love, great live music, travelling and well also wine. 
鬼は外✨

Myslel jsem, že jsem Král Pathos,

ale během této písně jsem si uvědomil, že jsme oba stejní, lidé, kteří se cítí více k extrémům. Chtěli jste jít tančit, zatímco JD zpíval vaše belgické věci. A samozřejmě s takovou písní muselo být pomalý tanec. Rozběhli jsme se do rohu místa konání, přitiskli jsme těla k sobě. Byla to tak neuvěřitelně krásná chvíle. Tipy z vína, hlas JD, tmavě červené místo a nás. Nemohl jsem to mluvit, tak jsem se snažil vysvětlit vše, co jsem cítil, když jsem stiskla ruku co nejvíce a vy jste mě zmáčkli zpátky. Tančili jsme se a všichni nás na nás zírali a cítil jsem se trochu strašně, ale také opravdu úžasný. Tančili jsme a hlavu si položili na rameno tak přirozeně, i když jsem si myslela, že to není možné, protože jste o něco vyšší než já. A byl to náš okamžik a vy jste říkali, že to byl vrchol našeho života a všechno vedlo k tomu okamžiku, který byl zcela pravdivý. A tančili jsme a všechno, co jsem chtěla, bylo plakat a křičet, ale všechno, co jsem dělal, se široce usmíval s vybuchujícím srdcem.

Občas vkládám krátké textu do google překladače, aby mi rychle podtrhal překlepy, které nevidím, protože už nějakou dobu nepoužívám word a můj nový textový editor neumí pracovat s cizími jazyky. Špatné překlady jsou samostatný druh umění and I love them for that.

A teď tedy originál:

I thought that I was The King of Pathos, but during that song I realized, that we are both the same, the people who feel more to the extremes. It was you who wanted to go to dance while JD was singing Your Belgian Things live. And of course with that kind of song, it had to be slow dance. We ran into the corner of the venue, pressed our bodies together. It was such unbelievably beautiful moment. Tipsy from wine, JD‘s voice, dark red venue and us. I couldn‘t speak so I tried to explain everything I felt with squeezing your hand as hard as I could and you squeezed me back. We danced and everyone stared at us and I felt a little bit awkward but also really amazing. We danced and you rested your head on my shoulder so naturally, even though I thought, that that‘s not possible because you‘re way taller than me. And it was our moment and you said that it was the highlight of our lives and everything lead to that moment, which was completely true. And we danced and all I wanted was to cry and scream, but all I did was smiling wide with exploding heart.

Have you ever tried to erase a memory as it was happening?

Tiny lesbian gathering. M. Přijela na návštěvu z Brna. I když už se nějakou dobu známe, tím, že jsou mezi setkáními dlouhé přestávky, je mezi námi spousta cizoty.
Dozvuky nemoci, tak nepokračujem na párty.
Nothing turns out like you pictured it, jak říká Julien Baker.

V sobotu na dosud nejpříšernější divadlo, ukřičenou italskou komedii, při které si H. s prasklým ušním bubínkem musela co chvíli zacpávat uši.
Když jsme vyjížděli z parkoviště, H. trochu drcla do auta za sebou.
Na to jak špatný to byl večer, jsme to myslím všechno zvládly docela s grácií.
Potom deštěm do Salónu na víno. Kavárna, která podle bůhvijakého klíče kombinuje kýč a vkus, že výsledek je překvapivě příjemný.
Zůstáváme až do zavíračky. Nejmilejší povídání a roztomilá servírka, která nám k vínu nosí brambůrky a tousty grátis.
Když už jsme byly skoro na odchodu, dvacet minut před půlnocí, vecpala se do kavárny banda ožralých fotbalových fanoušků. Začali si objednávat, i když slečna říkala, že bude za chvilku zavírat. Protože jsme byly v místnosti jediní další zákazníci, samozřejmě si neodpustili několik debilních poznámek naším směrem. Snažila jsem se je zabít pohledem a sarkastickými odpověďmi, ale nic není víc neodbytnějšího a sebevědomějšího než připitý chlap.
Za chvilku tomu nasadili korunu, když shodili velký skleněný tác tak šikovně, že spadl slečně servírce na ruce, takže začala krvácet.
Ptaly jsme se, jestli je všechno v pořádku a jestli nepotřebuje pomoct.
Nakonec přeci jen jednoho z pánů napadlo, že by se mohli přesunout domů k někomu, u koho bude víc alkoholu. Ode dveří na nás ještě houkli pozvání jestli se nechceme připojit, zatímco slečna stála opodál, držela se za krvácející ruku a sbírala střepy. Když konečně vypadli, pomohly jsme slečně uklidit. Z vedlejší místnosti se k nám přidala ještě další zákaznice, kterou její přítel nechal v kavárně, protože šel někde do města shánět cash na zaplacení útraty. Woman power.

V Gulliveru sice nemáme svůj stůl, ale stejně je to nejvíc domácí prostředí.
Karty proti lidskosti měly nakonec úspěch a všichni jsme se ujistili v tom, že jsme příšerné lidské bytosti a skončíme v pekle.
M. a P. míří do Jordánska. Dobrovolné bezdomovectví v poušti na šest týdnů. Please be safe.

Čím víc se chceme přestěhovat, tím víc mám ráda náš miniaturní byt. Moje každodenní paradoxy. Dlouho jsem si říkala, že je přece jedno, kde bydlíš, jak dlouho a jak často byty střídáš. Teď je ale ta představa přestěhovat (i když jen přechodný) domov mezi nové studené stěny, čím dál nepříjemnější.