Výlet na Pálavu

Na oběd jsme si dali džbánek vína a potom jsme vyrazili na výlet do Mikulova. L. to víno v třicetistupňovém vedru moc nezvládla a v autě rozjařeně prohlašovala, že je to největší dobrodružství jejího života.

Na zámek a Kozí hrádek osvěžujícím deštěm.

Když jsme už s M. vzdali hledání kešky na Kozím hrádku a sedli jsme si na zídku, L. na nás po chvilce zavolala: „Mám ji, vy jste houby kamarádi, že jste mě v tom nechali:“
Povídám: „Cože? Holubí kamarádi?“ A od té doby už si neřekneme jinak.

Potom ještě do zatopeného lomu, zchladit si unavené nohy.

Večer stěhujeme lehátka na terasu a stavíme je do kruhu, abychom si mohli povídat, popíjet víno a zároveň koukat na hvězdy.

P. nám vyprávěla o svém největším dobrodružství v životě v Indonésii.

Mluvili jsme o tom, že v hetero vztazích je mnohem méně dramat, než když spolu chodí dvě ženské. L. o tom nakreslila graf na flip chart v konferenční místnosti nad sklípkem, kde jsme popíjeli víno do čtyř do rána. Nejlepší nejhorší věc byla, že ten sklípek byl tak blízko, takže nám P. nosila další a další lahve. Nakonec jich bylo asi sedm. Litrových.
Ovíněná P. rapuje Eminema.
L. tancuje na stole.

P. říká slova, která mě zraňujou a mrzí, i když za nic nemůžu. Při nejbližší příležitosti jí musí říct, jak moc mě to všechno mrzí.
Vždycky jsem si myslela, že je zajímavý člověk a vždycky jsem s ní chtěla být kamarádka. Vesmír proti tomu ještě pořád bojuje různými způsoby.
Obdobně mi chybí i J. tuším, ale že je možné, že už ji nikdy neuvidím, což mi nedávno bylo i doslova potvrzeno.

V největší kocovině se ráno s L. válíme v posteli a M. na zemi. P. nás pozoruje a říká nám miláčci.
P. ráno ve velmi smeťovitém stavu: „Zahajuji resuscitační sprchu.“
Zničení jdeme na výpravu do večerky pro rohlíky, šunku a kolu. Po deseti minutách na slunci se cítíme o sto procent hůř.
P. se na mě unaveně směje, zatímco mi dělá kafe a já ji přesvědčuji, že nás nemůže zvát na bambilion vín.
Cpeme do sebe utopence a zapíjíme je kolou „na spravení.“
Potom P. s M. ještě v obří pánví míchají vajíčka.

Večer jsme to předem oslavili a na druhý den ráno jsme ulovili jubilejní padesátou kešku.

Potom ještě znova jedeme do vesnice, která je poblíž, na domácí zmrzlinu a hroznovou limču.

P: „Už bych tomu životu chtěla dát nějakou strukturu.“

Já všem přiznávám, že mám tyhle smeťovité stavy nejradši.

Po cestě domů hrálo v rádiu No place I’d rather be a byla to nejvíc pravda.