Básničky z cest na krátkou vzdálenost

Paralelní básně

Going to Brno

Lovecké kočky v záplavách zeleně
Chytají do tlapek vůni jara

Měla bych přestat říkat
„zalité sluncem.“
Slunce není konev.

**
Všechno, co po tobě zbylo,
je kamínek z Barcelony,
který ve Španělsku nasákl Sluncem,
takže mě ještě teď hřeje v kapse.

Všechno, co po tobě zbylo, jsou básničky,
které navíc ani nejsou o tobě.

Možná, že teď už bych zvládla říct „láska“
bez toho, aniž bychom snědly
kýbly horké kaše.

Dřív jsem se dokázala zamilovat do každého,
kdo zvládl slovo láka vyslovit nahlas.
Takoví byli všichni zbabělci.

**
Topím se,
čekám nehnutě.
Ruce mám modré, modré.

Nikdo z mých blízkých netuší,
že nebudu odpočívat
v hrobě.

**
Čtu básně, abych věděla,
jak lidi používaj slova,
abych mohla krásy prožívat
zas a znova.