Pokaždé,

když chci přijít s nějakým absurdním faktem, tak to Š. dokáže přebít.

B. říká, že už by beze mě nemohla být.

Večer s partou leseb, vínem a deskovkama. MDŽ at its finest. Možná je to dokonce poprvé, co se opravdu těším. Narychlo peču kokosové řezy a poslouchám u toho Hentaie.

Začínáme u DiXitu a potom se přesouváme ke Krycím jménům. Měníme týmy a je to zábavička. Po vínu přichází fancy rumy a pomerančový aperol. J. zkouší nějakou očistnou olejovou kůru, tak na všechno víno a rum dostávám ještě lžičku lněného oleje.

J. zmiňuje, že jí přijdou vtipné věci, co říkám, kterým se třeba ostatní nezasmějou. B. žárlí. Já se směju. Taky proto, že B. trvalo dlouho, než si k J. dokázala najít cestu, a mně to zabralo jen chvilku.

Dostáváme lžičky, aby se nám líp jedly semínka.

Když hraju s P. máme týmy rozdělené na lingvisty a matematiky a dáváme si vzájemně bídu.

Cestou domů jsem přemluvila B., aby šla se mnou na houpačku a o chvilku později potkáváme M. na koloběžce.

Pracovní pohovor v další jazykovce, který jsem si hrozně užila. Hned na začátku slečna předesílá, že japonština je skvělá a že se ji snaží učit, protože zanedlouho jede do Japonska. Tak spolu chvilku probíráme japonštinu, dávám jí rady, vysvětluju, jak funguje. Teprve potom se přesouváme k otázkám týkajícím se práce. Říká, že jí přijdu jako správný nadšenec pro jazyky. Zmiňuje, že by se chtěla naučit gaelštinu, protože kdysi slyšela gaelskou ukolébavku a hrozně se jí líbila. Tak prohodím, že mně se moc líbí velština. Když odcházím mám pocit jako bych si s někým povídala nad kávičkou o tom, co nás v životě nejvíc baví, a vůbec ne jako by právě proběhl nějaký formální pohovor.