pátek 4. listopadu 2016

Podzimní čas s rodinkou

Večer s B., rodiči, M. a H. Popíjíme a zobeme domácí mňamky. M. nás má opravdu ráda, i když je do rodiny přivdaná. Chtěla by si nechat vytetovat znaky, tak to konzultujeme. Family time.

Ráno s kocovinou na výlov rybníka. Podzimní listí v oboře.

Moštování byla naše každoroční tradice, které se účastnila celá rodina. Se sestrami jsme sbíraly jablka do košů, zatímco rodiče připravovali vše ostatní potřebné. Odpoledne už se brzy stmívalo. Vytáhli jsme ze sklepa vanu a do ní napustili studenou vodu. S červenými tvářemi a zkřehlýma rukama jsme ve vaně opláchli jablka. Potom se z nich udělá kaše, která se nacpe do moštovače. Pak se mošt procedí, aby nebyl kalný. U toho jsme vždycky už šťávu nabírali vekou půllitrovou sklenicí a ochutnávali. Vždycky si u toho připadám důležitě jako u degustace vína.

Tentokrát jsme moštovaly jen já s B. a tátou.

Poprvé jsem viděla, jak vypadá náš sklep po požáru. Asi před čtrnácti dny nám chytila ve sklepě elektřina. Naštěstí prohořely vodovodní trubky, čímž se oheň uhasil. Psi navíc štěkáním vzbudili mámu. Kdyby to tak nebylo, mohl nám shořet barák s celou rodinou, která uvnitř spala.

Tak jsme moštovali u toho ohořelého sklepa zacákání jablečnou šťávou. Na večer ještě začalo pršet. Máma mezitím upekla Kremšnyt, takovou mňam buchtu, kterou si B. přála. Přinesla nám ji do sklepa spolu s kávou.

Normální podzimní den v časové bublině u nás doma.

2 komentáře:

  1. Tak díkybohu za trubky, fuj.
    Kremšnyt zní jako "jídla ze skanzenu", co dělají v Herbáři. Ale taky bych si dala.

    OdpovědětVymazat
  2. Rodinný bubliny, <3. Taky jsme kdysi dělali moššt, teda taťka, a pak jsme ho popíjeli ze zelených skleněných lahví. Mošt už dlouho neěláme a letos nám neuzrálo ani jabko. Ale sedíme v novým bytě, co pořád voní nevyschlýma omítkama (a teprve minunlej týden mi rodiče přivezli do pokoje postel) a popíjíme zázvorovej likér, protože prevence proti chřípkám, to je jasný.
    Ještě že existujou trubky, fuj.

    OdpovědětVymazat