Barva kouzel:

Pohanská trobština připomíná japonštinu.
Krysí pošťáci, skřepaslíci, pláže nepřirozena.
Malí démonci malujou a počítají hodiny.
Mrakoplaš má tolik smůly jako 天使 v Japonsku.
Na Zeměploše taky žijí dryády.
Čarodějné knihy netěsní.
Loňské sazeničky dávají nejlepší víno.
Když padáš, tak to nebolí.

Sestře je smutno v Olo, tak jí posílám psí historky, které vím z telefonátu od mámy: Čert přinesl na ocase ze sklepa jedlovou větvičku. Samík ji pak objevil a tajně si ji přinesl na postel.
天使 jí půjčila svetřík. Slíbila mi, že na ni bude hodná a svůj slib plní. <3 Sestra říká, že 天使 je zlatíčko.

Š. s K. mi podávají podrobnou zprávu o tom, jak stavěly Kupci židli.

Když jsme se spolu dívaly na šestou epizodu, Borůvka říkala Evokům drobečkové. Nejradši má Chewieho. U sedmé epizody jí nejspíš bude moc smutno.

Přišlo mi první Psaní na nové stanoviště. Budu si dávat pozor, aby ze mě nevyprchaly třpytky! Budu! Potom bych to už ani nebyla já.

Gerardovy morning pages jsou moje nová nejoblíbenější věc vůbec.

Večer s L., E. a M. v příjemné hospůdce, která připomíná tu U Arnošta. Švec Pásovec, nejlepší pivo jaké jsem kdy pila.

M. mi v práci říká Borůvko. Zvláštní.

Děsivé sny plné čínských démonů. Chránila mě před nimi duhová aura.

Sbírám hezké vzpomínky jako střípky do skleničky.

Zápisky z průřezu září. (moc ř a z)

Sestřino vystoupení na obecních slavnostech. J. těsně před vystoupením bodla do nohy vosa. Naschvály. Potom sedíme na trávě blízko u pódia a sledujeme žongléra, který si hraje se skleněnými koulemi jako Jareth a pouští si k tomu Bowieho. Pak taky mažoretky a vystoupení spv, ke kterému jsem kdysi patřila. Nostalgie.

Potom večer hrajeme s J. a J. Pandemic. Hraní deskovek je teď taky náš domácí oblíbený fun time.

Prvně jdeme (běžíme) s B. cvičit na slunci do trávy.

B. mi k narozeninám koupila stojánky na vajíčka s plameňáky v Létajícím tygrovi. Naše první společná věc do domácnosti.

Na narozeniny se v restauraci, kde pracuje B. kamarádka, promítalo Pulp fiction. Daly jsme si to s pivem a vínem a výborným vege jídlem.

A. je takový ten člověk, který se tě po pár minutách, co tě zná, zeptá, jestli s přítelkyní plánujete rodinu a kdo bude rodit.

Zdálo se mi, že jsme snědly vesmír, byl tmavě modrý a hvězdný. Potom jsme chovali ježky, ale bydleli s bobry, takže jim byla zima od vody a musela jsem je balit do ručníků.

B. se zdálo, že sbírala koťátka do košíku.

Doma už máme malé modré škrabadlo pro naše budoucí kotě.

Chci norskou lesní kočku.

Velké lásky jsou velké téma poslední doby.

B: „Tys mě nakazila vším, co máš.“

Emma Watson mi hrozně připomíná Halinu.

B. usnula tak, že držela za packu moji plyšovou vydru.

Začíná mi chybět japonština.

Fixa léčí duši.

Naučím se být sama, dokud tady nebudu mít nějakou blízkou duši a časem si pořídím koťátko.

Najdu si místečka, kde mi bude hezky. Už jedno mám poblíž hřiště u řeky, kde žijou kachny a nutrie a jejich malé nutřátka. Chodím si tam číst.

Zdálo se mi, že Klára byla na výletě v Nuuku.

Lucčiny velké pravdy: Every next level of your life will demand a different version of you.

V. z noční má v sobě něco z E.

Na narozeniny jsem skončila v hotelu dřív, než jsem tam vůbec začala.
Kupec s V. mi posílají k narozeninám slova útěchy a Klárka lištičky.
Š. mi dala k narozeninám obrázek Snoop Doga jako kapitána.

Hned další den jsem se byla zaučit v čokoládovně. Příjemně a útulně jako doma. Obě paní jako bych znala už dlouho.

Do čokoládovny se jde skrz lázeňské městečko kolem řeky. Večer, když zavřeme, na březích spí kachny.

Přiznávám, že jsem nepraktický člověk a musím se sebou nějak žít, a je to jedna z nejpravdivějších věcí, jaké jsem řekla v poslední době.

Všechno, co teď potřebuju je ztratit se v práci.

Každý den pouštím dovnitř čerstvý vzduch a větrám ven démony, posílám je pryč. Je jich tady čím dál míň.

Trhám stránky v to do listu / odlehčení, že jsem toho už spoustu zvládla vyřešit a odškrtat.

Útržky básniček,

které sežerou Librarians v rámci Poetry Week.

Když mě ráno B. vzbudí, jak vstává do práce a já už potom nemůžu usnout, pouštím si wtnv, aby mě ukolébal Cecilův hlas plný démonů. Domácích démonů, jak říká M. a má pravdu. Pak vstanu a poslouchám tu epizodu znova u snídaně a pak i u uklízení, když myju nádobí, prožívám jak se v night vale prohání písečná bouře. A potom u všeho dalšího, u vybalování věcí, které jsem přivezla ze starého-nového bytu k B.

Wine glasses clink together.
They hate each other.
They clink until one breaks
and then the other.

You turn to me and ask,
“Do you ever think about suicide?”
I look away from you and close my eyes,
eat the raspberries to confuse the blood in my mouth.

I will sleep into you
if you hold me too tightly.

Zapomínám, kolik jsme toho s Kupcem prožili. A jaký má výborný hudební vkus. A jak si dokáže užít koncerty jako málokdo.

Po třech měsících mám konečně všechny svoje věci na jednom místě. Píšu první dopisy z nového stanoviště.

S 変な rozdělujeme rok podle sezón alkoholu.

Kupci chtěli už dřív v Albertu prodat 50 paprik, tentokrát to bylo pro změnu 32 croissantu.

U B. v bytečku děláme útulněji. Postel k oknu, větší prostor, víc světla. Snídaně šlechticů a zdravé snídaně. Pereme všechno prádlo, vaříme spolu dýňovou polívku. Život. Vařit dýňovou polívku je hrozně uklidňující, nejvíc krájecí a mixovací pasáž. Mám ráda, když ve vodě nejde nic vidět a pak, když začnu mixovat, vyvalí se z hlubin oranžová barva, jako když se valí krev na hladinu po zabití nějaké příšery ze dna moře.

Kávička s mňamkami a filmečkem. Pohoda jaká může být jenom v neděli.

To, že na bytě s V., L. a mojí sestrou bude nakonec bydlet 天使, je jedna z největších absurdit poslední doby.

Stranger things. Twin Peaks vibes, The Clash, Winona Ryder, King, světýlka, skvěle napsané postavy, výborná hudba, blešky a blesky vzývající démony, dětský gang na kolech, začarovaný les, pasti na medvědy, Star wars, Milénium Falcon a Lando, spousta soli, láska. Asi mám nějakou slabost pro knižní a filmové scény v lomu.

Sen: Měli jsme doma obří klec, takovou tu, jak bývá ve filmech - na kanárky - a v ní jsme měli nahoře ptáčka a dole vlka. Byly povodně a ta klec se nějak ocitla ve vodě tak, že šel vidět jenom ten ptáček, a ten vlk byl už potopený. Pak jsem je zachraňovala.
Potom se mi zdál nádherný nekonečný sen, ve kterém byla veškerá naše blízkost.

Naše propojení s 変な je pořád silné a vesmírné, i když jsme dál od sebe. S Kupcem vaříme ve stejný den dýňovou polívku a s V. se nám ve stejné dny zdají sny o zvířatech v klíckách.

Nothing but thieves - krásné teskno.

Nezvládám ve svých zápiscích zachovat chronologičnost.

Poslouchám písničky z Les Mis

a píšu poznámky k obhajobě uprostřed nepořádku spojeného se stěhováním.

S V. snídaně na bytečku s rychlým probráním nejdůležitějších bodů léta.

Pak s Širunkou ve Zbrojce jako bychom se naposledy viděly včera, přitom to bylo celé léto.

Obhajoba diplomky, poslední nespravedlnosti v rámci bakalářského studia. Mám dobrý pocit, představila jsem, obhájila jsem před oponentkou a vybojovala Béčko. Byly doby, kdy jsem si myslela, že tu práci nikdy nebudu schopná dokončit. 天使 je na tom úplně stejně jako já. Š. to má se spoustou smíchu jako všechny zkoušky. Takže druhý bakalář v KT a v 変な jsme už bakalářky kompletně všechny + 天使 a M. Po oficiálních gratulacích skoro žádné emoce, všechno je poklidné, jdeme se najíst, vyzvedáváme M. v jejich jediných šatech a přiťukáváme si cidery u Š.

Konečně můžu oficiálně používat všechny svoje tituly: bakalář / kapitán / master of the wicked / komodor / señor Lopéz.

Myslela jsem, že mít hezký výhled z bytu je jedno z důležitých kritérií při jeho výběru. Zapomínám při tom, že Š. má z okna výhled na dvorek věznice. Asi to není zas tak důležité.

Předáváme si letní zážitky. Š. má trauma z prvního krátkého pobytu na táboře. M. a Š. obě znají někoho, kdo má brzy nastoupit do vězení. Absurdity.

Fixí velké pravdy

Po pláči je vždycky čisto. Taky proto, že pak už nemáš energii na dramata.
Velká láska není zbytečná, ta je navždycky.
Mentální dávidlo / když se se sebou nesejdu, když se cítím, že ze mě zbývá už jen málo.
Když se potkaj na ulici, mávnou rukou jako vždycky a je to jak vlak, když mine vlak.

Cesty na ranní volejbal ještě před svítáním spícím, temným městem v uších Klenot pořád dokola dokud neznám nazpaměť.

„Ty ses vlastně nikdy neflákala, že?,“ řekla mi nedávno L.

Když jednou sjedeš řeku, už se na žádnou z nich nikdy nepodíváš stejně.

Můj telefon se taky zcvoknul z japonštiny, nahradil náhodná písmenka v názvech písniček znaky. Zajímalo by mě, podle jakého klíče.

Mám trochu hrůzu z železničních přejezdů. Vždycky když řídím, zpomaluju a rozhlížím se, i když je světelný. Dneska jsem jela autobusem, který projel cinkající přejezd na červenou. Něco ve mně umřelo.

Káťa byla chvilku jako Cecil. Měla třetí oko.

Zdálo se mi, že mi na recepci přišel Japonec, který se jmenoval King Kong Lee. Moc japonské jméno. Moc skutečné jméno.

„Já jsem úplně magor.“ „Ne, já jsem magor.“ Takhle spolu mluvíme se sestrami.

Got II druhá půlka:
Já jsem Cizinec. Jsem černým stínem s hvězdami místo očí.
„Každý ze Sedmi ztělesňuje všechno ze Sedmi.“
„Člověk slyší šepot písku ve sklenici…“
„…přízračné želvy, co nosí vzkazy mezi domy bez oken,…“

Vltava 2016

LMka jsou rodina, na vodě se to jenom potvrdilo. Známe se devět let. S B. devět měsíců. Totální návrať, mám pocit, že se mi nikdy nestalo žádné ze zel v realitě mimo Vodu. Hlavně, že se nikdy nestal celý KAS.

Hned první večer v kempu jsem si sedla do smůly, což je metafora na všechno. Sinusoida štěstí, jak říká WB.

Vystupuju z loďky potápěčským stylem, jak jsem se naučila na vodáku. Ten okamžik, kdy čekáš, než se nad tebou za chvilku zavře hladina.

Ztratila jsem klukům vršek tak nebylo zbytí, museli jsme vypít celou flašku a taky jsme pak podle toho vypadali.

„Já to vidím, že už nemůžeš,“ držíme se za ruku přes barel. Rodina.

Jedno z mála znamení, které mi Vesmír v poslední době dal je, že nejspíš chce, abych jela na vodu.

Přes rok jsem zapomněla, jak hrozně náročná a jak vůbec ne odpočinková je Voda. Navíc asi stárnu, protože mě z lodi a ze stanu bolí všechny kosti a nejvíc kolena, které jsem třetí den po posledním jezu nemohla pomalu při vystupování narovnat. Spíme ještě méně než loni.

Konec sezóny takže míň lidí, klidnější kempy, větší zima v noci ve stanu. 火は必要です。

Černé historky a náš ještě černější humor.

Po prvním dni na vodě naprosté fyzické i psychické vyčerpání.

Vyplouváme jedině s rumkolou.

Více soulodíme s cizími. S Danem a jeho partičkou na vodě a pak i U Fíka kolem minimálního tepla z ohýnku lihového vařiče.

Loďka ve tvaru labutě - prý sjede i jezy.

Pokusy o název našeho týmu, abychom si mohli udělat vodácké tričko: „bylo nás osm“, „manžety a meandry“. Nikdo neví proč.

Třetí den na vodě v kempu Vltavan přichází vnitřní mír, který jsem hledala poslední dva měsíce, možná víc, možná rok.

B. si zdřímla, měla moc energie a potom šplhala po skalách.

Na chvilku jsme na naší loďce vezly cizího pejska.

Donutily jsme s námi zpívat celý dětský tábor.

Mohli bychom se účastnit závodů ve hromadném stavění stanů na rychlost.

„Řečička, to bylo ještě před vynálezem slova potok.“

Tachoměr.

Zdevastovaná v MCD u Brna v devět večer zuřivě píšu meil vedoucí, co je s posudky.

V deset večer vyčerpaná v Olo na bytě, ukládám B. do postele a čtu si posudky.

Nakonec stejně nemůžu spát, není mi dobře a venku něco slabounce cinká.