Na stejném místě,

kde se konávají Trivia nights mají i spoustu dalších cool akcí. Na duben je naplánovaný art project pro amatérské básníky. Každý může přinést tři svoje básně, které budou nějakou dobu vystavené v kavárně, a potom je všechny zařadí do almanachu, který tam zůstane dostupný ke čtení. I’ve already prepared this and gonna hand it in on Tuesday. I’m terrified to be honest, when I think about all the people who’ll come to the cafe to read the poems.

Hrozně mě baví Britská historie. Jednak v tom je skvělý systém, přesně takový, jaký jsem od dálkového studia očekávala, a navíc je to všecko šíleně zajímavé. V roce 1199 jste mohli koupit ovečku za čtyři pence.

I was really tired (maybe because of the time shift maybe not) and I didn’t even feel like teaching at all. But it was a great day after all. We had a very nice chat with V. and the ‘small boss’, how I call him. We talked about the importance of studying English and old-fashioned cameras.

Then with one of my favourite students I felt a little bit like a shrink. He was upset because of some issues at work, so we discussed them and then we just kept talking during the rest of our ninety minutes lesson. It was mainly about happiness, job and a meaning of life.

Pride and Prejudice
Kdysi dávno k maturitě jsem četla český překlad. Možná je to tím, že si to tak málo pamatuju, možná je to anglickým originálem, ale tahle verze pro mě měla úplně jinou atmosféru.

“She has nothing, in short, to recommend her, but being an excellent walker,…” To chceš.

“Let me call your maid. Is there nothing you could take to give you present relief? A glass of wine; shall I get you one? You are very ill.” Darcy moc dobře ví, že víno je lék na všechny duševní zmatky.

Fucking Lydia ~_~

Dala jsem i druhou šanci zfilmované verzi. Musela jsem v sobě potlačit prejudice k hlavní představitelce, abych si z knížky vzala i nějaké morální ponaučení. Hrozně mě totiž rozčiluje Kieřino hraní i její mimika a vlastně celý obličej. Mám teď ale nové soft spoty pro smutné oči pana Darcyho. Myslím, že jsem z toho příběhu nikdy nebyla tak na větvi jako asi téměř všechny moje kamarádky, protože jsem se neztotožňovala s Elizabeth, což je asi ta nejpřirozenější věc, která se nejvíc nabízí. Mr. Darcy je pro mě mnohem víc relatable. Ne, že bych byla handsome nebo vlastnila půl kraje, ale hrdá jsem mimo jiné nekonečně.

Ach ten záběr na Darcyho ruku po té, co Elizabeth pomáhá do kočáru.