V docházkových kurzech

máme za sebou teprve první hodinu, proto se mezi sebou ještě moc neznáme. Máme mezi sebou takovou velmi elegantní starší dámu. Hráli jsme domino na procvičování nějakých jednoduchých reakcí. Všichni jsme se pobavili nad její reakcí na větu „It’s 3 am,“ když k ní přiložila kartičku: „Where is the hotel?“

Hranice mezi marmeládou a šílenstvím v lotyštině je opravdu tenká.

Koncert Muchy na Bamboo. Měla tři čtvrtě hodiny zpoždění a pak si šla ještě dát jointa. Nejčistokrevnější femipunk. Zdánlivě pitomé texty, které mají šílenou hloubku. Její krásně uřvaný hlas, cizojazyčné vsuvky a párty párty. Nikdy jsem netušila, že budu pařit na písničku, která se jmenuje škraloup. Náhodné setkání s J. a kolegyní z jazykovky (věk přes čtyřicet, zahlídla jsem jí, jak paří jako blázen na Úchyla).

Mucha teď koncertuje po celé republice. Jestli ji máte někde poblíž, určitě běžte. V únoru se na ni chystám znovu do Hradiště.

Mám toho teď tolik, že začínám mít panický strach, že na něco zapomenu.

Venku bylo krásně, tak tento týden podruhé na hříbky. Na mýtince bylo teplo jako v létě, i když všude jinde dost foukalo. Chvilku jsem dřepěla u kaluže a koukala na hrstku malých žabek, jak se zahrabávají pod jehličí před případným nebezpečím.

Moje tělo mě ale trochu zrazuje a na konci celkového týdenního vyčerpaní jsem skončila s bolestí v krku. Stejně to všechno bylo worth it.

Second week of dying: illness, too many courses, lesson plans, lessons, studying, school, first exam on Friday, money matters…A co chci ze všeho nejvíc je odjet příští sobotu do Užhorodu na Ukrajině.

Nový stav přepjetí. I feel like my mind can’t rest. Jsem roztěkaná. Dělám přípravy a jdu na hodiny a nemůžu ani na chvilku vydechnout. Cestou na autobus si čtu nebo projíždím slovíčka na memrise. My mind can’t rest. Nemůžu mít nezaplněnou mysl ani na chviličku.