Památná cesta do Těšína.

Druhý cestovní den ve čtyřiceti stupňových vedrech.
Začalo to tím, že jsem se rozhodla nejet linkovým autobusem podle plánu, ale nasedla jsem na mhd. Bude to tak přece levnější. Udělala jsem si okružní jízdu po okolních vesnicích a pokoušela jsem se nevypotit duši. Když jsme přijeli do FM, zjistila jsem, že autobus nestaví na železničním nádraží, takže tam musím dojít přes celé město pěšky. Šla jsem parkem k mostu, který vede přímo na nádraží. Protože vedro bylo už fakt nesnesitelné, vyhrnula jsem si tričko až nad břicho a bylo mi úplně jedno, že chodím v maličkých kraťáskách ve městě polonahá. Nejdřív jsem měla docela rezervu, ale čas mi už začínal pomalu docházet. Proto bylo nemilým překvapením, že most k nádraží je uzavřený a opravuje se. Co teď. Kdybych se vrátila zpátky a obešla to přes jiný most, ujel by mi vlak. Nenapadlo mě nic lepšího než se přebrodit. Hned u mostu byl jez a vody málo. Sundala jsem si boty a ponožky a uložila je do tašky. Na dně řeky nebyly kamínky, jak jsem čekala, ale kulaté kluzké klády. Nevadí, je to kousek, za chvilku jsem na druhé straně. Voda byla teplá jako čaj. Nebylo moc kam stoupnout, takže jsem se posunovala pomalu.
Za půlkou mi podklouzla noha a spadla jsem do řeky, což se dalo očekávat už od začátku.
Úplně jsem si promočila plátěnou tašku a všechno uvnitř včetně nových bot, peněženky, telefonu a Virgine Woolfové. (S kým jiným spadnout do řeky než právě s ní.)
Jako první jsem začala zachraňovat kartu. S promočeným tričkem, kraťasy, taškou a levou botou jsem spěchala na vlak a sušila jsem v diáři mokrou stovku na jízdenku. Karta naštěstí fungovala. U bankomatu jsem rozebrala telefon a vylila z něj vodu. Tomu už jsem tolik šancí na přežití nedávala.
Už by nemělo smysl vracet se domů a stejně jsem neměla jak dát vědět D., že nedorazím. Tak jsem si koupila zpáteční jízdenku do Těšína a nasedla do vlaku.
Rozložila jsem si na sedačce všechny mokré věci včetně ponožek. Lidi na mě koukali trochu zvláštně.

V: Ahoj, spadla jsem do řeky.
D: Co je to za přivítání? Ty už jsi tady byla u řeky?