tw: blood, mráz, rawness of life, lifelong friendships
Life feels real nice lately. Nechci začínat s new year new me bullshit, things started to get better už loni a hlavně je to teď o sklízení všeho, co jsem zasela and what took a lot of effort to grow.
Hodně se snažím to reconnect with friends, show up and be there for people. Subconsciously je tohle moje absolutní priorita, time with those who matter. Takže jsem nás třeba narychlo pozvala ke K. v sobotu kolem poledne. Bála jsem se, že se příliš vnucujem na návštěvu, ale taky jsem nespolehlivý vypravěč, jak říká V., na to od té doby často myslím.
Před tím velice rychlé setkání s L. a moje intenzivní instantní láska a mačkavé objetí (my favourite). Don’t even hug me, if you don’t mean it. Squeeze me hard.
Říkal, že dočetl Malý život a že se mu to líbilo (což je phrased badly, but I allow it). Vztekala jsem se už češtináři na hodině, vždycky když se mě ptal, jestli se mi líbily nějaké drásavé knížky. (Nedá se říct, že by se mi to líbilo, řekla jsem určitě neskutečně otravně a panovačně.) Češtinář mi ale třeba zadal ke čténí fucking Písně o Narajamě. I bawled my eyes out reading this, I still remember. It was unbearable. How could I say I fucking liked it.
Anyway, L. říkal, že se mu Malý život líbil, což byla jedna věta u branky a já bych si o té knize chtěla povídat minimálně hodinu. Taky mrzlo a on měl jenom tepláčky a rozcuchané vlasy v culíku. A říkal ještě, že nemáte naše geny, which was funny. Děláme si z toho legraci like that, playing genetic russian roulette, playing god. Často na to takhle myslím. Povídá máš hezký kabát a letíme na Kanáry, takhle spolu mluví dva podivně blízcí cizinci.
Píšu tohle, protože jsem byla všeho tak plná, že jsem nemohla číst Extremely loud, protože se do mě nemohly vejít už žádné další vjemy. Musím si tady nějaké odložit.
Strašně mrzlo, vracela jsem se zpátky do auta pro víno a hodně jsem krvácela. Rozdaly jsme ten den hned tři Primitiva. Nakonec jsme se teda po cestě zpátky musely stavit ještě pro jedno domů. Nějak jsem se tím červeným vínem příjemně opila, tlumočila jsem L. co si píšeme na Názvu a natáčela jsem její reakce. Byla to k smrti sranda.
Mrzly mi ruce a neumyté vlasy. K. souhlasila, že si teda vlasy taky nebude mýt a bude to neformální návštěva. Milovala jsem ale ten mráz a hodně sněhu v Porubě. It felt real, ne jako podzim-like počasí ve Zlíně.
U K. na bytě jsem byla hodně já, točila jsem se na místě s rozpaženýma rukama a několikrát opakovala jaký to je krásný byt. Nekonečně dlouho jsem stála u knihovny a určovala, jaké tam jsou sekce. Americká, česká, ruští klasici s krásnýma ořízkama, zvířecí, japonská. Vyhypované knihy, které nečtu, říkala K. a jedna z nich byl Harry Potter a vězeň z Azkabanu.
Říkám taky bez filtru, jak jsme ti chytří lidé z gymplu a všichni děláme zajímavé práce (tím jsem úplně nemyslela sebe). Vyprávěla jsem o setkání na hřbitově. Opravdu to tak bylo, my jsme šli na hřbitov, v kostele rozsvěceli vánoční stromeček a venku rozlívali svařák. Někdo říkal velice sebejistě Verčo, já jsem nechápala, kdo mě tam může znát. Otočila jsem se, T. už odcházela pryč a její dítě upustilo plyšovou Šmoulinku. Já jsem za ní zmeteně běžela se Spadla vám Šmudlinka. Cítila jsem mezi náma ty good vibes z dobrých gymplových časů, kdy bylo hodně smíchu, angličtina a laborky z bioly.
Bavily jsme se o zdravotnictví a školství, ale to je výčet a ty jsou nudné.
K. opravdu nebyla namalovaná a neměla umyté vlasy. Měla univerzitní mikinu a legíny a já jsem byla strašně ráda, že tam můžeme takhle vpadnout na návštěvu. Měla taky zraněného holuba v dočasné péči, který se občas protáhnul a třísknul křídly o klec. (Ve které má svoji cihlu, prý to mají rádi všichni holubi, říká K.)
Na tenhle rok si dávám předsevzetí být hodně autentická. Dělá to dobře na duši. (Potvrzeno od dvou terapeutek!) Proto jsem třeba v krajské galerii řekla My bychom chtěly do galerie, ale ničemu nerozumíme. Slečna za pokladnou se upřímně smála a tak je to skoro vždycky, když se bojíš něco udělat.
Další předsevzetí je zkoušet nové věci a být víc v queer spaces surrounded by queer people. To první je sólo swing, na to druhé zatím nemám plán.
K. mi dala Tvoje mlčení, s ní nikdy nejsem on top of knižní dárky, na tom musím zapracovat.
K. je tak moc pořád jako na gymplu, výborné absurdní vtipy a taky to, jak se směje. Je to zaříkávač tažných koní, říkala a byla to nejvtipnější věc na světě. Já cítím tak strašně overwhelming lásku ke kamarádům, myslím, že mi to musí být vidět na očích. I do love K. for so many reasons.
Často říkám Š. a M. že je miluju, protože jsou tak strašně brilantní. Třeba když M. říká hic sunt dragones. Říkám jim to často, because they are easy to be told, which is frankly hilarious, all the things considered. Taky se z toho pak ta láska odráží jako ping pongový míček (mohla bych napsat rovnou do srdce, ale to už by bylo příliš.) Měla bych to častěji říkat celému Názvu a ségrám, protože je to pravda. L. samozřejmě taky říkám miluju tě na všechny způsoby. Třeba miluju tvoje předloktí, protože je to pravda.
J. byl s K. v tanečních a taky se naučil sám japonsky a odjel do Japonska kvůli výzkumu v rámci jeho doktorátu z divadla (?) (divadelních věd?). Říkala jsem, že si pořád pamatuju jeho monolog, který jsem slyšela asi před patnácti lety. K. vytáhla z knihovny knihu a chtěla ho najít. Ten monolog, ne J. Bylo to z Extremely loud, nechápu, že se mi ta kniha celý život vyhýbala. Taky si pořád pamatuju, jak K. skáče na stůl, sprostě nadává jako Honey Bunny a míří pistolí na všechny v dineru.
Takhle dokážu psát jenom když je mi dobře. Je to ten nejlepší indikátor, lakmusový papírek.
__
Žádné komentáře:
Okomentovat