neděle 16. dubna 2023

“horrors beyond my comprehension

more like horrors beyond my articulation. i know exactly what it is but id never be able to explain it to anyone” :)  

zpátky ke starým zápiskům po více než dvou měsících

Můj mozek asi všeobecně teď nějak stagnuje, včera večer jsem chtěla ať mi studenti přeloží do aj fire brigade a nevěděla jsem, jak to říkáme česky: povídám: no hasiči...ale ne jako fire fighters, ale to mužstvo.

Achne, stala se mi taková věc, že jsem odpověděla na hromadný meil místo na tu adresu, která byla uvedená v těle mailu, like a fucking idiot. Naštěstí to je adresa univerzitních informací a neposlala jsem to všem zaměstnancům uni. 🙂

Kafe s A. - jediné, co si přeju je, aby se jí povedlo otěhotnět. Tenhle rok je pro ni šílený v rámci svatby v Brazilii na pláži, v Česku formálně, rekonstrukci kuchyně, provizorního bydlení a nemocech rodičů. 

Kafe s M. - catch-up po půl roce. Všechno se v našich životech změnilo k lepšímu. Obě jsme odešly z jazykovky (i když já tam ještě pár prsty u nohy jsem) a začly učit jinde - ona na gymplu a já na uni. Taky jim moc přeju, aby jim vyšlo nové bydlení a těhotenství. Moc mě baví být teď 先輩 ve stavbách a rozebírat různá technická řešení. Please ask me what do I think o dřevostavbách, rekuperacích a fotovoltaických panelech. 

(V polovině dubna si říkám, že tenhle rok není horší než jsme čekali, jen je to období velkých změn.)

Plníme roční plán good times, ze kterého jsem L udělala kalendář k vánocům, a tak jdem s L. večer na wellness. Miluju se nahřát v sauně a pak si dát studenou sprchu a pak si unaveně číst na lehátku a dát si prosecco, které tě příjemně přiopije tak pětkrát větší rychlostí. 

Radost je, když v kuchyňských a koupelnových studiích ani na minutu nikdo nezpochybní, že spolu stavíme dům. Připadám si jenom trochu jako idiot, ale zároveň se nebojím ptát na debilní otázky, když něčemu technicky nerozumím. Vždycky je to na třihodinovou schůzku, která obsahuje miliardu informací. Když L. odpoví na nějakou odbornou otázku, u které vůbec nevím, jak to máme v domečku naplánované, objímám ji kolem ramen a říkám: “ještě, že tě mám” přímo před týpečkem, odborným konzultantem. 

Naše kuchyň bude nakonec vymazlená, přesně tak, jak jsem si to představovala. Nenapadá mě míň pitomé slovo, které by to tak dobře vyjadřovalo. 

Koupelnu i kuchyň mám celou na starost a mám z toho radost a baví mě to. 

Odpoledne vyčerpaně usínám na gauči, zatímco L. kouká na biatlon. Pak se budím z kómatu znovuzrozená a jdu L. pomoct dělat kimchi ze třech zelných hlávek, which is craziness. Jsem hrozně ráda za to, kde teď jsem. 

Žádné komentáře:

Okomentovat