Užívám si teď ty nejmenší radosti, číst si venku na lavičce knížku a strávit celé odpoledne s L. při vyrábění chlebíčků a pečení zákusků jako narozeninové pohoštění do práce.
Ve čtvrtek otvíračka Gulliveru, tak konečně na pivo na zahrádce (in this case actually na terase, což je ještě víc fancy). Původně jsme byly domluvené s Ar. ale hned na začátku si k nám přisedl Josh, tak jsme probírali práci, summer camp trauma a wild life na Jižních Svazích. Později se k nám přidala i Am., se kterou jsme si mimo jiné přiťukly na moje státnice which felt nice.
Bylo to moc milé vidět všechny po hrozně dlouhé době face to face venku a užívat si hezké počasí nad prvním točeným ve skle.
Dneska jsem poprvé zkoušela studenty na vošce a rozdávala zápočty. Taky jsem jim řekla, že se v září nevrátím (smutné obličeje). Byla to fajn kapitola a zkušenost, ale v novém školním roce bude čas zase na nová dobrodružství.
Se studentkama z docházkového kurzu teď máme v úterky večer dvouhodinové pikniky venku v parku, abychom nahradily hodiny, které odpadly. Je to největší pohoda, vždycky donesu nějaké ovoce a deku a zakempíme to na kopci u jazykovky s výhledem na celý Zlín jako na dlani. Chybělo mi vídat studenty osobně, je to fakt úplně jinčí pocit. Všichni jsou až skoro smutní, že školní rok končí sotva jsme se vrátili do třídy.
A. se už několikrát ujišťovala, jestli fakt nepojedu na summer camp, až je mi z toho taky skoro smutno, že jsem to odřekla. Ar. s R. teď všechno budou intenzivně plánovat. Musím si ale připomínat jak mi taky bylo nedobře a celkové vyčerpání, mrzutosti, které jsme řešily a děcka na zabití.
Přes cestu od našeho bytu máme takovou malou hospůdku se zahrádkou. Jednou jsme se tam s L. stavily před narozeninovým suši a podruhé večer právě když jsem se vracela po celém dni z práce z večerní piknikové hodiny. Je to fakt nic než pohoda, když se člověk po práci staví na malé točené při západu slunce.
Nevím proč se mi jako nejjasnější vzpomínka z víkendu v Praze vybavuje alternativní divadlo u leseb na bytě, které vyvrcholilo vážením kočky v pánvi kuchyňskou váhou.
Po děsivých zkušenostech ze všech různých univerzit je to neuvěřitelné, ale na utb je zatím všecko zalité sluncem, garantka je nejvíc miloučká, dostala jsem hned všechny učebnice včetně poslechů, pracovních sešitů a teacher books, plus informace od učitelů, kteří ty kurzy vedli předtím a navíc mi pořád za všecko děkujou, i když jsem ještě nic neudělala a přejou mi krásné letní dny. I cannot.
Nakonec budu ještě od září nejspíš učit v pomaturitku. Povídám L. že to ale bude v pohodě, protože je to jenom 3x90 hodin týdně. Tak jsem sama sebe pobavila, až mi málem spadla zmrzlina.
Ještě k tomu jak mám pocit, že mám v létě strašně málo práce...nabídla jsem zoufalé Ar. které se vůbec neozývá třetí člen týmu na summer camp, že v případě absolutní nouze pojedu místo něho. Očividně fakt vyhledávám to utrpení, jak říká D. Opravdu je mi ale trochu líto, že letos budu bez tohodle specifického druhu šílenství. Nejvíc mi na tom ale stejně chybí pivní bonding s Am., její pohodovou hudbou, hraní žolíka a skákaní do ledového bazénu během vedra k zalknutí. Vždycky mě trochu píchne u srdce, když se mě An. ptá jestli letos fakt nepojedu. An. se mě navíc i ptala jestli budu pořád učit v Lingvě, i když budu mít hodiny na UTB. Na tom ‘and what about you? are you coming back? je něco hrozně srdceryvného. (Možná jenom pro mě.)
Každý den se teď intenzivně těším do Porta, na M. a V. a rodinnou dovolenou u moře.
