𝟙𝟙
25th P.A.R.K. Conference s A.
Šílený eurotip Utrecht -> Amsterdam -> Berlín, ze kterého se někteří z nás ještě pořád nevzpamatovali.
Anniversary trip to Krakow, abychom na sebe s L. měly aspoň chvilku.
The mountain goats a Ezra Furman koncert <3
𝟙𝟚
Deadliny, deadliny, deadliny. Vytíženost prací a školou graduje.
Koncert Zrní jako šamanský exorcismus a poslední letošní trivia, kterou jsme s A. vyhrály.
Quality family time u zdobení perníků. Všeobecně díky škole více času se sestrami, což je hrozně super. <3
変なグループ reunion po 2,5 letech a tradiční punčování with my favourite people.
Na druhý den ráno uvězněná ve zpožděném vlaku čtu Who’s afraid of Virginia Woolf.
Náš první stromeček a společné Vánoce. Ráno pohádky a procházka z centra s punčem v ruce. Večer slavnostní večeře a netušená překvápka. Konečně si mám na čem přehrávat LPčka by Queen, Joan Jett a Жанна Бичевская.
Pak u nás doma letos trochu neochotné zdobení stromku Looking for Alaska a Giant Little Ones.
Po svátcích všichni na stěně na rodinné lezení taky s P. a M. Je uklidňující jen tak sedět, svaly bolavé a ruce bílé od magnézia, se všema, kteří mi jsou nebo aspoň jednou byli nejblíž, co to jde. S M. zase testujeme vzájemnou důvěru, když mě jistí. Je zábavička pozorovat všechny interakce. K. dává všem bídu, ale nemyslí to zle a naopak vyvolává záchvaty smíchu.
Universal harvester:
Strašně moc smutku hlavně pod povrchem.
Příběh se mi zdá zbytečně komplikovaný, příliš mnoho vrstev.
Pořád mě to ale bavilo číst. Je v tom dostatek Darniellovství.
Už podruhé v poslední době jsem čekala víc temnoty a tajemnosti, než jsem nakonec dostala. To ale taky můžou být jenom moje přehnaná očekávání.
Někde na konci první třetiny to začalo být dost napínavé, ale bohužel jsem to musela nakouskovat kvůli svátečním rodinným návštěvám, což mi rozbilo kontinuálnost.
Část mě by se hrozně chtěla projet mezi nekonečnými kukuřičnými poli v Iowě.
Lack of home chaos a zuřivá potřeba uchovávat vzpomínky je relatable.
Prozatím řadím za Wolf in White Van a těším se na další Johnovy knížky.
+Nádherná obálka 10/10 a Opossum věnování <3
Poslouchám desky a Lauru Jane Grace a píšu reflexe. Celkově a hlavně v poslední době hrozně moc trans lidí v životě.
Jedno z předsevzetí na nový rok by mělo být víc psát, ale jde to těžko těžko teď ještě víc než jindy s written assignments do školy, učením se a učením.
úterý 31. prosince 2019
Reflexe 7-10
𝟟
Nové tetování a přihláška na uni.
Whatever reunion u A. na balkóně.
Colours of Ostrava. Čtyřdenní párty s těmi nejlepšími. Hudba, pivo, svoboda a hmatatelné štěstí letních festivalů.
The Woman in the Wood:
Překvapivě docela dobré prázdninové čtení, které jsem vybrala asi v půl minutě, protože na mě ostatní čekali venku v přímém slunci na Krétě.
It is quite vile, though.
"The quiet and the smell of damp soil, and looking up at the sky between the trees, makes you feel very small, but protected."
But also:
"He told me he'd had a thing for our dad. But Dad called him a reptile." OK, cool.
Zmizelá: Nick i Amy jsou oba znepokojivě moc relatable.
𝟠
Deštivý pride s myfavouritepeople. Tanečky, duha a láska. Heartbreaking lgbtq slam poetry (včetně M. ofc).
Šílenství a chaos letního tábora. Playing cards and drinking beer in the dark s nejlepšími kolegyněmi Am. & Ar. <3 Horké letní dny a studená voda v bazénu. Am. vždycky kozla a my radegast pod hvězdami na balkóně, hlídáme, aby děcka nedělaly bordel po večerce. Surreální příjmačky na uni. Návštěva Tori. Pustevny - celá partička uvíznutá na lanovce během bouřky. Uklidňuju T., že this is how we die. -> Lednice - nevěděla jsem, že máme na Jižní Moravě minarety a hlazení pávů, kteří se fotí s modelkama. Pálava - koupání v lomu a nekonečné rozhovory v pro mě osvěžující a pro T. ledové vodě, protože je z Texasu. L. a M. spí na pláží ofc, jsou jedna rodina. Bambilion litrů vína a spaní na zemi. T. mě učí tancovat country a snaží se mluvit česky.
Náhodné reunionky (A. <3) v Praze během posledního letního večera s pivem v ruce a hudbičkou pod kopcem.
𝟡
Pozvání na svatbu na moje narozeniny. Piju spoustu valašské pálenky, což mi vůbec není podobné a s L. děláme tety na plný úvazek.
Produktivní sobota: šplháme na rozhlednu, keškujem, stěhujem a pijem na konviktu.
Amanda fucking Palmer koncert s M. <3
Rocky horror picture show shadow cast. <3
Nová sérieI only listen to the Mountain Goats, kterou jsem nikdy nedokončila. Předpovídám, že jsem wizard king being held v majáku, což se pak prorocky vyplní v Amstru, když mě space cake vězní v intoxicated captivity.
S V. a M. jsme zase všechny zpátky v univerzitním chaosu.
Sebevraždy panen:
Pořád si myslím, že to celé nějak hluboce souviselo s těmi pokácenými jilmy.
Konečně si snad budu pamatovat, kde je Michigan! aneb pouštím se do velkého projektu přečíst jednu nejslavnější knížku z každého amerického státu, abych si zapamatovala, kde jsou.
𝟙𝟘
Už tradiční sad gym fight night.
Autorské čtení Roberta Fulghuma. <3
Ostré předměty:
Nejspíš jsem dost ovlivněná seriálovou adaptací, která byla možná ještě lepší než kniha (odvážné tvrzení). Seriál měl trochu otevřenější konec a byl taky napínavější, což mě bavilo. Knížka se ale taky četla skvěle. Trvalo mi to asi dva dny.
Už si asi Camille nedokážu představit jinak než jako krásnou Amy Adams.
Gillian Flynn a její psychopatky. Chystám se přečíst úplně všechno, co kdy napsala a napíše.
Nové tetování a přihláška na uni.
Whatever reunion u A. na balkóně.
Colours of Ostrava. Čtyřdenní párty s těmi nejlepšími. Hudba, pivo, svoboda a hmatatelné štěstí letních festivalů.
The Woman in the Wood:
Překvapivě docela dobré prázdninové čtení, které jsem vybrala asi v půl minutě, protože na mě ostatní čekali venku v přímém slunci na Krétě.
It is quite vile, though.
"The quiet and the smell of damp soil, and looking up at the sky between the trees, makes you feel very small, but protected."
But also:
"He told me he'd had a thing for our dad. But Dad called him a reptile." OK, cool.
Zmizelá: Nick i Amy jsou oba znepokojivě moc relatable.
𝟠
Deštivý pride s myfavouritepeople. Tanečky, duha a láska. Heartbreaking lgbtq slam poetry (včetně M. ofc).
Šílenství a chaos letního tábora. Playing cards and drinking beer in the dark s nejlepšími kolegyněmi Am. & Ar. <3 Horké letní dny a studená voda v bazénu. Am. vždycky kozla a my radegast pod hvězdami na balkóně, hlídáme, aby děcka nedělaly bordel po večerce. Surreální příjmačky na uni. Návštěva Tori. Pustevny - celá partička uvíznutá na lanovce během bouřky. Uklidňuju T., že this is how we die. -> Lednice - nevěděla jsem, že máme na Jižní Moravě minarety a hlazení pávů, kteří se fotí s modelkama. Pálava - koupání v lomu a nekonečné rozhovory v pro mě osvěžující a pro T. ledové vodě, protože je z Texasu. L. a M. spí na pláží ofc, jsou jedna rodina. Bambilion litrů vína a spaní na zemi. T. mě učí tancovat country a snaží se mluvit česky.
Náhodné reunionky (A. <3) v Praze během posledního letního večera s pivem v ruce a hudbičkou pod kopcem.
𝟡
Pozvání na svatbu na moje narozeniny. Piju spoustu valašské pálenky, což mi vůbec není podobné a s L. děláme tety na plný úvazek.
Produktivní sobota: šplháme na rozhlednu, keškujem, stěhujem a pijem na konviktu.
Amanda fucking Palmer koncert s M. <3
Rocky horror picture show shadow cast. <3
Nová sérieI only listen to the Mountain Goats, kterou jsem nikdy nedokončila. Předpovídám, že jsem wizard king being held v majáku, což se pak prorocky vyplní v Amstru, když mě space cake vězní v intoxicated captivity.
S V. a M. jsme zase všechny zpátky v univerzitním chaosu.
Sebevraždy panen:
Pořád si myslím, že to celé nějak hluboce souviselo s těmi pokácenými jilmy.
Konečně si snad budu pamatovat, kde je Michigan! aneb pouštím se do velkého projektu přečíst jednu nejslavnější knížku z každého amerického státu, abych si zapamatovala, kde jsou.
𝟙𝟘
Už tradiční sad gym fight night.
Autorské čtení Roberta Fulghuma. <3
Ostré předměty:
Nejspíš jsem dost ovlivněná seriálovou adaptací, která byla možná ještě lepší než kniha (odvážné tvrzení). Seriál měl trochu otevřenější konec a byl taky napínavější, což mě bavilo. Knížka se ale taky četla skvěle. Trvalo mi to asi dva dny.
Už si asi Camille nedokážu představit jinak než jako krásnou Amy Adams.
Gillian Flynn a její psychopatky. Chystám se přečíst úplně všechno, co kdy napsala a napíše.
Reflexe 3-6
𝟛
Midterm večírek.
I-čan v Olomouc a japonštinářský reunion.
Teaching Czech to foreigners experience. Učím Nepálce, co neumí anglicky česky v sobotu ráno a Ghaňana, který tu žije už hrozně dlouho, a už nikdy víc.
Období SKAM remaků.
Olomoucké randíčko se Š.
Rozdávám drobnosti milým do zahraničí.
Co nejvíc času s M., protože už brzy mizí a legendary rozlučka v Legendě, než odletěl na PCT. L. s rukou v ortéze a záchvaty smíchu u karet proti lidskosti. Whatever at its finest.
Písečný muž:
Joining more cults, but I wouldn't recommend this one.
It made me feel really, really uncomfortable and my nightmares intensified.
Ze začátku se mi líbily ty kraťoučké kapitolky, za nedlouho mi ale přišlo to věčné otáčení stránek otravné. Díky nim je kniha taky tlustší, kvůli čemuž je nepraktická do trolejbusu na cestu do práce. Další důvod, proč mi trvalo tak dlouho knihu dokončit.
Některé části děje mi připadaly dost nepravděpodobné a působilo to trochu jakože chtěli narychlo určitou věc vysvětlit a řekli si, oukej, plácnem tam třeba tohle, nikdo si toho nevšimne.
𝟜
Reunion s Tenši, Kupečkem, A. a K. ve vinném baru a na druhý den konference asociace jazykových škol s kocovinou.
Výlet za sluncem do Čachtic.
Nezapomenutelné 4 dny v Lucemburku a šílená cesta zpátky, kterou jsem málem nepřežila.
Hypnotizér:
Kepler dostal druhou šanci, třetí už si nezaslouží.
Opět hrozně nepříjemné, občas těžko uvěřitelné zápletky, které posouvají děj, často strašné dialogy.
Jediná věc, která se mi líbila byl popis upadání do hypnózy jako klesání k mořskému dnu.
Červenka: Příběh byl natolik komplikovaný, že jsem se ke konci bála, že se ztratím a vůbec nepochopím pointu.
Nesbo je pan spisovatel a vypravěč. Jdu pozpátku na Šváby. ->
Očividně mám spoustu času na čtení, když zrovna chvilku nestuduju.
𝟝
Drag queens obsession a summer camp meetings.
Romantika na Petříně a koncert LP, který nestál za řeč.
Raduju se, že na zlínském filmovém festivalu v sekci 15+ je spousta filmů o lgbtq a gendru. Giant little ones <3
𝟞
Reunionek s K. a Š., o kterém zase nemám žádná data(?). Musíme teď dělat povinně aspoň jednu fotku per setkání, abych si vytvořila nějaké permanent visual memories.
2xL ~ 2x25=50 narozeninová oslava na chatě ~ KT+partneři -L reunion ~ zahradní slavnost s absurdním dortem
Únava konce školního roku and so ready for 2months holiday.
Spontánní odlet na Krétu. Týden moře, sluníčka a rental car dobrodružství.
Midterm večírek.
I-čan v Olomouc a japonštinářský reunion.
Teaching Czech to foreigners experience. Učím Nepálce, co neumí anglicky česky v sobotu ráno a Ghaňana, který tu žije už hrozně dlouho, a už nikdy víc.
Období SKAM remaků.
Olomoucké randíčko se Š.
Rozdávám drobnosti milým do zahraničí.
Co nejvíc času s M., protože už brzy mizí a legendary rozlučka v Legendě, než odletěl na PCT. L. s rukou v ortéze a záchvaty smíchu u karet proti lidskosti. Whatever at its finest.
Písečný muž:
Joining more cults, but I wouldn't recommend this one.
It made me feel really, really uncomfortable and my nightmares intensified.
Ze začátku se mi líbily ty kraťoučké kapitolky, za nedlouho mi ale přišlo to věčné otáčení stránek otravné. Díky nim je kniha taky tlustší, kvůli čemuž je nepraktická do trolejbusu na cestu do práce. Další důvod, proč mi trvalo tak dlouho knihu dokončit.
Některé části děje mi připadaly dost nepravděpodobné a působilo to trochu jakože chtěli narychlo určitou věc vysvětlit a řekli si, oukej, plácnem tam třeba tohle, nikdo si toho nevšimne.
𝟜
Reunion s Tenši, Kupečkem, A. a K. ve vinném baru a na druhý den konference asociace jazykových škol s kocovinou.
Výlet za sluncem do Čachtic.
Nezapomenutelné 4 dny v Lucemburku a šílená cesta zpátky, kterou jsem málem nepřežila.
Hypnotizér:
Kepler dostal druhou šanci, třetí už si nezaslouží.
Opět hrozně nepříjemné, občas těžko uvěřitelné zápletky, které posouvají děj, často strašné dialogy.
Jediná věc, která se mi líbila byl popis upadání do hypnózy jako klesání k mořskému dnu.
Červenka: Příběh byl natolik komplikovaný, že jsem se ke konci bála, že se ztratím a vůbec nepochopím pointu.
Nesbo je pan spisovatel a vypravěč. Jdu pozpátku na Šváby. ->
Očividně mám spoustu času na čtení, když zrovna chvilku nestuduju.
𝟝
Drag queens obsession a summer camp meetings.
Romantika na Petříně a koncert LP, který nestál za řeč.
Raduju se, že na zlínském filmovém festivalu v sekci 15+ je spousta filmů o lgbtq a gendru. Giant little ones <3
𝟞
Reunionek s K. a Š., o kterém zase nemám žádná data(?). Musíme teď dělat povinně aspoň jednu fotku per setkání, abych si vytvořila nějaké permanent visual memories.
2xL ~ 2x25=50 narozeninová oslava na chatě ~ KT+partneři -L reunion ~ zahradní slavnost s absurdním dortem
Únava konce školního roku and so ready for 2months holiday.
Spontánní odlet na Krétu. Týden moře, sluníčka a rental car dobrodružství.
Reflexe 1-2
Jak to tak sleduju rok od roku jsem víc a víc busy a je čím dál méně času na psaní. (Jak moc a jak dlouho se to dá ještě stupňovat?) Musím teda ten prázdný prostor vyplnit přečtenými knihami.
𝟙
První rodinné lezení těsně před koncem roku. Tradiční Silvestr s KT.
Budapešť s Borůvkou. Jak na Nový rok (skoro…), tak po celý rok. Přehodnocuju názor na cestování v zimě. / Snowing in slow mo at its finest.
Téměř příšerný Hamlet ve zlínském divadle.
Pictures from Jordan a bonding time u A. s Whatever.
Celý rok spousta rozlučkových a znovushledávacích večírků, nejspíš to tak bude už napořád.
Loučení s L. s naším nejmilejším belgickým pivem a kotlem hranolek. Můj dvoutýdenní me-time a L. na Bali. Movie night a mimosa s A.
Několikrát během roku mě zaplaví euforie, že jsem přesně tam, kam patřím a já nevím, co by mohlo být víc.
Pravidelné Trivia nights.
První fucking tax return.
S M. na BTS do kina, shame, nejrychlejší opíjení vínem a clumsy lovení oliv z plechovky. Na druhý den mimosa jako snídaňový drink a spousta Hannibala.
Killing Commendatore, které průběžně čtu celý rok a pořád nejsem u konce. Je potřeba, aby na tuhle knížku byl absolutní klid a zen kterého je všeobecně málo.
The Travelling Cat Chronicles: Japanese gentle beauty. The book that taught me that it can be enough to persuade one cat to be your cat.
Too heartbreaking to read it again someday.
Call me by your name: Poetic, tender and brutal, endlessly raw.
I'm tired of all the crushes, of all the charming people you can't stop thinking about, whose presence you can't handle. It's just exhausting and it never ends well.
Nádherně poeticky napsáno, ale nemůžu se přinutit k tomu dát víc než tři hvězdičky. Who am I to tell that this is not extraordinary?
Drásající patetičnost, přesně jak to mám ráda. (Or do I? Nejsem na to už moc dospělá?)
Also výborný jazykový chaos.
There are also boundaries I wish I hadn't cross like ever in my life. Even reading about it was too much.
"Because I want you to know." is still my favourite part. The most relatable.
"...the distinct feeling of arriving somewhere very dear, of wanting this forever, of being me, me, me, me, and no one else, just me...
And also Elio's father's speech <3 #parentinggoals "I don't envy the pain. But I envy you the pain." That's me and I hate and love myself for it.
Gmorning, Gnight!: Little Pep Talks for Me & You: Lin-Man is the most adorable and supportive human being and we don’t deserve him. (Už je to taková naše tradice, že já koupím sobě a M. stejnou knížku, nebo opačně.)
𝟚
Několikanásobný SKAM rewatch a počátky studia norštiny.
Reunion s Kupečkem ve vlaku a ve Vnitrobloku - pašuje nám dárky z Číny. Pak ještě s V., T. a M. a Welcome to Night Vale, ze kterého se mi nejvíc líbil Mal Blum jako Weather. Očividně jsou objektem mých letošních obsesí trans jewish people. (?)
Přidala jsem se do Nesbø kultu:
"Zjistili, že mozky homosexuálů a heterosexuálů se fyzicky liší."
"Mozky heterosexuálů jsou menší, povězte mi radši něco, co nevím, handsome."
Lidská duše je hluboký, temný les a všechna rozhodnutí činí člověk sám.
Čtyři roční doby: King je Pan Vypravěč, to ví každý. Nejspíš jsem ale měla dát ještě míň hvězdiček, protože se k těm povídkám už nikdy nechci vrátit. Možná leda Tělo by stálo za druhé přečtení.
Vykoupení z věznice Shawshank jsem přečetla nejrychleji. Nejvíc mě bavilo překvapivě Tělo, i když jsem znala filmovou adaptaci, u které jsem si nemohla vzpomenout, jak jsem se kolem ní vlastně cítila. (Krom toho, že tam hraje baby River Phoenix <3)
Also some things should really stay untouchable and sacred, ale tyhlety hranice King zdá se překročil už dávno, čímž navždycky ztratil naději, že by se za ně jednou zase mohl vrátit.
"Vždycky poznáte pravdu, protože když se jí dotknete sebe nebo někoho jiného, pokaždé se objeví krev."
"Bylo to, jako když nějaká obrovská vnitřní příbojová vlna protrhne pečlivě vystavěné duchovní hráze."
"Jenže nejdůležitější věci se vyjadřují nejhůře, protože slova umenšují jejich skutečný význam. Je těžké zaujmout cizí lidi výklady o světlých stránkách vlastního života."
𝟙
První rodinné lezení těsně před koncem roku. Tradiční Silvestr s KT.
Budapešť s Borůvkou. Jak na Nový rok (skoro…), tak po celý rok. Přehodnocuju názor na cestování v zimě. / Snowing in slow mo at its finest.
Téměř příšerný Hamlet ve zlínském divadle.
Pictures from Jordan a bonding time u A. s Whatever.
Celý rok spousta rozlučkových a znovushledávacích večírků, nejspíš to tak bude už napořád.
Loučení s L. s naším nejmilejším belgickým pivem a kotlem hranolek. Můj dvoutýdenní me-time a L. na Bali. Movie night a mimosa s A.
Několikrát během roku mě zaplaví euforie, že jsem přesně tam, kam patřím a já nevím, co by mohlo být víc.
Pravidelné Trivia nights.
První fucking tax return.
S M. na BTS do kina, shame, nejrychlejší opíjení vínem a clumsy lovení oliv z plechovky. Na druhý den mimosa jako snídaňový drink a spousta Hannibala.
Killing Commendatore, které průběžně čtu celý rok a pořád nejsem u konce. Je potřeba, aby na tuhle knížku byl absolutní klid a zen kterého je všeobecně málo.
The Travelling Cat Chronicles: Japanese gentle beauty. The book that taught me that it can be enough to persuade one cat to be your cat.
Too heartbreaking to read it again someday.
Call me by your name: Poetic, tender and brutal, endlessly raw.
I'm tired of all the crushes, of all the charming people you can't stop thinking about, whose presence you can't handle. It's just exhausting and it never ends well.
Nádherně poeticky napsáno, ale nemůžu se přinutit k tomu dát víc než tři hvězdičky. Who am I to tell that this is not extraordinary?
Drásající patetičnost, přesně jak to mám ráda. (Or do I? Nejsem na to už moc dospělá?)
Also výborný jazykový chaos.
There are also boundaries I wish I hadn't cross like ever in my life. Even reading about it was too much.
"Because I want you to know." is still my favourite part. The most relatable.
"...the distinct feeling of arriving somewhere very dear, of wanting this forever, of being me, me, me, me, and no one else, just me...
And also Elio's father's speech <3 #parentinggoals "I don't envy the pain. But I envy you the pain." That's me and I hate and love myself for it.
Gmorning, Gnight!: Little Pep Talks for Me & You: Lin-Man is the most adorable and supportive human being and we don’t deserve him. (Už je to taková naše tradice, že já koupím sobě a M. stejnou knížku, nebo opačně.)
𝟚
Několikanásobný SKAM rewatch a počátky studia norštiny.
Reunion s Kupečkem ve vlaku a ve Vnitrobloku - pašuje nám dárky z Číny. Pak ještě s V., T. a M. a Welcome to Night Vale, ze kterého se mi nejvíc líbil Mal Blum jako Weather. Očividně jsou objektem mých letošních obsesí trans jewish people. (?)
Přidala jsem se do Nesbø kultu:
"Zjistili, že mozky homosexuálů a heterosexuálů se fyzicky liší."
"Mozky heterosexuálů jsou menší, povězte mi radši něco, co nevím, handsome."
Lidská duše je hluboký, temný les a všechna rozhodnutí činí člověk sám.
Čtyři roční doby: King je Pan Vypravěč, to ví každý. Nejspíš jsem ale měla dát ještě míň hvězdiček, protože se k těm povídkám už nikdy nechci vrátit. Možná leda Tělo by stálo za druhé přečtení.
Vykoupení z věznice Shawshank jsem přečetla nejrychleji. Nejvíc mě bavilo překvapivě Tělo, i když jsem znala filmovou adaptaci, u které jsem si nemohla vzpomenout, jak jsem se kolem ní vlastně cítila. (Krom toho, že tam hraje baby River Phoenix <3)
Also some things should really stay untouchable and sacred, ale tyhlety hranice King zdá se překročil už dávno, čímž navždycky ztratil naději, že by se za ně jednou zase mohl vrátit.
"Vždycky poznáte pravdu, protože když se jí dotknete sebe nebo někoho jiného, pokaždé se objeví krev."
"Bylo to, jako když nějaká obrovská vnitřní příbojová vlna protrhne pečlivě vystavěné duchovní hráze."
"Jenže nejdůležitější věci se vyjadřují nejhůře, protože slova umenšují jejich skutečný význam. Je těžké zaujmout cizí lidi výklady o světlých stránkách vlastního života."
neděle 22. prosince 2019
State of all things Amanda style
Škola
Jsem ráda, že jsem prozatím zvládla všechny assignments, obzvlášť ty, které musely být v academic writing stylu, o kterém pořád nevím skoro nic. Společným úsilím jsme i odprezentovali náš padlet (místo prezentace), i když jedna z nás bojovala se zápalem plic a příšernou nervozitou.
Na poslední den ve škole spousta lidí přineslo cukroví a jiné dobroty a dokonce kupu namleté kávy a french press. Heaven.
Náročné, náročné dny ve škole od osmi do pěti nebo do šesti s pauzou na oběd a pěti litry kávy, jak nedávno podotkla jedna naše vyučující.
Naše učitelka literatury je největší goth child. Posledně přišla s tričkem se vzorem hadí kůže, protože se její had poprvé svlíknul. Říká o sobě, že je čarodějnice taky proto, že když byla v nemocnici, na její kartě pacienta bylo napsáno, že se narodila v roce osmnáctsetcosi. Prý je vždycky koncem dubna nervózní, že ji upálí. Její nejoblíbenější knížka je Drákula a taky nejradši učí gotický román a povídku. Doporučovala nám first lesbian vampire fiction ever written.
Naše vyučující na literární kritiku je pravděpodobně lesba, pokud můj gaydar nelže. Nedávno se z ní stala docentka a snaží se v univerzitním světě bojovat s white old man power. Dává bídu Freudovi a snaží se do hodin co nejvíc zakomponovat gender a queer studies. Taky má tři kočky.
Nejlepší fun fact poslední doby je, že Nabokovova přezdívka byla Sirin. Takhle říkáme našemu kocourovi, když zlobí.
Práce
V polovině prosince mi z práce přišel email, že mám šílené množství hodin. Nejdivnější na tom je, že učím jen 4 dny v týdnu, protože pátý je škola, a nepřišlo mi, že by bylo moje vyčerpání nějak extrémně jiné v porovnání s předchozími lety.
Po lehkém breakdownu během rozhovoru, při kterém jsem se málem rozbrečela, že nic nestíhám a doufala jsem, že by mohl někdo převzít některé moje kurzy, jsem odcházela s tím, že si v posledním pracovním týdnu zařídím živnost, aby bylo všechno připravené na leden. Touhle dobou jsem měla naplánovanou každou minutu dne, aby se to tam nějakým způsobem všechno vešlo. Neobejdu se teď s to-do-listem na A4, abych nezapomněla na nějaké deadliny.
Jeden student nevěděl, co je to jmelí. Myslel, že se vyrábí v květinářství. Když jsem mu ho ukazovala na stromě, nemohl uvěřit svým očím.
Protože jsem nejspíš měla pocit, že mám čas navíc, založila jsem blog pro studenty, kam plánuju dávat tipy k učení jazyků, které doporučuju pořád dokola. Jednou, až budu mít plné zuby učení, bude to moje legacy.
V rámci předvánočního chaosu jsme se rozhodly s A. dorazit na letošní poslední Triviu. A. přišla v totálním zenu po punčích se studenty a na to abych ji dohnala mi stačilo po celodenním učícím maratonu jenom pár malých piv. Přidal se k nám jeden smarty-pants Brit, kterého nemá nikdo rád a Ind, kterého jsme tam předtím nikdy neviděly. Jak jsme byly obě v zenu, bylo nám to dost jedno a bavily jsme se.
Napůl vážné hádky u sensory round, kdy jsme čichali ke koření a hádali se, jestli je to licorice nebo fucking star anise.
Merry Christmas v 12 jazycích bylo our kind of challange. A. hodnotila všecky románské jazyky, my s Britem to, co vypadalo germánsky a to, co nebylo vůbec povědomé jsme odsoudili jako maďarštinu. Ve výsledku jsme spletli jen holandštinu s afrikánštinou, což je skoro the same thing, takže jsme stejně dostali nějaký půl bod.
Ind s Britem probírali kolonizaci Indie a my jsme se s A. jen smály pod vousy.
Nakonec jsme vyhráli. ¯\_(ツ)_/¯
Nejmilejší 変なグループ reunion po 2,5 letech. Setkání ve Zmijozelu, protože kde jinde by to bylo příhodnější. Oběd v příjemné vietnamské restauraci, kde nám graduje hladina šílenství, dokud nedorazí Kupec, aby nás trochu usměrňoval. D. ďábelská stáž v Tokiu (D. buď smaží kuřata v korejské restauraci v Praze nebo šéfuje Czech Tourism v Tokiu), nemocní partneři, absurdity doktorátu na KASu, (ne)psaní diplomek, moje klasické dělání milionu věcí najednou s minimem odpočinku a tak všeobecně state of all things. Všichni se radujeme z toho, že už nebudu psát články.
Š. měří vzdálenost tak, že někoho popadne za ruku a hodí s ním.
Já povídám, že už si nikdy nebudu s nikým rozumět tak jako s 変なグループ a D. přitaká, že ostatní lidi jsou fajn, ale něco jim chybí,
D. objednává karafu fody a číšník to přijímá, že nic jiného chtít nejspíš nebudem. V jednom ze záchvatů smíchu se praštila do hrany sedačky a za chvilku jí vyrostla boule. Když se mě ptala, jestli si chci šáhnout, povídám, že takové věci se v jakékoliv jiné společnosti nahlas neříkají.
Po tom, co si V. odskočila na hodinu, se přesouváme na náměstí na punče. Vytlačujeme nějakou skupinku od sudu, abychom mohly s V. vyprávět o zběsilém tripu Utrecht-Amstr-Berlín a terrifying fun s edibles.
Hledáme bankomat, protože si “ona” potřebuje vybrat a koštujem medovinu, aby si pak Š. mohla koupit láhev. Potom parkujem už tradičně v Masných krámech a D. se neohroženě ptá, jestli mají záchod. Dalších milion punčů a já vím, že tohle jsou moji most favourite people a není moc dalších lidí, se kterými by mi bylo takhle dobře.
Na chvilku se stavuje i M. objímačky a nečekané dárečky s opposum.
Stavujeme se na お茶会 očíhnout poor summer children prváky a nacpat se toustama. Obchodujem s D., která mi drobné zpátky vrací v jenech.
Podivné rozhovory o drogách a lingvistických faktech. Všichni čekáme, až Š. narve ježka zpátky do klece, abychom mohli vyrazit zpátky do Masných krámů (do části, kde záchod není).
Já jsem po celém dni rozhodně dead man a půlnoc je pro mě jak čtyři ráno. Spíme u V. při světle neonů z Fancy fries na ancient matračce, která je překvapivě šíleně pohodlná a jak jsem ráno mrtvola, vůbec se mi z ní nechce. Vyrážím asi o dvě hodiny oproti původnímu nereálnému plánu. Pěšky na nádraží užít si čerstvého vzduchu, který probírá a vzpamatovává.
Uvězněná ve zpožděném vlaku se pouštím do Who is afraid of Virginia Woolf, kterou mi V. koupila částečně proto, že hrozně chtěla, abych si to přečetla. Stojíme v polích - já a moje kocovina.
Doma jsem schopná nulové akce, a tak prostě nechystám poslední předvánoční hodinu se S. a spolíhám na to, že to nějak figure it out. S. mi nakonec děkuje za celý půlrok a ještě dostávám dárky pod stromeček.
Večer doráží sestry na vánoční večírek, který se shodou okolností odehrává ve Zlíně, tak dělám večeři a chvilku máme quality sisters time. Spíme všechny v jedné posteli, protože v našem malém bytě to jinak nejde, jako když jsme byly děti.
Ráno domů domů do největšího chaosu, celá rodina, tři psi a čtyři kočky. Všichni jsou unavení z posledních dnů, tak letos ne tolik nadšeně zdobíme stromeček a koukáme na Big little ones a Looking for Alaska. S jednou sestrou nás to moc baví, druhá háčkuje v koutku pod lampičkou a kvůli všemu se rozčiluje. L. je spokojená v obležení koček. S V. na dálku analyzujem Who killed Virginia Woolf.
Těším se domů do klidu za kocourem, i když mě tam čekají další povinnosti.
Miluju, jak mám na goodreads přečtených jenom 16 knih z 35, což jsem si stanovila jako letošní challange, a oni mi píšou: There are still 9 days left! You can do it!
Jsem ráda, že jsem prozatím zvládla všechny assignments, obzvlášť ty, které musely být v academic writing stylu, o kterém pořád nevím skoro nic. Společným úsilím jsme i odprezentovali náš padlet (místo prezentace), i když jedna z nás bojovala se zápalem plic a příšernou nervozitou.
Na poslední den ve škole spousta lidí přineslo cukroví a jiné dobroty a dokonce kupu namleté kávy a french press. Heaven.
Náročné, náročné dny ve škole od osmi do pěti nebo do šesti s pauzou na oběd a pěti litry kávy, jak nedávno podotkla jedna naše vyučující.
Naše učitelka literatury je největší goth child. Posledně přišla s tričkem se vzorem hadí kůže, protože se její had poprvé svlíknul. Říká o sobě, že je čarodějnice taky proto, že když byla v nemocnici, na její kartě pacienta bylo napsáno, že se narodila v roce osmnáctsetcosi. Prý je vždycky koncem dubna nervózní, že ji upálí. Její nejoblíbenější knížka je Drákula a taky nejradši učí gotický román a povídku. Doporučovala nám first lesbian vampire fiction ever written.
Naše vyučující na literární kritiku je pravděpodobně lesba, pokud můj gaydar nelže. Nedávno se z ní stala docentka a snaží se v univerzitním světě bojovat s white old man power. Dává bídu Freudovi a snaží se do hodin co nejvíc zakomponovat gender a queer studies. Taky má tři kočky.
Nejlepší fun fact poslední doby je, že Nabokovova přezdívka byla Sirin. Takhle říkáme našemu kocourovi, když zlobí.
Práce
V polovině prosince mi z práce přišel email, že mám šílené množství hodin. Nejdivnější na tom je, že učím jen 4 dny v týdnu, protože pátý je škola, a nepřišlo mi, že by bylo moje vyčerpání nějak extrémně jiné v porovnání s předchozími lety.
Po lehkém breakdownu během rozhovoru, při kterém jsem se málem rozbrečela, že nic nestíhám a doufala jsem, že by mohl někdo převzít některé moje kurzy, jsem odcházela s tím, že si v posledním pracovním týdnu zařídím živnost, aby bylo všechno připravené na leden. Touhle dobou jsem měla naplánovanou každou minutu dne, aby se to tam nějakým způsobem všechno vešlo. Neobejdu se teď s to-do-listem na A4, abych nezapomněla na nějaké deadliny.
Jeden student nevěděl, co je to jmelí. Myslel, že se vyrábí v květinářství. Když jsem mu ho ukazovala na stromě, nemohl uvěřit svým očím.
Protože jsem nejspíš měla pocit, že mám čas navíc, založila jsem blog pro studenty, kam plánuju dávat tipy k učení jazyků, které doporučuju pořád dokola. Jednou, až budu mít plné zuby učení, bude to moje legacy.
V rámci předvánočního chaosu jsme se rozhodly s A. dorazit na letošní poslední Triviu. A. přišla v totálním zenu po punčích se studenty a na to abych ji dohnala mi stačilo po celodenním učícím maratonu jenom pár malých piv. Přidal se k nám jeden smarty-pants Brit, kterého nemá nikdo rád a Ind, kterého jsme tam předtím nikdy neviděly. Jak jsme byly obě v zenu, bylo nám to dost jedno a bavily jsme se.
Napůl vážné hádky u sensory round, kdy jsme čichali ke koření a hádali se, jestli je to licorice nebo fucking star anise.
Merry Christmas v 12 jazycích bylo our kind of challange. A. hodnotila všecky románské jazyky, my s Britem to, co vypadalo germánsky a to, co nebylo vůbec povědomé jsme odsoudili jako maďarštinu. Ve výsledku jsme spletli jen holandštinu s afrikánštinou, což je skoro the same thing, takže jsme stejně dostali nějaký půl bod.
Ind s Britem probírali kolonizaci Indie a my jsme se s A. jen smály pod vousy.
Nakonec jsme vyhráli. ¯\_(ツ)_/¯
Nejmilejší 変なグループ reunion po 2,5 letech. Setkání ve Zmijozelu, protože kde jinde by to bylo příhodnější. Oběd v příjemné vietnamské restauraci, kde nám graduje hladina šílenství, dokud nedorazí Kupec, aby nás trochu usměrňoval. D. ďábelská stáž v Tokiu (D. buď smaží kuřata v korejské restauraci v Praze nebo šéfuje Czech Tourism v Tokiu), nemocní partneři, absurdity doktorátu na KASu, (ne)psaní diplomek, moje klasické dělání milionu věcí najednou s minimem odpočinku a tak všeobecně state of all things. Všichni se radujeme z toho, že už nebudu psát články.
Š. měří vzdálenost tak, že někoho popadne za ruku a hodí s ním.
Já povídám, že už si nikdy nebudu s nikým rozumět tak jako s 変なグループ a D. přitaká, že ostatní lidi jsou fajn, ale něco jim chybí,
D. objednává karafu fody a číšník to přijímá, že nic jiného chtít nejspíš nebudem. V jednom ze záchvatů smíchu se praštila do hrany sedačky a za chvilku jí vyrostla boule. Když se mě ptala, jestli si chci šáhnout, povídám, že takové věci se v jakékoliv jiné společnosti nahlas neříkají.
Po tom, co si V. odskočila na hodinu, se přesouváme na náměstí na punče. Vytlačujeme nějakou skupinku od sudu, abychom mohly s V. vyprávět o zběsilém tripu Utrecht-Amstr-Berlín a terrifying fun s edibles.
Hledáme bankomat, protože si “ona” potřebuje vybrat a koštujem medovinu, aby si pak Š. mohla koupit láhev. Potom parkujem už tradičně v Masných krámech a D. se neohroženě ptá, jestli mají záchod. Dalších milion punčů a já vím, že tohle jsou moji most favourite people a není moc dalších lidí, se kterými by mi bylo takhle dobře.
Na chvilku se stavuje i M. objímačky a nečekané dárečky s opposum.
Stavujeme se na お茶会 očíhnout poor summer children prváky a nacpat se toustama. Obchodujem s D., která mi drobné zpátky vrací v jenech.
Podivné rozhovory o drogách a lingvistických faktech. Všichni čekáme, až Š. narve ježka zpátky do klece, abychom mohli vyrazit zpátky do Masných krámů (do části, kde záchod není).
Já jsem po celém dni rozhodně dead man a půlnoc je pro mě jak čtyři ráno. Spíme u V. při světle neonů z Fancy fries na ancient matračce, která je překvapivě šíleně pohodlná a jak jsem ráno mrtvola, vůbec se mi z ní nechce. Vyrážím asi o dvě hodiny oproti původnímu nereálnému plánu. Pěšky na nádraží užít si čerstvého vzduchu, který probírá a vzpamatovává.
Uvězněná ve zpožděném vlaku se pouštím do Who is afraid of Virginia Woolf, kterou mi V. koupila částečně proto, že hrozně chtěla, abych si to přečetla. Stojíme v polích - já a moje kocovina.
Doma jsem schopná nulové akce, a tak prostě nechystám poslední předvánoční hodinu se S. a spolíhám na to, že to nějak figure it out. S. mi nakonec děkuje za celý půlrok a ještě dostávám dárky pod stromeček.
Večer doráží sestry na vánoční večírek, který se shodou okolností odehrává ve Zlíně, tak dělám večeři a chvilku máme quality sisters time. Spíme všechny v jedné posteli, protože v našem malém bytě to jinak nejde, jako když jsme byly děti.
Ráno domů domů do největšího chaosu, celá rodina, tři psi a čtyři kočky. Všichni jsou unavení z posledních dnů, tak letos ne tolik nadšeně zdobíme stromeček a koukáme na Big little ones a Looking for Alaska. S jednou sestrou nás to moc baví, druhá háčkuje v koutku pod lampičkou a kvůli všemu se rozčiluje. L. je spokojená v obležení koček. S V. na dálku analyzujem Who killed Virginia Woolf.
Těším se domů do klidu za kocourem, i když mě tam čekají další povinnosti.
Miluju, jak mám na goodreads přečtených jenom 16 knih z 35, což jsem si stanovila jako letošní challange, a oni mi píšou: There are still 9 days left! You can do it!
pondělí 2. prosince 2019
I wish you could live in my brain for a week.
It is washed with the most violent waves of emotion. ~ Virginia Woolf
I think I’m getting better at this work-life balance thing. -> I wrote this like a month / maybe two months ago and I can’t believe that I was so crazy and naive to do it.
Následují ancient zápisky někdy ze září:
První hodina kurzu mých důchodců. Jedna paní zkoušela poprvé paragliding, další lezla na čtyřtisícové vulkány na Kamčatce a jeden pán s manželkou byli ve Slovinských horách koukat na skalničky pod Triglavem. #retirementgoals
Ne: International community meeting
Po: Přednáška Pěšky přes Kurdistán
Út: Autorské čtení Roberta Fulghuma, Trivia s novým kamarádem Lotyšem
St: Ostrava, jdu se podívat na hodinu stepu, kam začly sestry chodit, pak na stěnu do noci a zpátky na byt na kole
Čt: Škola od osmi do šesti večer v Opavě
Pá: Večeře s M., který odlítá do Peru
So: Ráno sobotní pracovní setkání a po něm do Olo za V.
Ne: Na oběd s L. v Olo a pak večer ve Zlíně do kina na Jokera s Whatever, objímáme se u autobusu, protože M. v úterý odlítá do Limy
Tři čtvrtě na osm večer: (teprve jsem přišla z práce a fakt jsem se chtěla učit, ale místo toho už pět minut koukám na 35 unexpected ways to cook eggs)
V: M. mě nutí mluvit polsky
M: V. luští polštinu
Me: Miluju, že se V. snaží číst polsky zatímco mluvíte anglicky a pak M. najednou napíše: “hai”
Pak vymýšlíme, v jakých jazycích umíme říct: Jsem sýr. (Conclusion: norsky, italsky, japonsky, gaelsky, rusky, španělsky, německy)
Dneska mi jeden student řekl: “When you speak English, you’re like a teacher, but when you speak Czech your voice is softer and you’re like my friend.” I’ve felt weird ever since.
I felt distracted at the end of the day. I couldn’t focus, then lost it completely, started speaking about Disney movies and somehow connected it with the topic - personality traits. There was a new student observing if he wants to join us. I told him that I felt weird and it was probably not a very good lesson and added that I couldn’t promise that it will be better next time. The other students, who know me, just laughed and the new one said, that he would come next time.
Největší zábavička poslední doby je koukat na rozhovory s Ezrou Furmanem a sledovat reakce moderátorů, když začne vyprávět nějaké šílenosti. Většinou jsou hrozně 困る, ale snaží se předstírat, že je všechno v pořádku.
Měla jsem kamaráda, o kterém jsem věděla, že je to Peter Pan. Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že je spíš víla Zvonilka.
Díky jedné staré fotce to teď poprvé probíráme a vyříkáváme si spoustu věcí, které byly léta nevyřčené.
Povídám: děsí mě, že říkáš TEĎ když mám emoce, co to proboha bylo předtím.
A další tuna věcí, které se těžko říkají nahlas a zahrnujou moře slz. Je ale fajn, že se zatím nikdo v tom moři neutopil.
Do toho píšu novinový článek do Přehledu anglické gramatiky a brečím si do klávesnice.
I think I’m getting better at this work-life balance thing. -> I wrote this like a month / maybe two months ago and I can’t believe that I was so crazy and naive to do it.
Následují ancient zápisky někdy ze září:
První hodina kurzu mých důchodců. Jedna paní zkoušela poprvé paragliding, další lezla na čtyřtisícové vulkány na Kamčatce a jeden pán s manželkou byli ve Slovinských horách koukat na skalničky pod Triglavem. #retirementgoals
Ne: International community meeting
Po: Přednáška Pěšky přes Kurdistán
Út: Autorské čtení Roberta Fulghuma, Trivia s novým kamarádem Lotyšem
St: Ostrava, jdu se podívat na hodinu stepu, kam začly sestry chodit, pak na stěnu do noci a zpátky na byt na kole
Čt: Škola od osmi do šesti večer v Opavě
Pá: Večeře s M., který odlítá do Peru
So: Ráno sobotní pracovní setkání a po něm do Olo za V.
Ne: Na oběd s L. v Olo a pak večer ve Zlíně do kina na Jokera s Whatever, objímáme se u autobusu, protože M. v úterý odlítá do Limy
Tři čtvrtě na osm večer: (teprve jsem přišla z práce a fakt jsem se chtěla učit, ale místo toho už pět minut koukám na 35 unexpected ways to cook eggs)
V: M. mě nutí mluvit polsky
M: V. luští polštinu
Me: Miluju, že se V. snaží číst polsky zatímco mluvíte anglicky a pak M. najednou napíše: “hai”
Pak vymýšlíme, v jakých jazycích umíme říct: Jsem sýr. (Conclusion: norsky, italsky, japonsky, gaelsky, rusky, španělsky, německy)
Dneska mi jeden student řekl: “When you speak English, you’re like a teacher, but when you speak Czech your voice is softer and you’re like my friend.” I’ve felt weird ever since.
I felt distracted at the end of the day. I couldn’t focus, then lost it completely, started speaking about Disney movies and somehow connected it with the topic - personality traits. There was a new student observing if he wants to join us. I told him that I felt weird and it was probably not a very good lesson and added that I couldn’t promise that it will be better next time. The other students, who know me, just laughed and the new one said, that he would come next time.
Největší zábavička poslední doby je koukat na rozhovory s Ezrou Furmanem a sledovat reakce moderátorů, když začne vyprávět nějaké šílenosti. Většinou jsou hrozně 困る, ale snaží se předstírat, že je všechno v pořádku.
Měla jsem kamaráda, o kterém jsem věděla, že je to Peter Pan. Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že je spíš víla Zvonilka.
Díky jedné staré fotce to teď poprvé probíráme a vyříkáváme si spoustu věcí, které byly léta nevyřčené.
Povídám: děsí mě, že říkáš TEĎ když mám emoce, co to proboha bylo předtím.
A další tuna věcí, které se těžko říkají nahlas a zahrnujou moře slz. Je ale fajn, že se zatím nikdo v tom moři neutopil.
Do toho píšu novinový článek do Přehledu anglické gramatiky a brečím si do klávesnice.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)