Myšlenky konce roku

Everything became more distant. My friends, family, even my feelings. Maybe I’m just getting older, maybe it’s a side effect I got from watching too much doctor House.

Don’t want to talk about it, but this was probably the last Christmas spent at home home. Doma se všechno fyzicky i psychicky rozpadá.

Zdobení perníčku a vánočního stromečku bylo ale pořád docela fajn. I was being me. To už se teď tak často nestává.

Už druhé svátky strávené s kocourem.

Nevím, jestli je dobře nebo špatně, že jsem letos prošvihla sraz z gymplu, rozhodně mě to ale vůbec netrápí, protože jsem ještě do konce roku stihla vidět všechny své nejmilejší. S K. jsme dodržely tradici a šly jsme do kina na nejnovější epizodu Star wars. <3 V deset večer zmrzlina politá karamelem, kterou jsme po kouskách odkrajovaly lžičkou a probíraly dojmy v potemnělé Karolině.

S LMkama a L a H jsme strávili poslední dny roku a Silvestr. LMka jsou čím dál víc rodina. 11 years and counting. Známe se tak dlouho, že už jsme dávno vzájemně přijali svoje špatné stránky a stejně se furt zbožňujem.

Po pročítání zápisků z ledna zjišťuju, že se za loňský rok změnila spousta do té doby stabilních věcí.

Hrozně potřebuju tenhle čas na reflexi loňského roku, i když se topím v povinnostech do práce a školy. Nikdy nebudu mít klid v duši, dokud to nedokončím. Jak se můžu posunout dál, když si neutřídím v sobě, co bylo?

Rodinná dramata na Štěpána jsou taky novinka. Na druhou stranu ale máme bonding time s R. Taky je čím dál víc součástí rodiny.

Před loňskými svátky ještě v čoko. Pravda je, že mi některé ty slečny docela dost chybí.

Korpus z loňského ledna je pořád stejně zábavný.

Rok bez Carrie Fisher. Ona je ta pravá osoba, pro kterou je písnička z Hamiltona: Here comes the General, rise up! Generál je titul, který mi chybí a na který ještě zdaleka nedosahuju.

Střípek z Rigy: Přicházíme k mighty řece: M: Tak co, komodore, kde máš svoji loď?