Zářijové zápisky

Dneska mi začal nový kurz ve firmě, která prodává land rovery, range-rovery a jaguáry. Prostředí tak luxusní, že jsem si připadala fakt nepatřičně. Jeden student přijel nejnovějším jaguárem. V zasedačce, kde bude probíhat výuka mají vystavenou kůži zebry. Představuju si, že ji ulovil v Africe jejich ředitel, na jehož vip záchod nesmím chodit.

Ve dvě ráno email od V., že v pořádku dorazila do Šanghaje.
M. v Rize začíná s korejštinou. Na první hodině dostali učebnici korejštiny v lotyštině. (Učebnice lotyštiny je samozřejmě taky celá v lotyštině.)
M. nás má vyvěšené v pokoji na koleji na děsivé stěně s napůl strhanými tapetami.
Jsem ráda, že mi holky o sobě dávají vědět.

Učebnice jsem si obalila do zlatého balícího papíru s oříšky. Nevím, co si o mě studenti a spolužáci pomyslí. Jedna moje spolužačka je bělovlasá kouzelná babička. Jiný pán si na zápis vzal tričko „Better later than never.“ Nevím, co by mohlo být přesnější.

V příštím roce budu mít 23 předmětů. Informace mám asi jen ke třem z nich, i když jsem prohledala pět stránek, na kterých by měly nějaké být. 😊

Mám nového studenta dva večery týdně. He wanted me to correct his mistakes but he doesn’t make any. So we’re just practicing communication. We talk about travelling, books, films, etc. He likes romantic comedies especially one which takes place in Ireland. He wants to go to Ireland because of this. It’s called A leap year. Even though it’s not my cup of tea, I really liked it. It’s funny and sweet with minimal amount of clichés.
I love our evening lessons. Mluvíme o všem a navíc docela do hloubky. Moc hezky se mi s ním povídá. Nikdy by mě nenapadlo, že rozhovor o zaměstnání cízího člověka může být tak zajímavý. Pouštěla jsem mu písničku od Mountain goats jako lead-in k předložkám. Řekla jsem mu: Maybe I’ll be adult enough someday to wear adult shoes. (Pracuje u Bati).
I’m gonna miss him.

Ať slunce pálí do písku a tebe mám nablízku.

Vzpomínky na Hradec nad Moravicí 2010, největší svoboda a pohoda. Sice pršelo, ale v duši slunce. Klus jako mladý kluk, kterého tehdy pomalu ještě nikdo neznal, hraje improvizované písničky na ukulele.

Objednala jsem si učebnice, které budu používat jako učitel i ty, které budu používat jako student. Cítím se trochu schizofrenně.

M. odlítá do Lotyšska s mým uklidňujícím papírkem Everything will be 大丈夫。

V: od nicka cavea jsem četla něco s nějakými králíky v názvu myslím a to bylo megapsycho
jako dobré 😀 ale fakt psycho
S: není to to a uzřela oslice anděla?
V: nope. smrt zajdy munroa. to byl ten králík, už jsem to našla 😀
S: jen mě napadlo, jestli si náhodou nepleteš osly a králíky
V: legit obava. osly je super slovo. nikdy mi nedošlo, že Oslo je jak osel ve středním rodě
S: 😀 ❤ miluju tenhle způsob uvažování

Krásná a zároveň produktivní neděle. Ráno návštěva L. babičky. Vyprávěla nám o tom, že jako malá ostříhala tátovi všechny listy jeho fíkusu, na které dosáhla.

Na oběd na gastro food festival. Leje, tak se tulíme pod deštníkem. Původně jsme si chtěly dát něco obědového, ale nejdřív jsme narazily na malinové donuty, takže bylo rozhodnuto. Hned na to přírodní matcha snídaňovou kaši, kterou fakt nechceš, vynikající nebeské dortíky, nejlepší hot dog pod Sluncem, banánovo-čokoládový raw dortík, který chutnal jako božská mana a nejchutnější káva z Poetry café, kde se dá platit v básničkách.

Pak doma velký úklid, příprava na hodinu, obalování učebnic, a nakonec ještě teplá večeře u filmu. Jsem nakopnutá na maximální produktivitu.

Zápisky konce léta

Výročí konce japonské okupace v Koreji a D. v kimonu. Taky se nějak ocitla na sešlosti korejských křesťanů. (D: Bála jsem se, že se všechno provalí…že nevěřím v Boha, jsem tak trochu antikrist a taky lesba. Čekala jsem kdy vzplanu. Pak mě donutili mluvit do kamery pro tu organizaci holly spirit movement, řekla jsem, že se mi líbila ta hiphopová část a přestali se mě ptát.)

S: Myslela jsem, že když budem starší, budem příčetnější, ale absurdity se spíš stupňujou.
V: Akorát se stále vzdalují a mizí hranice.

Kupcovo moudro: Crushi neporučíš.

L mezitím řeší rozparcelování pozemku, takže přemýšlíme nad tím, jak velkou bychom teoreticky v budoucnu chtěly zahradu. Volám mámě, kolik metrů má náš pozemek, abych si udělala představu a mamka mi řekne číslo ani ji nezajímá, proč se ptám. Nevím, co by se muselo stát, aby ji něco překvapilo.

Kdy jsem chtěla zachovat moment: Když jsme si šly v parku s Mem bosky koupit kafe z krámku na kolečkách.

Bonding time u H. - Moje mamka ukazuje R. zbraně

M: No a v tomto pekelném duchu to pokračuje dál.
V: Sama jsi pekelný duch.

Kafe s V. a T., ze kterého se vyklubal spontánní rozlučkový reunion. Nejdřív mňamky v rock’n’roll cafe a zážitky z Kodaně. Loučení se Z., která odlítá na rok do Anglie.

Konečně v Local Lokál - nejlepší hospůdka s neomítnutými cihlami a neonovými světly. Na zahrádce šňůry s duhovými papírky a křesílka, která se boří do štěrku. Výborný nápojový lístek, takže dvakrát My little pony s vodkou a brusinkovým džusem.

M. je tak fancy, že když přišla, tak se z toho Š. nemohla pět minut vzpamatovat. Číšník z ní byl tak rozhozený, že ani nedokázal spočítat, kolik jí má vydat. Vedle ní já ve svojí fluffy mikině s unicornem. Zrovna když jsem říkala, že už jsem nejspíš moc stará na to, abych si kupovala oblečení s infantilním potiskem, přišla nějaká paní tak po čtyřicítce v tričku s nápisem „Unicorns are real.“