Nestíhám psát zápisky,

i když novinek je moc a většinou jde o dobré zprávy.

Jak moc se všechno od září změnilo. Ještě chvilku jsem žila na hraně mezi studentským a dospělým životem. Teď z té hrany už postupně slízám a čím dál víc se posunuju k dospělosti. Diář mám místo akcí v Olomouci a zkoušek zaplněný informacemi kdy a kde učím, schůzkami v jazykovkách a směnami v čokoládovně. V telefonu mi přibývá čísel na lektory a studenty. Postupně se mi plní notýsek, kam si píšu plány hodin. Z každé hodiny si odnáším nové zkušenosti týkající se jazyka a učitelství. Sbírám lidské příběhy, učím se, jak s lidmi jednat, jak s nimi mluvit a pracovat, jak je navést ke správným odpovědím, jak je motivovat, jak si zachovat pozitivní přístup a nadšení, i když jsem dead tired a ani druhé kafe není schopné mě úplně probudit.

V bytečku jsme nejdříve přestavěly nábytek, abychom dovnitř pustily víc světla. Časem jsme si pořídily novou matraci. Největším úspěchem poslední doby bylo, že jsme si vlastnoručně za pomocí sester a jejich drahých poloviček postavily postel z palet. (Doporučuji nátěr barvy palisandru.) Zatím máme doma jen jedno patro, které se nám najednou vešlo do auta. J. vylezla z horké vany a do deseti minut za námi přijela, aby nám pomohla se stěhováním. Bonding po nakládání do auta před bytem ve svetru a v hrozné zimě. J. je nejhodnější, má v sobě nekonečno něhy a přívětivosti.

Postýlka změnila dojem z celého bytu. Je tu mnohem útulněji a domácky. Chystáme dýchánek s partou leseb.

B. nám na ledničku vypsala „Rozpis činností pro lepší život,“ protože jsme v poslední době péči o domácnost moc nezvládaly. Teď to máme hezky rozdělené.

Naše koťátko už je vyléčené z nemoci, která ho trápila v zimě. Má za sebou kastraci i očkování a je z něj nejspokojenější kocour na světě. Má dvoupatrový pelíšek z krabic, který se stal jeho nejmilejším místem. Navíc se mu taky zamlouvá naše nová postel, protože si na ní vykračuje jako pán a chodí se do ní za námi mazlit.

Tetování na předloktí je obtažené a zahojené a stalo se mojí trvalou součástí.

Sleep like dead man,

wake up like dead man. Spím nejtvrdším spánkem z celkové únavy a sním živé sny.
Borůvka dostala plno bodů za péči o domácnost, protože upekla nejlepší muffiny s čokoládovou polevou a navíc nás zbavila brusinek z mražáku.

Zdálo se mi o obřím, hubeném, dřevěném koni, kvůli kterému jsem nemohla jít nakupovat.

A o chlapci, který se jmenoval Jerich. Měl v sobě hory něhy, upnuté černé tričko a slzy jako korálky.
Byli jsme spolu v noci na dětském hřišti. Brečela jsem mu v klíně na kolotoči. S největší bolestí v srdci jsem mu vysvětlovala, jak ho miluju a jak ale bohužel jeho sestru miluju ještě víc.

Bydlela jsem na základní škole ve Zlíně v něčem, co bylo napůl kabinet a napůl můj byt. Říkala jsem si, že je to fajn, protože je to v centru, a tak to budu mít blíž na hodiny.

Vcházela jsem do hospody ve stylu divokého západu. Chlapi v kloboucích mi naznačovali, jak se tam mám chovat. Přešla jsem drsňáckým krokem místnost, objednala si půllitr piva, vypila ho na ex a pak jsem tu sklenici rozmlátila o zem.

"It happens to everyone as they grow up.

You find out who you are and what you want, and then you realize that people you’ve known forever don’t see things the way you do. So you keep the wonderful memories, but find yourself moving on."

Škoda, že tetování není víc rozšířená dovednost. Nechala bych každého skvělého člověka, kterého znám, aby se mi nějak zapsal pod kůži.

Slovo tripod jako stativ, který má tři nožky, je odvozeno ze stejného jazyka jako heptapodi z Arrivalu, kteří mají nohou osm.

Po nějakých máminých známých jsem zdědila mikinu, na které je: Always look on the bright side of life. Pro mě jako stvořená.

Ráno jsem vstala s dobrým druhem prázdnoty v duši, plochou náladou. Cestou na hodinu mi bylo pořád čím dál líp, nějak mi myšlenky sklouzávaly k poslednímu vínovému a hernímu večeru, což mě nutilo se usmívat pod vousy.

Na začátku hodiny jsem dostala čokoládu. Následovala skvělá hodina plná vtípečků a příjemné atmosféry. Při debatě jedna studentka prohlásila, že je pro ni její pes důležitější než její děti. Pak se snažily v angličtině říkat vtipy. Při jednom jsem se neudržela a musela jsem se smát ho ho ho.

Cestou k B. do práce jsem jí na trhu koupila borůvkový tulipán jako důkaz, že už přišlo jaro.

Výlet do Olo, rychlé kafe a tousty s Kupcem, Š. a T. v našem sklepě v cafe +. Už tam nemají obří přístroj na odsávání vlhkosti a na zdi přidali lehce děsivé obrázky majáků.

S hermelínovobrusinkým toustem v ruce běh na byt ke Kal / tetovací salón. Víno the cat nás přišlo přivítat. Obtahovačka tetování s koukačkou. Nevím, proč mám teď zálibu v tak debilních slovech. Stromečky mi nezčervenaly a neopuchly, moje tělo už přijímá inkoust jako svoji součást.

Začala jsem učit v další jazykovce. S koordinátorkou jsme si hrozně sedly, a protože je svět malý, odjela 10.4. za mým spolužákem z výšky do Japonska.

Byly jsme domluvené, že začátkem léta převezmu nějakou angličtinu od lektorky, která odchází na mateřskou (nižší úrovně, dokud nebudu mít certifikát). Místo toho se ale po třech dnech od našeho rozhovoru ozvala slečna se zájmem o korejštinu. Takže je teď ze mě lektor korejštiny, mám na to i oficiální smlouvu. V pátek proběhla první hodina. K mým absurdním pracím se přidává další. Do příští hodiny musím sestavit plán, kolik toho asi budeme schopny zvládnout za rok.

V čoko jsem potkala svoji nejlepší kamarádku ze základky, kterou jsem neviděla zhruba deset let. Bylo to moc milé a nepravděpodobné setkání.

Rodinná neděle nad opracováváním palet, ze kterých s trochou štěstí a spoustou práce brzy bude naše nová postel. S B., K. a R. celé dopoledne brousíme pásovou bruskou, frézou a dalším nářadím, kterému ani nevím, jak se říká. Máme jen jedny ochranné brýle, takže ostatní místo toho máme sluneční. Ztrácíme se pod vrstvou drobných třísek a prachu.

Ptám se K., co budou chtít za pomoc. „Nic, až my si budeme stavět dům, taky nám pomůžete.“