nebudu nic vydávat, dokud mi nebude třicet / a rady od Amandy: jak si vytvořit fan base a make art s pomocí crowdfundingu / a časem vydám něco, co napíšu. That's the plan.
Moje paní šéfová mě po zvednutí telefonu oslovuje Verunko, what is this magic.
Koupila jsem jí kávová zrníčka za to, že mi zachraňuje život, a ještě je u toho nejmilejší na světě.
Připomnělo mi to naše kávové nedorozumění s D., tak ji píšu omluvný dopis a vysvětluju jí svůj vztah ke kávě. Domluvily jsme se, že zajdeme na kávu bez zbrojení. Škoda, že na tu kávu půjdeme nejspíš do Zbrojnice / hoho, hohoho.
Nakonec jsem se s paní šéfovou zdržela na kávičce skoro hodinu. Nejmilejší povídání o životě. Vyprávěla jsem jí o japonštině a angličtině a ona mi o výletě do Afriky. Mezi řečí mi řekla, že má její manžel leukémii, tak má čas na učení němčiny. How am I supposed to accept these things from someone I barely know.
Nezáleží na tom kolikrát poslouchám Hamiltona. Vždycky brečím při Elizině závěrečné písni.
Vínový večer s Hamiltonem a milionem mňamek. Širuino víno a Tenšiiny korejské pasty. Heaven.
Svítící korejská pálenka, kterou pijou v KAŽDÉM dorama. D. nabízí absurdní alkoholy.
Někdy v polovině večera přišlo dosud nevídané šílenství. D. urazila hrdlo láhve s vínem o zeď, protože nešlo otevřít. Pak se kradly kytky z parapetů a stavěli sněhuláci.
Ráno běhání po Olomouci s kocovinou a vyčerpaná cesta vlakem. Ve Zlíně snad už bez zbytkáče naložit kocoura a domů domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat