/ únor /

Asi to bylo v předposledním zkouškovém, kdy začala šílet i Širunka.
Historický okamžik, kdy mám jako jediná 合格 z jcček.
Koncert 21p a maratón SW v Praze. #happytimes
Touha utéct do lesů a bolavá duše.
Zrní. Náš první společný koncert.
Valentýnské plavání s Širunkou. Chybí mi.
Japonština u obřího oválného stolu s fancy lustry. To byla taky krásná absurdita.
Hodiny a hodiny nad bakalářkou v tichounké knihovně u stolečků a na nejpohodlnějších vacích.
Odevzdávání se démonům, nejistoty a hledání místa v životě.

/ březen /
Souznění s T. v boji s bakalářkou.
S V. začínáme s životní filozofií „hledej na všem něco pozitivního.“
Univerzitní knihovna v Olomouci je navždycky jeden z mých domovů a safe places.
Výlety do lesů s Borůvkou. Už tehdy spolu pereme.
Démoni a úzkosti, dno depresí.
Teď už nemívám tak nádherné sny jako dřív. Jenom děsivosti, ze kterých se nedá probudit ani s veškerým vnitřním odhodláním.

/ duben /
Ironicky je mi vůbec na poslední hodině japonštiny tak fyzicky špatně, že z ní musím odejít.
S D. nejvíc vzájemné podpory při psaní bakalářky.
Přichází apatie. Je mi jedno, jak to všechno dopadne.
Š. se prvně hroutí před nějakou zkouškou.
Objevujeme sklep v cafe plus.
Špatné oblasti šílenství a zapomínání na jídlo kolem poslední souborky.
Obětování vajec a facky pěstí.

Vstávám o půl šesté ráno,

modlím se, ať není namrzlá cesta a vyrážím jinam domů.

Dead tired ve Zlíně. Polila jsem si prsty zlatou sladkou kávou. Golden coffee fingers.

Domov je čajítko a spousta druhů čaje.

S 天使 konzultujeme nákup humusu a dozrávání avokád.

Koupila jsem další dortík na ledničku a ježky místo kancelářských sponek. Co si o mě studenti pomyslí?

Po noční cestě do Brna jedna z nejlepších hodin so far. Čím víc skupinku znám, tím lepší atmosféra. Hážu vtípečky.

V pátek supluju skupinku, kterou ještě neznám. Dva pánové. One of them has big brown puppy eyes and a funny moustache. Povídáme si o Vinnetouovi, pokrevním bratrství a bunkrech. Na konci jsem dostala pochvalu za procvičení minulého času prostého zábavným způsobem.

Po hodině jdu vyzkoušet novou kavárnu. Vypadá jako velká skleněná kostka. Čtu si Americké bohy na gaučíku vyhřátém od sluníčka a upíjím horký jablečný džus s vanilkou, skořicí a badyánem.

Procházím kolem vitríny obchodu. They sell #porcelainstags and tiny #puppies. Of course. #🐾

V pondělí učím vůbec nejzábavnější skupinku v nejvíc fancy zasedačce s nasvícenými poličkami. Sympatičtí studenti. Úplně přirozeně si na začátku povídáme a jedna z nich mi ukazuje na fotce dort, který upekla její dcera příteli. Začínáme hodinu pantomimou. Všichni jsou skvělí herci. Jeden pán předstírá, že šplhá na horu tak, že si stoupá na židli a pak nakonec na stůl až dosáhne na strop. Po hodině mi pomáhá do kabátu.

Povídáme si s Kupcem o kráse nového alba od Fixy. Tak si mě vem s mou duší šílenou. ~
Mezi řečí zmiňuje, že by s Š. šly do LP, protože vypadá jak týpek. OK.

Potom na společné konverzaci o tom, jak Klaus vysává předsíň před návštěvou Obamy.

Dead tired kvůli nemoci. Házím do sebe druhý paralen a třetí kafe a odcházím bloudit do firemního areálu a hledat budovu, ve které tentokrát supluju.

Jsem divná a přecitlivělá a někteří to na mě milujou a někteří nenávidí.

Věřím, že tetování není nic jiného než způsob, jak doplnit dílek, který vám vždycky chyběl.

Get yourself a 森 tattoo

Konečně jsem zase v pořádku po týdnu ležení a čajíčkování prokládaném cestováním na hodiny v chumelenicích, promrzávání venku a zahřívání v dečce u topení, bolesti hlavy a svalů, ucpaného nosu a dusivého kašle.
V pátek výlet do Olo. V autobuse začínám panikařit, že se chystám něco si zvěčnit na předloktí a ani to nemám pořádně promyšlené.
Studentský byt Kal. V předsíňce hromada bot na podlaze, vítá mě celé bílé koťátko. Jmenuje se Víno. Trochu chladno, stará dvojitá bílá okna. Za okny začíná chumelit.
Přemýšlíme, jak funguje obtiskovací papír a jestli musíme kreslit zrcadlově. Sedíme naproti sobě a obě jsme nervózní. Snažím se párkrát napsat 森, ale žádná verze se mi nelíbí. Nakonec obkresluju finální podobu z telefonu. Velikost odhaduju od oka. Kam na předloktí jsme se shodly jednohlasně.
Rozhoduju se ohledně průměru jehly. Nakonec radši volím tenčí, při představě, jak moc velké díry může ta širší asi udělat.
K. se koukla na jedno video, pak udělala tetování sobě, potom mámě a třetí už bylo to moje.
Nemáme vazelínu, mazání na rty s vůní aloe vera will do.
K. přiběhla z přednášky a má na mě dvě a kousek hodiny, než poběží do kočičí kavárny, kde pracuje.
Mám tenkou košili s tříčtvrtečními rukávy. Je mi zima a musíme v tetování dělat pauzy na moje kašlání, smrkání a upíjení čaje. Z legrace, říkám K. ať začne tím vrchním stromem. Kdybych nevydržela tu bolest, zůstane mi aspoň jeden.
Obrázek obtisknutý z papíru se po prvním stromu z velké části smývá, tak ho K. průběžně dokresluje propiskou.
Miluju to. Tetování v punkových podmínkách od někoho blízkého.
Natáčím se kolem stolečku, aby se K. co nejlépe pracovalo. Ruku mám zarudlou a zapatlanou od inkoustu. Bolest je snesitelná, i když na místech, kde je kůže tenčí musím občas trochu lapat po vzduchu.
Když je hotovo opatrně oplachuju a zabaluju do potravinové fólie. Mám obrovskou radost.
Zásahy do těla. Zvláštní druh intimity, když vám někdo bodá jehlu s inkoustem pod kůži.
Prvně sdílím fotku na しお. Sklízím záchvat smíchu, když vysvětluju, že je to mimo jiné i proto, že je to jeden z prvních znaků, které jsem se naučila a navíc, jako jeden z mála dává smysl, protože znamená les a píše se jako tři stromy. Krom toho jsou lesy dětství a domov a domov lišek.
Kupec je nervózní, že to není úplně rovné. Ujišťuji ji, že je to v pořádku, protože jsem chtěla vězeňské nedokonalé tetování. Navíc znaky taky nikdo nepíše rovně.
V. se stromečky moc líbí včetně okolností vzniku. A mně dochází, že lidi se v názorech na moje tetování už navždycky budou rozdělovat na tyhle dvě skupinky.
Chlubit fotkama se budu až po zahojení a druhém obtažení. Moc se zase těším na ten proces. Jsem zvědavá, až jednou půjdu na tetování od profesionála stroječkem, jak velký rozdíl bude ve výsledku, bolesti a dalších aspektech.
Jsem spokojená. Mám pocit, že to tetování přesně na tohle místo vždycky patřilo. Že mě jenom doplnilo na místě, kterému vždycky scházelo.
Taky hodně bonding s Kal. Domlouváme se, že až přijedu obtahovat, bude to navečer, abychom pak mohly ještě někam zajít. Jsem ujištěna několika historkami, že trocha alkoholu tetování nezničí. (O čemž se sama o chvíli později ujišťuju, když si s V. dávám v Cafe plus višňové víno. Tell me how to say no to this.)
Cítím se nepříjemně, když chce po mě později L. fotku, aby ji ukázala kamarádce. Posílám, abych nedělala vlny. Ještě jsem si neuvědomila, jak moc osobní to je. A že bych vždycky chtěla svoje tetování ukazovat sama jen když budu chtít. A když už budu chtít tak spolu s vysvětlením, co pro mě znamená.
V noci se budím, jak mě ruka bolí a hned na druhý den jdu do čokoládovny. Snažím se tetování chránit, aby se mi do krve nedostala čokoláda, nebo jiná špína. Absurdity.
V souvislosti s tím, že Fixe vyšlo nové album, jsem hodně poslouchala i ta stará. Ten tvůj život je ňák málo punkovej, zpívají. Tak jsem ráda, že jsem ho zase udělala trochu punkovější.

Máme sesterský den.

Vyhrazený čas na povídání a večer na filmečky. Všechny se těšíme, až se budeme jednou navštěvovat ve svých domečcích a bytech a péct návštěvám buchty.

Velkorodinné setkání. Jdeme v rodinném průvodu vesnicí.

Bonding s M. a K. Jsou můj oblíbený pár, i když mají za sebou taky dramata. Povídali jsme si o tom, jaký je život velvyslance a jak by se chtěli v budoucnu odstěhovat do Peru. Moc milý family time. M. je vtipně vystrašený, že udělá chybu v Hanabi.

Procházka k M. letnímu sídlu, zatímco se slunce odráželo od sněhu napadaného na polích. Jeho Jackové Russellové se jmenujou Laila a Maila. Tlustý britský modrý kocour Teo, kterého jsme si všichni v zástupu šli pohladit do garáže.

Vtipkujem, že sestry budou mít dvojitou svatbu.

Dredatý bratránek taky plánuje svatbu a jeho přítelkyně je taky Lenka. (Už máme v rodině celkem čtyři.)

Přítelkyni M. neznám, ale je mi sympatická, protože chce vlkodava a nakreslila obrázek, jak leží jako dárek pod vánočním stromečkem.

Absurdity: když hrály dva klipy LP hned po sobě a celá rodina na nich začala všechno komentovat.

K. pět minut brečí mojí mámě v náručí.

Mají všichni tyhle rodinné rozbitosti a dramata? Ty věci, o kterých se nemluví, ale všichni o nich vědí a cítí je pod povrchem?

Moje dětství jsou lesy a hruškový kompot.

Domlouváme, jak půjdeme všichni hrát baseball do FM. Who’s in?

Překvapivě taky chvilkový bonding s tátou. Odpolední kafíčko s rodiči. Pak filmové brutality s mámou (her choice - Lovci hlav od Nesba); Jamie Lannister mluví norsky (dánsky?).

Amanda Palmer: The Art of Asking

There is a constant, karmic tampon circle.
Personal dramas / An artistic force in the world / Twentysomethings
No desire to get a JOB job / An outlandish freak / A freak flag
Hugging like a slowly falling pine tree
Doesn’t hurt enough yet.
imposter syndrome - I can relate.
You hate to hit your own head with your own handmade wand. And you feel stupid doing it.
Hate is fear.
The Cloud Club (Olomoucký byteček byl náš cloud club.)
Gandalf in a cowboy hat
Our love ran deep je nádherně řečeno.
Everything breaks. (What an imaginary funeral.)
Emotional trash
Eat the pain. Send it back to the void as love.
Fish named Everything / Ballerinas set on fire
Just take the fucking donuts si teď občas v duchu říkám.
Amanda Palmer is the only person who knows how to cheer up someone whose father just died.
An empty shell of a person
I felt my heart open and stay stuck open, like it had grown a size bigger.
Neil Gaiman thought you are supposed to be just very quiet around sick people.
Enjoy the feeling of absolute uncertainty.
Bill, the Perfect Dad
It hurt enough.
To drive the cosmic point home.
Once you are Real you can’t be ugly, except to people who don’t understand.
Yana
Befriend every dragon.
Shake the demons out.
Seeing each other is hard.
Cat named Something
Amanda Palmer has taught me a lot about adulting. She taught me how not to be afraid to ask. Gave me the most precious advices.
Neil and Amanda are marriage goals.
Everybody wants to be seen. Víc teď vnímám, kdo mě doopravdy vidí.

Nakombinuju rady od Virgine Woolf:

nebudu nic vydávat, dokud mi nebude třicet / a rady od Amandy: jak si vytvořit fan base a make art s pomocí crowdfundingu / a časem vydám něco, co napíšu. That's the plan.

Moje paní šéfová mě po zvednutí telefonu oslovuje Verunko, what is this magic.

Koupila jsem jí kávová zrníčka za to, že mi zachraňuje život, a ještě je u toho nejmilejší na světě.

Připomnělo mi to naše kávové nedorozumění s D., tak ji píšu omluvný dopis a vysvětluju jí svůj vztah ke kávě. Domluvily jsme se, že zajdeme na kávu bez zbrojení. Škoda, že na tu kávu půjdeme nejspíš do Zbrojnice / hoho, hohoho.

Nakonec jsem se s paní šéfovou zdržela na kávičce skoro hodinu. Nejmilejší povídání o životě. Vyprávěla jsem jí o japonštině a angličtině a ona mi o výletě do Afriky. Mezi řečí mi řekla, že má její manžel leukémii, tak má čas na učení němčiny. How am I supposed to accept these things from someone I barely know.

Nezáleží na tom kolikrát poslouchám Hamiltona. Vždycky brečím při Elizině závěrečné písni.

Vínový večer s Hamiltonem a milionem mňamek. Širuino víno a Tenšiiny korejské pasty. Heaven.

Svítící korejská pálenka, kterou pijou v KAŽDÉM dorama. D. nabízí absurdní alkoholy.

Někdy v polovině večera přišlo dosud nevídané šílenství. D. urazila hrdlo láhve s vínem o zeď, protože nešlo otevřít. Pak se kradly kytky z parapetů a stavěli sněhuláci.

Ráno běhání po Olomouci s kocovinou a vyčerpaná cesta vlakem. Ve Zlíně snad už bez zbytkáče naložit kocoura a domů domů.

Při cestování mezi Zlínem a Olomoucí

nejvíc cítím přechody mezi dvěma různými světy. Jsou to krásné úniky, ale cestou na autobus se zase pomalu vracím do reality. Přemýšlím, jak se má doma kocour, co musím nakoupit, co budu vařit na oběd, jaké mám povinnosti do všech prací.

Jeden takový krásný páteční únik. Ve Flopu jsem našla prstýnek pro Borůvku. Něžně růžový s tavolníkem japonským. Jsem v tom já, je v tom něco Japonského. Mám jen obavy, aby na ni nebyl příliš velký a výrazný, aby ho ráda a často nosila.

Potom na jídle v kavárně. Chuť toustů z cafe plus je chuť univerzity.

Po minutě, co se usazuju ve Zmijozelu, jde náhodou kolem V. Dříve nebo později se vždycky najdem v knihovně na zelených gaučích.

Pak ještě s 天使, T, Š a K v bezpečí Druhého domova na vínečcích a kávičkách.

Když jsem četla Amandu, občas jsem měla chuť napsat nebo říct něco v angličtině. Code-switching is infectious.

Sestřin přítel mi nabídl svůj lístek na LP, která byla po deseti sekundách od zahájení předprodeje beznadějně vyprodaná.

I've waited YEARS to see her performing live. LITERALLY. I can't believe it's happening.
When I posted her music video for the first time, people were saying that she's like female Bob Dylan or Asaf Avidan. And I was so in love with her at that time. I thought 'Yes, this is exactly the kind of music I need in my life.' I would never believe she will be playing in Prague someday.
You never do until you do it. <3
And also she has a GIANT ship tattooed on her chest. I'm The Captain here, you know. Could she be any more PERFECT?

S B. zjišťujeme, na kolik velbloudů jsme ceněné. Jsem o velblouda cennější.

Mám ráda, když mi E. z čoko říká, že jsem srandovní.

/ leden /

Flashback na loni v lednu

Prvního první šťastná s B. a V., nejdražšími, u mě v pokoji v peřinách s kvalitními filmy.

Psaní bakalářky, které mi vzalo část duše.

Láska s Borůvkou, která mi prorostla žebra dřív, než jsem se stačila vzpamatovat.

Pořád s V., Širu a Kupcem ve Zmijozelu, bez bot na našich zelených gaučích, na stole haldy skript a kelímků od kafe z Cafe +.

Na bytečku smutky, že už to nebude dlouho trvat a budu úplně pryč, bez Kryštůfka.

Čekávání na Borůvku, než se vrátí z dvanáctky. Ukradené chvilky.

Začátky vztahu, omámená doba.

Šlofíčky v knihovně. Power napy mi začínají zachraňovat život. Spíme pod kabáty a šátky na gaučích v knihovně. Učíme se all day every day.

Na začátku roku mě občas napadne, že jestli budeme mít s B. společnou domácnost, tak budu mít na starosti prádlo, protože ona ho nerada skládá. O půl roku později je to skutečně tak. Peru, žehlím, skládám a ukládám do skříně hlavně já. A dělám to všechno ráda a s láskou, protože je to pro nás.

V první polovině roku je KAS, 変な a spol, byteček a japonština celý můj svět. Pak chvilku nevím, kdo jsem a pak je všechno úplně naopak. Plavu si v absurditách.

Tak nějak jsem cítila pod povrchem tu cestu ke dnu, na které jsem dosáhla o prázdninách.