Objednáváme lístky do kina / Arrival v Metropolu / lingvistické sci-fi / protože nemůžu žít bez へんな a lingvistiky. Ať už budu dělat cokoliv, vždycky budu duší lingvista.
S V. plánujeme, jak posbíráme lidi a nacvičíme Hamiltona. I s tanečky. Chci být týpek, co agresivně rapuje v battle of Yorktown a Hamiltonova děvka. Meet mě inside. Call mě sob one moře tine.
Občas V. nadhodím náhodnou část z Hamitona a ona pokračuje následujícím veršem.
Na webu visí další moje články. Píšu o kočičích žebříčcích, dýňových svíčkách, co voní po skořicích a povzbuzuju lidi, aby se učili cizí jazyky, protože tím rozvíjejí svůj mozek. Seňor bojuje v první linii.
S Lenkama je všude mile a teplo (hoho-hohoho).
Ráno nejsilnější káva. Kofeinový a cukerný rauš, ze kterého mě pak nejspíš půldne bolí hlava.
Z Vídně si vezeme dečky, trička a rukavičky. Pak ještě na skok na trh k rathausu. Mighty rathaus, vánoční Vídeň, jsem průvodce. Punč s ovocem v hrnečku jako největší mňaminka. Ještě sladké jabko a jahodový pendrek a už mizíme, než nás chytne déšť. V autě všichni utahaní jak koťata.
Na chvilku jsem usnula v autě a zdálo se mi o krokodýlech na silnici.
V Brně na nejvíc prasáckou večeři / křidýlka, hranolky, kukuřice a k tomu pivo. Kdybychom byli ve Fantazii, všichni se proměníme ve vepře.
Dospělost je nejspíš mít černou kabelku a jíst olivy.
Nejmilejší a nejkratší setkání s M. Bydlí v krásné ulici kousek od centra. M. unavená a rozcuchaná z nedospánků. Chrlíme nad kávou novinky. Zahřálo mě, když jsem viděla, že má v pokoji naše společné fotky. Myslela jsem, že už na nás úplně zapomněla a ona si nás zatím tak hýčká.
úterý 29. listopadu 2016
středa 23. listopadu 2016
Jednou něco vydám pod pseudonymem Seňor Lopéz
a to bude vrchol mojí psací kariéry.
B. pořád čte Kafku. Miluju ji za to ještě mockrát víc. Probíráme Ortel, čte Venkovského lékaře a pak se díváme na jeho děsivou japonskou verzi.
Máme domácí válecí volný den po nekonečnu.
Další dva zveřejněné články na špatném webu. Tentokrát o kočičím předení a šalvěji.
Káva z Etiopie, která chutnala jako Nebe.
No hodině mě N. nové skupince představila jako „very intelligent and nice younger colleague.“ Možná mě mají v jazykovce fakt rádi.
V téhle skupině mají kluka se srnčíma očima jako má i Kieren z In the flesh. Říkají mu Bambi.
M. mi zase v rádiu hraje písničky. Japonské Kana-boon k tanci.
B. se vrací z práce a už ve dveřích oznamuje: „Už umřel, tak jsem zvědavá, co bude dál.“
V: „Řehoř?“
B: „Jo.“
Pak umývá nádobí, vaří večeři a mazlí se s kocourem v policejní uniformě. Říká, že Sirinek je nezvykle roztomilý.
Když chcete někoho uklidnit v anglickém emailu a jediné, co vás napadá je: "Everything will be 大丈夫."
Posloucháme s B. v posteli francouzské šansony a pracujeme. B. čte něco do školy a já píšu další článeček na web. Popíjíme u toho gin s tonikem.
Paní jednatelka z jazykovky taky píše milé meily plné smajlíků.
Šílenství v čokoládovně. Unavený Seňor. Účtuju miliony za čokoládu a směju se jak blázen, když čokoládovým koním upadávají hlavy. Potom ještě vezu všechny domů nocí.
B. pořád čte Kafku. Miluju ji za to ještě mockrát víc. Probíráme Ortel, čte Venkovského lékaře a pak se díváme na jeho děsivou japonskou verzi.
Máme domácí válecí volný den po nekonečnu.
Další dva zveřejněné články na špatném webu. Tentokrát o kočičím předení a šalvěji.
Káva z Etiopie, která chutnala jako Nebe.
No hodině mě N. nové skupince představila jako „very intelligent and nice younger colleague.“ Možná mě mají v jazykovce fakt rádi.
V téhle skupině mají kluka se srnčíma očima jako má i Kieren z In the flesh. Říkají mu Bambi.
M. mi zase v rádiu hraje písničky. Japonské Kana-boon k tanci.
B. se vrací z práce a už ve dveřích oznamuje: „Už umřel, tak jsem zvědavá, co bude dál.“
V: „Řehoř?“
B: „Jo.“
Pak umývá nádobí, vaří večeři a mazlí se s kocourem v policejní uniformě. Říká, že Sirinek je nezvykle roztomilý.
Když chcete někoho uklidnit v anglickém emailu a jediné, co vás napadá je: "Everything will be 大丈夫."
Posloucháme s B. v posteli francouzské šansony a pracujeme. B. čte něco do školy a já píšu další článeček na web. Popíjíme u toho gin s tonikem.
Paní jednatelka z jazykovky taky píše milé meily plné smajlíků.
Šílenství v čokoládovně. Unavený Seňor. Účtuju miliony za čokoládu a směju se jak blázen, když čokoládovým koním upadávají hlavy. Potom ještě vezu všechny domů nocí.
úterý 22. listopadu 2016
Rok borůvkové lásky
Miluju tvoje vrásky / tvoji hebkost / barvu tvých očí v přímém slunci / tvoje rozcuchané vlasy / tvoje floutkovské pousmání na půl úst / tvoje malé ručky / tvoje malé nožky / někdy jsi drobeček / někdy jsi velká, silná a chráníš mě před vším zlem / miluju, že mě necháš spát na bezpečnější straně postele / miluju, když vaříš, ochutnáváš a říkáš, jaká to bude dobrota / miluju tvoje kovové polibky, když mě líbáš po sportování / miluju, když mi říkáš kotě nebo koťátko / miluju, když ti usínám v náručí nebo když usínáš v náručí ty mně / miluju, když řídíš jako pán, takže se cítím v bezpečí a líbáš mě na červené / miluju, když řídím a ty sedíš vedle mě a věříš že se nám nic nestane / miluju, když spíš zabalená v dečce / miluju, když tě můžu chránit před bouřkou / miluju, když mi políbíš hřbet ruky a díváš se mi při tom do očí / miluju, že vedle tebe můžu každý večer usínat a v noci se k tobě tisknout / miluju, když spolu ráno vstáváme a snídáme vločenky / miluju, když spolu jdeme do banky nebo jdeme obhlídnout naše možná nové auto nebo řešíme jiné dospělé životní věci / miluju, když spolu jdeme jen tak plavat a potom na výborné kapučíno do Dílny / miluju, jak se nezlobíš, že ti unavená paní v kavárně donesla špatnou limonádu / miluju, jak si nadšená ze Stopaře, možná první knížky, která tě opravdu baví / miluju, když se líbáme o temných přestávkách na divadelním představení / miluju jak mluvíš s naším kocourkem nebo o něm / miluju, když spolu ležíme v posteli, ty čteš Kafku, říkáš mi o čem jsou jeho povídky a co se ti na nich líbí / miluju, když ležíme v posteli všichni i s kocourem u sebe a koukáme na film, protože dva lidi a kočka, to už je rodinka /
pondělí 21. listopadu 2016
You wanted it darker and here we are. You were the light Mr. Cohen.
B. by chtěla v prosinci jezdit v Curychu na půjčeném kole.
B: „Tak pojeďme do toho růžového baráčku.“ Takhle B. říká, že chce jet do Magdeburgu.
V. máma má ráda stévii, tea tree oil, tenkostěnné keramické hrnečky, černé kafe, nohy v teple, běhání a mapy. Now you know.
Zdálo se mi, že jsme byli mezi spoustou černých koček a já jsem mezi nimi nemohla najít Siria.
Absurdity pokračují. Můj první zveřejněný článek, za který dostanu zaplaceno je o pleťové masce z křenového octa.
Krásný páteční večer s B. Svařáček v Novém světě a pak na Doctora Strange. Mňamky kupujeme v Bille, like poor people do.
Benedict je vydřička v pláštíku, které se polámaly pacičky. Tilda je nejdrsnější bojující mniška. A Mads už klasicky top záporák.
V sobotu ráno milý meil od šéfredaktora plný smajlíků. V Deníku mi vyjdou první dva články. Dostanu za ně dva lístky na něco ve Zlíně. Příště píšu reportáž. What is happening.
Zaklínač IV:
Co jsou jablečnatí koně?
Nebezpečí letí na sivém peří.
Orm, Gorm, Torm, Horm a Gonzales, opravdu Sapkowski?
Podle Sapkowskeho jsou prsa „vše podstatné“.
Co tady visí ve vzduchu kromě lustrů?
Zase se mi plní diář, což mě plní štěstím.
B: „Tak pojeďme do toho růžového baráčku.“ Takhle B. říká, že chce jet do Magdeburgu.
V. máma má ráda stévii, tea tree oil, tenkostěnné keramické hrnečky, černé kafe, nohy v teple, běhání a mapy. Now you know.
Zdálo se mi, že jsme byli mezi spoustou černých koček a já jsem mezi nimi nemohla najít Siria.
Absurdity pokračují. Můj první zveřejněný článek, za který dostanu zaplaceno je o pleťové masce z křenového octa.
Krásný páteční večer s B. Svařáček v Novém světě a pak na Doctora Strange. Mňamky kupujeme v Bille, like poor people do.
Benedict je vydřička v pláštíku, které se polámaly pacičky. Tilda je nejdrsnější bojující mniška. A Mads už klasicky top záporák.
V sobotu ráno milý meil od šéfredaktora plný smajlíků. V Deníku mi vyjdou první dva články. Dostanu za ně dva lístky na něco ve Zlíně. Příště píšu reportáž. What is happening.
Zaklínač IV:
Co jsou jablečnatí koně?
Nebezpečí letí na sivém peří.
Orm, Gorm, Torm, Horm a Gonzales, opravdu Sapkowski?
Podle Sapkowskeho jsou prsa „vše podstatné“.
Co tady visí ve vzduchu kromě lustrů?
Zase se mi plní diář, což mě plní štěstím.
úterý 15. listopadu 2016
Víno + bunkr + země je láva = dětství
Talentovaný pan Ripley k žehlení. Rozbitosti gradujou do extrémů. Matt Damon se chce koupat s Jude Lawem. Krásná Cate Blanchett.
Vínový večer s V. ve Zlíně. Máme spoustu mňamek a konečně si pouštíme Hamiltona. Hřeje mě, že náš byt připadá V. dospělý a útulný.
Raise a glass to freedom. Something they can never take away. / I am inimitable, I am an original. / I am the one thing in life I can control. / I look into your eyes and the sky’s the limit. / How to say know to this? / I survived but I paid for it.
Jedu na otočku sama k zubaři a na skok domů. Odřízeno skoro dvě stě kilometrů, o osm stovek lehčí. Moje nejdelší cesta autem bez dohledu. Máma mi vaří pro radost nejlepší koprovku na světě. Nosí mi z práce keramické sovičky. Mámino objetí navždycky nejměkčí ze všech.
Můj zubař byl o víkendu ve Zlíně a jedl v restauraci kousek od našeho bytu. Náhoda? Nemyslím si. Mám ho ráda. Věřím, že vždycky odvede dobrou práci. Připadám si tam v bezpečí. Jeho přítomnost je tak uklidňující, že bych mu položila hlavu na hrudník jako lední medvídě mámě medvědici.
B. sama bere do ruky Kafkovy povídky z poličky.
V: „Možná pochopíš, proč mám tak ráda Kafku.“
B: „Možná pochopím, proč mám tak ráda tebe.“
V práci mi jedna paní vyprávěla o tom, že její syn pěstuje veverku.
Potkala jsem holku, která měla na kšiltovce plastového dinosaura. Místo batohu měla pytel od jasmínové rýže. Připomínala mi M.
Pak jsem jela trolejbusem s Effy Stonem. Měla svoje copy a dlouhou károvanou košili.
Ve firmě na mě byli moc milí. „Máte tady paní učitelku, ona nemá klíče.“ Poprvé jsem byla paní učitelka. A jen co mě ve škole zahlídne ve dveřích paní jednatelka, už s úsměvem volá. "N, máte tady Veroniku!“
Vínový večer s V. ve Zlíně. Máme spoustu mňamek a konečně si pouštíme Hamiltona. Hřeje mě, že náš byt připadá V. dospělý a útulný.
Raise a glass to freedom. Something they can never take away. / I am inimitable, I am an original. / I am the one thing in life I can control. / I look into your eyes and the sky’s the limit. / How to say know to this? / I survived but I paid for it.
Jedu na otočku sama k zubaři a na skok domů. Odřízeno skoro dvě stě kilometrů, o osm stovek lehčí. Moje nejdelší cesta autem bez dohledu. Máma mi vaří pro radost nejlepší koprovku na světě. Nosí mi z práce keramické sovičky. Mámino objetí navždycky nejměkčí ze všech.
Můj zubař byl o víkendu ve Zlíně a jedl v restauraci kousek od našeho bytu. Náhoda? Nemyslím si. Mám ho ráda. Věřím, že vždycky odvede dobrou práci. Připadám si tam v bezpečí. Jeho přítomnost je tak uklidňující, že bych mu položila hlavu na hrudník jako lední medvídě mámě medvědici.
B. sama bere do ruky Kafkovy povídky z poličky.
V: „Možná pochopíš, proč mám tak ráda Kafku.“
B: „Možná pochopím, proč mám tak ráda tebe.“
V práci mi jedna paní vyprávěla o tom, že její syn pěstuje veverku.
Potkala jsem holku, která měla na kšiltovce plastového dinosaura. Místo batohu měla pytel od jasmínové rýže. Připomínala mi M.
Pak jsem jela trolejbusem s Effy Stonem. Měla svoje copy a dlouhou károvanou košili.
Ve firmě na mě byli moc milí. „Máte tady paní učitelku, ona nemá klíče.“ Poprvé jsem byla paní učitelka. A jen co mě ve škole zahlídne ve dveřích paní jednatelka, už s úsměvem volá. "N, máte tady Veroniku!“
čtvrtek 10. listopadu 2016
Proč kočky našlapujou tak opatrně?
Jdu udělat svůj úplně první rozhovor s vrátným z divadla, který je na vozíčku a soutěží v atletice. Vítá mě slovy: „Nezouvejte se, já se taky nezouvám“. Piju turka a povídáme si, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Rozhovor trvá od devítí do desítí. Pak ho celý den přepisuju a upravuju. Nejdřív sama, pak společně s L - novinářkou. Večer ještě doladit drobnosti a ráno může článek i s fotkama do meilu šéfredaktora.
Mám ráda pánův příběh i článek, to je pro mě hodně. Po celém dni psaní a úprav překračuju hranice a píšu L., že jsem svoji bakalářku nenáviděla a měla jsem ji za svoje šeredné dítě, které bych chtěla nechat v lese. Směje se. Máme spolu nejzvláštnější vztah. Píšu jí jako první všechny důležité události kolem novin, skoro pořád jsme v kontaktu, hrozně mi pomáhá, taky mě chválí a říká mi motivační proslovy, zároveň je ale i něco jako můj šéf a opravuje mi chyby.
Po dlouhém dni si dáváme s B. víno, tortilky s humusem s římským kmínem a pistácie. Kočka leží kousek od nás na dečce. This is life, this is love.
„Když budeš žrát, budeš tak tlustý jako já,“ takhle mluví B. s kocourem.
Už vůbec netuším, kdo jsem. Dělám nejnáhodnější věci a žiju s ženskou a kočkou. Kocour spí v poličce, žena je ve škole.
Ráno jdu dělat rozhovor s Kanaďankou, která učí angličtinu v „mojí“ jazykovce. Další vtípeček je, že oba dotazovaní bydlí ve vzdálenosti asi pěti set metrů od našeho bytu.
Kanaďanka je rozkošná. Má v bytečku všechno tak pěkně upravené a urovnané. (Máme na to slovo jako je v angličtině neat?) Na začátku si poposedává a čechrá vlasy jako že s ní teď někdo bude dělat interview. Smějeme se moc a říkáme si, jak je ten rozhovor pro nás vzájemně pleasure.
Pouštím si k žehlení V nitru Llewyna Davise. Zpívající Oscar Isaac s kočkou, Justin Timberlake a Adam Driver.
Posílám dotazovaným svoje výtvory. Píšou mi zpátky tak hezky. Pan vrátný: „Je to super napsané. Věřím, že až budete jednou slavná novinářka, tak si vzpomenete, s kým jste dělala svůj první článek.“ A Jane: „I just read your article, it's very nice, at least from what I'm able to understand. ;) It was very nice meeting you today. I wish you the best of luck and I hope he likes it and you get published.“
Jane je jeden z těch lidí, kteří jsou čisté světlo.
Mám ráda pánův příběh i článek, to je pro mě hodně. Po celém dni psaní a úprav překračuju hranice a píšu L., že jsem svoji bakalářku nenáviděla a měla jsem ji za svoje šeredné dítě, které bych chtěla nechat v lese. Směje se. Máme spolu nejzvláštnější vztah. Píšu jí jako první všechny důležité události kolem novin, skoro pořád jsme v kontaktu, hrozně mi pomáhá, taky mě chválí a říká mi motivační proslovy, zároveň je ale i něco jako můj šéf a opravuje mi chyby.
Po dlouhém dni si dáváme s B. víno, tortilky s humusem s římským kmínem a pistácie. Kočka leží kousek od nás na dečce. This is life, this is love.
„Když budeš žrát, budeš tak tlustý jako já,“ takhle mluví B. s kocourem.
Už vůbec netuším, kdo jsem. Dělám nejnáhodnější věci a žiju s ženskou a kočkou. Kocour spí v poličce, žena je ve škole.
Ráno jdu dělat rozhovor s Kanaďankou, která učí angličtinu v „mojí“ jazykovce. Další vtípeček je, že oba dotazovaní bydlí ve vzdálenosti asi pěti set metrů od našeho bytu.
Kanaďanka je rozkošná. Má v bytečku všechno tak pěkně upravené a urovnané. (Máme na to slovo jako je v angličtině neat?) Na začátku si poposedává a čechrá vlasy jako že s ní teď někdo bude dělat interview. Smějeme se moc a říkáme si, jak je ten rozhovor pro nás vzájemně pleasure.
Pouštím si k žehlení V nitru Llewyna Davise. Zpívající Oscar Isaac s kočkou, Justin Timberlake a Adam Driver.
Posílám dotazovaným svoje výtvory. Píšou mi zpátky tak hezky. Pan vrátný: „Je to super napsané. Věřím, že až budete jednou slavná novinářka, tak si vzpomenete, s kým jste dělala svůj první článek.“ A Jane: „I just read your article, it's very nice, at least from what I'm able to understand. ;) It was very nice meeting you today. I wish you the best of luck and I hope he likes it and you get published.“
Jane je jeden z těch lidí, kteří jsou čisté světlo.
středa 9. listopadu 2016
„Nejsi blb,“
je moje nová oblíbená motivační věta spolu s už klasickou: „Hlavně se neposrat.“ Časem přibylo ještě: „Neukázat zoufalství.“
Mám blok s poznámkami z jazykovky a z redakce. Dole je hnědá plocha, do které je vepsáno „mud“, nad tím je oranžová koule, na které je napsáno „sun“ a za tím bílé pozadí, na kterém je „sky“.
Pohled na tu obálku je hrozně uklidňující a drží mě v realitě. Sky, sun a mud.
Moje první cesta do redakce. Kaktusová taška se Cecilovým třetím okem, takže vítejte v Night Vale, červená károvaná sukně a policejní botičky. Pan šéfredaktor je moc fajn. Vzpomenu si na Š. bratra. Týpek. Jeho máma porodila týpka.
Pak hned píšu mluvčím divadla a taky do jazykovky o kontakty. Připravuju otázky na rozhovory. V noci nemůžu spát, protože myslím na články.
B. říká diáři „kalendář (blok)“.
Byly jsme spolu na hřbitově. Večer, skoro u všech hrobů hořely svíčky, mrazivý vzduch. Do toho začaly odbíjet hodiny na kostele.
Další den ráno začínám s mátovým čajem, vločkama s medem, skořicí a kaki a žurnalistickými skripty.
Když už se rozhodneš někam jít, nesmíš couvnout ani o milimetr.
Jazykovka se pro mě začíná stávat dalším domovem. Na poslední konzultaci mi tam bylo moc příjemně. Příští týden učím poprvé sama celou hodinu, která trvá devadesát minut.
M. mi hraje hned tři písničky v rádiu. Mountain goats, Bena Caplana, abych nevěřila cizákům a pak moji vůbec nejoblíbenější Bowieho písničku z Labyrinthu. Třpytky.
Večer jdeme s B. poprvé do divadla. Na Věcičky do Dílny (maličká scéna). Miluju tu divadelní atmosféru. Všichni jsou načančaní a voní. Pijeme frisco a víno s sebou do hlediště. O temných přestávkách se líbáme.
Mám blok s poznámkami z jazykovky a z redakce. Dole je hnědá plocha, do které je vepsáno „mud“, nad tím je oranžová koule, na které je napsáno „sun“ a za tím bílé pozadí, na kterém je „sky“.
Pohled na tu obálku je hrozně uklidňující a drží mě v realitě. Sky, sun a mud.
Moje první cesta do redakce. Kaktusová taška se Cecilovým třetím okem, takže vítejte v Night Vale, červená károvaná sukně a policejní botičky. Pan šéfredaktor je moc fajn. Vzpomenu si na Š. bratra. Týpek. Jeho máma porodila týpka.
Pak hned píšu mluvčím divadla a taky do jazykovky o kontakty. Připravuju otázky na rozhovory. V noci nemůžu spát, protože myslím na články.
B. říká diáři „kalendář (blok)“.
Byly jsme spolu na hřbitově. Večer, skoro u všech hrobů hořely svíčky, mrazivý vzduch. Do toho začaly odbíjet hodiny na kostele.
Další den ráno začínám s mátovým čajem, vločkama s medem, skořicí a kaki a žurnalistickými skripty.
Když už se rozhodneš někam jít, nesmíš couvnout ani o milimetr.
Jazykovka se pro mě začíná stávat dalším domovem. Na poslední konzultaci mi tam bylo moc příjemně. Příští týden učím poprvé sama celou hodinu, která trvá devadesát minut.
M. mi hraje hned tři písničky v rádiu. Mountain goats, Bena Caplana, abych nevěřila cizákům a pak moji vůbec nejoblíbenější Bowieho písničku z Labyrinthu. Třpytky.
Večer jdeme s B. poprvé do divadla. Na Věcičky do Dílny (maličká scéna). Miluju tu divadelní atmosféru. Všichni jsou načančaní a voní. Pijeme frisco a víno s sebou do hlediště. O temných přestávkách se líbáme.
pátek 4. listopadu 2016
Podzimní čas s rodinkou
Večer s B., rodiči, M. a H. Popíjíme a zobeme domácí mňamky. M. nás má opravdu ráda, i když je do rodiny přivdaná. Chtěla by si nechat vytetovat znaky, tak to konzultujeme. Family time.
Ráno s kocovinou na výlov rybníka. Podzimní listí v oboře.
Moštování byla naše každoroční tradice, které se účastnila celá rodina. Se sestrami jsme sbíraly jablka do košů, zatímco rodiče připravovali vše ostatní potřebné. Odpoledne už se brzy stmívalo. Vytáhli jsme ze sklepa vanu a do ní napustili studenou vodu. S červenými tvářemi a zkřehlýma rukama jsme ve vaně opláchli jablka. Potom se z nich udělá kaše, která se nacpe do moštovače. Pak se mošt procedí, aby nebyl kalný. U toho jsme vždycky už šťávu nabírali vekou půllitrovou sklenicí a ochutnávali. Vždycky si u toho připadám důležitě jako u degustace vína.
Tentokrát jsme moštovaly jen já s B. a tátou.
Poprvé jsem viděla, jak vypadá náš sklep po požáru. Asi před čtrnácti dny nám chytila ve sklepě elektřina. Naštěstí prohořely vodovodní trubky, čímž se oheň uhasil. Psi navíc štěkáním vzbudili mámu. Kdyby to tak nebylo, mohl nám shořet barák s celou rodinou, která uvnitř spala.
Tak jsme moštovali u toho ohořelého sklepa zacákání jablečnou šťávou. Na večer ještě začalo pršet. Máma mezitím upekla Kremšnyt, takovou mňam buchtu, kterou si B. přála. Přinesla nám ji do sklepa spolu s kávou.
Normální podzimní den v časové bublině u nás doma.
Ráno s kocovinou na výlov rybníka. Podzimní listí v oboře.
Moštování byla naše každoroční tradice, které se účastnila celá rodina. Se sestrami jsme sbíraly jablka do košů, zatímco rodiče připravovali vše ostatní potřebné. Odpoledne už se brzy stmívalo. Vytáhli jsme ze sklepa vanu a do ní napustili studenou vodu. S červenými tvářemi a zkřehlýma rukama jsme ve vaně opláchli jablka. Potom se z nich udělá kaše, která se nacpe do moštovače. Pak se mošt procedí, aby nebyl kalný. U toho jsme vždycky už šťávu nabírali vekou půllitrovou sklenicí a ochutnávali. Vždycky si u toho připadám důležitě jako u degustace vína.
Tentokrát jsme moštovaly jen já s B. a tátou.
Poprvé jsem viděla, jak vypadá náš sklep po požáru. Asi před čtrnácti dny nám chytila ve sklepě elektřina. Naštěstí prohořely vodovodní trubky, čímž se oheň uhasil. Psi navíc štěkáním vzbudili mámu. Kdyby to tak nebylo, mohl nám shořet barák s celou rodinou, která uvnitř spala.
Tak jsme moštovali u toho ohořelého sklepa zacákání jablečnou šťávou. Na večer ještě začalo pršet. Máma mezitím upekla Kremšnyt, takovou mňam buchtu, kterou si B. přála. Přinesla nám ji do sklepa spolu s kávou.
Normální podzimní den v časové bublině u nás doma.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)