“horrors beyond my comprehension

more like horrors beyond my articulation. i know exactly what it is but id never be able to explain it to anyone” :)  

zpátky ke starým zápiskům po více než dvou měsících

Můj mozek asi všeobecně teď nějak stagnuje, včera večer jsem chtěla ať mi studenti přeloží do aj fire brigade a nevěděla jsem, jak to říkáme česky: povídám: no hasiči...ale ne jako fire fighters, ale to mužstvo.

Achne, stala se mi taková věc, že jsem odpověděla na hromadný meil místo na tu adresu, která byla uvedená v těle mailu, like a fucking idiot. Naštěstí to je adresa univerzitních informací a neposlala jsem to všem zaměstnancům uni. 🙂

Kafe s A. - jediné, co si přeju je, aby se jí povedlo otěhotnět. Tenhle rok je pro ni šílený v rámci svatby v Brazilii na pláži, v Česku formálně, rekonstrukci kuchyně, provizorního bydlení a nemocech rodičů. 

Kafe s M. - catch-up po půl roce. Všechno se v našich životech změnilo k lepšímu. Obě jsme odešly z jazykovky (i když já tam ještě pár prsty u nohy jsem) a začly učit jinde - ona na gymplu a já na uni. Taky jim moc přeju, aby jim vyšlo nové bydlení a těhotenství. Moc mě baví být teď 先輩 ve stavbách a rozebírat různá technická řešení. Please ask me what do I think o dřevostavbách, rekuperacích a fotovoltaických panelech. 

(V polovině dubna si říkám, že tenhle rok není horší než jsme čekali, jen je to období velkých změn.)

Plníme roční plán good times, ze kterého jsem L udělala kalendář k vánocům, a tak jdem s L. večer na wellness. Miluju se nahřát v sauně a pak si dát studenou sprchu a pak si unaveně číst na lehátku a dát si prosecco, které tě příjemně přiopije tak pětkrát větší rychlostí. 

Radost je, když v kuchyňských a koupelnových studiích ani na minutu nikdo nezpochybní, že spolu stavíme dům. Připadám si jenom trochu jako idiot, ale zároveň se nebojím ptát na debilní otázky, když něčemu technicky nerozumím. Vždycky je to na třihodinovou schůzku, která obsahuje miliardu informací. Když L. odpoví na nějakou odbornou otázku, u které vůbec nevím, jak to máme v domečku naplánované, objímám ji kolem ramen a říkám: “ještě, že tě mám” přímo před týpečkem, odborným konzultantem. 

Naše kuchyň bude nakonec vymazlená, přesně tak, jak jsem si to představovala. Nenapadá mě míň pitomé slovo, které by to tak dobře vyjadřovalo. 

Koupelnu i kuchyň mám celou na starost a mám z toho radost a baví mě to. 

Odpoledne vyčerpaně usínám na gauči, zatímco L. kouká na biatlon. Pak se budím z kómatu znovuzrozená a jdu L. pomoct dělat kimchi ze třech zelných hlávek, which is craziness. Jsem hrozně ráda za to, kde teď jsem. 

“Hey man, whatever lorems your ipsum”

Od A. jsem dostala nečekaný dárek k Vánocům - mindfulness journal. Našla jsem ho ve schránce společně s pohlednicí se zenovou žábou na lotosu od M. Vůbec nechápu, že mi někdo, koho jsem párkrát náhodně potkala po letech, mi dal dárek takhle nejvíc mojí duši na míru. Myslím, že mi to hodně pomohlo a pomáhá vymotat se z prohlubní a každý den ‘se srovnat’. Všechno píšu tam, jsem ráda, že po dlouhé době je to totálně transparentní, i když jenom pro mě, you know.

Jsem hrozně ráda za všechny nepravděpodobná přátelství v práci. P., která je mi asi nejblíž věkem, hodně mi pomohla vyrovnat se s některými věcmi - jako kamarádka i jako garant. J., která je o víc jak deset let starší, která je vždycky pozitivní, má dobrou náladu a dokáže člověka neskutečně nabít. Minulý týden mě vzala v pracovní době na filmový klub seniorů na film Buko, což byla krása nesmírná. Váhala jsem, jestli jít, byl to špatný timing a mohla jsem místo toho pracovat nebo si dělat svoje věci v klidu doma. J. ale říká - ‘nejen prací je člověk živ’ a je to největší pravda. V kině jsem se potmě hodně smála a taky to celé probrečela, tím jak to bylo krásně dojemné a celou dobu jsem si intenzivně uvědomovala, jakou mám radost, že jsem šla a byla jsem ráda na světě. Film je o tom, jak žít život, tak jak chceme, vidět věci ze svého úhlu pohledu, dělat rozhodnutí za sebe, o životě v přírodě, o životě se zvířaty, o životě s autismem, o stárnutí a o překonávání strachu. Miluju a všem doporučuju. Vzala jsem si papírový program FKS a třeba tam někdy zase zajdu s J. a nebo jenom tak sama.

Další nepravděpodobné přátelství je se S., se kterou bydlím v kabinetu. 

Taky máme teď na CJV, jak to J. správně pojmenovala, ‘kulturní revoluci.’ V únoru s L., J. a V. jedeme do UH do Slováckého divadla, kam se s L. chystáme od té doby, co bydlím ve Zlíně na takovou komorní inscenaci, která mě z celého programu zaujala úplně nejvíc. A taky nás čeká s kolegyněmi první dopolední veřejná generálka ve Zlínském divadle. Chci si koupit nové šaty a lodičky, normal girly stuff.

Po dlouhé době jsem taky zvládla kafe s A. a na pátek mám naplánované další s M, na kterém chceme porovnat naše pracovní zkušenosti v posledním semestru, na to se moc těším. Jsem ráda, že se teď zase něco takhle kulturně a společensky děje a mně už se nechce jenom sedět doma pod dekou a číst si. I když teda taky pořád hodně čtu a návštěvy knihovny jsou instantní self care.

Stavba jde krásně. Věřím, že tento týden bude hotová střecha. Vždycky, když tam jedem, prohlašuju, že už se tam chci nastěhovat, i když mezerama mezi cihlami i pod střechou ještě profukuje vítr. Už to ale fakt brzo bude. Neskutečně se těším a jsem na nás nekonečně pyšná, jak jsme to spolu krásně zvládly i jako holky a kolik jsme se toho naučily a jak strašně moc jsme vyrostly, i když byl loňský rok k smrti náročný a vyčerpávající.

Taky se těším, že ségry budou mít brzy po státnicích a taky konečně dostanou ponožku. K. potom hned odlítá do UK na zkušenou, což pro nás možná znamená i výletek do Londýna, na který jsem poslední dobou tak chtěla.

M. bude nový garant na FaMe, což je další věc, ze které mám velkou radost. Znamená to řešení věcí v klidu, v pohodě a s nadhledem. MP, se kterým jsme byli na táboře, zase nastupuje na FaMe jako externista. Těším se, těším. Změničky.

Mám radost, jak se nám s P. povedl rozhovor s M. Dostaly jsme pochvalu od paní proděkanky i od M. za editaci. Nechci působit jako nafoukanec, ale kdybych mohla, upravím i některé ostatní texty od kolegyň, které jsou nachystané do dalšího čísla.

Pořád všude píšu, jak jsem ráda, ale já jsem teď fakt tak hrozně ráda, which is a good thing. Největší předsevzetí na tenhle rok a na pořád je krmit toho druhého vlka!

Poslední zápisky loňského roku

HP únikovka, kterou jsem dostala od sester k narozeninám, byla zatím nejlepší, na které jsme spolu byli. Na začátku jsme dostali hůlky, se kterými se dalo kouzlit a připadali jsme si skvěle, jako banda bláznů, co říká nahlas zaklínadla, které fungujou. Kluci dělali hrozně výborně predátory, všichni jsme se váleli smíchy. S klapkama na uších jsme přesazovali mandragory a dostávali jsme se do různých malých komůrek. Sranda. Jediné čeho litujem je, že jsme si neudělali několik fotek na různých místech a nevzali jsme si na sebe hábity.

Cestou do Zlína jsme se stavovaly u L. babičky, která nám při ukazování fotek ze stavby říkala: jste dobré holky, to jste toho hodně dokázaly v životě. Což bylo moc milé, protože i když nás L. rodina všemožně podporuje a moje snad taky, i když to nedává moc najevo, nikdo nám to zatím takhle hezky neshrnul.

Ptám se studenta Dana: “Are you done?” 

Dan: Yes, I’m done. Hoho

Olomoucké tradiční punčování - pro mě tentokrát s dětským punčem, což bylo za mě v poho až na to, že jsem do sebe nejspíš nacpala strašně moc cukru. Mínusové body dávám za rozdílné požadavky na to, kde se najíst a plusové body zase za knižní klub v (Ne)vinném baru a potom i u Š. doma a hlavně taky za diskuze zatímco Š. s L. chystali gjózu a potom taky za výsledný produkt, který byl k smrti dobrý. 

Po updatu moodlu mi nefunguje zrovna kurz dálkařů, ve kterém v zápočtovém týdnu musím zkontrolovat odevzdané prezentace. Top. If it ain’t broke, don’t fix it. Teď to vypadá hůř, je to míň přehledné a celé se to roztahalo.

Alespoň na email už mi teda ale přišla první prezentace na male reproductive organs. Co je moje práce.

Miluju, že jedna zoufalá paní co si není jistá v angličtině si na doporučení chichotajících se spolužaček vybrala taky ten male reproductive system, že jí to přišlo z těch možností jako něco, co nejvíc zvládne popsat.

P. mi mezi řečí řekla, že když teď odchází, padla na mě volba jako na nového garanta na FaMe. V pondělí za mnou o přestávce přišla M: Tak co, Veroniko, budete tady tomu na FaMe šéfovat? Před M. nikdo nic neutají a když to ví ona, tak už to ví celý ústav.

30. prosince jsem vstala v 10, začala ráno jógou a potom jsem zbytek dopoledne seděla na gauči a četla prezidentské debaty na Beerpongu a to jak si Greta podala Andrew Tata na Názvu.

Věty do korpusu:

Když ukážu vykřičník, tak to znamená: nezabíjejte běžícího šaška. 

Toho šaška musíme zlikvidovat.

Zas milion peněz a už se mi nevleze nic do kapsy.

NKU je buď náležitá kouzelnická úroveň nebo národní kontrolní úřad.

Chtěla jsem poslat svoje klasické nože na beer pong, ale popletly se mi chaty a poslala jsem to kolegyni (P.), se kterou jsme zrovna doeditovaly článek do fakultního časopisu. Jaká výhružka na závěr naší spolupráce.

"I actually need to sleep for five days straight."

Studenti mě dneska zvou na pivo. To určitě v pondělí. Prý pondělí je malý pátek. A že prý kdyžtak aspoň zítra na kafe místo obědové pauzy.

L o klempířovi: Já mám z něho dobrou radost. / Jsme večerní unavení magoři.

Studentovi spadlo při prezentování moje elektronické ukazovátko do přednášejícího pultu takovým způsobem, že to budou muset rozšroubovat ajťáci.

Dneska byli studenti hrozně ukecaní a už to přesně znám, jak mě neposlouchají a pak neví, co mají dělat. Povídám: Alice, vy nevíte, co máte dělat, že? Protože tam Kryštof do vás pořád něco hustí.

Alice: No, je to tak.

Povídám: Dneska je to zase nějaké kritické.

Studentka: Tak půjdeme domů?

Já: ne, budete tady schválně trpět. To určitě, když zlobite. Kdybyste byli hodní, tak mužem jit domů dřív.

A potom se všichni smáli svému utrpení. //

Dopuju se tinkturou z lichořeřišnice a vyháním z těla démony ve stylu village witch, kterou jsem. Taky piju různé bylinkové čaje a pevně věřím, že to vyřeší všechny moje problémy. //

Po páteční poradě v práci jsem se konečně dozvěděla, co budu učit v letním semestru. Zůstane mi 7 skupin na FaMe, takže by mi více méně mělo zůstat hodně mých studentů plus jedna malá skupinka dálkařů, sociálně-zdravotnických pracovníků (je jich jenom 6), kteří jsou taky hrozně fajn. <3

True blessing je uvařit si k večeři špagety ze zeleniny, co zavařila máma a s kečupem, který dělala babička.

Dneska jsem dostala nějaké nevyžádané second-hand rady od L. psychiatra. Prohlubuju svoje witchy znalosti to drive away demons in my body.

Šílenosti se zase budou stupňovat s blížícím se koncem semestru, svátky (dárky a setkávání s širokou rodinou) a s pracema, které jsou naplánované na stavbě. Zase to ale nějak společně zvládneme. <3

Bavili jsme se o duolingu a jeden student říká: nechci to dělat kvůli TOHO streaku, tak jsem hned věděla, že je od nás a byl indeed z Ostravy.

O: a máme na tu poslednú hodinu aj napéct koláčiky? <3

Dnešní série malých nešťastných příhod:

Mrzne a já jsem ztratila čepici.

Dostala jsem krámy a zapomněla kalich, tak jsem musela o obědové pauze do dmka pro prášek a tampony. Pak jsem na uni šla na záchod spolknout prášek a dát si ten tampon a celý den jsem žila v domnění, že jsem to tak udělala. Až večer jsem po zhrození, že ten tampon nemůžu najít, přišla na to, že jsem to neudělala. Musela jsem i zkontrolovat, že je ta krabička fakt zavřená. #theendofthesemestergotmelike

Paní v menze se mi vždycky smějou když si dávám nějaké sladké jídlo na oběd nebo zákusek. Nechápu, co je na tom tak vtipného, jsem v práci od rána do večera a dopuju se cukrem. 🤷

Na knížku z knihovny jsem si vylila kafe

On the bright side, máme doma 'nový' gauč, který jsme zdědily po L. mámě. Je větší a pohodlnější než pohovka, která už v bytě byla. Teď se sem vlezeme na lenošení obě najednou. Zní to hrozně banálně, ale je to life improvement jak sviň.

Ředitelka i její asistentka mě ženou do práce už od 8 ‘podepsat dokument,’ tak pak aspoň v kabinetu doplňuju všechny memrisy. Je to bič, který jsem si na sebe upletla sama, ale nelituju, i když to pomůže třeba jen části studentů.

“oh hey sorry I’ve been distant lately…

I’ve been really busy having a brain that is bad”

Nejmíň měsíc staré zápisky dopsané v paralýze po špatných zprávách ze stavby v čase, který jsem mohla využít na opravování zápočtových testů, kdybych líp zvládala zpracovat stres.

Věty do korpusu:

Miluju, po japonštině si ruštinu bez jakékoliv předchozí znalosti prostě odvodíš.

Měla bys být nějaký válečný špión a spálit rusákům nějaké strategické mosty.

Prváci na začátku hodiny v pět odpoledne: “Vypadáte strašně unaveně, ale pojďme, to zvládneme, já jdu taky z práce.” <3 

Studentka mi řekla, že testy byly super, že by chtěla, aby takhle vypadaly všechny, že to hezky reflektovalo, co jsme spolu dělali a ukázalo se, kdo na hodinách dává pozor a kdo dělá úkoly. That’s honestly all I need.

Ok. Tak nejspíš to všechno stálo za to nedělní ráno na chalupě v Jestřebí na nezvyklém říjnovém sluníčku. Nejpomalejší dojezd a nevím a fakt přísahám, že největší sranda. 

Je to jenom utrpení, kterým se musíš prokousat, because your panic button is broken a pak máš pocit  že na tebe místo kamarádů čeká bunch of wild animal monsters a tvoje tělo a taky hlava si for no reason myslí, že si v life-threatening situation, ze které musíš buď utéct a nebo budeš za vteřinu bojovat o život. A je ti hrozně zle, ale když řekneš je-mi-zle tak to v sobě vůbec nemá šanci obsáhnout, jak se doopravdy cítíš, jak příšerné to je to live through this in this body. //

Cítila jsem, že je to správná volba na ten kvíz jít. Spoluhráči byli nejvíc fajn a V. říkal: s tebou na příště počítám <3 / Víno a panáky a skvělá nálada a přemlouvám všechny, ať si se mnou dají ještě skleničku. Domů s A. a upřímné rozhovory v autobuse a potom ještě po cestě domů, spousta objetí a pochopení a mám pocit, že konečně jsem po dlouhé době pro někoho dobrý kámoš. Bydlíme od sebe kousek a opravdu kdykoliv jenom na víno nebo klidně jenom na písek nebo cokoliv. A A. povídá, že co řekla mně si nikdy ještě takhle nezformulovala a že je tady pro mě, že jsme tady pro sebe. Nepravděpodobná staronová přátelství.

Nainstalovali nám okna. Půl roku to řešíš, vymýšlíš, objednáváš, schůzuješ kvůli tomu, stojí to statisíce a pak je to hotové za půl dne. S L. a L. jsme jeli pro vozík, provizorní dveře a taky nové panty, protože ty co koupil L. neseděly. Fakt nechápu, že někdo zvládne jen tak nainstalovat provizorní dveře. L. prostě naměřil latě, pomocí klínů z nich udělal rám, našrouboval panty, nasadil do nich dveře a pak ještě dodělal práh, aby tam netáhlo. Napůl ze srandy říkám, že L. je můj nejoblíbenější člověk ze všech našich rodičů. Přivezla jsem varnou konvici, která zůstala po někom u nás v kanclu. Moji rodiče pak dovezli stůl a židle do prozatimní kuchyně, aby si tam dělníci mohli uvařit kafe nebo čaj. Nábytek je z našeho současného bytu. Je takový prozorozpadlý, nějakou dobu byl u našich a doufáme, že ho náš domácí nebude chtít zpátky, až se budem stěhovat pryč, když mu tam necháme naši náhradu.

Taky jsou už zpoloviny vyzděné příčky a my se tak můžeme konečně projít našimi budoucími pokoji. //

Štěstí je pít pod dekou domácí čerstvě rozmražený mošt s kouskama ledové tříště a k tomu jíst chleba s máslem a zavařené kyselé zelí s řepou, kterou přivezla máma.

Safety is not the absence of threat. It is the presence of connection.

Měsíc staré zápisky se mi těžko čtou, ale musí tady být pro pravdivé bilance na konci roku, který se už blíží.

Trošku upřímností: jdu pálit démony do vany, koukám na svoji divokou šalvěj a rozmarýn a taky si je pouštím a brečím do bublinek:

On some days I don't miss my family / On some days I do / On some days I think I'd feel better if I tried harder / Most days I know that's not true / 

Taky koukám na svoje kapybary, jak je všecko láska. A fakt si říkám, let’s enjoy the suffering. Čtu Ocean Vuonga a říkám si, že třeba z těch svých fyzických a psychický bolestí jednou aspoň napíšu něco nádherného jako on.

V horké vaně koukám na svůj instagram až tři roky dozadu a čtu to jako deník. We’ve been through a lot. Teprv/už před rokem jsme byly přestěhované na novém bytě. A před rokem nebylo na pozemku ještě vůbec nic jenom pole. A teď je tam už skoro celý dům. A taky moc fotek s M & V a fakt ty naše šílené roadtripy. Vůbec nechápu, jak jsme to mohly ‘dát.’ A je mi to všechno hrozně líto, h o w I a m. 

V úterý jsem docela normálně spala, cítila jsem se fyzicky i psychicky líp a chtěla jsem hrozně jet. Protože jsem ale neměla nic sbaleno, běžela jsem o obědové pauze do dmka pro cestovní kartáček a deodorant. Chvilku před tím mi zrovna psala P. jestli nechci jít na kafe a pak jsem ji náhodou i potkala, tak jsem jí během nákupu musela vysvětlovat celou tuhle ságu. Nakonec jsem se ale přese všechno rozhodla nejet, protože jsem usoudila, že by to na mě bylo in the mids of everything moc. V autobuse jsem psala zprávu M. a brečela jsem po cestě domů, ale byla jsem smířená a spokojená s tímhle rozhodnutím, že je to tak správně.

I'm empty or filled with anxiety there's nothing in between.

Po cestě zpátky na fakultu jsme potkaly mého studenta, který na mě volal: "Pani profesorka, dajte si perničkové laté." <3 Pak jsme se ještě bavili o studentském životě teď a kdysi a o tom jak pracuje doma v pražírně a jak máme v Česku obecně lepší kafe.

L. mi dala ultimátum, že si budu moct pořizovat jen tolik knih, kolik se vejde do knihoven, naše největší hádka kolem domu zatím. Říkala jsem, že pokud mi bude zakazovat pořizovat si knihy, odstěhuju se i s nima někam jinam. Je to doslova jeden z důvodů, proč chci ten dům, abych měla kam dát svoje knihy! Nic jiného, co by pro mě mělo nějakou cenu nevlastním.

L. se pořád bojí, kam dáme knihovny, a přitom máme na knihy ještě celou pracovnu, která bude sloužit i jako pokoj pro hosty. Na to mi L. řekla, že tam přece knihy dávat nebudeme, protože by tam těm hostům hrozně vadily. Na to konto se ozvala P., že jí rozhodně bude vadit, když tam budou knihy typu Letuška. Já si přečtu jednu (1) oddechovou knížku a budu to mít od ní na talíři celý život!

Až si L. postaví saunu, tak si budu v době rezervovat ten stejný prostor v metrech krychlových na knihy.

V: To je dobře meta jak tady v té debatě o zavalení knížkami D. přichází s příkladem z literatury o zavalení knížkami.

“I have no mental stability in my life but at least i have my gay books.”

Já: how does it make you feel when you see the perfect pictures on the instagram?

Studenkta: Like shit.

Well, she’s not wrong.

Věty do korpusu:

V: Včera když jsme šli spát, tak D. chtěl, abych se odtulila, že je mu vedro a říkal mi "ty jsi slunce" po vzoru Š.

We cannot have one (1) sane conversation.

Nějakým způsobem mi na Názvu unikl Mistr Yoda a rumunské dráhy.

Š. s M. jsou jako Mach a Šebestová s utopeným sluchátkem.

Viděla jsem tady na kopci jenom to ‘grab them by their stehno.’

There is nothing like context here and in our conversations.

Dneska jsem opět měla svůj klaun moment, nějak jsme se zacyklili u rozhovorů a nevěděli jsme, kdo co říká, a bylo to úplně confusion a studenti se na to chtěli už vykašlat tak říkám: nebudu to dělat! což studenti ocenili výbuchy smíchu.

O Maďarsku se mi ani nechce nic psát. Jsem ráda, že to bylo blíž než posledně a že jsem byla s L, jinak je hrozně náročné si odpočinout, když si s sebou na dovolenou musíte vzít sebe, jak říká John Green. Měli jsme moc hezké ubytování se saunou a vířivkou na hotelu, kde jsme si to klasicky užily víc než v lázních, kam jsme měly zaplacený vstup na celý den. I když tentokrát to byly termály a snažily jsme se to využít co nejvíc.

Dneska je psychicky zase náročný den. Pomáhá nailed it, dát péct brambory do trouby a konečně si vyprat Harry Potter pyžamo, abych si ho mohla vzít na sebe.

Today is a good day (1.11). Na našich vaznících už se pracuje. <3 Konečně jsem se dokopala k tomu abych se objednala do psychologické poradny v práci. Přeobjednala jsem únikovku z termínu, kolem kterého byla spousta chaosu a ani to nevyžadovalo telefonát. Taky jsem dneska koupila první vánoční dárek. 

L. & V. jeli o prodlouženém víkendu na Ukrajinu a od té doby o nich nemáme žádné zprávy. Jesus Christ I hope they’re okay.

Asi zatím nejnáročnější hodina s Ukrajinkami, je těžké probírat minulý a budoucí čas, když je těžké mluvit o minulosti a budoucnosti.

L. říká: ty zvládneš všechno, jenom to musíš zvládnout. A je to největší pravda.

M., se kterým jsem byla 2x na táboře a kterého jsem přípravovala na FCE byl na debatě studia N za Fridays for Future. Bylo to surely překvápko slyšet jeho hlas hned po Titlbachovi, který ho představoval. 

I was today years old, když jsem se dozvěděla že Kovy je gay. Potom jsem s obrovskou radostí dlouho v posteli koukala na jeho videa. Mladí lidi, co bojujou za naše práva a správné věci. <3 Obdobnou radost mi dělá Dan Krejčík. Nejspíš si k vánocům koupím jeho knížku. Co nejvíc lgbtq lidí ve veřejném prostoru. <3