36.
L. má radost, protože po dlouhém telefonátu s projektantem měníme způsob topení, definitelně zavrhujeme rekuperaci a rozhodujeme z jakých cihel budem stavět.
Je to tak milé, když náš pan projektant do telefonu říká: “tak si to nechte projít hlavou a poraďte se s přítelkyní.” Přítelkyně nakonec nezní vůbec tak hrozně, když už nemůžu být manželka.
Výhoda online učení je, že můžu během výuky hladit kocoura, který se sluní ve svojí hamace na radiátoru. Jeden student si na klín bere štěňátko.
S T. načínáme i přes nechuť karkulkovou esej. Odpoledne call s Názvem a naše první Trivia.
Poznatky z psaní eseje do Výstavby textu:
Karkulka nese babičce, která BYDLÍ UPROSTŘED HLUBOKÉHO LESA víno. I hate to be the one to tell you this but your grandmother is an alcoholic witch.
Dřív si mysleli, že když je starý člověk nemocný, jediné co mu pomůže je buchta a víno. Can’t argue with that.
V: Jak to jde?
L: Jo fajn, jdu do vany, mám pivo a budu si číst o akumulační nádrží. (Dette er livet mitt nå.)
Večer maraton stand-upů Chrise D’Elia.
37.
Jak mám teď méně studentů, můžu se více věnovat jedné z nich, která už je sice starší ročník, ale hrozně se snaží. Máme hodiny dvakrát týdně a vždycky mě hrozně překvapí, když mi třeba řekne, že nad úkoleme seděla celé odpoledne nebo mi pošle dvě excelové barevné tabulky plné slovíček, které si vypsala, aby si je mohla vytisknout a naučit se je. V takových chvílích mám zase pocit, že moje práce má smysl. Oficiálně má sice úroveň A2, ale posílám jí i náročnější materiály, protože vím, že to zvládne a navíc na to teď má víc času.
Po dvou měsících slavnostní výlet do drogerie. Ven s plnou taškou voňavých krémů, šampónů a eko čistících prostředků. Malé radosti.
V. se vyděšeně ptá, kdy se začneme zcvrkávat, tak ji ujišťuju, že už brzy.
Večer po dlouhé době Trivia s A. Jsme tradičně na třetím místě average people jako vždycky.
38.
Chci jet sbírat mušle na Hawai. Nevím jestli je něco roztomilejšího, než když Guy-kun zalívá svůj sukulent a zpívá mu u toho.
Uklízecí den. Mám dobrý pocit, že všechno voní čistotou a práce na Anglické frazeologii jde o to líp. Snažím se podpořit T, aby k tomu přistupovala s pozitivním mindsetem a i když ještě ráno tvrdí, že nenapíše nic, odpoledne už máme každá normostranu.
Nakonec přes L. nechuť rozebíráme naši postel paletu po paletě a celou ji čistíme od prachu.
Večer Trivia s Názvem, kterou poprvé hostuje Š.
39.
Ráno největší stresy kolem Karkulčí eseje a novéhe ještě zmatenějšího zadání. Odpoledne s T. zjišťujeme, že už máme dávno známky v systému a dostaly jsme obě za B.
Odučit hodinu, rozeslat úkoly, vytvořit novou učebnu, domluvit nový kurz a poslat žádost o kompenzační bonus.
Tábor už je víceméně hotový s minimálním úsilím oproti loňskému roku, kdy spousta vynaložené práce vyšla vniveč.
Jak to, že se celý den nezastavím ani v karanténě, je mi záhadou.
Emoční roller coaster
Večer jóga session při které si připadám silná. That’s new. Kocour se za mnou přišel válet na koberec.
středa 29. dubna 2020
středa 22. dubna 2020
“And once the storm is over, you won’t remember how you made it through.”
30. den
Mafie a Jakuza zachraňuje situaci v době krize.
Místo práce a školy raději dělám cheescake.
Večer máme po Skypu Trivia Night, kterou poprvé hostuje M.
31. den
Po poledni plánujeme tábor. Pro ty srpnové to vypadá nadějně, takže se ještě nevzdáváme. Téma je Alenka v říši divů a navíc už máme skoro celý program a tak by to byla škoda. M. mi radí, že bychom měli zapojit zenové hádanky a tančení humří čtverylky. Nevím, jestli je překvapivé, že přesně vím k čemu odkazuje. Taky Mad Hatter Party (bez drog), ale tu jsme naplánovaly už na začátku jako úplně první věc.
Š. si myslela, že co se týče biblických postav, byla bych Adam. Ukázalo se, že jsem spíš Burning Bush.
Taky jsem prý Delicate, Passionate, Intelligent a nepřežiju apokalypsu.
Trivii dneska hostuje L.
32. den
Vstávám v sedm, což bych měla každý den, protože dopoledne bývám nejproduktivnější a bojuju s mravenčí invazí.
Words of latin origin do gramatiky, nepochopitelný výlev od profesora, miloučký email od studentů a k tomu dvě online hodiny, tak pocit uspokojení, že aspoň nějaká práce.
Moje nároky na dobrý pocit z oddělané práce se snižují. Ke spokojenosti mi stačí dvě online hodiny za den.
Jdu se učit na CPE, abych získala recognition jinde než ve škole.
Po dlouhé pauze večerní jóga.
34. den
Procházka kolem přehrady, úkol do gramatiky, práce na zahradě, grilování v kuchyni, dialektové okénko na Názvu a family time u Sněhurky a lovce. Věta do korpusu: “Ona sedá na ten kůň.”
Když má L. dostatek práce na čerstvém vzduchu, je z ní nejmilejší člověk na světě.
35. den
Ráno dávám dohromady otázky na svoji první trivii v roli hosta. Pohodička v obýváku v dečkách. S L. a M. u toho koukáme na Nailed it! a brečíme smíchy.
Po cestě domů probíráme jaké stromy vysadíme na zahradě a hraje nám k tomu High hopes (for living) od Panic at the Disco! Feeling extatic.
Mám opálenou tvář od Slunce a L. mi říká pihatý človíček můj.
Mafie a Jakuza zachraňuje situaci v době krize.
Místo práce a školy raději dělám cheescake.
Večer máme po Skypu Trivia Night, kterou poprvé hostuje M.
31. den
Po poledni plánujeme tábor. Pro ty srpnové to vypadá nadějně, takže se ještě nevzdáváme. Téma je Alenka v říši divů a navíc už máme skoro celý program a tak by to byla škoda. M. mi radí, že bychom měli zapojit zenové hádanky a tančení humří čtverylky. Nevím, jestli je překvapivé, že přesně vím k čemu odkazuje. Taky Mad Hatter Party (bez drog), ale tu jsme naplánovaly už na začátku jako úplně první věc.
Š. si myslela, že co se týče biblických postav, byla bych Adam. Ukázalo se, že jsem spíš Burning Bush.
Taky jsem prý Delicate, Passionate, Intelligent a nepřežiju apokalypsu.
Trivii dneska hostuje L.
32. den
Vstávám v sedm, což bych měla každý den, protože dopoledne bývám nejproduktivnější a bojuju s mravenčí invazí.
Words of latin origin do gramatiky, nepochopitelný výlev od profesora, miloučký email od studentů a k tomu dvě online hodiny, tak pocit uspokojení, že aspoň nějaká práce.
Moje nároky na dobrý pocit z oddělané práce se snižují. Ke spokojenosti mi stačí dvě online hodiny za den.
Jdu se učit na CPE, abych získala recognition jinde než ve škole.
Po dlouhé pauze večerní jóga.
34. den
Procházka kolem přehrady, úkol do gramatiky, práce na zahradě, grilování v kuchyni, dialektové okénko na Názvu a family time u Sněhurky a lovce. Věta do korpusu: “Ona sedá na ten kůň.”
Když má L. dostatek práce na čerstvém vzduchu, je z ní nejmilejší člověk na světě.
35. den
Ráno dávám dohromady otázky na svoji první trivii v roli hosta. Pohodička v obýváku v dečkách. S L. a M. u toho koukáme na Nailed it! a brečíme smíchy.
Po cestě domů probíráme jaké stromy vysadíme na zahradě a hraje nám k tomu High hopes (for living) od Panic at the Disco! Feeling extatic.
Mám opálenou tvář od Slunce a L. mi říká pihatý človíček můj.
středa 15. dubna 2020
“You can find work and sort your life out any time.”
22. den
Měním si obrázek na ploše za “Wait as long as I have to for good news” od TMG s obrázkem Calm Seascape with Fishermen (1887) od Ivana Aivazovského a ta potom přichází v podobě přeložení Ezrova koncertu na prosinec. 嬉しい
23. den
L. se zdá, že se spolu opíjíme, jíme palačinky a potom vyrážíme na lov do zasněžené krajiny jako Popelka. Vyděšeně mi ráno píše, jestli jsem v pořádku.
Probíráme s P. jak nakonec obě budeme aktivistky v boji za práva menšin. Zrovna píšu esej na téma Sexism, Sexualization and Misogyny in 2016 American Presidential Campaign. P. se ptá, kde je hranice mezi tím, kdy jsou holky na sebe jenom miloučké a kdy už je to něco víc. I have really no idea, ale řekla bych, že ta hranice je velice tenká a lze do konce i skákat z jedné strany na druhou.
25. den
Pálíme čtyři obrovské hromady klestí. Milý soused nám radí, že tak opatrně jako to děláme my, se pálí dřevo v lese. “Nebojte se velkého ohňa. Val to tam. Spalte všechny ty hromady najednou.”
L. odhaduje, že pán radši něco dělá na zahradě, aby na nás mohl nenápadně dohlížet.
K. mezitím osnuje podpálení KASu, až budou všichni venku.
Hodinový call s L. na výměnu novinek.
K zakončení předmětu Výstavba textu jsme dostali jen instrukce: Napište esej na téma: Little Red Riding Hood from the perspective of the main characters (Little Red ..., Wolf, Gamekeeper). Tak nevím, jestli si mám představovat, že jsem vlk, co píše esej?
Ani ne za týden jedeme zase k našim. Fakt si nepamatuju kdy naposledy jsem tam strávila tolik času.
Večer call s 変なグループ jako náhradu za zradu. J. se občas mihne v pokoji a pak to komentuje: “Čekala jsem nějaké chytré kecy a ne takové blbosti.”
Před spaním vlezly J. pod postel dvě kočky a ona se je snažila vylákat na světlo jako můry.
26. den
Po snídani hned úkol do praktik. Téma “What polyglots do differently” se mi píše samo. Pak hned ještě práce na spolčeném překladu a brainstorming k táboru, abychom se měly s holkama příští týden od čeho odpíchnout.
Odpoledne uklízím ve spodní koupelně, která byla spíš taková pracovní. Drhnu kachličky, abychom se tam s L. mohly koupat po dobu, co tady jsme. Mamka nám na prádelní koš staví palmu “abychom se cítily jako v lázních.”
Zajímavým vedlejším efektem karantény je, že si s T. každý den píšeme, jak se máme, co je nového, na čem pracujeme do školy a jaký jsme měly den. Vzájemná podpora a spolupráce at its finest. <3
28. den
S T. dopisujeme esej, vzájemně si ji kontrolujeme a odevzdáváme.
Druhý díl Hunger games na dřevěných lehátkách na zahradě u napuštěného bazénu. Slunce pálí, i když vítr je ještě trochu studený. Pak L. okopává záhonky a já se mazlím se semínkama a hlínou. Kocour nám dělá společnost. Pětiminutový absolutní zen na zahradě. Zem už není tak studená jako minulý týden, takže můžu sedět rovnou v trávě.
Večer se všema SuperStar s máminýma mňamkama a otevřeným lahváčem very 懐かしい.
Zpětně trochu lituju, že jsem nenapsala A. Bylo by symbolické, kdybychom se potkaly u našeho stromu.
Měním si obrázek na ploše za “Wait as long as I have to for good news” od TMG s obrázkem Calm Seascape with Fishermen (1887) od Ivana Aivazovského a ta potom přichází v podobě přeložení Ezrova koncertu na prosinec. 嬉しい
23. den
L. se zdá, že se spolu opíjíme, jíme palačinky a potom vyrážíme na lov do zasněžené krajiny jako Popelka. Vyděšeně mi ráno píše, jestli jsem v pořádku.
Probíráme s P. jak nakonec obě budeme aktivistky v boji za práva menšin. Zrovna píšu esej na téma Sexism, Sexualization and Misogyny in 2016 American Presidential Campaign. P. se ptá, kde je hranice mezi tím, kdy jsou holky na sebe jenom miloučké a kdy už je to něco víc. I have really no idea, ale řekla bych, že ta hranice je velice tenká a lze do konce i skákat z jedné strany na druhou.
25. den
Pálíme čtyři obrovské hromady klestí. Milý soused nám radí, že tak opatrně jako to děláme my, se pálí dřevo v lese. “Nebojte se velkého ohňa. Val to tam. Spalte všechny ty hromady najednou.”
L. odhaduje, že pán radši něco dělá na zahradě, aby na nás mohl nenápadně dohlížet.
K. mezitím osnuje podpálení KASu, až budou všichni venku.
Hodinový call s L. na výměnu novinek.
K zakončení předmětu Výstavba textu jsme dostali jen instrukce: Napište esej na téma: Little Red Riding Hood from the perspective of the main characters (Little Red ..., Wolf, Gamekeeper). Tak nevím, jestli si mám představovat, že jsem vlk, co píše esej?
Ani ne za týden jedeme zase k našim. Fakt si nepamatuju kdy naposledy jsem tam strávila tolik času.
Večer call s 変なグループ jako náhradu za zradu. J. se občas mihne v pokoji a pak to komentuje: “Čekala jsem nějaké chytré kecy a ne takové blbosti.”
Před spaním vlezly J. pod postel dvě kočky a ona se je snažila vylákat na světlo jako můry.
26. den
Po snídani hned úkol do praktik. Téma “What polyglots do differently” se mi píše samo. Pak hned ještě práce na spolčeném překladu a brainstorming k táboru, abychom se měly s holkama příští týden od čeho odpíchnout.
Odpoledne uklízím ve spodní koupelně, která byla spíš taková pracovní. Drhnu kachličky, abychom se tam s L. mohly koupat po dobu, co tady jsme. Mamka nám na prádelní koš staví palmu “abychom se cítily jako v lázních.”
Zajímavým vedlejším efektem karantény je, že si s T. každý den píšeme, jak se máme, co je nového, na čem pracujeme do školy a jaký jsme měly den. Vzájemná podpora a spolupráce at its finest. <3
28. den
S T. dopisujeme esej, vzájemně si ji kontrolujeme a odevzdáváme.
Druhý díl Hunger games na dřevěných lehátkách na zahradě u napuštěného bazénu. Slunce pálí, i když vítr je ještě trochu studený. Pak L. okopává záhonky a já se mazlím se semínkama a hlínou. Kocour nám dělá společnost. Pětiminutový absolutní zen na zahradě. Zem už není tak studená jako minulý týden, takže můžu sedět rovnou v trávě.
Večer se všema SuperStar s máminýma mňamkama a otevřeným lahváčem very 懐かしい.
Zpětně trochu lituju, že jsem nenapsala A. Bylo by symbolické, kdybychom se potkaly u našeho stromu.
úterý 14. dubna 2020
“I put flowers in my tea.
I watch it brew and let it be.”
19. den karantény.
Jsem vděčná, že jsem se loni v létě rozhodla studovat. Aspoň mě teď trochu zabaví úkoly na dálku.
20. den karantény
Cesta domů, všechno se ve mně hýbe, tady je naše škola, náš kostel se zelenou patinou na měděné střeše, autobusová zastávka, na které jsem snad strávila dětství už od doby, kdy jsem z lavičky nedosáhla nohama na zem, tady jsme si hráli v potoce na příliš tenkém ledě, tady bydlí A. (a v hlavě vidím její pokojíček, jejich obývák a zahradu), touhle cestou jsme se bezpočtukrát vraceli pěšky domů ze školy, v tomhle lesíku jsme si hrávaly s kuchyňkou a tady jsme vyrostly.
Máma povídá: V. si hodně vyhrála sama. Bylo mi dva a půl roku a rodiče měli plné ruce práce s dvojčaty. Najednou dává všechno smysl, že ze mně vyrostl perfektní introvert, jak říká K. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem si celé hodiny hrála sama a mluvila si pro sebe.
Večer si se sestrami a s mámou prohlížíme fotky a protahujeme to až do půlnoci. Pak překvapivě příčetné rozhovory, o kterých jsem si myslela, že už ani nebudou nikdy možné.
Potřebuju, aby mi P. častěji říkal: “A teď už nic nemusíte,” abych se nezalkla vším tím tlakem.
21. den karantény
S L. pikýrujem sazeničky. Chci si sednout rovnou do trávy, ale máma mě varuje “sedni si na tu studenou zem a já tě praštím,” ale mně to z nějakého důvodu zní nejvíc mile, protože se cítím v pozici dítěte.
Uklízení pergoly je duševní očista. Vymetám suché listí a připadám si jako babička Sofie, když Howlovi vymetala pavučiny z Hradu. K a L brousí a natírají zahradní nábytek. Já se sluním u ohniště s kocourem a ostaním zvířectvem.
Cesty k sobě jak říká L. Letos je to 5 let od doby since I turned gay. Mám se sebou duhové výročí.
19. den karantény.
Jsem vděčná, že jsem se loni v létě rozhodla studovat. Aspoň mě teď trochu zabaví úkoly na dálku.
20. den karantény
Cesta domů, všechno se ve mně hýbe, tady je naše škola, náš kostel se zelenou patinou na měděné střeše, autobusová zastávka, na které jsem snad strávila dětství už od doby, kdy jsem z lavičky nedosáhla nohama na zem, tady jsme si hráli v potoce na příliš tenkém ledě, tady bydlí A. (a v hlavě vidím její pokojíček, jejich obývák a zahradu), touhle cestou jsme se bezpočtukrát vraceli pěšky domů ze školy, v tomhle lesíku jsme si hrávaly s kuchyňkou a tady jsme vyrostly.
Máma povídá: V. si hodně vyhrála sama. Bylo mi dva a půl roku a rodiče měli plné ruce práce s dvojčaty. Najednou dává všechno smysl, že ze mně vyrostl perfektní introvert, jak říká K. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem si celé hodiny hrála sama a mluvila si pro sebe.
Večer si se sestrami a s mámou prohlížíme fotky a protahujeme to až do půlnoci. Pak překvapivě příčetné rozhovory, o kterých jsem si myslela, že už ani nebudou nikdy možné.
Potřebuju, aby mi P. častěji říkal: “A teď už nic nemusíte,” abych se nezalkla vším tím tlakem.
21. den karantény
S L. pikýrujem sazeničky. Chci si sednout rovnou do trávy, ale máma mě varuje “sedni si na tu studenou zem a já tě praštím,” ale mně to z nějakého důvodu zní nejvíc mile, protože se cítím v pozici dítěte.
Uklízení pergoly je duševní očista. Vymetám suché listí a připadám si jako babička Sofie, když Howlovi vymetala pavučiny z Hradu. K a L brousí a natírají zahradní nábytek. Já se sluním u ohniště s kocourem a ostaním zvířectvem.
Cesty k sobě jak říká L. Letos je to 5 let od doby since I turned gay. Mám se sebou duhové výročí.
čtvrtek 2. dubna 2020
It.will.pass.
1. den v karanténě: V rámci home office koukáme s L. na Hockey girls u snídaně. Pak mě L. krmí, vaří mi kafe a peče buchty, zatímco se snažím zprovoznit google classroom pro některé kurzy.
5. den v karanténě
*Hned po probuzení kouká L na video*
V: Co to je za zvířátka?
L: To jsou závody kuliček.
V: A jaktože tak běhají?
L. (naštvaně) Oni jedou z kopce.
Normálně vůbec nepečeme, ale tento týden dělám už třetí buchtu.
Protože už nemáme polohrubou mouku, rozemlela jsem vločky a smíchala to s hladkou. Co je můj život.
Svět se trochu zastavil, tak mám teď čas dohnat věci, taky zpomalit a trochu psát.
Kdo by to byl řekl, že jediné, co mě donutí každý den cvičit, je celostátní karanténa.
Zjistily jsme, že jedna z nevýhod našeho bytu je, že se v něm blbě ve dvou cvičí jóga.
11. den v karanténě. Co všechno jsme už zvládly?
Vytřídily jsme si s L. oblečení a každá vyházela asi tak půl skříně. Vaříme a pečeme. Udělala jsem pořádek ve skříňce s trvanlivýma potravinama. Začala jsem si kreslit slovíčka z norštiny. S T. bojujeme se školou, dokončily jsme asi tři předměty, což obnáší nastudovat jednotlivé kapitoly a vypracovat závěrečné projekty. Taky jsme odevzdaly spoustu úkolů a napsaly několik esejí.
Každý den teď cvičím jógu s jedním zlínským lektorem. Včera jsem poprvé zkoušela stojku na hlavě. Velice neúspěšně. Některé další cviky už mi jdou ale čím dál líp. Na konci karantény ze mě bude jogín.
Povedlo se mi rozjet pár online kurzů v kombinaci google classroom + whatsapp hovory. Potýkáme se ale pořád s technickými problémy hlavně ze strany studentů. Skype je beznadějně přetížený.
Udělala jsem si pořádek v rozečtených knihách na goodreads a znovu se pouštím do Nany, kterou jsem poprvé otevřela v roce 2015.
Sestry se v rámci sledování Terrace House chtěly začít učit japonsky, takže jsme včera měly první skype lekci. Potom mi psaly, že to byla super hodina. Alespoň jsem si utřídila první lekce ze skript, které nemám svázané.
Taky jsem si včera objednal skener, abych si usnadnila home office a posílání docházek a faktur.
Dneska jsem otřela všechny květiny list po listu od prachu. Vysály jsme auto a vzaly ho do myčky. Co přijde zítra?
17. den karantény - jóga místo oběda a po ní nejlepší pistáciový protein s rozmixovaným kiwi.
Rewatchujem Hunger games, tak mám alespoň plán, co dál číst.
Zároveň jsem ale zjistila, že na goodreads se dají přidávat i dlouhé, kvalitní fanfikce, takže o četbu nejspíš nouze nebude.
Na můj úkol do Overview of Grammar 2, do kterého jsem vymyslela fiktivní rozhovor s Ezrou Furmanem mi paní docentka odpověděla: I love it. Grade A.
Uklidnila jsem příborový šuplík v kuchyni taky poprvé od počátku věků. Odvezla jsem a rozeslala docházky a faktury. Zachránily jsme 3 litry piva z Topolského pivovaru.
Family time v podobě videocallu s LMkama a L. <3 Dvě hodiny smíchu.
Z Netflixu už jsme zvládly shlédnout Blodtur (série šesti desivých historek z Norska), Les de l'hoquei (španělská série o holkách, co hrajou roller hockey), Feel Good (gay mini série s kanadskou komičkou Mae Martin), Unorthodox (o útěku mladé dívky z newyorské ortodoxní židovské komunity do Berlína <3 láska, hudba, největší dojemnosti a berlínská rozmanitost). Teď mám rozdívanou třetí sérii Elite, která od první série drží laťku.
Moving Parts od Trixie taky splnilo očekávání a hnulo mnou na těch správných místech. Odložila jsem kvůli tomu četbu k zatím nejdelší eseji do Academic Writing 2. No a co. Od pondělí do čtvrtka jen jeden opravdu produktivní den.
18. den karantény. Začínám s L. procvičovat angličtinu. Objevujem svoje patrony. V. je krtek. Můj rottweiler. Š. má Sphynx.
Po tradiční 45 minutové lekci jógy brečím v relaxační poloze v leže na břiše s pravým loktem u kolene zatímco P. říká: Teď už nic nemusíte.
Jóga mi teda pomůže i brečet, I guess, když nebudu moct.
5. den v karanténě
*Hned po probuzení kouká L na video*
V: Co to je za zvířátka?
L: To jsou závody kuliček.
V: A jaktože tak běhají?
L. (naštvaně) Oni jedou z kopce.
Normálně vůbec nepečeme, ale tento týden dělám už třetí buchtu.
Protože už nemáme polohrubou mouku, rozemlela jsem vločky a smíchala to s hladkou. Co je můj život.
Svět se trochu zastavil, tak mám teď čas dohnat věci, taky zpomalit a trochu psát.
Kdo by to byl řekl, že jediné, co mě donutí každý den cvičit, je celostátní karanténa.
Zjistily jsme, že jedna z nevýhod našeho bytu je, že se v něm blbě ve dvou cvičí jóga.
11. den v karanténě. Co všechno jsme už zvládly?
Vytřídily jsme si s L. oblečení a každá vyházela asi tak půl skříně. Vaříme a pečeme. Udělala jsem pořádek ve skříňce s trvanlivýma potravinama. Začala jsem si kreslit slovíčka z norštiny. S T. bojujeme se školou, dokončily jsme asi tři předměty, což obnáší nastudovat jednotlivé kapitoly a vypracovat závěrečné projekty. Taky jsme odevzdaly spoustu úkolů a napsaly několik esejí.
Každý den teď cvičím jógu s jedním zlínským lektorem. Včera jsem poprvé zkoušela stojku na hlavě. Velice neúspěšně. Některé další cviky už mi jdou ale čím dál líp. Na konci karantény ze mě bude jogín.
Povedlo se mi rozjet pár online kurzů v kombinaci google classroom + whatsapp hovory. Potýkáme se ale pořád s technickými problémy hlavně ze strany studentů. Skype je beznadějně přetížený.
Udělala jsem si pořádek v rozečtených knihách na goodreads a znovu se pouštím do Nany, kterou jsem poprvé otevřela v roce 2015.
Sestry se v rámci sledování Terrace House chtěly začít učit japonsky, takže jsme včera měly první skype lekci. Potom mi psaly, že to byla super hodina. Alespoň jsem si utřídila první lekce ze skript, které nemám svázané.
Taky jsem si včera objednal skener, abych si usnadnila home office a posílání docházek a faktur.
Dneska jsem otřela všechny květiny list po listu od prachu. Vysály jsme auto a vzaly ho do myčky. Co přijde zítra?
17. den karantény - jóga místo oběda a po ní nejlepší pistáciový protein s rozmixovaným kiwi.
Rewatchujem Hunger games, tak mám alespoň plán, co dál číst.
Zároveň jsem ale zjistila, že na goodreads se dají přidávat i dlouhé, kvalitní fanfikce, takže o četbu nejspíš nouze nebude.
Na můj úkol do Overview of Grammar 2, do kterého jsem vymyslela fiktivní rozhovor s Ezrou Furmanem mi paní docentka odpověděla: I love it. Grade A.
Uklidnila jsem příborový šuplík v kuchyni taky poprvé od počátku věků. Odvezla jsem a rozeslala docházky a faktury. Zachránily jsme 3 litry piva z Topolského pivovaru.
Family time v podobě videocallu s LMkama a L. <3 Dvě hodiny smíchu.
Z Netflixu už jsme zvládly shlédnout Blodtur (série šesti desivých historek z Norska), Les de l'hoquei (španělská série o holkách, co hrajou roller hockey), Feel Good (gay mini série s kanadskou komičkou Mae Martin), Unorthodox (o útěku mladé dívky z newyorské ortodoxní židovské komunity do Berlína <3 láska, hudba, největší dojemnosti a berlínská rozmanitost). Teď mám rozdívanou třetí sérii Elite, která od první série drží laťku.
Moving Parts od Trixie taky splnilo očekávání a hnulo mnou na těch správných místech. Odložila jsem kvůli tomu četbu k zatím nejdelší eseji do Academic Writing 2. No a co. Od pondělí do čtvrtka jen jeden opravdu produktivní den.
18. den karantény. Začínám s L. procvičovat angličtinu. Objevujem svoje patrony. V. je krtek. Můj rottweiler. Š. má Sphynx.
Po tradiční 45 minutové lekci jógy brečím v relaxační poloze v leže na břiše s pravým loktem u kolene zatímco P. říká: Teď už nic nemusíte.
Jóga mi teda pomůže i brečet, I guess, když nebudu moct.
čtvrtek 19. března 2020
The end of the world party
変なグループ meeting / We survived 🍷/ stihly jsme to tak tak před karanténou / tradičně spolu prežíváme těžké časy 💕 #myfavouritepeople #happywinetime
Naivně si s sebou vezu podle plánu notebook, všechny věci do školy a knížku, kdyby mě už moc unavila produktivita a holky ještě chtěly pracovat. Ha-ha.
Nevím jak moc velké smetí jsem musela být za uni times, když se všichni nemůžou vzpamatovat z toho, jak moc jsem fancy, když si dám řasenku a rtěnku.
D, V a M. jsou smetíčka v pyžamu a říkají, že mě fancy nechtějí.
Ještě než se stihnu zout, tak mi nabízí panáka. M. nám plní lotyšským Balzamem vinné skleničky a rozlívá ho u toho po kuchyni.
Připíjíme si na poslední setkání a na konec světa. Jen tak tak se nám daří udržet M. doma, aby nevyběhla do ulic a nezačala rabovat.
Lezem k V. do postele a zase jsme všichni pospolu na matračce přátelství. M. pouští Hamiltna, který nikdy nebyl víc fitting pro nějakou situaci.
Křičíme při otevřeném okně Raise a glass to freedom and I have never been this happy in my life.
D. povídá, že už jsem nasedla na jejich loď, což je pravda. Hrozně rychle se ztrácím v mimorealitě.
Voláme Kupečkovi, který nás hnedka zatrácí, že už jsme moc ožralé.
Píšem Š. aby nám přibrala taky nějaké giny a rozhodnem se vyzvednout si jídlo v Ca Phe, když už si tam nemůžeme posedět u oběda.
Před okýnkem do nás pere slunko a Kupec se dusí v roušce, protože nám nechce předat makedonské bacily.
Přísahám, že jsem věřila, že se nás týpek z rozvozu chtěl zeptat, jestli nemáme koronu, ale ve skutečnosti chtěl jenom zapalovač.
Přesunujem se k Š. na byt a ládujeme se jídlem z krabiček. Š. nám k tomu rozdává nejlepší limonádku a お握り a Kupec お土産 a mňaminky z Makedonie.
Načínáme červené víno a probíráme životní trable. Jdeme po kruhu a každý se svěřuje s problémkama jako na setkání skupiny AA. Když se dostaneme k tomu, co všechno je špatně na KASu máme takovou rage, že se musíme málem rvát o slovo.
D. jen tak mimochodem nadhazuje, že nám naplánovala společný roadtrip k Balatonu a já s Kupcem budeme řídit.
Z vína pomalu přecházíme na gintonik a šílenství se stupňuje. Najednou je devět večer, Kupec už vypustil zvíře a připadá nám jako dobrý nápad jít koupit další dvě flašky džinu.
Ulice jsou prázdné protože korona.
Když jsou zpátky začínají tanečky, které gradujou až k dance batlům a ponožkovému striptýzu. Jako vždy nesmí chybět Pomáda a Hříšný tanec. Namísto zvedačky V. mršťuju do postele mezi ostatní.
Absurdní rozhovory o mustanzích, drogách a historickém šermu. Mrzí mě, že si nepamatuju všechno, co se nevešlo na videa.
Na závěr jsem hrozně šťastná, že je byt, kde se chystáme spát, tak hrozně blizoučko, protože se se mnou točí celý svět.
Kóma a ráno nejhorší kocovina za velmi dlouhou dobu. Pomáhá mi sedět v kuchyni na studených kachličkách a číst si o koroně. V zoufalství píšu L, aby mě přijela zachránit. Zároveň s A. na dálku řešíme nezbytný přechod na online teaching.
Myslela jsem, že už jsme vyrostly z takových party, na kterých každý vypije flašku džinu, but oh boy, was I wrong.
V. nás ráno léčí mátovým čajem a D. slibuje, že už nebude nikdy pít.
Věty do korpusu:
D’s moudro: Když se ti někdo dlouhodobě líbí, tak je jasné, že se ti budou líbit i jeho prsa.
Já nejsem pansexuál, možná přece jenom budu lesba.
V: Se Sp. to asi nebude lehké.
D: Jo, představ si R. a Š. nejhorší vlastnosti.
Kupci sluší jak cupká jako klisna.
Ať si vezmem jakékoliv drogy, tak já budu vždycky věřit V., že nás dovede do bezpečí.
Naivně si s sebou vezu podle plánu notebook, všechny věci do školy a knížku, kdyby mě už moc unavila produktivita a holky ještě chtěly pracovat. Ha-ha.
Nevím jak moc velké smetí jsem musela být za uni times, když se všichni nemůžou vzpamatovat z toho, jak moc jsem fancy, když si dám řasenku a rtěnku.
D, V a M. jsou smetíčka v pyžamu a říkají, že mě fancy nechtějí.
Ještě než se stihnu zout, tak mi nabízí panáka. M. nám plní lotyšským Balzamem vinné skleničky a rozlívá ho u toho po kuchyni.
Připíjíme si na poslední setkání a na konec světa. Jen tak tak se nám daří udržet M. doma, aby nevyběhla do ulic a nezačala rabovat.
Lezem k V. do postele a zase jsme všichni pospolu na matračce přátelství. M. pouští Hamiltna, který nikdy nebyl víc fitting pro nějakou situaci.
Křičíme při otevřeném okně Raise a glass to freedom and I have never been this happy in my life.
D. povídá, že už jsem nasedla na jejich loď, což je pravda. Hrozně rychle se ztrácím v mimorealitě.
Voláme Kupečkovi, který nás hnedka zatrácí, že už jsme moc ožralé.
Píšem Š. aby nám přibrala taky nějaké giny a rozhodnem se vyzvednout si jídlo v Ca Phe, když už si tam nemůžeme posedět u oběda.
Před okýnkem do nás pere slunko a Kupec se dusí v roušce, protože nám nechce předat makedonské bacily.
Přísahám, že jsem věřila, že se nás týpek z rozvozu chtěl zeptat, jestli nemáme koronu, ale ve skutečnosti chtěl jenom zapalovač.
Přesunujem se k Š. na byt a ládujeme se jídlem z krabiček. Š. nám k tomu rozdává nejlepší limonádku a お握り a Kupec お土産 a mňaminky z Makedonie.
Načínáme červené víno a probíráme životní trable. Jdeme po kruhu a každý se svěřuje s problémkama jako na setkání skupiny AA. Když se dostaneme k tomu, co všechno je špatně na KASu máme takovou rage, že se musíme málem rvát o slovo.
D. jen tak mimochodem nadhazuje, že nám naplánovala společný roadtrip k Balatonu a já s Kupcem budeme řídit.
Z vína pomalu přecházíme na gintonik a šílenství se stupňuje. Najednou je devět večer, Kupec už vypustil zvíře a připadá nám jako dobrý nápad jít koupit další dvě flašky džinu.
Ulice jsou prázdné protože korona.
Když jsou zpátky začínají tanečky, které gradujou až k dance batlům a ponožkovému striptýzu. Jako vždy nesmí chybět Pomáda a Hříšný tanec. Namísto zvedačky V. mršťuju do postele mezi ostatní.
Absurdní rozhovory o mustanzích, drogách a historickém šermu. Mrzí mě, že si nepamatuju všechno, co se nevešlo na videa.
Na závěr jsem hrozně šťastná, že je byt, kde se chystáme spát, tak hrozně blizoučko, protože se se mnou točí celý svět.
Kóma a ráno nejhorší kocovina za velmi dlouhou dobu. Pomáhá mi sedět v kuchyni na studených kachličkách a číst si o koroně. V zoufalství píšu L, aby mě přijela zachránit. Zároveň s A. na dálku řešíme nezbytný přechod na online teaching.
Myslela jsem, že už jsme vyrostly z takových party, na kterých každý vypije flašku džinu, but oh boy, was I wrong.
V. nás ráno léčí mátovým čajem a D. slibuje, že už nebude nikdy pít.
Věty do korpusu:
D’s moudro: Když se ti někdo dlouhodobě líbí, tak je jasné, že se ti budou líbit i jeho prsa.
Já nejsem pansexuál, možná přece jenom budu lesba.
V: Se Sp. to asi nebude lehké.
D: Jo, představ si R. a Š. nejhorší vlastnosti.
Kupci sluší jak cupká jako klisna.
Ať si vezmem jakékoliv drogy, tak já budu vždycky věřit V., že nás dovede do bezpečí.
úterý 17. března 2020
“All I want in life is a yukata date between Tsubasa and Shion.”
Výlet do Polska s Miu a V. - výborný jazykový chaos - mix češtiny, japonštiny a angličtiny - 懐かしい
Od tří roků snažení se o perfektní gramaticky správné tvary v 丁寧語 a moření se s 敬語, přes zmatenost v Japonsku a počáteční neschopnost mluvit jednoduše v hovorové japonštině až k výletu do Polska, kdy už používáme jenom ty nejjednoduší fráze a taky se nám dorozumívá nejsnadněji. Proč člověk musí absolvovat tohle neverending 地獄 k tomu, aby se mohl normálně bavit s japonskými vrstevníky?
V Olo mě holky strhly do テラスハウス obsese, tak teď koukám, kde můžu a je mi hezky, když se rovzpomínám, jak mi v životě chybí japonština.
I have never been as happy in my live as in that moment when Shion asked Tsubasa to be his girlfriend.
A taky お帰りa ただ今, mamemaki s 鬼は外! 福は内!, společné vaření dobrot, お土産, japonské topení se v emocích a nejvíc upřímné slzy a radování se, rituály předtím, než smíte začít s někým chodit, kdo je 主婦 a dělá お弁当, chodit se modlit do svatyně za štěstí v hokeji a další roztomilosti a specifičnosti.
Taka <3 : Kdyby lidi byli perfektní, nepotřebovali bychom slova jako promiň a děkuju.
Novinky:
R. se učí lakotsky (stejně jako prý dřív D.G). Tohle s člověkem udělá studium doktorátu z japonštiny. Lakotštinu z nějakého důvodu specifikují jako “lidské jazyky.”
Přiznávám se, že jsem měla chutě začít se učit jazyk navajo po tom, co ho přidali na duolingo. Všichni už jsme taky málem zapomněli, že V. se hlásila na indonéštinu. Pro japonštináře ve studiu jazyků nejsou žádné meze.
D. bude nejspíš pracovat pro Národní divadlo.
Dostali jsme se do bodu, kdy Kupci připadá jako logické řešení prostě zůstat v Makedonii.
I can’t stop imagining myself pregnant in our new empty unfurnished house. I hope that this is a vision.
Od tří roků snažení se o perfektní gramaticky správné tvary v 丁寧語 a moření se s 敬語, přes zmatenost v Japonsku a počáteční neschopnost mluvit jednoduše v hovorové japonštině až k výletu do Polska, kdy už používáme jenom ty nejjednoduší fráze a taky se nám dorozumívá nejsnadněji. Proč člověk musí absolvovat tohle neverending 地獄 k tomu, aby se mohl normálně bavit s japonskými vrstevníky?
V Olo mě holky strhly do テラスハウス obsese, tak teď koukám, kde můžu a je mi hezky, když se rovzpomínám, jak mi v životě chybí japonština.
I have never been as happy in my live as in that moment when Shion asked Tsubasa to be his girlfriend.
A taky お帰りa ただ今, mamemaki s 鬼は外! 福は内!, společné vaření dobrot, お土産, japonské topení se v emocích a nejvíc upřímné slzy a radování se, rituály předtím, než smíte začít s někým chodit, kdo je 主婦 a dělá お弁当, chodit se modlit do svatyně za štěstí v hokeji a další roztomilosti a specifičnosti.
Taka <3 : Kdyby lidi byli perfektní, nepotřebovali bychom slova jako promiň a děkuju.
Novinky:
R. se učí lakotsky (stejně jako prý dřív D.G). Tohle s člověkem udělá studium doktorátu z japonštiny. Lakotštinu z nějakého důvodu specifikují jako “lidské jazyky.”
Přiznávám se, že jsem měla chutě začít se učit jazyk navajo po tom, co ho přidali na duolingo. Všichni už jsme taky málem zapomněli, že V. se hlásila na indonéštinu. Pro japonštináře ve studiu jazyků nejsou žádné meze.
D. bude nejspíš pracovat pro Národní divadlo.
Dostali jsme se do bodu, kdy Kupci připadá jako logické řešení prostě zůstat v Makedonii.
I can’t stop imagining myself pregnant in our new empty unfurnished house. I hope that this is a vision.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)