Na oběd jsme si dali džbánek vína a potom jsme vyrazili na výlet do Mikulova. L. to víno v třicetistupňovém vedru moc nezvládla a v autě rozjařeně prohlašovala, že je to největší dobrodružství jejího života.
Na zámek a Kozí hrádek osvěžujícím deštěm.
Když jsme už s M. vzdali hledání kešky na Kozím hrádku a sedli jsme si na zídku, L. na nás po chvilce zavolala: „Mám ji, vy jste houby kamarádi, že jste mě v tom nechali:“
Povídám: „Cože? Holubí kamarádi?“ A od té doby už si neřekneme jinak.
Potom ještě do zatopeného lomu, zchladit si unavené nohy.
Večer stěhujeme lehátka na terasu a stavíme je do kruhu, abychom si mohli povídat, popíjet víno a zároveň koukat na hvězdy.
P. nám vyprávěla o svém největším dobrodružství v životě v Indonésii.
Mluvili jsme o tom, že v hetero vztazích je mnohem méně dramat, než když spolu chodí dvě ženské. L. o tom nakreslila graf na flip chart v konferenční místnosti nad sklípkem, kde jsme popíjeli víno do čtyř do rána. Nejlepší nejhorší věc byla, že ten sklípek byl tak blízko, takže nám P. nosila další a další lahve. Nakonec jich bylo asi sedm. Litrových.
Ovíněná P. rapuje Eminema.
L. tancuje na stole.
P. říká slova, která mě zraňujou a mrzí, i když za nic nemůžu. Při nejbližší příležitosti jí musí říct, jak moc mě to všechno mrzí.
Vždycky jsem si myslela, že je zajímavý člověk a vždycky jsem s ní chtěla být kamarádka. Vesmír proti tomu ještě pořád bojuje různými způsoby.
Obdobně mi chybí i J. tuším, ale že je možné, že už ji nikdy neuvidím, což mi nedávno bylo i doslova potvrzeno.
V největší kocovině se ráno s L. válíme v posteli a M. na zemi. P. nás pozoruje a říká nám miláčci.
P. ráno ve velmi smeťovitém stavu: „Zahajuji resuscitační sprchu.“
Zničení jdeme na výpravu do večerky pro rohlíky, šunku a kolu. Po deseti minutách na slunci se cítíme o sto procent hůř.
P. se na mě unaveně směje, zatímco mi dělá kafe a já ji přesvědčuji, že nás nemůže zvát na bambilion vín.
Cpeme do sebe utopence a zapíjíme je kolou „na spravení.“
Potom P. s M. ještě v obří pánví míchají vajíčka.
Večer jsme to předem oslavili a na druhý den ráno jsme ulovili jubilejní padesátou kešku.
Potom ještě znova jedeme do vesnice, která je poblíž, na domácí zmrzlinu a hroznovou limču.
P: „Už bych tomu životu chtěla dát nějakou strukturu.“
Já všem přiznávám, že mám tyhle smeťovité stavy nejradši.
Po cestě domů hrálo v rádiu No place I’d rather be a byla to nejvíc pravda.
úterý 24. července 2018
pondělí 23. července 2018
Rock for People: Random highlights
Když Pete Box hrál Where is my mind -> Sea weed tanečky.
Když moje našrot sestřenka v přímém slunci s pivem v ruce prohlásila, že si nemůže pomoct, jak je Ráďa z Hentaiů hrozně sexy. Od té doby jí pořád posílám fotky z koncertů, kde Ráďa vypadá jako neandrtálec a dělám si z ní srandu.
Festivalová nálada, vedro, tanečky všude. Nechala jsem se pokropit až mi kapalo z vlasů i ze šatů a za pět minut jsem byla zase úplně suchá.
When we were completely drunk, covered in glitters and the music from Baywatch started playing and we pretend to run like they did in the opening on the beach.
Koncert Rodrigueze, jak měnil kostýmy, jak byl roztřesený, jak byl nervózní, jak byl roztomilý, jak mezi písničkami pil z obřího hrnečku, jak na konci zavolal: „Power to the people!”
M. měl příliš mnoho piv a usnul během koncertu Prodigy.
Tohle nebyl úplně highlight, ale byl to nečekaný zvrat v událostech. Plánovali jsme spát všichni v autě. Mysleli jsme, že si M. sklopí sedadlo u řidiče a my si s L. lehneme dozadu. Když jsme se ho ale ptaly, kam by si chtěl lehnout, říkal, že by se chtěl tulit, takže dozadu s námi. Nakonec jsme se teda všichni mačkali vzadu v příšerném vedru, zatímco k nám doléhaly poslední tóny z areálu.
Výborné brazilské drinky, které nám připravila A. z vodky a ovoce u M. doma. There was a cat as a bonus, jak jsme všichni chtěli.
Screenshot ze společné konverzace:
Tall M: And if the cat is not there, I’m leaving.
Me: Bring mňaminky.
A: I’m bringing the fruits, the girls vodka, and we’ll order pizza.
Tall M: Mňaminky it is.
Tall M. spreading his arms and suggesting a group hug.
Watching RuPaul’s drag race feels like home now.
Když H. po prvním společném večeru napsala, že jsme s L. boží, ať už tím myslela cokoliv.
Když moje našrot sestřenka v přímém slunci s pivem v ruce prohlásila, že si nemůže pomoct, jak je Ráďa z Hentaiů hrozně sexy. Od té doby jí pořád posílám fotky z koncertů, kde Ráďa vypadá jako neandrtálec a dělám si z ní srandu.
Festivalová nálada, vedro, tanečky všude. Nechala jsem se pokropit až mi kapalo z vlasů i ze šatů a za pět minut jsem byla zase úplně suchá.
When we were completely drunk, covered in glitters and the music from Baywatch started playing and we pretend to run like they did in the opening on the beach.
Koncert Rodrigueze, jak měnil kostýmy, jak byl roztřesený, jak byl nervózní, jak byl roztomilý, jak mezi písničkami pil z obřího hrnečku, jak na konci zavolal: „Power to the people!”
M. měl příliš mnoho piv a usnul během koncertu Prodigy.
Tohle nebyl úplně highlight, ale byl to nečekaný zvrat v událostech. Plánovali jsme spát všichni v autě. Mysleli jsme, že si M. sklopí sedadlo u řidiče a my si s L. lehneme dozadu. Když jsme se ho ale ptaly, kam by si chtěl lehnout, říkal, že by se chtěl tulit, takže dozadu s námi. Nakonec jsme se teda všichni mačkali vzadu v příšerném vedru, zatímco k nám doléhaly poslední tóny z areálu.
Výborné brazilské drinky, které nám připravila A. z vodky a ovoce u M. doma. There was a cat as a bonus, jak jsme všichni chtěli.
Screenshot ze společné konverzace:
Tall M: And if the cat is not there, I’m leaving.
Me: Bring mňaminky.
A: I’m bringing the fruits, the girls vodka, and we’ll order pizza.
Tall M: Mňaminky it is.
Tall M. spreading his arms and suggesting a group hug.
Watching RuPaul’s drag race feels like home now.
Když H. po prvním společném večeru napsala, že jsme s L. boží, ať už tím myslela cokoliv.
neděle 22. července 2018
Superstaré střípky a první vítězství v Trivii
Poslední měsíc byl intenzivní. Spousta věcí z něj tady chybí. Některé nosím jenom v sobě a pár z nich už je někde v napůl ztracených vzpomínkách.
Moje básničky už jsou vystavené v místní kavárně a čekají, až budou svázány do almanachu na konci června.
Píšu první oficiální překlad a hned je to dopis Zlínského primátora.
Piluju Going to Gorgia na ukulele.
Sestra se v Anglii učí od dětí náhodná slovíčka a dívá se s nimi na My little pony.
Po čtyřech měsících snahy jsme konečně vyhráli v Trivii. Téma bylo ‘murrica kvůli 4th of July, takže jsem spoustu odpovědí vytěžila z Hamiltona.
Sestava byla já, L, A, M, tall M and J. from Australia. Potom jsme ještě zůstali na další drinky s A. (the American host), E. (her German boyfriend) a týpkem z Egypta, který moc nemluvil.
S E. jsme probírali děsivé německé pohádky. Jednu, ve které nakonec všichni umřeli, mi celou četl z telefonu. Pak jsme všichni dohromady plánovali, co budeme zpívat na karaoke night.
E. už od pohledu vypadá jako hrozně bezprostřední člověk – casual clothes, na hlavě beanie, rozcuchané vlasy a rozježené vousy. Vyprávěl, že na Novém Zélandu jsou z nějakého důvodu všechny karaoke bary zároveň gay bary, takže tam často zpíval Sweet transvestite z Rocky horror picture show. <3
M. obvyklá zábava je ruinování mých nejoblíbenějších věcí. Zatím mi pokazil Grease, Friends a Alfa.
Naše další klasické téma je what fucked us up as children. Všem jsem teda vysvětlila o čem jsou Karafiátovi broučci. A to jsem si v tu chvíli ani nevzpomněla na Nekonečný příběh.
Nakonec jsme zůstali až do půlnoci. Skončilo to teprve potom, co jsme slíbili, že půjdeme domů, když nám L. zahraje Bad touch od The bloodhound gang. Připadala jsem si zvláštně, když jsem stoupala po schodech v letních šatech s obří krabicí amerických cornflaků pod paží.
Moje básničky už jsou vystavené v místní kavárně a čekají, až budou svázány do almanachu na konci června.
Píšu první oficiální překlad a hned je to dopis Zlínského primátora.
Piluju Going to Gorgia na ukulele.
Sestra se v Anglii učí od dětí náhodná slovíčka a dívá se s nimi na My little pony.
Po čtyřech měsících snahy jsme konečně vyhráli v Trivii. Téma bylo ‘murrica kvůli 4th of July, takže jsem spoustu odpovědí vytěžila z Hamiltona.
Sestava byla já, L, A, M, tall M and J. from Australia. Potom jsme ještě zůstali na další drinky s A. (the American host), E. (her German boyfriend) a týpkem z Egypta, který moc nemluvil.
S E. jsme probírali děsivé německé pohádky. Jednu, ve které nakonec všichni umřeli, mi celou četl z telefonu. Pak jsme všichni dohromady plánovali, co budeme zpívat na karaoke night.
E. už od pohledu vypadá jako hrozně bezprostřední člověk – casual clothes, na hlavě beanie, rozcuchané vlasy a rozježené vousy. Vyprávěl, že na Novém Zélandu jsou z nějakého důvodu všechny karaoke bary zároveň gay bary, takže tam často zpíval Sweet transvestite z Rocky horror picture show. <3
M. obvyklá zábava je ruinování mých nejoblíbenějších věcí. Zatím mi pokazil Grease, Friends a Alfa.
Naše další klasické téma je what fucked us up as children. Všem jsem teda vysvětlila o čem jsou Karafiátovi broučci. A to jsem si v tu chvíli ani nevzpomněla na Nekonečný příběh.
Nakonec jsme zůstali až do půlnoci. Skončilo to teprve potom, co jsme slíbili, že půjdeme domů, když nám L. zahraje Bad touch od The bloodhound gang. Připadala jsem si zvláštně, když jsem stoupala po schodech v letních šatech s obří krabicí amerických cornflaků pod paží.
pátek 29. června 2018
International community meeting & Berlin trip
Cítím, že se blíží další bod zlomu. Napsala jsem dřív a teď už je to na spadnutí.
Mám hroznou chuť psát shrnutí za nějaké delší období a vyčistit si hlavu. Zároveň se ale pořád něco děje, takže nejsem schopná se k tomu dostat.
Přemýšlela jsem, jestli jsme pořád ještě částí mezinárodní komunity, když s námi nebude A. Nakonec ale mohla, takže jsem si nepřipadala nepatřičně.
Naše klasická trivia partička na nově otevřené letní terase. I když to byl meeting, stejně jsme se převážně bavili jenom spolu. Téma bylo pohádky a seriály z dětství. Všichni jsou starší než já, takže jsem věděla, že když se nechytám, je to něco z osmdesátek.
Všichni ale známe Duck tales, Pokémony a ten creepy seriál o dinosaurech. A. nám zpívala portugalsky opening ze Scooby Doo.
Od melodií z animáků jsme se dostali k tomu, že navrhneme, aby na tom stejném místě uspořádali karaoke a rovnou jsme začli plánovat, které písničky musíme natrénovat. (Grease a songy z disneyovek jsou nezbytnost.)
Xena byla nejspíš moje první dětská crush, i když jsem to v té době ještě nevěděla. Zároveň ale taky Sindibád, so there goes my sexuality.
Chvilku jsme si povídali i s ostatními. A. (the trivia nights host) je z Denveru a začala cestovat kvůli On the road (!!!).
I missed pub crawl with M. because I wasn’t in the social mood back then. Podle všeho to byla ale super zábavička, na konci se octli na nějaké náhodné house party a nikdo nevěděl jak.
Taky chystáme, že nám A. namíchá nějaké brazilské drinky a budeme mít movie night/karaoke practise.
Berlin
V Berlíně jsme spaly u nejmilejší litevské dvojice umělců. Náhodné přespávání u cizinců mám nacvičené z couchsurfingu, jinak bych se kolem toho cítila asi mnohem divněji.
Předem se ptali, jestli nejsme alergické na psy, takže jsem věděla, že se s tím budu muset nějak srovnat. Nečekala jsem ale, že se na mě hned při příchodu vrhne boxer a opře se mi packama o hrudník. Chtěl si hrát, což rozumově chápu, ale vnitřně panikařím.
Taky nás hned na začátku upozornili, že nevěděli, jestli chceme spát dohromady nebo zvlášť. „Are you like a couple?“ „Yes actually we are a couple.“ To bylo krásné.
Prostorný umělecký byt pod střechou. Měli tam vystavených pár svých projektů. Místo televize promítačka, takže na zdi většinou běžely litevské zprávy.
Líbilo se mi, že neměli perfektně uklizeno a omlouvali se, že to není moc cosy, ale ať se cítíme jako doma. Pro mě to bylo super cosy a domácké právě kvůli tomu.
Mindogas postavil mezi trámy útulné místečko s matrací pro hosty, aby měli nějaký prostor s trochou soukromí. Lezly jsme tam po obyčejném železném žebříku.
V pátek nás V. vzal na klasické sights, protože sestra chtěla vidět alespoň něco, než odletí do Anglie.
Byli jsme v části, kde byla Zeď umělecky ztvárněná železnými tyčemi, kterými šlo procházet.
Break down all the walls or turn them into art there is no other option.
Hned vedle byl dřevěný kostel, pro jehož popis nemám slova a žitné pole, vysazené v centru města jako work of art. Take a field of rye, put it in the middle of the city and turn it into art / Turn everything into art / I've always wanted to be the catcher in the rye and nothing else.
K Jewish memorial a Braniborské bráně, která tentokrát nebyla moc fotogenická, protože u ní stálo obří plátno, kde se promítal World cup.
Naopak jsem ale měla víc času prohlédnout si budovu parlamentu. Kdybyste plánovali podívat se do té prosklené kopule na střeše, musí se to zarezervovat několik dní dopředu, což jsem nevěděla.
Mighty nové železniční nádraží a část Berlína, která vypadá jako Kodaň.
Byteček trošku v creepy čtvrti ve stejném baráku jako psychiatrická ordinace.
Ráno vyrazit na Alexanderplatz, který mi už nepřipadá jako nejškaredší náměstí na světě. Klasicky objevujem medvědy. -> Mighty kašna, rathaus, museum island a east side gallery, kde přibyla spousta nových maleb.
Ukázalo se, že když nechodíš všude pěšky, ale koupíš si za 7 éček celodenní lístek na městskou, stihneš toho pohodlněji mnohem víc. Ha-ha
Abych taky viděla něco nového, jely jsme se podívat na Olympijský stadion na druhou stranu města. Of course it was mighty, everything is mighty in Berlin.
Cestou k vybombardovanému Karl‘s kirche jsme zahlédly šipku k akváriu. Vždycky jsem do nějakého chtěla, tak jsme to šly očíhnout.
Venku stejně začalo pršet, tak jsme si říkaly, že to prubnem, i když vstup byl za 15 euro.
U paní v okýnku jsme se ale dozvěděly, že asi za padesát minut zavírají. Nahlas jsme přemýšlely, jestli to za to stojí. Když jsme řekly, že už zítra odjíždíme a jindy to nestihneme zeptala se:
“Aren’t you students?”
L: “Actually I am a student.”
“Maybe you’re a damaged student? And you’re the assistant?”
V: “Maybe we are…”
“So just remember that I’m great, here’s your tickets and go.”
Nakonec tedy L. jako damaged student platila 10 E a já jako asistent nic. Medúzky a obří rybizny. V části s hmyzem jsme hledaly, jaké nechutnosti žijou v Japonsku.
Potom už na umělecký byt, chvilku povídání, sprcha a spát. Téma bylo Litva, Lotyšsko, cestování, jazyky (jak jinak), umělecký život a život.
Chvilku trvalo, než přišel cestovatelský mír, kdy jsi najednou daleko od všech starostí a nic tě netrápí, ale nakonec se dostavil. Na tohle se hrozně těším do Japonska, zatím nejdál od skutečného světa do mimorealitní bubliny.
Mám hroznou chuť psát shrnutí za nějaké delší období a vyčistit si hlavu. Zároveň se ale pořád něco děje, takže nejsem schopná se k tomu dostat.
Přemýšlela jsem, jestli jsme pořád ještě částí mezinárodní komunity, když s námi nebude A. Nakonec ale mohla, takže jsem si nepřipadala nepatřičně.
Naše klasická trivia partička na nově otevřené letní terase. I když to byl meeting, stejně jsme se převážně bavili jenom spolu. Téma bylo pohádky a seriály z dětství. Všichni jsou starší než já, takže jsem věděla, že když se nechytám, je to něco z osmdesátek.
Všichni ale známe Duck tales, Pokémony a ten creepy seriál o dinosaurech. A. nám zpívala portugalsky opening ze Scooby Doo.
Od melodií z animáků jsme se dostali k tomu, že navrhneme, aby na tom stejném místě uspořádali karaoke a rovnou jsme začli plánovat, které písničky musíme natrénovat. (Grease a songy z disneyovek jsou nezbytnost.)
Xena byla nejspíš moje první dětská crush, i když jsem to v té době ještě nevěděla. Zároveň ale taky Sindibád, so there goes my sexuality.
Chvilku jsme si povídali i s ostatními. A. (the trivia nights host) je z Denveru a začala cestovat kvůli On the road (!!!).
I missed pub crawl with M. because I wasn’t in the social mood back then. Podle všeho to byla ale super zábavička, na konci se octli na nějaké náhodné house party a nikdo nevěděl jak.
Taky chystáme, že nám A. namíchá nějaké brazilské drinky a budeme mít movie night/karaoke practise.
Berlin
V Berlíně jsme spaly u nejmilejší litevské dvojice umělců. Náhodné přespávání u cizinců mám nacvičené z couchsurfingu, jinak bych se kolem toho cítila asi mnohem divněji.
Předem se ptali, jestli nejsme alergické na psy, takže jsem věděla, že se s tím budu muset nějak srovnat. Nečekala jsem ale, že se na mě hned při příchodu vrhne boxer a opře se mi packama o hrudník. Chtěl si hrát, což rozumově chápu, ale vnitřně panikařím.
Taky nás hned na začátku upozornili, že nevěděli, jestli chceme spát dohromady nebo zvlášť. „Are you like a couple?“ „Yes actually we are a couple.“ To bylo krásné.
Prostorný umělecký byt pod střechou. Měli tam vystavených pár svých projektů. Místo televize promítačka, takže na zdi většinou běžely litevské zprávy.
Líbilo se mi, že neměli perfektně uklizeno a omlouvali se, že to není moc cosy, ale ať se cítíme jako doma. Pro mě to bylo super cosy a domácké právě kvůli tomu.
Mindogas postavil mezi trámy útulné místečko s matrací pro hosty, aby měli nějaký prostor s trochou soukromí. Lezly jsme tam po obyčejném železném žebříku.
V pátek nás V. vzal na klasické sights, protože sestra chtěla vidět alespoň něco, než odletí do Anglie.
Byli jsme v části, kde byla Zeď umělecky ztvárněná železnými tyčemi, kterými šlo procházet.
Break down all the walls or turn them into art there is no other option.
Hned vedle byl dřevěný kostel, pro jehož popis nemám slova a žitné pole, vysazené v centru města jako work of art. Take a field of rye, put it in the middle of the city and turn it into art / Turn everything into art / I've always wanted to be the catcher in the rye and nothing else.
K Jewish memorial a Braniborské bráně, která tentokrát nebyla moc fotogenická, protože u ní stálo obří plátno, kde se promítal World cup.
Naopak jsem ale měla víc času prohlédnout si budovu parlamentu. Kdybyste plánovali podívat se do té prosklené kopule na střeše, musí se to zarezervovat několik dní dopředu, což jsem nevěděla.
Mighty nové železniční nádraží a část Berlína, která vypadá jako Kodaň.
Byteček trošku v creepy čtvrti ve stejném baráku jako psychiatrická ordinace.
Ráno vyrazit na Alexanderplatz, který mi už nepřipadá jako nejškaredší náměstí na světě. Klasicky objevujem medvědy. -> Mighty kašna, rathaus, museum island a east side gallery, kde přibyla spousta nových maleb.
Ukázalo se, že když nechodíš všude pěšky, ale koupíš si za 7 éček celodenní lístek na městskou, stihneš toho pohodlněji mnohem víc. Ha-ha
Abych taky viděla něco nového, jely jsme se podívat na Olympijský stadion na druhou stranu města. Of course it was mighty, everything is mighty in Berlin.
Cestou k vybombardovanému Karl‘s kirche jsme zahlédly šipku k akváriu. Vždycky jsem do nějakého chtěla, tak jsme to šly očíhnout.
Venku stejně začalo pršet, tak jsme si říkaly, že to prubnem, i když vstup byl za 15 euro.
U paní v okýnku jsme se ale dozvěděly, že asi za padesát minut zavírají. Nahlas jsme přemýšlely, jestli to za to stojí. Když jsme řekly, že už zítra odjíždíme a jindy to nestihneme zeptala se:
“Aren’t you students?”
L: “Actually I am a student.”
“Maybe you’re a damaged student? And you’re the assistant?”
V: “Maybe we are…”
“So just remember that I’m great, here’s your tickets and go.”
Nakonec tedy L. jako damaged student platila 10 E a já jako asistent nic. Medúzky a obří rybizny. V části s hmyzem jsme hledaly, jaké nechutnosti žijou v Japonsku.
Potom už na umělecký byt, chvilku povídání, sprcha a spát. Téma bylo Litva, Lotyšsko, cestování, jazyky (jak jinak), umělecký život a život.
Chvilku trvalo, než přišel cestovatelský mír, kdy jsi najednou daleko od všech starostí a nic tě netrápí, ale nakonec se dostavil. Na tohle se hrozně těším do Japonska, zatím nejdál od skutečného světa do mimorealitní bubliny.
pondělí 18. června 2018
Už je to nějaká doba,
co jsem si konečně koupila letenky do Japonska. Tak ze 70 % se strašně těším a ze zbylých 30 mám trochu strach. Jsem zvědavá, jaké to bude, cestovat poprvé sama, a ještě k tomu takhle daleko. Zároveň ale cítím, že je to něco, co pro sebe musím udělat.
Tak teda zhruba tři týdny v Japonsku (Hirošima a pak Kjóto), potom víkend v Praze, Die Antwoord v pondělí a hned na druhý den brzy ráno vyrážíme na zbytek týdne do Chorvatska. Bude to celé nádherná zničující krasojízda.
V pátek vyrážíme s mámou, M., L. a K. na výlet do Berlína. Před nedávnem sestra z ničeho nic oznámila, že poletí na měsíc do Anglie jako au pair, tak ji rovnou v sobotu hodíme na letiště. Všechno bylo několikrát přeorganizované. Nakonec budeme bydlet u nějakého litevského páru, který nás ubytuje za deset radegastů a jedny štramberské uši.
Těším se, že budu zase na cestě, i když jen krátce a na krátkou vzdálenost.
Když už jsem u ubytování, můj první couchsurfing host se jmenuje Cassidy. How cool is that?
M. začal prostě jen tak pro zábavu chodit na moje hodiny (pracuje ve firmě, kde učím). Minulý týden se nám společnými silami podařilo přemluvit H., aby šel s námi na Triviu. Zkoušela jsem to před tím už měsíce, no kidding.
It was super fun. We had a great score, but the last round is more about gambling than knowledge now, so we lost again.
A. (the host) said, that we won in her heart, though.
Tall M. is hilarious. We were talking about translation, Japanese horror movies and how is the movie Silence of the lambs probably on Iceland called Silence of the seals. He is able to make impressions of anything: actors, various noises, and also seals for instance.
He could have been a one-man team and he would still beat us.
“Yes, I would call it I-have-no-friends” was his answer to that.
We told everyone the story how we are going together to London even though we don’t know each other.
He said that he knows me “physically” instead “in person”. Everyone was laughing for another five minutes.
M. už má skoro kompletní výbavu na PCT. So this is really happening. (Next year I think.)
Půjčil mi skvělou knížku od českého hikera, který PCT absolvoval před pár lety. Když jsem ho požádala, aby mi zase vybral něco fajn na čtení, nabídl mi Flatland (!!!) a Mistra a Markétku, která je v mých asi top deseti nejoblíbenějších knížkách.
Onehdy jsme se bavili o filmech a ukázalo se, že viděl Sedm samurajů a spoustu další klasiky i samurajských filmů.
Byli jsme spolu na koncertě HS. He’s so nice that he thanked me at the end for keeping him company.
I když nesnáším psaní závěrečných zpráv, aspoň je to příležitost, jak se zastavit a zhodnotit, jak se studenti za poslední půl rok až rok posunuli. Mám radost, v některých kurzech se nám podařilo zapracovat přesně na věcech, které studenti potřebovali a výsledky se projevily i v testech na konci školního roku.
Tak teda zhruba tři týdny v Japonsku (Hirošima a pak Kjóto), potom víkend v Praze, Die Antwoord v pondělí a hned na druhý den brzy ráno vyrážíme na zbytek týdne do Chorvatska. Bude to celé nádherná zničující krasojízda.
V pátek vyrážíme s mámou, M., L. a K. na výlet do Berlína. Před nedávnem sestra z ničeho nic oznámila, že poletí na měsíc do Anglie jako au pair, tak ji rovnou v sobotu hodíme na letiště. Všechno bylo několikrát přeorganizované. Nakonec budeme bydlet u nějakého litevského páru, který nás ubytuje za deset radegastů a jedny štramberské uši.
Těším se, že budu zase na cestě, i když jen krátce a na krátkou vzdálenost.
Když už jsem u ubytování, můj první couchsurfing host se jmenuje Cassidy. How cool is that?
M. začal prostě jen tak pro zábavu chodit na moje hodiny (pracuje ve firmě, kde učím). Minulý týden se nám společnými silami podařilo přemluvit H., aby šel s námi na Triviu. Zkoušela jsem to před tím už měsíce, no kidding.
It was super fun. We had a great score, but the last round is more about gambling than knowledge now, so we lost again.
A. (the host) said, that we won in her heart, though.
Tall M. is hilarious. We were talking about translation, Japanese horror movies and how is the movie Silence of the lambs probably on Iceland called Silence of the seals. He is able to make impressions of anything: actors, various noises, and also seals for instance.
He could have been a one-man team and he would still beat us.
“Yes, I would call it I-have-no-friends” was his answer to that.
We told everyone the story how we are going together to London even though we don’t know each other.
He said that he knows me “physically” instead “in person”. Everyone was laughing for another five minutes.
M. už má skoro kompletní výbavu na PCT. So this is really happening. (Next year I think.)
Půjčil mi skvělou knížku od českého hikera, který PCT absolvoval před pár lety. Když jsem ho požádala, aby mi zase vybral něco fajn na čtení, nabídl mi Flatland (!!!) a Mistra a Markétku, která je v mých asi top deseti nejoblíbenějších knížkách.
Onehdy jsme se bavili o filmech a ukázalo se, že viděl Sedm samurajů a spoustu další klasiky i samurajských filmů.
Byli jsme spolu na koncertě HS. He’s so nice that he thanked me at the end for keeping him company.
I když nesnáším psaní závěrečných zpráv, aspoň je to příležitost, jak se zastavit a zhodnotit, jak se studenti za poslední půl rok až rok posunuli. Mám radost, v některých kurzech se nám podařilo zapracovat přesně na věcech, které studenti potřebovali a výsledky se projevily i v testech na konci školního roku.
úterý 12. června 2018
Básničky z cest na krátkou vzdálenost
Paralelní básně
Going to Brno
Lovecké kočky v záplavách zeleně
Chytají do tlapek vůni jara
Měla bych přestat říkat
„zalité sluncem.“
Slunce není konev.
**
Všechno, co po tobě zbylo,
je kamínek z Barcelony,
který ve Španělsku nasákl Sluncem,
takže mě ještě teď hřeje v kapse.
Všechno, co po tobě zbylo, jsou básničky,
které navíc ani nejsou o tobě.
Možná, že teď už bych zvládla říct „láska“
bez toho, aniž bychom snědly
kýbly horké kaše.
Dřív jsem se dokázala zamilovat do každého,
kdo zvládl slovo láka vyslovit nahlas.
Takoví byli všichni zbabělci.
**
Topím se,
čekám nehnutě.
Ruce mám modré, modré.
Nikdo z mých blízkých netuší,
že nebudu odpočívat
v hrobě.
**
Čtu básně, abych věděla,
jak lidi používaj slova,
abych mohla krásy prožívat
zas a znova.
Going to Brno
Lovecké kočky v záplavách zeleně
Chytají do tlapek vůni jara
Měla bych přestat říkat
„zalité sluncem.“
Slunce není konev.
**
Všechno, co po tobě zbylo,
je kamínek z Barcelony,
který ve Španělsku nasákl Sluncem,
takže mě ještě teď hřeje v kapse.
Všechno, co po tobě zbylo, jsou básničky,
které navíc ani nejsou o tobě.
Možná, že teď už bych zvládla říct „láska“
bez toho, aniž bychom snědly
kýbly horké kaše.
Dřív jsem se dokázala zamilovat do každého,
kdo zvládl slovo láka vyslovit nahlas.
Takoví byli všichni zbabělci.
**
Topím se,
čekám nehnutě.
Ruce mám modré, modré.
Nikdo z mých blízkých netuší,
že nebudu odpočívat
v hrobě.
**
Čtu básně, abych věděla,
jak lidi používaj slova,
abych mohla krásy prožívat
zas a znova.
úterý 5. června 2018
I haven’t felt like writing for a while.
When I don’t write, it’s usually during the bestest or the darkest times. On the surface I think I seemed chilled, but I was empty inside.
I didn’t write about great family weekend. I was terrified before, because we don’t spend a lot of time together as a family anymore and this time I was in charge.
But everything turned out really well.
It was just mum, dad, one sister and L. L’s brother joined us on Sunday.
We visited a castle in Trenčín. It was almost a day trip. The weather was beautiful, we walked around, saw the performance with falcons (sokoliari), drank not-so-good beer and had a great fun. The tour around castle was about two hours. The guide was a crazy person.
I was very happy for my parents, because they enjoyed the trip so much.
In the evening we drank wine and watched Madagascar on TV which felt like childhood.
On Sunday we went to a café, where I used to work and then we went for quite a long walk around the colonnade to the local dam and back.
I’m sorry I’m writing in English, but I think I’m slowly losing the ability to speak fluently in Czech. When we have lessons in English and suddenly I need to explain something in Czech I feel completely like a potato. Maybe I’m just tired, ‘cause it’s the end of the school year.
Very random thing happened to me recently. A colleague with whom I’ve talked like three times before asked me, if I wanted to fly with him to London to see the Dresden dolls concert. I said that I have quite a lot of things going on in summer and autumn, so I probably shouldn’t go.
We haven’t even spoken about Amanda Palmer before, he just knew I like her because I follow her (and Neil Gaiman) on the Instagram.
Few days after that, M. wrote me with the same question. I talked again with the colleague and somehow, we all bought the ticket in the middle of the night. Well, we are apparently flying together to England in autumn.
The colleague’s name also starts with M., but me and A. call him Tall M. so that’s a way how to distinguish him.
He joined us for one Trivia night. We found out that he knows all the dates of all the Disney movies ever released. He was so sure, he shouted at A: “Don’t question me about fucking Disney.” He’s insanely knowledgeable.
Another very random thing. I met one teacher at school for the first time even though we both have been teaching there for two years. We started talking and he said he liked me, and we exchanged contacts. He’s from Ghana, so I said him about the night we met the group of guys from Kenya. Not the best ice breaker I think. He laughed at me that I didn’t meet more black people before.
S: Why are you in Zlín?
Me: I moved there because of relationship.
S: So you have a boyfriend here.
*I panicked and quickly considered telling the truth. My heart-rate increased rapidly.*
Me: Actually, it’s a girlfriend.
S: I like that…I mean, that you told me this instead of pretending that you’re someone else.
I don’t know why I trusted him immediately. We talked about a lot of things, very interesting conversation. Because of this I didn’t manage to go home and I had to go to the next lesson そのまま.
We should meet soon. I hope so.
Also this happened today in the morning:
Me: Do you know what are homophones?
Student: Er…people who hate homosexuals?
Me: …
More exciting news to come ~
I didn’t write about great family weekend. I was terrified before, because we don’t spend a lot of time together as a family anymore and this time I was in charge.
But everything turned out really well.
It was just mum, dad, one sister and L. L’s brother joined us on Sunday.
We visited a castle in Trenčín. It was almost a day trip. The weather was beautiful, we walked around, saw the performance with falcons (sokoliari), drank not-so-good beer and had a great fun. The tour around castle was about two hours. The guide was a crazy person.
I was very happy for my parents, because they enjoyed the trip so much.
In the evening we drank wine and watched Madagascar on TV which felt like childhood.
On Sunday we went to a café, where I used to work and then we went for quite a long walk around the colonnade to the local dam and back.
I’m sorry I’m writing in English, but I think I’m slowly losing the ability to speak fluently in Czech. When we have lessons in English and suddenly I need to explain something in Czech I feel completely like a potato. Maybe I’m just tired, ‘cause it’s the end of the school year.
Very random thing happened to me recently. A colleague with whom I’ve talked like three times before asked me, if I wanted to fly with him to London to see the Dresden dolls concert. I said that I have quite a lot of things going on in summer and autumn, so I probably shouldn’t go.
We haven’t even spoken about Amanda Palmer before, he just knew I like her because I follow her (and Neil Gaiman) on the Instagram.
Few days after that, M. wrote me with the same question. I talked again with the colleague and somehow, we all bought the ticket in the middle of the night. Well, we are apparently flying together to England in autumn.
The colleague’s name also starts with M., but me and A. call him Tall M. so that’s a way how to distinguish him.
He joined us for one Trivia night. We found out that he knows all the dates of all the Disney movies ever released. He was so sure, he shouted at A: “Don’t question me about fucking Disney.” He’s insanely knowledgeable.
Another very random thing. I met one teacher at school for the first time even though we both have been teaching there for two years. We started talking and he said he liked me, and we exchanged contacts. He’s from Ghana, so I said him about the night we met the group of guys from Kenya. Not the best ice breaker I think. He laughed at me that I didn’t meet more black people before.
S: Why are you in Zlín?
Me: I moved there because of relationship.
S: So you have a boyfriend here.
*I panicked and quickly considered telling the truth. My heart-rate increased rapidly.*
Me: Actually, it’s a girlfriend.
S: I like that…I mean, that you told me this instead of pretending that you’re someone else.
I don’t know why I trusted him immediately. We talked about a lot of things, very interesting conversation. Because of this I didn’t manage to go home and I had to go to the next lesson そのまま.
We should meet soon. I hope so.
Also this happened today in the morning:
Me: Do you know what are homophones?
Student: Er…people who hate homosexuals?
Me: …
More exciting news to come ~
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)