"I actually need to sleep for five days straight."

Studenti mě dneska zvou na pivo. To určitě v pondělí. Prý pondělí je malý pátek. A že prý kdyžtak aspoň zítra na kafe místo obědové pauzy.

L o klempířovi: Já mám z něho dobrou radost. / Jsme večerní unavení magoři.

Studentovi spadlo při prezentování moje elektronické ukazovátko do přednášejícího pultu takovým způsobem, že to budou muset rozšroubovat ajťáci.

Dneska byli studenti hrozně ukecaní a už to přesně znám, jak mě neposlouchají a pak neví, co mají dělat. Povídám: Alice, vy nevíte, co máte dělat, že? Protože tam Kryštof do vás pořád něco hustí.

Alice: No, je to tak.

Povídám: Dneska je to zase nějaké kritické.

Studentka: Tak půjdeme domů?

Já: ne, budete tady schválně trpět. To určitě, když zlobite. Kdybyste byli hodní, tak mužem jit domů dřív.

A potom se všichni smáli svému utrpení. //

Dopuju se tinkturou z lichořeřišnice a vyháním z těla démony ve stylu village witch, kterou jsem. Taky piju různé bylinkové čaje a pevně věřím, že to vyřeší všechny moje problémy. //

Po páteční poradě v práci jsem se konečně dozvěděla, co budu učit v letním semestru. Zůstane mi 7 skupin na FaMe, takže by mi více méně mělo zůstat hodně mých studentů plus jedna malá skupinka dálkařů, sociálně-zdravotnických pracovníků (je jich jenom 6), kteří jsou taky hrozně fajn. <3

True blessing je uvařit si k večeři špagety ze zeleniny, co zavařila máma a s kečupem, který dělala babička.

Dneska jsem dostala nějaké nevyžádané second-hand rady od L. psychiatra. Prohlubuju svoje witchy znalosti to drive away demons in my body.

Šílenosti se zase budou stupňovat s blížícím se koncem semestru, svátky (dárky a setkávání s širokou rodinou) a s pracema, které jsou naplánované na stavbě. Zase to ale nějak společně zvládneme. <3

Bavili jsme se o duolingu a jeden student říká: nechci to dělat kvůli TOHO streaku, tak jsem hned věděla, že je od nás a byl indeed z Ostravy.

O: a máme na tu poslednú hodinu aj napéct koláčiky? <3

Dnešní série malých nešťastných příhod:

Mrzne a já jsem ztratila čepici.

Dostala jsem krámy a zapomněla kalich, tak jsem musela o obědové pauze do dmka pro prášek a tampony. Pak jsem na uni šla na záchod spolknout prášek a dát si ten tampon a celý den jsem žila v domnění, že jsem to tak udělala. Až večer jsem po zhrození, že ten tampon nemůžu najít, přišla na to, že jsem to neudělala. Musela jsem i zkontrolovat, že je ta krabička fakt zavřená. #theendofthesemestergotmelike

Paní v menze se mi vždycky smějou když si dávám nějaké sladké jídlo na oběd nebo zákusek. Nechápu, co je na tom tak vtipného, jsem v práci od rána do večera a dopuju se cukrem. 🤷

Na knížku z knihovny jsem si vylila kafe

On the bright side, máme doma 'nový' gauč, který jsme zdědily po L. mámě. Je větší a pohodlnější než pohovka, která už v bytě byla. Teď se sem vlezeme na lenošení obě najednou. Zní to hrozně banálně, ale je to life improvement jak sviň.

Ředitelka i její asistentka mě ženou do práce už od 8 ‘podepsat dokument,’ tak pak aspoň v kabinetu doplňuju všechny memrisy. Je to bič, který jsem si na sebe upletla sama, ale nelituju, i když to pomůže třeba jen části studentů.

“oh hey sorry I’ve been distant lately…

I’ve been really busy having a brain that is bad”

Nejmíň měsíc staré zápisky dopsané v paralýze po špatných zprávách ze stavby v čase, který jsem mohla využít na opravování zápočtových testů, kdybych líp zvládala zpracovat stres.

Věty do korpusu:

Miluju, po japonštině si ruštinu bez jakékoliv předchozí znalosti prostě odvodíš.

Měla bys být nějaký válečný špión a spálit rusákům nějaké strategické mosty.

Prváci na začátku hodiny v pět odpoledne: “Vypadáte strašně unaveně, ale pojďme, to zvládneme, já jdu taky z práce.” <3 

Studentka mi řekla, že testy byly super, že by chtěla, aby takhle vypadaly všechny, že to hezky reflektovalo, co jsme spolu dělali a ukázalo se, kdo na hodinách dává pozor a kdo dělá úkoly. That’s honestly all I need.

Ok. Tak nejspíš to všechno stálo za to nedělní ráno na chalupě v Jestřebí na nezvyklém říjnovém sluníčku. Nejpomalejší dojezd a nevím a fakt přísahám, že největší sranda. 

Je to jenom utrpení, kterým se musíš prokousat, because your panic button is broken a pak máš pocit  že na tebe místo kamarádů čeká bunch of wild animal monsters a tvoje tělo a taky hlava si for no reason myslí, že si v life-threatening situation, ze které musíš buď utéct a nebo budeš za vteřinu bojovat o život. A je ti hrozně zle, ale když řekneš je-mi-zle tak to v sobě vůbec nemá šanci obsáhnout, jak se doopravdy cítíš, jak příšerné to je to live through this in this body. //

Cítila jsem, že je to správná volba na ten kvíz jít. Spoluhráči byli nejvíc fajn a V. říkal: s tebou na příště počítám <3 / Víno a panáky a skvělá nálada a přemlouvám všechny, ať si se mnou dají ještě skleničku. Domů s A. a upřímné rozhovory v autobuse a potom ještě po cestě domů, spousta objetí a pochopení a mám pocit, že konečně jsem po dlouhé době pro někoho dobrý kámoš. Bydlíme od sebe kousek a opravdu kdykoliv jenom na víno nebo klidně jenom na písek nebo cokoliv. A A. povídá, že co řekla mně si nikdy ještě takhle nezformulovala a že je tady pro mě, že jsme tady pro sebe. Nepravděpodobná staronová přátelství.

Nainstalovali nám okna. Půl roku to řešíš, vymýšlíš, objednáváš, schůzuješ kvůli tomu, stojí to statisíce a pak je to hotové za půl dne. S L. a L. jsme jeli pro vozík, provizorní dveře a taky nové panty, protože ty co koupil L. neseděly. Fakt nechápu, že někdo zvládne jen tak nainstalovat provizorní dveře. L. prostě naměřil latě, pomocí klínů z nich udělal rám, našrouboval panty, nasadil do nich dveře a pak ještě dodělal práh, aby tam netáhlo. Napůl ze srandy říkám, že L. je můj nejoblíbenější člověk ze všech našich rodičů. Přivezla jsem varnou konvici, která zůstala po někom u nás v kanclu. Moji rodiče pak dovezli stůl a židle do prozatimní kuchyně, aby si tam dělníci mohli uvařit kafe nebo čaj. Nábytek je z našeho současného bytu. Je takový prozorozpadlý, nějakou dobu byl u našich a doufáme, že ho náš domácí nebude chtít zpátky, až se budem stěhovat pryč, když mu tam necháme naši náhradu.

Taky jsou už zpoloviny vyzděné příčky a my se tak můžeme konečně projít našimi budoucími pokoji. //

Štěstí je pít pod dekou domácí čerstvě rozmražený mošt s kouskama ledové tříště a k tomu jíst chleba s máslem a zavařené kyselé zelí s řepou, kterou přivezla máma.

Safety is not the absence of threat. It is the presence of connection.

Měsíc staré zápisky se mi těžko čtou, ale musí tady být pro pravdivé bilance na konci roku, který se už blíží.

Trošku upřímností: jdu pálit démony do vany, koukám na svoji divokou šalvěj a rozmarýn a taky si je pouštím a brečím do bublinek:

On some days I don't miss my family / On some days I do / On some days I think I'd feel better if I tried harder / Most days I know that's not true / 

Taky koukám na svoje kapybary, jak je všecko láska. A fakt si říkám, let’s enjoy the suffering. Čtu Ocean Vuonga a říkám si, že třeba z těch svých fyzických a psychický bolestí jednou aspoň napíšu něco nádherného jako on.

V horké vaně koukám na svůj instagram až tři roky dozadu a čtu to jako deník. We’ve been through a lot. Teprv/už před rokem jsme byly přestěhované na novém bytě. A před rokem nebylo na pozemku ještě vůbec nic jenom pole. A teď je tam už skoro celý dům. A taky moc fotek s M & V a fakt ty naše šílené roadtripy. Vůbec nechápu, jak jsme to mohly ‘dát.’ A je mi to všechno hrozně líto, h o w I a m. 

V úterý jsem docela normálně spala, cítila jsem se fyzicky i psychicky líp a chtěla jsem hrozně jet. Protože jsem ale neměla nic sbaleno, běžela jsem o obědové pauze do dmka pro cestovní kartáček a deodorant. Chvilku před tím mi zrovna psala P. jestli nechci jít na kafe a pak jsem ji náhodou i potkala, tak jsem jí během nákupu musela vysvětlovat celou tuhle ságu. Nakonec jsem se ale přese všechno rozhodla nejet, protože jsem usoudila, že by to na mě bylo in the mids of everything moc. V autobuse jsem psala zprávu M. a brečela jsem po cestě domů, ale byla jsem smířená a spokojená s tímhle rozhodnutím, že je to tak správně.

I'm empty or filled with anxiety there's nothing in between.

Po cestě zpátky na fakultu jsme potkaly mého studenta, který na mě volal: "Pani profesorka, dajte si perničkové laté." <3 Pak jsme se ještě bavili o studentském životě teď a kdysi a o tom jak pracuje doma v pražírně a jak máme v Česku obecně lepší kafe.

L. mi dala ultimátum, že si budu moct pořizovat jen tolik knih, kolik se vejde do knihoven, naše největší hádka kolem domu zatím. Říkala jsem, že pokud mi bude zakazovat pořizovat si knihy, odstěhuju se i s nima někam jinam. Je to doslova jeden z důvodů, proč chci ten dům, abych měla kam dát svoje knihy! Nic jiného, co by pro mě mělo nějakou cenu nevlastním.

L. se pořád bojí, kam dáme knihovny, a přitom máme na knihy ještě celou pracovnu, která bude sloužit i jako pokoj pro hosty. Na to mi L. řekla, že tam přece knihy dávat nebudeme, protože by tam těm hostům hrozně vadily. Na to konto se ozvala P., že jí rozhodně bude vadit, když tam budou knihy typu Letuška. Já si přečtu jednu (1) oddechovou knížku a budu to mít od ní na talíři celý život!

Až si L. postaví saunu, tak si budu v době rezervovat ten stejný prostor v metrech krychlových na knihy.

V: To je dobře meta jak tady v té debatě o zavalení knížkami D. přichází s příkladem z literatury o zavalení knížkami.

“I have no mental stability in my life but at least i have my gay books.”

Já: how does it make you feel when you see the perfect pictures on the instagram?

Studenkta: Like shit.

Well, she’s not wrong.

Věty do korpusu:

V: Včera když jsme šli spát, tak D. chtěl, abych se odtulila, že je mu vedro a říkal mi "ty jsi slunce" po vzoru Š.

We cannot have one (1) sane conversation.

Nějakým způsobem mi na Názvu unikl Mistr Yoda a rumunské dráhy.

Š. s M. jsou jako Mach a Šebestová s utopeným sluchátkem.

Viděla jsem tady na kopci jenom to ‘grab them by their stehno.’

There is nothing like context here and in our conversations.

Dneska jsem opět měla svůj klaun moment, nějak jsme se zacyklili u rozhovorů a nevěděli jsme, kdo co říká, a bylo to úplně confusion a studenti se na to chtěli už vykašlat tak říkám: nebudu to dělat! což studenti ocenili výbuchy smíchu.

O Maďarsku se mi ani nechce nic psát. Jsem ráda, že to bylo blíž než posledně a že jsem byla s L, jinak je hrozně náročné si odpočinout, když si s sebou na dovolenou musíte vzít sebe, jak říká John Green. Měli jsme moc hezké ubytování se saunou a vířivkou na hotelu, kde jsme si to klasicky užily víc než v lázních, kam jsme měly zaplacený vstup na celý den. I když tentokrát to byly termály a snažily jsme se to využít co nejvíc.

Dneska je psychicky zase náročný den. Pomáhá nailed it, dát péct brambory do trouby a konečně si vyprat Harry Potter pyžamo, abych si ho mohla vzít na sebe.

Today is a good day (1.11). Na našich vaznících už se pracuje. <3 Konečně jsem se dokopala k tomu abych se objednala do psychologické poradny v práci. Přeobjednala jsem únikovku z termínu, kolem kterého byla spousta chaosu a ani to nevyžadovalo telefonát. Taky jsem dneska koupila první vánoční dárek. 

L. & V. jeli o prodlouženém víkendu na Ukrajinu a od té doby o nich nemáme žádné zprávy. Jesus Christ I hope they’re okay.

Asi zatím nejnáročnější hodina s Ukrajinkami, je těžké probírat minulý a budoucí čas, když je těžké mluvit o minulosti a budoucnosti.

L. říká: ty zvládneš všechno, jenom to musíš zvládnout. A je to největší pravda.

M., se kterým jsem byla 2x na táboře a kterého jsem přípravovala na FCE byl na debatě studia N za Fridays for Future. Bylo to surely překvápko slyšet jeho hlas hned po Titlbachovi, který ho představoval. 

I was today years old, když jsem se dozvěděla že Kovy je gay. Potom jsem s obrovskou radostí dlouho v posteli koukala na jeho videa. Mladí lidi, co bojujou za naše práva a správné věci. <3 Obdobnou radost mi dělá Dan Krejčík. Nejspíš si k vánocům koupím jeho knížku. Co nejvíc lgbtq lidí ve veřejném prostoru. <3 

“whats the meaning of life?

son, its those little tiny pumpkins. the ones that are mad small. you know the ones i mean.”

Zjistila jsem, že the only way, jak můžu být cool pro svoje teenage studenty, je fakt, že Mirai chodil o rok výš se mnou do školy.

Dneska se mě Vlad (můj student, ne Drakula) ptal česky, co to znamená, když rekneš člověku ‘mám tě rád.’ You don't understand tu raw emotion, když to ze sebe tou lámanou češtinou souká tady ten týpeček.

I cannot bear it, když si představím, že na Ukrajině umírají kluci jako on pod ruskýma bombama. 

Jeho máma byla nejvíc cute, když jsme hráli deskovku na minulé časy. Byla really into it, asi v poslední době nebyl úplně čas na hry and silly little things like that.

Vlad říkal: Neber mi moji skrjapočku or sth like this, když si jeho máma spletla gumu s jeho kancelářskou sponkou, které jsme používali místo pinčlíků. (I don’t know what is the politically correct term.)

Moje dva módy jsou extrémní šílenství nebo deprese. Š, to má podobně, buď je malý satan a nebo je na departure. Pro D zase deprese a šílenství nejsou dva odlišné módy. 

Š. se ptala, jestli má na chatu vzít zápalku, aby nemusela rozněcovat Sp., aby ji stačily jiné ohně.

Snažím se L. vysvětlit širuinu situaci: Š. zas nemohla spát, protože vedle ní spal L. a ona měla pocit, že se moc přibližuje ke slunci z toho lidského tepla. Všichni jsme hodně v kondici.

Adulthood je radost z toho jak šíleně a krásně nám rozkvetla amarylis.

V kupuje tetovačku P. k třicetinám:

‘ptala jsem se pana prodavače, jestli mají, tak vytáhl krabici a ptal se, jestli pro kluka nebo holku. nechtělo se mi pouštět do debaty že to je přeci jedno, tak jsem řekla holku. a pak se ptal jestli je už větší, tak jsem říkala že jo. ale ukázalo se, že tetování pro "větší holky" vůbec nebyla ta správná cílovka.

Me: tak jsi to musela změnit na malého chlapce? This is peak problem solving, you are superior.

Spetra a její tetovačka pro malé chlapce dle boomer stereotypu.

Další věty do korpusu:

Únava z Katowic plus alcohol didn't mix well or did it mix perfectly?

Me: thanks, mom (affectionate)

V: anytime, son 

Tahle spolu mluvíme.

Essentials na Název akce: mám zatím žabí tričko, knížku, sluchátka, kuře a sataní ponožky.

Petin narozeninový víkend v Jestřebí 🍁 / I když životek v kombinaci s podzimní depresí has been hard on all of us, akce s Názvem jsou vždycky milé a důležité pro udržení příčetnosti a duševní pohody / P. je navíc mistr v hledání ubytka a našla nám nejvíc útulnou chalupu s krbem a různýma aktivitkama a přítulnýma kočičkama v okolí / Těším se na další oslavy třicetin ~ / Parta stárnoucích dementů for the win! 💕

Díky, P., že stárneš a chceš to s náma slavit a za to žes to tak hezky naplánovala a zorganizovala.

Díky, Š., že už nejsi na departure a bavíš nás svojí přítomností.

Š: Radši trapasit na ať žijí duchové než brečet v buse že.

Těším se, až tyhle zápisky budu číst tak za rok a pochopím z toho všeho jenom polovinu.

This is not your grave, get out of this hole.

Věta do korpusu:

Celý dnešní den bych jako jasnější moment moc nenazvala.

Úterý ráno a na Názvu se plánujou vlastní pohřby.

Š: Holky zas budou překvapené, poslední zprávy: láska je mocná čarodějka a tady pálení na pohřbech.

V: Mně M. se S. daly za úkol, že se musím naučit střílet z luku, aby mohly mít vikingský pohřeb a odplout někam v dál;

a na konto, že už bude tou dobou stařenka: jo no, ty moje křehké staré ručky pak budou každé ráno za úsvitu trénovat tu lukostřelbu.

Š. a její dark equality, že svatby všichni mít nemůžou nebo nechtějí, ale pohřeb je pro všechny.

Já bych chtěla hrozně studentům říct, že mi z toho už mrdá jak každou hodinu učím 4x to samé, ale bojím se, co by mi pak napsali do evaluací.

Dneska mi studentka říkala: můžu si tipnout vaše znamení? myslím že jste býk podle rysů v obličeji. What the fuck does that mean? The fucking audacity to přijít za mnou ke katedře a říct mi tuhle sračku (že v podstatě vypadám jako kráva :))

Na poslední hodině jsem řekla studentům, že jsem v dětství milovala Xenu a vyhrála jsem nejlepší masku ve školce na maškarní, když jsem za ni šla. Chtěla jsem vysvětlit, že “x” na začátku slova se čte jako “z.” Can I please stahp doing this? To už jsem jim mohla rovnou říct, že to možná byla ta věc that turned me gay.

Věty do korpusu:

Širu je magický sud.

My o vlku a vlk mail (od zedníka).

Dostala jsem feedback od paní ředitelky, že na hodině byla příjemná atmosféra (to máme společné všechny sestry) a byla překvapená, jak byli studenti komunikativní, i když to byla velká skupina. Overall it was very positive, takže jsem ráda a je to i taková satisfakce, že after al these years, someone recognizes that I’m a good teacher. Doufám, že se to projeví i v bonusu pravděpodobně v příští výplatě.

Studenti na fame na chodbě spí na zelených lenoškách, to je hodně nostalgička na napíky ve Zmijozelu.

D. často chodí pozdě na hodiny, protože daruje plazmu co 14 dnů. <3 Říkala jsem, že bych taky měla, ale že z toho mám obavy a on mě přesvědčoval, že to zvládnu a že můžeme chodit spolu. Že prý mu tam dneska pustili Shreka.

Od té doby mě na plazmu zvaly ještě další dvě studentky, že je to v pohodě, maximálně, že prý tam omdlím. Studenti mě nezvou na pivo, ale na plazmu, ain’t that cute.

“I believe Octobers are created to tell us that life bends towards us everyday.”

“October” by Dion Anja, from Motion Sickness

Dneska jsem se dozvěděla, že úvazek plním na 106 % (whatever that means).

Na češtině jsme se konečně dostali k minulému času a mohli si zahrát deskovku, kterou vytvořila K. Miluju jak jsme v tomhle propojené a sdílíme si se sestrama aktivity, které některá z nás připraví. Na hodině byla L. se synem V. a O. s dcerou K. <3 

My beloved studenti, se kterými se znám už od začátku léta. I když se vracím pozdě domů (třeba až po sedmé) skoro každý den v týdnu přes semestr, nejmíň mi to vadí právě po češtině. Nejvíc milá, vděčná a užitečná práce jakou jsem kdy dělala. Ještě nám zbývají tři lekce. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou se už ale taky těším, že budu mít víc volna a hlavně volných večerů. 

Na hodinu jsem běžela po rychlé sprše a nevšimla jsem si, že mám tričko naruby. L. jenom povídá: Veroňika, u vás tričko… Tak jsem se jenom smála a šla se převlíct na záchod.

Už jen dvě malé střechy a bude na řadě ta naše. <3 Taky jsem se skoro po půl roce zbavila kortikoidů. V pátek jsou dobré v hvězdy. 

Š. když nám nahraje na slam dunk smeč dirty vtípek a prosí nás, abysme ho nevyslovily: Znám vás dobře, doktore.

 Not to be heavy, ale střelba v Bratislavě a všechno, co k tomu vedlo, v kombinaci s myšlenkama na dítě, které nemůžeme mít, mě přivádí poprvé k myšlence, že Česko možná není pro nás místo na život.

Po pátečním šílenství píšu Š. kde je její řetěz, protože je úplně utržená.

Člověk do korpusu: Můžete mi taky vysvětlit D. G? On je prostě náhodný filozof na obláčku, občas chlastá, postuje hodně hudby na fb a pak postne takové storíčko na fb jako největší bydlenka.

Jak jsem se kdysi chtěla opít tak, že nezvládnu napsat 日本, teď bych se chtěla opít tak, že zapomenu že stavíme dům. 

To jsem řekla jako vtípek, ve skutečnosti bych chtěla dlouhý detox od alkoholu a taky, aby nebyl potřeba na oslavách a všech setkáních.

Koukám na thaiské dorama a chtěla jsem se naučit aspoň abecedu, ale není na duolingu. Jinak mě ten jazyk moc neláká, nelíbí se mi, jak zní. 

Y. je moje oblíbená instagramova maminka, píše realisticky o radostech i strastech.

V sobotu asi v jednu ráno jsem kvůli jednomu tumblr postu přemýšlela nad tím, jak moc nejsou české trampské a táborákové písně v pohodě a jestli je to jedna z dalších věcí, co nás v dětství zdeformovaly. Indiánskou ukolébavku jsem milovala, ale podle mě vůbec plně nechápala. A Jaro, které jsem slyšela poprvé na táboře, mě zasáhlo in a very special way, líbilo se mi, jak to bylo mrazivé (hoho), ale zároveň mě to v mojí dětské hlavě hrozně děsilo.

Můj mozek za chvilku asi exploduje asi, odpovídám na meily, opakuju si přípravu na hodinu, co začíná za deset minut, do toho mi L píše, co je potřeba opravit v autě, co je v servisu, zároveň že zítra přijede bagr a bude se dodělávat stání pro auto a zároveň tady máme temný český folklor a jitrničky.

Svým zůsobem, ale i am drawn to the creepiness? a taky si to trochu užívám, když se dějou ty děsivosti v českých lidovkách.