47.
Miluju fonetický termín: degrees of freedom problem. Mám pocit, že to můžu aplikovat na celý svůj život.
L. teď bojuje za transpráva v Evropě, who would’ve thought.
Se stromečkem zvažujeme pořízení snového tokenu z Inception to nagivate in this reality.
Byly jste se obtúlit dcérky pod třešňou? To musíte abyste neuschly! bylo moc milé.
48.
Ráno škrábu brambory pro celou rodinu a potom s Š. pečeme sladké tlamičky. Jsem celá od mouky a zpívám si k tomu Go west, které hraje z rádia.
Potom krmíme malou jako správné tety, hrajeme si na parketách a vyrážíme na kočárkovou procházku přerušenou lijavcem, rychlým hledáním přístřešku a nouzovým přebalováním na cizí pohovce.
49.
Když se loučíme, beru si malou v neonově oranžových dupačkách a povídám jí pojď sem, drobečku.
50.
Thank you! You are learning fast. This gives you a very strong B as a credit grade from my Academic Writing Course. Believe me this is very high, but I do hope that all you have learned will be of use in the next semesters. -> Vyučující na opavské jsou láska.
51.
Midnight gospel, nový seriál od Pendletona Warda, který vytvořil Adventure Time, krátký trippy animáč plný rozhovorů o Ježíšovi, křešťanství, meditaci, zen buddhismu, templářských rytířů, koček, magii a taky Yeatsovi a řádu zlatého úsvitu.Taky trochu night vale vibes a nakumulovaná moudrost celého lidstva, jak žít život.
52.
Nová láska John Mulaney a prezentace k Teorii a metodice překladu.
Večer dopisuju děsivý příběh a když na mě v soustředění L. promluví, leknu se tak moc, až mnou projede horko a rozbuší se mi srdce. Proč si tohle dělám.
53.
Od otázky: Co je to ženství? si s P. ještě dlouho píšeme a probíráme úplně všechny otázky, na které jsem se dřív bála zeptat. Na něco se ani ptát nemusím a říká mi to sama. Mám hroznou vnitřní úlevu díky dvěma podstatným věcem.
Koncept těla jako neutrální schránky.
Při zmínce nemocnice si říkám, jestli jsem fakt byla zamilovaná do té ženské duše? Celé je to zmatenější a zamotanější, ale jenom když se v tom hrabu.
středa 20. května 2020
pondělí 18. května 2020
“I think after this
we all have to be a little more forgiving of Sirius Black for acting irrationally after being stuck in his house for a year.”
43.
Chystám nové třídy v Google Classroom a poslouchám u toho K. zpívat Bird of Sorrow od Glena Hansarda.
44.
Hned po ránu dobré zprávy. Na Opavské uni se mi líbí, že když pracuješ jak nejlíp dokážeš, dostaneš áčko. Když se snažíš, jak nejlíp dokážeš na KASu většinou to ani nestačí na úspěšné složení zkoušky a ještě se na tebe dívají spatra, že jsi smetí, co nic neumí.
Začínám první kurz online s úplně cizím člověkem. Nedjřív jsem si říkala, co to bude za člověka, když píše v češtině s gramatickými chybami, pak se ale ukázalo, že paní je Slovenka. Její dcera studuje na Karlovce kvantovou fyziku. OK.
Řeším najednou Úvod do korpusové lingvistiky, hypotéku, jestli V. odejde z karantény těhotná, nebo je to dítě jen imaginární, dohazování nabídky překladu a tábor.
Načínáme s L nový seriál, u kterého v duchu škrtám finštinu ze seznamu jazyků, které bych chtěla umět. (Po pár dílech ji zase přidávám zpátky.)
45.
Požádala jsem svoje důchodce, aby mi napsali, kam by se chtěli podívat, až bude ukončené omezení volného pohybu. Dojímám se málem k slzám nad plánovaným výletem do Skotska za rodinou snachy jednoho z nich (Yes, I’m on my period, fucking hormones).
Here. Have something nice in your lives for a change:
“This year in July, we were planning a trip to Scotland with my son's family. Our daughter-in-law comes from Scotland. His name is Rosamund. They have a one-year-old son named Ewdin Peter. Rosie (Rosamund) has parents and two younger sisters in Scotland. We met her parents shortly last year in Prague. We would like to get to know them more in Scotland. Rosie’s parents are divorced. Her father lives in Edinburgh and is a lawyer. The mother lives in the small town Comrie and works as a castellan at the local castle. We would like to explore the city of Edinburgh and also the Scottish countryside, especially the mountains and lakes. I would also like to take a look at a distillery known for Scotch whiskey. We will probably have to postpone the trip due to the current situation with covid 19.”
46.
Ráno znovuobnovení výuky s panem K. všechno funguje bez problémů jako při kontaktní výuce. Unbelieavable.
Hlásím se na online lekci baletu. Why not?
Gems z ranního newsfeedu na názvu:
The blanket of comfort you tried to wrap around me is sopping wet.
Miluju, když japonci říkají, že je někdo očizuiteru když popisujou osobnost. Vždycky si to překládám jako že tenhle člověk je fakt uklidněný.
Nevypadal moc jako cool kid když přinesl mašinku na vaření vajec ve tvaru obří slepice.
Umí dobře řídit so he has sth going for him.
Až bude mluvit o svém snu a vařit, tak si na mě a sestry vzpomeň. Já jsem řvala z frustrace, že takový člověk nemůže existovat, ale pak v jiných řadách byli podobní mlaďoši, kteří byli navíc arogantní a sebevědomí (jako ten co čuchal k cibuli) takže teď na něj vzpomínám s teplými emocemi.
Po Hawai barely human mi všichni připadají milí a sympatičtí.
Náhodna věc, slavili jsme teď narozeniny sester a K. byla nějak celý den hrozně vtipná a zakončila to tím že si upekla dort, v kuchyni jsme vsichni sedeli u stolu, ona dozdobila ten dort podívala se na něho a pak jenom zašeptala: všechno nejlepší mi.
Ta holka ztropila scénu na svatbě a pal skončila ve vězení, tomu říkáš dobry konec???
Domčo specifikuj kamioňáka.
Ja MILUJU z té poslední série ten díl s Andrew Scottem. Podle mě je to naprostý herecký masterpiece and you cannot prove me wrong but you can fight me about it.
Večer Ezra živým hraním zachraňuje moje vnitřní prázdnotu. Povídá: British people did it again. They did something charming again. / Don’t worry I performed in dead silence before. /
Dr.Jekyll & Mr. Hyde a Compulsive liar pro všecky queer kids.
And everything you've done you can never undo.
The house without a heart is not a home.
A ostatní píšou I feel so smooth. I second that.
Někdo píše you are a perfect sunflower queen and I second that too.
I just wanted to tell you so you think I'm cool.
43.
Chystám nové třídy v Google Classroom a poslouchám u toho K. zpívat Bird of Sorrow od Glena Hansarda.
44.
Hned po ránu dobré zprávy. Na Opavské uni se mi líbí, že když pracuješ jak nejlíp dokážeš, dostaneš áčko. Když se snažíš, jak nejlíp dokážeš na KASu většinou to ani nestačí na úspěšné složení zkoušky a ještě se na tebe dívají spatra, že jsi smetí, co nic neumí.
Začínám první kurz online s úplně cizím člověkem. Nedjřív jsem si říkala, co to bude za člověka, když píše v češtině s gramatickými chybami, pak se ale ukázalo, že paní je Slovenka. Její dcera studuje na Karlovce kvantovou fyziku. OK.
Řeším najednou Úvod do korpusové lingvistiky, hypotéku, jestli V. odejde z karantény těhotná, nebo je to dítě jen imaginární, dohazování nabídky překladu a tábor.
Načínáme s L nový seriál, u kterého v duchu škrtám finštinu ze seznamu jazyků, které bych chtěla umět. (Po pár dílech ji zase přidávám zpátky.)
45.
Požádala jsem svoje důchodce, aby mi napsali, kam by se chtěli podívat, až bude ukončené omezení volného pohybu. Dojímám se málem k slzám nad plánovaným výletem do Skotska za rodinou snachy jednoho z nich (Yes, I’m on my period, fucking hormones).
Here. Have something nice in your lives for a change:
“This year in July, we were planning a trip to Scotland with my son's family. Our daughter-in-law comes from Scotland. His name is Rosamund. They have a one-year-old son named Ewdin Peter. Rosie (Rosamund) has parents and two younger sisters in Scotland. We met her parents shortly last year in Prague. We would like to get to know them more in Scotland. Rosie’s parents are divorced. Her father lives in Edinburgh and is a lawyer. The mother lives in the small town Comrie and works as a castellan at the local castle. We would like to explore the city of Edinburgh and also the Scottish countryside, especially the mountains and lakes. I would also like to take a look at a distillery known for Scotch whiskey. We will probably have to postpone the trip due to the current situation with covid 19.”
46.
Ráno znovuobnovení výuky s panem K. všechno funguje bez problémů jako při kontaktní výuce. Unbelieavable.
Hlásím se na online lekci baletu. Why not?
Gems z ranního newsfeedu na názvu:
The blanket of comfort you tried to wrap around me is sopping wet.
Miluju, když japonci říkají, že je někdo očizuiteru když popisujou osobnost. Vždycky si to překládám jako že tenhle člověk je fakt uklidněný.
Nevypadal moc jako cool kid když přinesl mašinku na vaření vajec ve tvaru obří slepice.
Umí dobře řídit so he has sth going for him.
Až bude mluvit o svém snu a vařit, tak si na mě a sestry vzpomeň. Já jsem řvala z frustrace, že takový člověk nemůže existovat, ale pak v jiných řadách byli podobní mlaďoši, kteří byli navíc arogantní a sebevědomí (jako ten co čuchal k cibuli) takže teď na něj vzpomínám s teplými emocemi.
Po Hawai barely human mi všichni připadají milí a sympatičtí.
Náhodna věc, slavili jsme teď narozeniny sester a K. byla nějak celý den hrozně vtipná a zakončila to tím že si upekla dort, v kuchyni jsme vsichni sedeli u stolu, ona dozdobila ten dort podívala se na něho a pak jenom zašeptala: všechno nejlepší mi.
Ta holka ztropila scénu na svatbě a pal skončila ve vězení, tomu říkáš dobry konec???
Domčo specifikuj kamioňáka.
Ja MILUJU z té poslední série ten díl s Andrew Scottem. Podle mě je to naprostý herecký masterpiece and you cannot prove me wrong but you can fight me about it.
Večer Ezra živým hraním zachraňuje moje vnitřní prázdnotu. Povídá: British people did it again. They did something charming again. / Don’t worry I performed in dead silence before. /
Dr.Jekyll & Mr. Hyde a Compulsive liar pro všecky queer kids.
And everything you've done you can never undo.
The house without a heart is not a home.
A ostatní píšou I feel so smooth. I second that.
Někdo píše you are a perfect sunflower queen and I second that too.
I just wanted to tell you so you think I'm cool.
čtvrtek 7. května 2020
Dům, ve kterém jsi vyrůstal
Tohleto má na svědomí tumblr a wtnv.
1) Fakt je, že texty v druhé osobě jsou hrozně creepy.
2) Nejinspirativnější personality test, co se writing ideas týče: https://uquiz.com/quiz/u208eO/what-tarot-card-are-you
konkrétně tahle část:
The house you grew up in was a rambling farmhouse, sprawled around a massive grounds, draughty and boarded up in odd spots. The door needed to be kicked to close and the chimney sputtered and the wind whistled right through it. The sounds of a family cooking and cleaning and playing the radio warmed it up throughout the day, but at night it was impossible to ignore the fact that no one lived near enough to hear you.
(also I hate proofreading and editing more than anything in the world. Once I finish writing something it’s DEAD to me and I don’t want to see it ever again in my life. This is the reason why I will never finish anything perfectly. It will be just drafts forever. Here’s one:)
Dům, ve kterém jsi vyrůstal
Dům, ve kterém jsi vyrůstal, byl starý, rozhrkaný venkovský barák s velkou zahradou, sadem a polem. Na různých místech kolem oken profukovalo. Do některých dveří se muselo kopnout, aby šly dovřít. V krbu prskal oheň a komínem se proháněla meluzína. Přes den atmosféru v domě zpříjemňovaly zvuky vaření, úklidu a hudby z rádia, ale v noci bylo nemožné ignorovat fakt, že nikdo nebydlel dost blízko na to, aby tě uslyšel, kdyby se ti něco stalo.
Ráno tě probudí kokrhání kohouta a sluneční paprsky, které rozhánějí stíny ve všech koutech pokoje. Ze všeho nejdřív opatrně zajedeš rukou pod polštář a nahmatáš něco tvrdého a hladkého. Když to vytáhneš na světlo, zjistíš, že Víla zuběnka opravdu vyměnila špičák, který ti včera vypadl z pusy za stříbřitou minci. Zasuneš ji zpátky pod polštář a necháš ji tam bezpečně ukrytou.
Vyklouzneš z postele a přejdeš přes pokoj zkontrolovat klidně oddechující brášky v postýlkách. V pyžamu se loudáš do koupelny. Ve snaze vyhnout se studeným kachličkám přeskočíš až na kobereček před umyvadlem. Zrcadla tě vždycky děsila, protože jsi nikdy nedokázal s naprostou určitostí vyloučit, že v nich neuvidíš něco, co za tebou ve skutečnosti není. Z toho důvodu si při čištění zubů raději prohlížíš květy na světlemodrých kachličkách vpravo nad pračkou. Když vyplivneš pěnu ze zubní pasty, sáhneš si do pusy, jestli se ti nekývá nějaký další zub, na kterém bys mohl vydělat. Všechny ale pevně drží na svém místě. Letmo se zahlédneš v zrcadle a rukou si prohrábneš přes noc slehlé vlasy.
“Vítku, vstáváš už?” volá máma z kuchyně.
“Nojo, už jdu. Co bude dobrého k snídani?” odpovídáš rozespale.
“Dělám vaječinu, tak se pojď najíst dokud je teplá.” Vidíš mámu u sporáku soustředěně míchat vajíčka. Scéna, kterou budeš mít do konce života spojenou se slovem “domov.” Máma si netrpělivě strká pramen vlasů za ucho: “No tak pojď honem,” pobízí tě.
Posadíš se za stůl a čekáš, až ti máma nandá na talíř.
Střih. S mámou každý vytahujete z postýlky jedno řvoucí dítě a tisknete si ho k hrudníku. Sedneš si pohodlně na zem a opřeš se o svoji postel. “Na, tu máš mlíčko, otevři pořádně pusu,” říkáš vlídně bráškovi a příkládáš mu láhev k jeho tvářičce červené od křiku. Máma sedí v houpacím křesle a postupuje stejně s druhým bráškou.
Chvilku nic neříkáme. Jdou slyšet jen zvuky dětí potahujících z lahví. Když jsou lahvičky prázdné, máma jemně pokládá dítě na koberec a povídá: “Zabav je prosím na chvilku, já mám spoustu práce.” Přikyvuješ a vytahuješ hračky z košíku u postýlek. Některé stavíš na zem a některé dáváš dětem rovnou do drobných ruček. Jsou tam barevné dřevěné kostky, které padají na zem s dutým žuchnutím. Když jsi byl malý, tenhle zvuk kostek o podlahu ti vždycky připadal uklidňující. Lovíš plyšáky jednoho po druhém. Jsou už trochu opelichaní, protože sis s nimi kdysi hrál ty a před tebou ještě další děti.
Stačilo se jenom chvilku zamyslet a zelený míček ti nešikovně vypadl z ruky a několikrát se odrazil od podlahy. Ignoruješ skutečnost, že se zakutálel pod postel. Nebudeš ho vytahovat, i když je teď den a pokoj je zalitý sluncem. Nenecháš se uchlácholit zdánlivým pocitem bezpečí.
Jeden z brášků si míčku ale všiml a teď je jen otázka času, než si toho všimne i ten druhý. Natahuje ručky směrem, kterým se míček odkutálel a se smíchem se za ním vydává. “Tam ne!” zhrozíš se. Honem zvedáš plastové chrastítko a máváš jím dítěti před obličejem: “Koukej co mám! Tohle je na hraní mnohem lepší.” Rukou za zády mezitím nenápadně stáhneš peřinu tak, aby pod postel nebylo vidět.
Střih. Obloha už pomalu rudne. Slunce už brzy zapadne a celou zahradu spolkne tma. Opatrně našlapuješ a zaháníš slepice na noc do kurníku, aby je neodnesla liška nebo kuna. Potom ještě přivřeš dvířka u kačen, které se jdou samy poslušně schovat, když se začne stmívat. Vzpomeneš si, že máma říkala, abys taky zavřel skleník, aby se do něj ráno nedostaly přízemní mrazíky. Stíny se pomalu usazují v trsech trávy a okvětní lístky se k sobě vzájemně přibližují jako když schováš prsty do dlaně. Tobě mezitím v břiše roste neklid.
Přejdeš zšeřelou zahradu až k seníku, kde spává kočka s koťaty. Podrbeš jedno z nich za uchem, dokud nezačne spokojeně vrnět. Vylezeš kousek po žebříku a natáhneš se pro proutěný koš. Ostražitě se suneš dolů v jedné ruce šprušle žebříku a druhou objímáš koš. Nacpáváš koš senem, tak abys neodehnal kočky a myslíš na to, že si musíš pospíšit, abys to stihl dřív než bude úplná tma.
Na nebi už se rozsvítila hrstka hvězd. Ještě jednou pohladíš kotě a poklusem se vydáš ke králíkárně. Otvíráš jeden kotec po druhém a ukládáš do žlábků seno. Jen co vytáhneš ruku, králící už z něj vytahují stébélka. Nakonec pečlivě zkontroluješ, jestli jsou všechna dvířka zajištěná.
Ještě vrátíš košík a máš pro dnešek hotovo. Stromy v zahradě už tonou v temnotě. Vlastně rozeznáváš už jen jejich obrysy pohupující se v lehkém vánku jako podmořské rostliny v příboji. Už už se chceš vrátit dovnitř, když v tom se pod jedním z kamenů něco zatřpytí. Košík položíš na zem. Srdce ti sice buší v krku, ale zvědavost ti nedovolí se za zdrojem třpytu nevypravit. Světlo ze seníku tak daleko do zahrady nedosáhne. Musíš vkročit do nicoty. Rychle střídáš nohy. Jenom se mrkneš a hned se zase vrátíš domů. Nic se ti nestane. Nic se ti přece nemůže stát. O nic nejde.
Nervozně se rozhlížíš kolem sebe. Každé zašustění v korunách stromů tě znepokojí. Snažíš se zklidnit dech a neohlížet přes rameno. Záře je sice nepatrná, ale když víš, kde hledat, už ji nelze přehlédnout. Už jsi skoro u něj. Seník teď z dálky vypadá mnohem menší, vchodové dveře v domě za ním už kvůli tmě nerozeznáš. Teď už jsi ale zašel příliš daleko na to, aby ses vrátil zpátky bez odhalení zdroje světla.
Dole u země je v kůře stromu díra, ze které třpyt vychází. Sebereš veškerou odvahu, kterou v sobě máš, a zvolna do ní strčíš ruku. Nahmatáš hromádku tvrdých a hladkých objektů podobně jako dnes ráno. Tvar je ale jiný. Asi už tušíš o co jde, ale přece jen to se zatajeným dechem vytáhneš ven. Když si ruku přistrčíš až před obličej, zjistíš, že se ti na dlani opravdu kutálí tvůj vlastní mléčný zub.
1) Fakt je, že texty v druhé osobě jsou hrozně creepy.
2) Nejinspirativnější personality test, co se writing ideas týče: https://uquiz.com/quiz/u208eO/what-tarot-card-are-you
konkrétně tahle část:
The house you grew up in was a rambling farmhouse, sprawled around a massive grounds, draughty and boarded up in odd spots. The door needed to be kicked to close and the chimney sputtered and the wind whistled right through it. The sounds of a family cooking and cleaning and playing the radio warmed it up throughout the day, but at night it was impossible to ignore the fact that no one lived near enough to hear you.
(also I hate proofreading and editing more than anything in the world. Once I finish writing something it’s DEAD to me and I don’t want to see it ever again in my life. This is the reason why I will never finish anything perfectly. It will be just drafts forever. Here’s one:)
Dům, ve kterém jsi vyrůstal
Dům, ve kterém jsi vyrůstal, byl starý, rozhrkaný venkovský barák s velkou zahradou, sadem a polem. Na různých místech kolem oken profukovalo. Do některých dveří se muselo kopnout, aby šly dovřít. V krbu prskal oheň a komínem se proháněla meluzína. Přes den atmosféru v domě zpříjemňovaly zvuky vaření, úklidu a hudby z rádia, ale v noci bylo nemožné ignorovat fakt, že nikdo nebydlel dost blízko na to, aby tě uslyšel, kdyby se ti něco stalo.
Ráno tě probudí kokrhání kohouta a sluneční paprsky, které rozhánějí stíny ve všech koutech pokoje. Ze všeho nejdřív opatrně zajedeš rukou pod polštář a nahmatáš něco tvrdého a hladkého. Když to vytáhneš na světlo, zjistíš, že Víla zuběnka opravdu vyměnila špičák, který ti včera vypadl z pusy za stříbřitou minci. Zasuneš ji zpátky pod polštář a necháš ji tam bezpečně ukrytou.
Vyklouzneš z postele a přejdeš přes pokoj zkontrolovat klidně oddechující brášky v postýlkách. V pyžamu se loudáš do koupelny. Ve snaze vyhnout se studeným kachličkám přeskočíš až na kobereček před umyvadlem. Zrcadla tě vždycky děsila, protože jsi nikdy nedokázal s naprostou určitostí vyloučit, že v nich neuvidíš něco, co za tebou ve skutečnosti není. Z toho důvodu si při čištění zubů raději prohlížíš květy na světlemodrých kachličkách vpravo nad pračkou. Když vyplivneš pěnu ze zubní pasty, sáhneš si do pusy, jestli se ti nekývá nějaký další zub, na kterém bys mohl vydělat. Všechny ale pevně drží na svém místě. Letmo se zahlédneš v zrcadle a rukou si prohrábneš přes noc slehlé vlasy.
“Vítku, vstáváš už?” volá máma z kuchyně.
“Nojo, už jdu. Co bude dobrého k snídani?” odpovídáš rozespale.
“Dělám vaječinu, tak se pojď najíst dokud je teplá.” Vidíš mámu u sporáku soustředěně míchat vajíčka. Scéna, kterou budeš mít do konce života spojenou se slovem “domov.” Máma si netrpělivě strká pramen vlasů za ucho: “No tak pojď honem,” pobízí tě.
Posadíš se za stůl a čekáš, až ti máma nandá na talíř.
Střih. S mámou každý vytahujete z postýlky jedno řvoucí dítě a tisknete si ho k hrudníku. Sedneš si pohodlně na zem a opřeš se o svoji postel. “Na, tu máš mlíčko, otevři pořádně pusu,” říkáš vlídně bráškovi a příkládáš mu láhev k jeho tvářičce červené od křiku. Máma sedí v houpacím křesle a postupuje stejně s druhým bráškou.
Chvilku nic neříkáme. Jdou slyšet jen zvuky dětí potahujících z lahví. Když jsou lahvičky prázdné, máma jemně pokládá dítě na koberec a povídá: “Zabav je prosím na chvilku, já mám spoustu práce.” Přikyvuješ a vytahuješ hračky z košíku u postýlek. Některé stavíš na zem a některé dáváš dětem rovnou do drobných ruček. Jsou tam barevné dřevěné kostky, které padají na zem s dutým žuchnutím. Když jsi byl malý, tenhle zvuk kostek o podlahu ti vždycky připadal uklidňující. Lovíš plyšáky jednoho po druhém. Jsou už trochu opelichaní, protože sis s nimi kdysi hrál ty a před tebou ještě další děti.
Stačilo se jenom chvilku zamyslet a zelený míček ti nešikovně vypadl z ruky a několikrát se odrazil od podlahy. Ignoruješ skutečnost, že se zakutálel pod postel. Nebudeš ho vytahovat, i když je teď den a pokoj je zalitý sluncem. Nenecháš se uchlácholit zdánlivým pocitem bezpečí.
Jeden z brášků si míčku ale všiml a teď je jen otázka času, než si toho všimne i ten druhý. Natahuje ručky směrem, kterým se míček odkutálel a se smíchem se za ním vydává. “Tam ne!” zhrozíš se. Honem zvedáš plastové chrastítko a máváš jím dítěti před obličejem: “Koukej co mám! Tohle je na hraní mnohem lepší.” Rukou za zády mezitím nenápadně stáhneš peřinu tak, aby pod postel nebylo vidět.
Střih. Obloha už pomalu rudne. Slunce už brzy zapadne a celou zahradu spolkne tma. Opatrně našlapuješ a zaháníš slepice na noc do kurníku, aby je neodnesla liška nebo kuna. Potom ještě přivřeš dvířka u kačen, které se jdou samy poslušně schovat, když se začne stmívat. Vzpomeneš si, že máma říkala, abys taky zavřel skleník, aby se do něj ráno nedostaly přízemní mrazíky. Stíny se pomalu usazují v trsech trávy a okvětní lístky se k sobě vzájemně přibližují jako když schováš prsty do dlaně. Tobě mezitím v břiše roste neklid.
Přejdeš zšeřelou zahradu až k seníku, kde spává kočka s koťaty. Podrbeš jedno z nich za uchem, dokud nezačne spokojeně vrnět. Vylezeš kousek po žebříku a natáhneš se pro proutěný koš. Ostražitě se suneš dolů v jedné ruce šprušle žebříku a druhou objímáš koš. Nacpáváš koš senem, tak abys neodehnal kočky a myslíš na to, že si musíš pospíšit, abys to stihl dřív než bude úplná tma.
Na nebi už se rozsvítila hrstka hvězd. Ještě jednou pohladíš kotě a poklusem se vydáš ke králíkárně. Otvíráš jeden kotec po druhém a ukládáš do žlábků seno. Jen co vytáhneš ruku, králící už z něj vytahují stébélka. Nakonec pečlivě zkontroluješ, jestli jsou všechna dvířka zajištěná.
Ještě vrátíš košík a máš pro dnešek hotovo. Stromy v zahradě už tonou v temnotě. Vlastně rozeznáváš už jen jejich obrysy pohupující se v lehkém vánku jako podmořské rostliny v příboji. Už už se chceš vrátit dovnitř, když v tom se pod jedním z kamenů něco zatřpytí. Košík položíš na zem. Srdce ti sice buší v krku, ale zvědavost ti nedovolí se za zdrojem třpytu nevypravit. Světlo ze seníku tak daleko do zahrady nedosáhne. Musíš vkročit do nicoty. Rychle střídáš nohy. Jenom se mrkneš a hned se zase vrátíš domů. Nic se ti nestane. Nic se ti přece nemůže stát. O nic nejde.
Nervozně se rozhlížíš kolem sebe. Každé zašustění v korunách stromů tě znepokojí. Snažíš se zklidnit dech a neohlížet přes rameno. Záře je sice nepatrná, ale když víš, kde hledat, už ji nelze přehlédnout. Už jsi skoro u něj. Seník teď z dálky vypadá mnohem menší, vchodové dveře v domě za ním už kvůli tmě nerozeznáš. Teď už jsi ale zašel příliš daleko na to, aby ses vrátil zpátky bez odhalení zdroje světla.
Dole u země je v kůře stromu díra, ze které třpyt vychází. Sebereš veškerou odvahu, kterou v sobě máš, a zvolna do ní strčíš ruku. Nahmatáš hromádku tvrdých a hladkých objektů podobně jako dnes ráno. Tvar je ale jiný. Asi už tušíš o co jde, ale přece jen to se zatajeným dechem vytáhneš ven. Když si ruku přistrčíš až před obličej, zjistíš, že se ti na dlani opravdu kutálí tvůj vlastní mléčný zub.
středa 29. dubna 2020
Me after one cup of coffee: I am beautiful and fast.
36.
L. má radost, protože po dlouhém telefonátu s projektantem měníme způsob topení, definitelně zavrhujeme rekuperaci a rozhodujeme z jakých cihel budem stavět.
Je to tak milé, když náš pan projektant do telefonu říká: “tak si to nechte projít hlavou a poraďte se s přítelkyní.” Přítelkyně nakonec nezní vůbec tak hrozně, když už nemůžu být manželka.
Výhoda online učení je, že můžu během výuky hladit kocoura, který se sluní ve svojí hamace na radiátoru. Jeden student si na klín bere štěňátko.
S T. načínáme i přes nechuť karkulkovou esej. Odpoledne call s Názvem a naše první Trivia.
Poznatky z psaní eseje do Výstavby textu:
Karkulka nese babičce, která BYDLÍ UPROSTŘED HLUBOKÉHO LESA víno. I hate to be the one to tell you this but your grandmother is an alcoholic witch.
Dřív si mysleli, že když je starý člověk nemocný, jediné co mu pomůže je buchta a víno. Can’t argue with that.
V: Jak to jde?
L: Jo fajn, jdu do vany, mám pivo a budu si číst o akumulační nádrží. (Dette er livet mitt nå.)
Večer maraton stand-upů Chrise D’Elia.
37.
Jak mám teď méně studentů, můžu se více věnovat jedné z nich, která už je sice starší ročník, ale hrozně se snaží. Máme hodiny dvakrát týdně a vždycky mě hrozně překvapí, když mi třeba řekne, že nad úkoleme seděla celé odpoledne nebo mi pošle dvě excelové barevné tabulky plné slovíček, které si vypsala, aby si je mohla vytisknout a naučit se je. V takových chvílích mám zase pocit, že moje práce má smysl. Oficiálně má sice úroveň A2, ale posílám jí i náročnější materiály, protože vím, že to zvládne a navíc na to teď má víc času.
Po dvou měsících slavnostní výlet do drogerie. Ven s plnou taškou voňavých krémů, šampónů a eko čistících prostředků. Malé radosti.
V. se vyděšeně ptá, kdy se začneme zcvrkávat, tak ji ujišťuju, že už brzy.
Večer po dlouhé době Trivia s A. Jsme tradičně na třetím místě average people jako vždycky.
38.
Chci jet sbírat mušle na Hawai. Nevím jestli je něco roztomilejšího, než když Guy-kun zalívá svůj sukulent a zpívá mu u toho.
Uklízecí den. Mám dobrý pocit, že všechno voní čistotou a práce na Anglické frazeologii jde o to líp. Snažím se podpořit T, aby k tomu přistupovala s pozitivním mindsetem a i když ještě ráno tvrdí, že nenapíše nic, odpoledne už máme každá normostranu.
Nakonec přes L. nechuť rozebíráme naši postel paletu po paletě a celou ji čistíme od prachu.
Večer Trivia s Názvem, kterou poprvé hostuje Š.
39.
Ráno největší stresy kolem Karkulčí eseje a novéhe ještě zmatenějšího zadání. Odpoledne s T. zjišťujeme, že už máme dávno známky v systému a dostaly jsme obě za B.
Odučit hodinu, rozeslat úkoly, vytvořit novou učebnu, domluvit nový kurz a poslat žádost o kompenzační bonus.
Tábor už je víceméně hotový s minimálním úsilím oproti loňskému roku, kdy spousta vynaložené práce vyšla vniveč.
Jak to, že se celý den nezastavím ani v karanténě, je mi záhadou.
Emoční roller coaster
Večer jóga session při které si připadám silná. That’s new. Kocour se za mnou přišel válet na koberec.
L. má radost, protože po dlouhém telefonátu s projektantem měníme způsob topení, definitelně zavrhujeme rekuperaci a rozhodujeme z jakých cihel budem stavět.
Je to tak milé, když náš pan projektant do telefonu říká: “tak si to nechte projít hlavou a poraďte se s přítelkyní.” Přítelkyně nakonec nezní vůbec tak hrozně, když už nemůžu být manželka.
Výhoda online učení je, že můžu během výuky hladit kocoura, který se sluní ve svojí hamace na radiátoru. Jeden student si na klín bere štěňátko.
S T. načínáme i přes nechuť karkulkovou esej. Odpoledne call s Názvem a naše první Trivia.
Poznatky z psaní eseje do Výstavby textu:
Karkulka nese babičce, která BYDLÍ UPROSTŘED HLUBOKÉHO LESA víno. I hate to be the one to tell you this but your grandmother is an alcoholic witch.
Dřív si mysleli, že když je starý člověk nemocný, jediné co mu pomůže je buchta a víno. Can’t argue with that.
V: Jak to jde?
L: Jo fajn, jdu do vany, mám pivo a budu si číst o akumulační nádrží. (Dette er livet mitt nå.)
Večer maraton stand-upů Chrise D’Elia.
37.
Jak mám teď méně studentů, můžu se více věnovat jedné z nich, která už je sice starší ročník, ale hrozně se snaží. Máme hodiny dvakrát týdně a vždycky mě hrozně překvapí, když mi třeba řekne, že nad úkoleme seděla celé odpoledne nebo mi pošle dvě excelové barevné tabulky plné slovíček, které si vypsala, aby si je mohla vytisknout a naučit se je. V takových chvílích mám zase pocit, že moje práce má smysl. Oficiálně má sice úroveň A2, ale posílám jí i náročnější materiály, protože vím, že to zvládne a navíc na to teď má víc času.
Po dvou měsících slavnostní výlet do drogerie. Ven s plnou taškou voňavých krémů, šampónů a eko čistících prostředků. Malé radosti.
V. se vyděšeně ptá, kdy se začneme zcvrkávat, tak ji ujišťuju, že už brzy.
Večer po dlouhé době Trivia s A. Jsme tradičně na třetím místě average people jako vždycky.
38.
Chci jet sbírat mušle na Hawai. Nevím jestli je něco roztomilejšího, než když Guy-kun zalívá svůj sukulent a zpívá mu u toho.
Uklízecí den. Mám dobrý pocit, že všechno voní čistotou a práce na Anglické frazeologii jde o to líp. Snažím se podpořit T, aby k tomu přistupovala s pozitivním mindsetem a i když ještě ráno tvrdí, že nenapíše nic, odpoledne už máme každá normostranu.
Nakonec přes L. nechuť rozebíráme naši postel paletu po paletě a celou ji čistíme od prachu.
Večer Trivia s Názvem, kterou poprvé hostuje Š.
39.
Ráno největší stresy kolem Karkulčí eseje a novéhe ještě zmatenějšího zadání. Odpoledne s T. zjišťujeme, že už máme dávno známky v systému a dostaly jsme obě za B.
Odučit hodinu, rozeslat úkoly, vytvořit novou učebnu, domluvit nový kurz a poslat žádost o kompenzační bonus.
Tábor už je víceméně hotový s minimálním úsilím oproti loňskému roku, kdy spousta vynaložené práce vyšla vniveč.
Jak to, že se celý den nezastavím ani v karanténě, je mi záhadou.
Emoční roller coaster
Večer jóga session při které si připadám silná. That’s new. Kocour se za mnou přišel válet na koberec.
středa 22. dubna 2020
“And once the storm is over, you won’t remember how you made it through.”
30. den
Mafie a Jakuza zachraňuje situaci v době krize.
Místo práce a školy raději dělám cheescake.
Večer máme po Skypu Trivia Night, kterou poprvé hostuje M.
31. den
Po poledni plánujeme tábor. Pro ty srpnové to vypadá nadějně, takže se ještě nevzdáváme. Téma je Alenka v říši divů a navíc už máme skoro celý program a tak by to byla škoda. M. mi radí, že bychom měli zapojit zenové hádanky a tančení humří čtverylky. Nevím, jestli je překvapivé, že přesně vím k čemu odkazuje. Taky Mad Hatter Party (bez drog), ale tu jsme naplánovaly už na začátku jako úplně první věc.
Š. si myslela, že co se týče biblických postav, byla bych Adam. Ukázalo se, že jsem spíš Burning Bush.
Taky jsem prý Delicate, Passionate, Intelligent a nepřežiju apokalypsu.
Trivii dneska hostuje L.
32. den
Vstávám v sedm, což bych měla každý den, protože dopoledne bývám nejproduktivnější a bojuju s mravenčí invazí.
Words of latin origin do gramatiky, nepochopitelný výlev od profesora, miloučký email od studentů a k tomu dvě online hodiny, tak pocit uspokojení, že aspoň nějaká práce.
Moje nároky na dobrý pocit z oddělané práce se snižují. Ke spokojenosti mi stačí dvě online hodiny za den.
Jdu se učit na CPE, abych získala recognition jinde než ve škole.
Po dlouhé pauze večerní jóga.
34. den
Procházka kolem přehrady, úkol do gramatiky, práce na zahradě, grilování v kuchyni, dialektové okénko na Názvu a family time u Sněhurky a lovce. Věta do korpusu: “Ona sedá na ten kůň.”
Když má L. dostatek práce na čerstvém vzduchu, je z ní nejmilejší člověk na světě.
35. den
Ráno dávám dohromady otázky na svoji první trivii v roli hosta. Pohodička v obýváku v dečkách. S L. a M. u toho koukáme na Nailed it! a brečíme smíchy.
Po cestě domů probíráme jaké stromy vysadíme na zahradě a hraje nám k tomu High hopes (for living) od Panic at the Disco! Feeling extatic.
Mám opálenou tvář od Slunce a L. mi říká pihatý človíček můj.
Mafie a Jakuza zachraňuje situaci v době krize.
Místo práce a školy raději dělám cheescake.
Večer máme po Skypu Trivia Night, kterou poprvé hostuje M.
31. den
Po poledni plánujeme tábor. Pro ty srpnové to vypadá nadějně, takže se ještě nevzdáváme. Téma je Alenka v říši divů a navíc už máme skoro celý program a tak by to byla škoda. M. mi radí, že bychom měli zapojit zenové hádanky a tančení humří čtverylky. Nevím, jestli je překvapivé, že přesně vím k čemu odkazuje. Taky Mad Hatter Party (bez drog), ale tu jsme naplánovaly už na začátku jako úplně první věc.
Š. si myslela, že co se týče biblických postav, byla bych Adam. Ukázalo se, že jsem spíš Burning Bush.
Taky jsem prý Delicate, Passionate, Intelligent a nepřežiju apokalypsu.
Trivii dneska hostuje L.
32. den
Vstávám v sedm, což bych měla každý den, protože dopoledne bývám nejproduktivnější a bojuju s mravenčí invazí.
Words of latin origin do gramatiky, nepochopitelný výlev od profesora, miloučký email od studentů a k tomu dvě online hodiny, tak pocit uspokojení, že aspoň nějaká práce.
Moje nároky na dobrý pocit z oddělané práce se snižují. Ke spokojenosti mi stačí dvě online hodiny za den.
Jdu se učit na CPE, abych získala recognition jinde než ve škole.
Po dlouhé pauze večerní jóga.
34. den
Procházka kolem přehrady, úkol do gramatiky, práce na zahradě, grilování v kuchyni, dialektové okénko na Názvu a family time u Sněhurky a lovce. Věta do korpusu: “Ona sedá na ten kůň.”
Když má L. dostatek práce na čerstvém vzduchu, je z ní nejmilejší člověk na světě.
35. den
Ráno dávám dohromady otázky na svoji první trivii v roli hosta. Pohodička v obýváku v dečkách. S L. a M. u toho koukáme na Nailed it! a brečíme smíchy.
Po cestě domů probíráme jaké stromy vysadíme na zahradě a hraje nám k tomu High hopes (for living) od Panic at the Disco! Feeling extatic.
Mám opálenou tvář od Slunce a L. mi říká pihatý človíček můj.
středa 15. dubna 2020
“You can find work and sort your life out any time.”
22. den
Měním si obrázek na ploše za “Wait as long as I have to for good news” od TMG s obrázkem Calm Seascape with Fishermen (1887) od Ivana Aivazovského a ta potom přichází v podobě přeložení Ezrova koncertu na prosinec. 嬉しい
23. den
L. se zdá, že se spolu opíjíme, jíme palačinky a potom vyrážíme na lov do zasněžené krajiny jako Popelka. Vyděšeně mi ráno píše, jestli jsem v pořádku.
Probíráme s P. jak nakonec obě budeme aktivistky v boji za práva menšin. Zrovna píšu esej na téma Sexism, Sexualization and Misogyny in 2016 American Presidential Campaign. P. se ptá, kde je hranice mezi tím, kdy jsou holky na sebe jenom miloučké a kdy už je to něco víc. I have really no idea, ale řekla bych, že ta hranice je velice tenká a lze do konce i skákat z jedné strany na druhou.
25. den
Pálíme čtyři obrovské hromady klestí. Milý soused nám radí, že tak opatrně jako to děláme my, se pálí dřevo v lese. “Nebojte se velkého ohňa. Val to tam. Spalte všechny ty hromady najednou.”
L. odhaduje, že pán radši něco dělá na zahradě, aby na nás mohl nenápadně dohlížet.
K. mezitím osnuje podpálení KASu, až budou všichni venku.
Hodinový call s L. na výměnu novinek.
K zakončení předmětu Výstavba textu jsme dostali jen instrukce: Napište esej na téma: Little Red Riding Hood from the perspective of the main characters (Little Red ..., Wolf, Gamekeeper). Tak nevím, jestli si mám představovat, že jsem vlk, co píše esej?
Ani ne za týden jedeme zase k našim. Fakt si nepamatuju kdy naposledy jsem tam strávila tolik času.
Večer call s 変なグループ jako náhradu za zradu. J. se občas mihne v pokoji a pak to komentuje: “Čekala jsem nějaké chytré kecy a ne takové blbosti.”
Před spaním vlezly J. pod postel dvě kočky a ona se je snažila vylákat na světlo jako můry.
26. den
Po snídani hned úkol do praktik. Téma “What polyglots do differently” se mi píše samo. Pak hned ještě práce na spolčeném překladu a brainstorming k táboru, abychom se měly s holkama příští týden od čeho odpíchnout.
Odpoledne uklízím ve spodní koupelně, která byla spíš taková pracovní. Drhnu kachličky, abychom se tam s L. mohly koupat po dobu, co tady jsme. Mamka nám na prádelní koš staví palmu “abychom se cítily jako v lázních.”
Zajímavým vedlejším efektem karantény je, že si s T. každý den píšeme, jak se máme, co je nového, na čem pracujeme do školy a jaký jsme měly den. Vzájemná podpora a spolupráce at its finest. <3
28. den
S T. dopisujeme esej, vzájemně si ji kontrolujeme a odevzdáváme.
Druhý díl Hunger games na dřevěných lehátkách na zahradě u napuštěného bazénu. Slunce pálí, i když vítr je ještě trochu studený. Pak L. okopává záhonky a já se mazlím se semínkama a hlínou. Kocour nám dělá společnost. Pětiminutový absolutní zen na zahradě. Zem už není tak studená jako minulý týden, takže můžu sedět rovnou v trávě.
Večer se všema SuperStar s máminýma mňamkama a otevřeným lahváčem very 懐かしい.
Zpětně trochu lituju, že jsem nenapsala A. Bylo by symbolické, kdybychom se potkaly u našeho stromu.
Měním si obrázek na ploše za “Wait as long as I have to for good news” od TMG s obrázkem Calm Seascape with Fishermen (1887) od Ivana Aivazovského a ta potom přichází v podobě přeložení Ezrova koncertu na prosinec. 嬉しい
23. den
L. se zdá, že se spolu opíjíme, jíme palačinky a potom vyrážíme na lov do zasněžené krajiny jako Popelka. Vyděšeně mi ráno píše, jestli jsem v pořádku.
Probíráme s P. jak nakonec obě budeme aktivistky v boji za práva menšin. Zrovna píšu esej na téma Sexism, Sexualization and Misogyny in 2016 American Presidential Campaign. P. se ptá, kde je hranice mezi tím, kdy jsou holky na sebe jenom miloučké a kdy už je to něco víc. I have really no idea, ale řekla bych, že ta hranice je velice tenká a lze do konce i skákat z jedné strany na druhou.
25. den
Pálíme čtyři obrovské hromady klestí. Milý soused nám radí, že tak opatrně jako to děláme my, se pálí dřevo v lese. “Nebojte se velkého ohňa. Val to tam. Spalte všechny ty hromady najednou.”
L. odhaduje, že pán radši něco dělá na zahradě, aby na nás mohl nenápadně dohlížet.
K. mezitím osnuje podpálení KASu, až budou všichni venku.
Hodinový call s L. na výměnu novinek.
K zakončení předmětu Výstavba textu jsme dostali jen instrukce: Napište esej na téma: Little Red Riding Hood from the perspective of the main characters (Little Red ..., Wolf, Gamekeeper). Tak nevím, jestli si mám představovat, že jsem vlk, co píše esej?
Ani ne za týden jedeme zase k našim. Fakt si nepamatuju kdy naposledy jsem tam strávila tolik času.
Večer call s 変なグループ jako náhradu za zradu. J. se občas mihne v pokoji a pak to komentuje: “Čekala jsem nějaké chytré kecy a ne takové blbosti.”
Před spaním vlezly J. pod postel dvě kočky a ona se je snažila vylákat na světlo jako můry.
26. den
Po snídani hned úkol do praktik. Téma “What polyglots do differently” se mi píše samo. Pak hned ještě práce na spolčeném překladu a brainstorming k táboru, abychom se měly s holkama příští týden od čeho odpíchnout.
Odpoledne uklízím ve spodní koupelně, která byla spíš taková pracovní. Drhnu kachličky, abychom se tam s L. mohly koupat po dobu, co tady jsme. Mamka nám na prádelní koš staví palmu “abychom se cítily jako v lázních.”
Zajímavým vedlejším efektem karantény je, že si s T. každý den píšeme, jak se máme, co je nového, na čem pracujeme do školy a jaký jsme měly den. Vzájemná podpora a spolupráce at its finest. <3
28. den
S T. dopisujeme esej, vzájemně si ji kontrolujeme a odevzdáváme.
Druhý díl Hunger games na dřevěných lehátkách na zahradě u napuštěného bazénu. Slunce pálí, i když vítr je ještě trochu studený. Pak L. okopává záhonky a já se mazlím se semínkama a hlínou. Kocour nám dělá společnost. Pětiminutový absolutní zen na zahradě. Zem už není tak studená jako minulý týden, takže můžu sedět rovnou v trávě.
Večer se všema SuperStar s máminýma mňamkama a otevřeným lahváčem very 懐かしい.
Zpětně trochu lituju, že jsem nenapsala A. Bylo by symbolické, kdybychom se potkaly u našeho stromu.
úterý 14. dubna 2020
“I put flowers in my tea.
I watch it brew and let it be.”
19. den karantény.
Jsem vděčná, že jsem se loni v létě rozhodla studovat. Aspoň mě teď trochu zabaví úkoly na dálku.
20. den karantény
Cesta domů, všechno se ve mně hýbe, tady je naše škola, náš kostel se zelenou patinou na měděné střeše, autobusová zastávka, na které jsem snad strávila dětství už od doby, kdy jsem z lavičky nedosáhla nohama na zem, tady jsme si hráli v potoce na příliš tenkém ledě, tady bydlí A. (a v hlavě vidím její pokojíček, jejich obývák a zahradu), touhle cestou jsme se bezpočtukrát vraceli pěšky domů ze školy, v tomhle lesíku jsme si hrávaly s kuchyňkou a tady jsme vyrostly.
Máma povídá: V. si hodně vyhrála sama. Bylo mi dva a půl roku a rodiče měli plné ruce práce s dvojčaty. Najednou dává všechno smysl, že ze mně vyrostl perfektní introvert, jak říká K. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem si celé hodiny hrála sama a mluvila si pro sebe.
Večer si se sestrami a s mámou prohlížíme fotky a protahujeme to až do půlnoci. Pak překvapivě příčetné rozhovory, o kterých jsem si myslela, že už ani nebudou nikdy možné.
Potřebuju, aby mi P. častěji říkal: “A teď už nic nemusíte,” abych se nezalkla vším tím tlakem.
21. den karantény
S L. pikýrujem sazeničky. Chci si sednout rovnou do trávy, ale máma mě varuje “sedni si na tu studenou zem a já tě praštím,” ale mně to z nějakého důvodu zní nejvíc mile, protože se cítím v pozici dítěte.
Uklízení pergoly je duševní očista. Vymetám suché listí a připadám si jako babička Sofie, když Howlovi vymetala pavučiny z Hradu. K a L brousí a natírají zahradní nábytek. Já se sluním u ohniště s kocourem a ostaním zvířectvem.
Cesty k sobě jak říká L. Letos je to 5 let od doby since I turned gay. Mám se sebou duhové výročí.
19. den karantény.
Jsem vděčná, že jsem se loni v létě rozhodla studovat. Aspoň mě teď trochu zabaví úkoly na dálku.
20. den karantény
Cesta domů, všechno se ve mně hýbe, tady je naše škola, náš kostel se zelenou patinou na měděné střeše, autobusová zastávka, na které jsem snad strávila dětství už od doby, kdy jsem z lavičky nedosáhla nohama na zem, tady jsme si hráli v potoce na příliš tenkém ledě, tady bydlí A. (a v hlavě vidím její pokojíček, jejich obývák a zahradu), touhle cestou jsme se bezpočtukrát vraceli pěšky domů ze školy, v tomhle lesíku jsme si hrávaly s kuchyňkou a tady jsme vyrostly.
Máma povídá: V. si hodně vyhrála sama. Bylo mi dva a půl roku a rodiče měli plné ruce práce s dvojčaty. Najednou dává všechno smysl, že ze mně vyrostl perfektní introvert, jak říká K. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem si celé hodiny hrála sama a mluvila si pro sebe.
Večer si se sestrami a s mámou prohlížíme fotky a protahujeme to až do půlnoci. Pak překvapivě příčetné rozhovory, o kterých jsem si myslela, že už ani nebudou nikdy možné.
Potřebuju, aby mi P. častěji říkal: “A teď už nic nemusíte,” abych se nezalkla vším tím tlakem.
21. den karantény
S L. pikýrujem sazeničky. Chci si sednout rovnou do trávy, ale máma mě varuje “sedni si na tu studenou zem a já tě praštím,” ale mně to z nějakého důvodu zní nejvíc mile, protože se cítím v pozici dítěte.
Uklízení pergoly je duševní očista. Vymetám suché listí a připadám si jako babička Sofie, když Howlovi vymetala pavučiny z Hradu. K a L brousí a natírají zahradní nábytek. Já se sluním u ohniště s kocourem a ostaním zvířectvem.
Cesty k sobě jak říká L. Letos je to 5 let od doby since I turned gay. Mám se sebou duhové výročí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)