Unexpected holiday in Crete / Day 1 & 2

Day 1 - Floating in the waves for 2 hours, realizing that the holiday really started ☀️

Při nástupu do letadla hlášení kapitána- vše je připraveno, čekáme akorát na druhého pilota. Čekali jsme ještě další hodinu. Kapitán nabídl POUZE DĚTEM na palubě, že se můžou jít podívat do kabiny. Pláču.

Po příletu facka horkého, vlhkého ostrovního vzduchu. Zmatený řidič autobusu se místo slov usmívá a strká nám pod nos papír s názvy hotelů. Dál se dorozumíváme posunky a jednoslovnými větami. Od některých Kréťanů jsme slyšely, že se angličtinu učí ve škole, člověk od člověka má ale schopnosti naprosto jiné, což není tak zarážející. Překvapivé ale je, že pro ně není motivací, že hlavní obživou ostrova je turismus. I když na druhou stranu s tím množstvím Rusů, Čechů, Poláků a Slováků, kteří se tu pohybují, jim to možná ani tak neschází.

Snažím se číst řecké cedule, které vidím z autobusu a lovím písmenka, která jsem se snažila zapamatovat v letadle.

Greek people are obviously the geniuses who had the idea to put vegetables, meat, tzatziki and chips in pita and create the most awesome food.

After a little bit of wandering around we found a perfect cove with huge waves. I wanted to play in the water as long as possible and L. slept on the beach most of the time. This is our holiday in a nutshell.


Day 2 - Car & boat trip to Spinalonga 🛥

Abychom mohly cestovat efektivněji, půjčily jsme si na tři dny auto. Paní v půjčovně byla výborná, přesvědčovala nás, že by dala ruku do ohně za to, že jsme Němky. Naplánovala nám výlety od rána do večera, které jsme tak z půlky splnily.

Z parkoviště jsme rovnou vyrazily na jedno z míst, které nám doporučila M.

Podél cesty obrovské košaté keře obsypané velkými bílými a růžovými květy. V rádiu hraje řecký pop.

First stop - Spinalonga (or Σπιναλόγκα which means "long thorn" - European languages are all connected - Σ je S jako suma, π je p jako pí, v je n for some reason, α je a jako alfa, λ je l jako lambda). = island that gives me the creeps, because it was used as a leper colony. Now it's a sightseeing spot. We went there by a small fishing boat and explored the island for about an hour. I listened to a Polish guide for a while to catch some interesting detailes.

Local person: "Where are you staying?"

Me: "In Chersonissos"

Local person: "Why are you not staying here? It's beautiful."

Me: ¯\_(ツ)_/¯ (How could I have known? And also it's beautiful here everywhere.)

Řecké jídlo je kapitola sama o sobě <3 Dokázala bych pořád jíst jenom sálat se sýrem feta a tzatziki a byla bych naprosto spokojená.

U večere nás oslovuje český pár, že nás zaslechli, jak se bavíme o autě a jestli by se nemohli přidat na výlet. Je to ironie osudu, protože jsme s L. odmítly několik kamarádů, abychom si užily první společnou dovolenou jen spolu. Protože ale vlastně nakonec nemáme nic proti, je rozhodnuto, že zítra vyrážíme spolu.

Pijeme a rozpačitě plánujeme cesty. Z. a D. jsou ještě nesmělejší a nerozhodnější než my. Celkově ale máme zábavičku.

Cestou na pokoj se ještě přidáváme k M. a T. na opilý noční kulečník.

Hi, Hello

Během lunchbreaku jsme s V. naplánovaly Eurotrip do Lublaně.

Náhodně koukám na video, ve kterém Emma Watson dělá rozhovor s Linem Manuelem Mirandou. Emma fangirluje nad Hamiltonem a on jí povídá, že jeho začátek v podstatě vykradl z Harryho Pottera. A já si říkám: "Jasně, říká jí o Harrym Potterovi, protože Emma Watson je Britka a Harry Potter je Britská věc."

Zapomněla jsem, že Emma Watson je Hermiona. Kdo jsem.

V úterý meet-up s A. a catch up po měsících. Ve čtvrtek reunionek s K. a Š. Po cestě do Zlína po třech ginech s tonikem plánuju lesson plans na pátek. Jaký sociální život.

"Vy nevíte, jak moc jsem labilní."
"Ale víme, Seňore, my jsme s tebou státnicovaly."

Od pondělí do středy šílenství, každý den od šesti do šesti v práci.

Every now and then I fall apart -> story of my life.

Jeden student dneska přeložil pivoňka jako beerflower.

Posílala jsem L. printscreen jedné události a neuvědomila jsem si, že mám fb v japonštině.
Přišla mi zpráva: "Aha a kdy to je? 21 a dva čtverečky, co vypadají jako komoda."

Máme první slučák ze základky po bambilionu let. Když jsem viděla naši fotku z 3.B vzpomněla jsem si, že moje dětská láska je teď prý na drogách někde v Amstru.

Koordinátorka se mě snažila přesvědčit, abych vzala češtinu pro cizince ne přes angličtinu, ale přes španělštinu. Myslela to naprosto vážně a to jsme se ani nikdy nebavily o mém jednom (nebo dvěma?) semestru španělštiny na výšce. Jak říká L: "I ty největší absurdity už jsou naprostou normou."

Víkendový emotional roller coaster

V sobotu ráno budíček o půl šesté vstávám kvůli hodině, na kterou nikdo nepřišel.

Napsat článek a cesta na skútru do hometownu. Pozdravit rodinu a jako smetí za KT na chatu.

Dorážím zrovna ve chvíli, kdy LMka věší balónky na stromy kolem zahradního posezení.

Z nervozity, že dorazí i M. s novým přítelem do sebe kopu welcome drink.

Foukáme balónky, chystáme chlebíčky a je to jako včera, co jsme tam byli na Silvestru.

Nebýt toho, že má L. strážnické zkoušky, mohli jsme se sejít v kompletní sestavě KT poprvé někdy od gympláckých let.

Zahradní slavnost - jahodové koláče, narozeninový dort s absurdním nápisem, chlebíčky, ňaminky a drinky v barvených kelímcích s brčky s padesátkou, protože 2x25.

Vzpomínáme na GPB happy times, všechny narozeninové oslavy, potaneční a bad decisions, ze kterých jsou teď great drunk stories.

Pak klasicky party alias až do noci. Nepovedená bitva o jižní Moravu, která nám trvala asi tak hodinu připravit a kterou jsme nakonec hráli tak pět minut.

Táborák a asking the real questions time.

Nakonec černá půlhodinka ve které už nikdo neměl sílu zpívat s kytarou.

Pak jdu spát do temné kuchyňky. Je sice vedro k zalknutí, ale přikrývám se aspoň povlečením, aby na mě nemohli démoni.

Ráno si schválně přivstanu, abych si dala sprchu dřív, než se ostatní vzbudí. Lezu do vany a šteluju teplotu vody. Zděšeně mi dojde, že jeden kohoutek nejde zavřít. Házím na sebe zpátky oblečení a celá mokrá jdu budit LMka.

M. zavřel hlavní uzávěr vody a rozespalí dumáme, co teď. Hledáme nářadí, mezi tím postupně vstávají ostatní a střídají se v koupelně na ranních rituálech. M. vždycky musí do sklepa a pustit jim vodu na opláchnutí.

Nakonec nás zachraňuje soused (opilý už v deset ráno), který kohoutkem normálně otočí a vyřeší celý problém asi v deseti sekundách a mezi tím ještě stihne sexuálně obtěžovat L. v kuchyni.

M. že prej už je ta chata jenom na vlastní nebezpečí. Vždycky když se tam sejdem, tak nějaký kousek upadne.

Balíme a slibujem si, že se uvidíme dřív než za půl roku.

Friendship for lifetime tohleto, i když se vídáme jen párkrát do roka. I. i P. měly pravdu, že "ta blízkost" nezmizí, i když se už nevídáte tak často. Já mám ale stejně radši vídat blízké nejlíp každý den.

Ancient notes and drag queens obsession

V neděli zase quality couple time a procházka u řeky.

V úterý ještě posledních pár chvilek s M. v Gulliveru. Společnou fotku si založil do peněženky, what made me really happy. Když jsme se loučili, vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí. Be safe and see ya in a year.

Nevěděla jsem, jestli se P. na mě zlobí kvůli zbytečným dramatům z Bali, so I just waited and didn‘t push it. After a while she started talking to me about some working stuff. Kinda small talk, ale stejně jsem za to byla hrozně ráda, protože to působilo nenuceně, a to je přesně to, co sama neumím.

Překvapivě jsme si na první Trivii bez M. a A. nevedly vůbec špatně. Jsem na sebe pyšná, že jsem zvládla otázku z oblasti chemical processes. (?)

"You have a kind heart, but you need to be kind also to yourself not just the others," říkal S.,tak si to beru k srdci. L zároveň prohlásila, že v životě potřebuju hektičnost a šílenství, což je nejspíš taky pravda. Když to zkombinuju dohromady, tak nějak cítím, že největší sen na blízkou budoucnost je mít vlastní kancelář a studenty. We will see how this will work out.

Moje drag queen posedlost se pomalu přesunula z Alasky na Katyu and the most recently na Trixie, but I admire them all so much and at this point I know everything about their lives. Posunula jsem se od Aftershows Alasky a její hudby, přes UNHhhh & Trixie and Katya show, přes Whimsically volatile - podcast Katyi a Craiga a další náhodná videa ke country hudbě Trixie. And I know everything there is to know about the Alaska-Sharon relationship, Katya's drug abuse and psychotic breakdown and Trixie's childhood in the middle of nowhere.

Obsessions at its finest.

V poslední době to vyeskalovalo do té míry, že jsem kousek podcastu s Katyou pouštěla v hodinách. Vybrala jsem část, kdy se baví o jídle a nezmiňují drag, queerness, sex life a další témata, která normálně vyplňujou většinu dvouhodinových epizod.

Sklidila jsem úspěch. A) Real English B) Sofisticated vocabulary + slang C) Je to podcast, takže musí pečlivě artikulovat, aby jim bylo rozumět D) Jsou to komici a spousta vtípků je založená na slovních hříčkách -> perfect material

Chtěla jsem to trochu uvést, tak povídám: "Brian is my current favourite comedian. He was a drug addict for seven years and has some mental problems. He had a psychotic breakdown and such, so I love to observe how his mind work."

My student: "I see, great person to admire."

Ironically enough, drag queens are giving me encouragement to embrace my womanhood. It's them who I think about when I'm styling my hair, putting on lipstic and saying to myself: "I'm a woman."

I don't know if there's anything more hot than a hot guy, pretending to be a seductive, gorgeous woman, lip-syncing and dancing to a music in Russian. Maybe I'm just weird.

Another layer is listening to Katya, how she speaks about Trump and Hillary, racism and white privilege and her eyes are tearing up because of everything what is wrong with American society. Je u toho navíc nachlazená, takže má hlubší, nakřáplý hlas, který mi ještě víc zasahuje pocity.

Koukám na to u vaření a slzím k tomu při krájení cibule.

Katya <3 Hot as a guy and as a woman, incredibly smart (just this combination makes me faint), speaking multiple languages as a bonus (including French, Spanish AND Russian), psychotic mind and random absurd humour.

Koncert Mountain goats byl můj nejvíc religious/spiritual zážitek so far. Na opačném konci mě Katya nejspíš naučila nejvíc about the (Catholic Church) Devil.

We had second Summer Camp Meeting and I'm just mostly super exited, because I think we're going to have a whale of time. I don't really think about the working 24 hours per day and responsibillities part.

I guess this is what my life is these days in a nutshell.

Also Alaska singing Rihanna's Love on the brain is my new sexuality.

Luxembourg IV

U snídaně dokoukáváme poslední díly všech remaků SKAM.

Absurdní rozhovory o jehňatech v horách, Janu Lucemburském a katedrálách, které se jmenujou Notre-Dame.

V. předstírá, že je Is-this-art? mimozemšťan.

Jedeme vlakem na hlavní nádraží se spoustou lahví od vína, protože tam je nejbližší kontejner na sklo.

Do krypty nakonec nemůžeme, protože ji připravujou na pohřeb Velkovévody.

Z velké výpravy teda nakonec zvládáme pouze Chocolate house, kde dostáváme sugar rush z čokolády na lžičce, která se rozmíchá v mlíku s jedním obřím nadýchaným marshmellounem. Ptáme se číšníka: "What do we do with it?" a on odpovídá: "You eat it."

Celý fancy Chocolate house, s luxusníma čokoládkama a obříma kusama dortu - a místo účtu dostaneme malý útržek papíru, kde je něco ručně načmárané. S tím jdeme dolů po schodech ke kase a platíme.

Paní majitelce říkáme něco ve smyslu, že máme teď sladko všude po těle a ona odpovídá, že to přece vůbec není špatný pocit.

Stavujeme se koupit pohled s obrázkem Velkovévodkyně a jejích (?) tří psů, který je jako stvořený pro M.

Doma pijeme sedmou láhev vína za poslední čtyři dny a píšeme opilé psaní.

Dáváme si šlofíček jako za starých časů a vyrážíme na nákup do Kaktusu.

Mně přišly peníze z tax return a V. udělala souborku, tak pijeme na úlevu a připíjíme na odpadnuté kameny.

Víc vína a pohodová komedie, s jejíž pomocí se připravujeme na párty a tanečky.

Nejprve Irish pub, kde neslyšíme vlastního slova. Koťátko gay person nám vypráví o podivných, holandských zvycích při rodinných sešlostech a vždycky když k nám mluví, tak bere naše ruce do svých dlaní. (?)

Hrozně se nám chce tančit a táhne nás to do Jacobova domu, který je téměř za rohem. Mám pocit, že po cestě vyvádíme nějaké opilé hlouposti. Vybavuju si jenom kamenný most, širokou řeku a pouliční lampy.

Na to, jak jsme chtěly být původně rozumné a umírněné, vzhledem k tomu, že musím nad ránem odletět zpátky do Česka, hodně rychle zapomínáme. Házíme všechny věci na náhodnou sedačku a přikrýváme kabáty.

Tancujeme a V. nám všem kupuje další alkoholy.

V. mi šeptá: "We are dancing closer to that person, who might be gay." Myslím, že to bylo anglicky a nějak takhle.

Já nám kupuju další pití, vůbec nechápu jak. Křičím na barmany z plných plic a stejně se vůbec neslyším.

Pak se někdy uprostřed noci objevuje A. Hrozně mi připomíná upírá a možná mu něco takového i říkám.

Zase tanečky. Trochu mě otravuje nějaký týpek, tak se sunu po parketu blíž k A. Ten úplně přirozeně předstírá, že je můj boyfriend, v klidu týpkovi domlouvá a ten se mu pak ještě navrch omluví. Absurdity.

Zároveň oba kluci nezávisle na sobě berou náhodné cizí alkoholy ze stolečků pod náma, které potom nějak kolektivně pijem. #superstupid

Potom už je najednou půl třetí ráno a musím na autobus, který mě doveze zpátky na Bujón a odtamtud na letiště do Šarloa. S A. se loučíme jako nejstarší a nejlepší kamarádi.

Jsem dost mimo, ale Bujón poznávám. Pamatuju si, že jsem se v autobuse hrozně vnitřně smála pytlíkům na zvracení, protože na nich byly vtipné popisky.

Nejdřív mi byla hrozná zima, pak jsem ale usnula a probudili mě až na letišti. Zmateně jsem se potácela ven a sluchátka se mi motaly do všeho, co mi stálo v cestě.

Konečně jsem se dostala k life-saving coffee, kterým jsem si popálila pusu a jazyk, jak jsem se na něj vrhla, a čokoládovému donutu. Setřepávám kocovinu. Od prvních pěti minut letu až do konce se modlím, aby to už rychle skončilo.

Z letiště běžím na bus, na metro a na vlak, abych byla co nejrychleji doma. Další umírání po cestě do Zlína.

Doma v dečkách připravuju hodinu pro Nepálce jako dead person.

Luxembourg III

Vstáváme jako mrtvoly. V. jede do svojí 9 to 5 job a já pracovat do MUDAMu (muzea moderního umění).

Skleněné druhé centrum Lucemburku je schované v mlze jako pod dečkou. Město pomalu vstává, v parku u muzea nikdo není. Sedám si na zídku nad srázem a kochám se výhledem. Jsem unavená, ale šťastná a intenzivně si užívám štěstí.

Hned po otevření do muzejní kavárny, což je asi nejhezčí prostor v jakém jsem kdy pracovala. Džungle, jasně bílé stěny a prosklené stropy. Usrkávám kapučína a dodělávám práci.

Teprve po práci legraci a můžu si projít výstavy.

Naplavené dřevo a fontána plná inkoustu.

Když jsem za rudého svítání okradla lesy.

Předmět je absolutní neklid vznikání.

Samotný interiér je natolik impozantní, že by stál za prohlídku, i kdyby v něm nebylo vystavené umění. Skoro celý den se tam hangoutuju.

Když hledám cestu k jídlu, potkám v lese sochu šukajících jelenů. This is a true story. Potom džunglí zpátky dolů do města.

Čekám na V. na žlutých křesílkách a dočítám Nesba. Je mi trochu zima, tak ze sebe dělám velkovévodkyni.

Míříme na happy hours do Rock Solid (how awesome is that name?) za V. na pivo. Po cestě ještě zvládáme jednu neuspokojivou uměleckou jednohubku. RS je nejvíc jako česká hospoda. Potetovaní barmani a super hudbička. Řešíme život v Evropě a domlouváme zítřejší párty.

Luxembourg II

1.5.2019 aneb první den éry 令和

U snídaně dopíjíme vinný střik. Je to trochu jako alkoholový týden krom toho, že V. občas musí do práce.

Skupinka řeckých trainees naplánovala na volnou středu výlet na hrad Vianden kousek do německých hranic.

Protože jsou to Řekové, dorazili na nástupiště asi pět minut před tím, než odjížděl vlak, i když si ještě potřebovali koupit lístek. Domlouvají se tak, že jedna část skupinky stojí ve dveřích vlaku a druhá na nástupišti. Čekají na poslední zahoukání vlaku a pak naskakují jako ve filmech. Nakonec to dopadlo tak, že jedna slečna jela s námi, i když všichni, které znala zůstali na nádraží.

M. je ten typ člověka, který se s tebou začne od chvíle, kdy se seznámíte, mluvit jako byste se znali celý život. I like that approach.

V Ettelbrucku potkáváme T., který nás lepí dohromady jako skupinku. Má bristký přízvuk a trošinku roztomile šišlá.

Nejlepší summer-like posezení se zmrzlinou u řeky. Rozebíráme teorie o GoT a o životě.

M. je hrozně výborně náhodná.

Lezeme na hrad a dovnitř. Z nějakých nepochopitelných důvodů nás nepustí na druhou stranu hradu na ten hezčí výhled na městečko. Jinak si užíváme posezení na všech balkóncích a cimbuřích (?), kde se vyhříváme na sluníčku a M. nám dělá fotky, které skvěle zachovávají moment.

Na svačince v pekárně s nafrněným Francouzem v turtlenecku, který přechází z angličtiny do francouzštiny, když neví nějaké slovíčko, aby neztratil tvář.

Neuspokojivé víno v hradních kališích v kavárničce u řeky. Jsem spálená prvním jarním sluncem.

Zpátky v Lux bereme sendviče z 5 guys, které jsou největší mňaminka a jdeme si je sníst na křesílka do Grund. Na druhé straně řeky má nějaká slečna těsně po zásnubách a pózuje s prstýnkem.

Nečekaně sprintujeme na autobus, div nevypustíme duši.

Ve vlaku se ke mně asi po deseti minutách přitočí nějaká slečna a diskrétně mi něco šeptá francouzsky do ucha. Konverzačním tónem odpovídám, že francouzsky nerozumím. Slečna ukazuje na můj holý zadek který jde vidět z uličky, protože se mi vyhrnuly šaty, když jsem si sedala.

U V. na bytečku, který je nad šíša barem, nejspíš další víno (?). Druhou noc už nepotřebuju svůj female space, tak spím u V. na obřím dvojlůžku.

Luxembourg I

30.4.2019 aneb poslední den 平成 éry.

Jsem pyšná na vymyšlení časově adekvátní cesty. O půlnoci vyrážím z Brna do Prahy. Klíčové je koupit si autobus na poslední chvíli den předem, kdy zbývají už jen čtyři místa. Je pak vysoká pravděpodobnost, že vedle vás nebude nikdo sedět a budete se moct docela pohodlně vyspat.

Deštivou Prahou ve tři ráno na autobus na letiště. Noční opilá Praha, která ale nepůsobí (moc) nebezpečně. Poslouchám Červeného trpaslíka, kterého mi kdysi dal v audio podobě P. a poslední dobou si ho z nostalgie pouštím na dlouhých cestách.

Na letišti ještě není nic otevřené, takže si nemůžu dát life-saving coffee, se kterým jsem počítala. Protože jsem zrovna na vrcholu svojí posedlosti určitými Drag queens, pouštím si několik dílů UNHhhh s Katyou a Trixie (láska), dokud se nemůžu nalodit.

Moje tělo už nemá náladu na spánek. V "Šarloa" (správná písemná podoba má spoustu silent vowels, které si nepamatuju) chvilku mrznu venku. Příletová hala se opravuje, má nějaký podivný provizorní vstup, ve kterém se pohybuje spousta policistů. Když jsem se snažila dostat dovnitř volali za mnou: "Madam! Madam!" ale pak si to rozmysleli a nechali mě projít. Začíná jazykový babylon. Převážně francouzština, ale taky spoustu dalších náhodných jazyků.

Trošku mě znepokojilo, že z našeho autobusu do Lux po příjezdu chlístal diesel přímo z dvířek od nádrže. Autobusák to obhlídnul, párkrát někam zavolal a pak usoudil, že je to safe.

Zatím nejpohodlnější dálkový autobus, jaký jsem zažila. Nejvíc objímající pohodlíčko. Dřímám a napůl vnímám hrozně hlasité fracouzské dědky, kteří sedí rovnou za mnou. Trochu mě to budí, ale nemám sílu se vytrhnout z klimbání natolik, abych jim něco řekla.

Přijíždím do Lux na nástupiště, které se jmenuje "Bujón" (správná písemná podoba - whatever).

Koukám, že do centra je to jen asi půl hodiny, tak se rozhodnu jít pěšky, protože mám moře času. (Oh that time when having a free afternoon felt like the biggest treasure.)

Vzala jsem si na cestu svůj starý červený kabát, který už normálně nenosím, protože nevypadá moc reprezentativně. Tak nějak ale patří k Eurotripům s V.

Stopuju odkud si studenti z obrovské, skleněné kulaté budovy nosí jídlo a objednávám si u zmatené paní, která nemluví anglicky. Většina lidí, které potkávám, mluví francouzsky a za chvilku už ze mně při pozdravu automaticky vypadává divné bonjour s anglickým přízvukem (?).

Řadové lucemburské, barevné domečky. Svačím a sluním se na mini-náměstíčku.

Všude je spousta zeleně a na to, že je Lucemburk hlavní město, není nikde přelidněno.

Beru si mapku v tourist office, což je tradičně první zastávka, a vyrážím obhlídnout the Duke's Palace, před kterým mašírujou vojáci a hrstka turistů.

Ani jsem pořádně nevěděla, kam mám namířeno. Sledovala jsem cedulku "Parc" a doufala jsem, že mě dovede do parku. Vyšplhala jsem po historických hradbách a chvilku se slunila s výhledem na Grunt - čtvrť v údolí kolem řeky se spoustou historických budov.

Po cestě k další skleněné budově, ve které pracuje V. jsem se zastavila v parku a chvilku jsem dřímala na přímém slunci na lavičce, což mi připadalo jako největší punk, protože všichni kolem způsobně posedávali na lavičkách nebo se procházeli, ale nikdo se neválel v trávě. Fancy Luxembourgish people.

Cesta měla trvat něco málo přes půl hodiny, takže jsem se zase rozhodla pro pěškobus. Vylezla jsem kopec, prošla stavbou a před pátou jsem čekala na V. na balvanech u popelnic (?). Potom jsme šly nakoupit jídlo, víno a mňamky do supermarketu, jako bychom to dělaly každý den.

Původně byla v plánu Queerparty, ale nakonec vyhrál nový díl Game of Thrones a víno.