Staré mobilní zápisky:

Zdálo se mi o povídání s Japonci. Dohadovali jsme se, jestli se どうぞ vyslovuje spíš se z nebo dz.

‚Lesba nebo něco‘, takhle bych se mohla taky prezentovat.

Kandži je lék.
-> Jaké kandži?
Kusuri.
-> Hoho hohoho.

To asi není měsíc, co?
-> To je reklama na ING.

Ty mě chceš vidět trpět.
-> Já že tě chci vidět trpět? To vidím každý den.

Velké životní smutky se ve mně nafukujou jako horkovzdušný balón.

Borůvkově červené tulipány.

Š: „Moje taška váží jako průměrný člověk.“

Do půlnoci? Jsi Popelka? Změní se ti věci v dýni Hokkaido?

Vinařík je člověk, který zajišťuje víno.

Učily jsme se na jc3 a rozsypaly semínka na sedačce na kolejích. Krásně zavádějící věta.

Karamelové kamení

B. se mnou a částečně taky se zbytkáčem nebo kocovinou doplňuje v čoko pralinky. Pak pije hnusnou léčivou Luhačovickou vodu, aby se vyléčila.

Mám ráda M. z práce. Letos maturuje a na to, jak vypadá nevinně, má hrozně hluboký hlas.

Jela jsem prvně domů z práce sama autem, tak jsem nabídla M., že ji vezmu. Hned na první křižovatce jsem špatně odbočila a vjela do pěší zóny. V podstatě jsem jela autem po lázeňské kolonádě.

Potom jsme se nějak nemohly s M. shodnout, kudy to bude nejkratší. Tak jsem ji nějak dovezla domů a pak bloudila zpátky do Zlína. Snažila jsem se soustředit se na řízení a zároveň ji vysvětlit historii mého komplikovaného milostného života. Trochu cesta hrůzy - v noci, v lesích a kopcích, skrz náhodné vesničky.

Další lehce společenská pizza po vyčerpání v práci. Tentokrát jdeme k J. domů. Má velký byt a velkou kolii. Povídáme si a částečně koukáme na Nedotknutelné. Snažím se účastnit konverzace i přes mech v mozku.

Když jsme na odchodu, půjčuje mi svoji nejoblíbenější knihu, kterou svěřuje jen nejbližším lidem, kterých si váží. Asi mě trochu znal z vyprávění od B., ale povídali jsme si jen dvakrát. Je to trochu zvláštní, ale milé. Jmenuje se to Mnich, který prodal své ferrari.

P. mi doporučil novou hudbu. Je z ní má nová láska! Vypadá trochu jako Soko a hlas má hluboký jako lesy v horách s ostrými okraji, které řežou od levé klíční kosti až ke stehenní tepně v pravé noze.

Byla tak nadpozemsky krásná. Tvář měla pokrytou třpytkami a hlínou a modré oči, které všechno přezářily.

Vdala se nám první spolužačka. Už to začalo. Je to zvláštní vidět prvně někoho blízkého takhle ve svatebním. Vypadala krásně.

Ve wtnv jsem poslouchala díl, který se jmenoval Cookies, tak jsem potom upekla sušenky z burákového másla.

Nosím teď na batůžku Cecilovo třetí oko.

Cítím se v bezpečí. Ochranní démoni.

V. se zdálo, že ji kousnul Sirius. A pak ji chtěl pokousat jezevčík, který byl můj a B. a taky trochu Tenši.

Životní pravidlo pádu z koně. Když spadneš z koně, musíš na něj zase hned nasednout. Jinak už se budeš do smrti bát jezdit. A tak je to teď se vším.

Jedna paní v práci se ptala, jestli z čokolády vyrábíme i nože. Co je zač?

Got ve mně vyvolalo vzpomínky, jaké to bylo stát a tisknout se ke koňskému boku. Pohladíš koně, aby zvedl kopyto a položil ti ho do dlaně, abys mu ho očistila.

V práci zuřivě luštíme křížovky. Cítím se, že někam patřím.

Podlaha našeho bytu je pokrytá vrstvou kočičích hraček - vršek od pití; věc, která je pod vrškem od mlíka; šňůrka z mikiny; rulička od toaletního papíru; chrastící myšky; pírko… Co to zkouším, všechno je teď kočičí hračka - sušící se prádlo, tužky a propisky, dýně, medvěd, kterého jsem si odvezla ze starého bytu jako svůj příděl zoo…

Got 3:
Cibulový rytíř má v břiše pomstu, tak nemůže jíst.
Všichni jsou mrtví, Davosi.
Malý Pavka tak moc chtěl havrana.
Willas Tyrel by byl manžel pro mě.
Pláňata.
Rhaegar byl nenapravitelný morous.
Škoda, že Deny nenechali zvonečky ve vlasech.
Ygritte políbená ohněm a Jon loučící se s duchem. Říká: „kopýtka“.

ただ今

Jedu si do Olo pro diplom. Reunion s 変な. Když jsem byla na cestě, Š. mi poslala nálepku „Almost home“. Kupec mě přivítal おかえり. Jsem doma.

Nejdřív fancy posezení v Coffee Library a pak klasicky v Cafe+. Cestou domů do Kaštánku pro víno.

Jako bych v Olmu nebyla celou věčnost, ale taky trochu jako bych tam byla včera.

Na bytečku v noci popíjíme víno a mlsáme Tenšiiny tortilly s nejlepším humusem a nějakým slaným korejským mazáním.

Kolem desíti do Kaštánka pro další víno.

Ve dvě ráno s T. probíráme, jestli má Zootopia protimuslimský podtext. Cítím se na tomhle bytě jako doma, i když je trochu zvláštní nespat při návštěvě Olo na tom starém. Pak už spím ve všech T. i V. dečkách v bezpečí.

V. s T. teď spolu pěstujou zelí a říkají mu キャベくん. Ani mě to nepřekvapilo.

V. má překládací stáž, možná pojede do Texasu, nebo všichni do Japonska. Dějou se věci.

Ráno jedu s K. do školy, spěchám na studijní a snažím se, aby mě nespláchl déšť. Potom připravuju něco do jazykovky a za chvilku už běžím na skok za T. do knihovny, aspoň pozdravit. Povídáme si ve Zimjozelu. Přichází K., objímá mě a říká, že mě ráda vidí. Moc jí to sluší.

Za deset tři a M. pořád nikde. Běžíme do studia a cestou nás málem sráží G先輩 na kole. Chvilku nervozita, pak už si vysílání užívám. Mám nový titul poutníka. Hrajeme pro všechny blízké.

Cestou domů ještě čtu v autobuse nové články ze Zlína.

Buď se neděje nic a mě nebaví psát, nebo se děje všechno a já psát nestíhám.

Ve čtvrtek ráno prvně vysvětluju studentům novou gramatiku. Píšu ji fixem na tabuli. Kdo jsem? Pak s lektorkou G. na nejlepší bagetu pod sluncem, co chutná jak božská mana. Ne to slunce, ale ta bageta. Potom nezvykle zvu já B. na oběd. Po obědě ještě mrknout na jednu začátečnickou skupinku, pro kterou si mám na příště připravit nějaké cvičeníčko.

Big news:

Byla jsem na první náslechy v jazykovce. Dvě skupinky po pěti úroveň B1 - B1+. Nemůžu se vymanit z role studentky. Mám chuť se hlásit po každé otázce, že znám odpověď. Dospělí jsou roztomilí, když se učí anglicky.

Pořídily jsme si kocourka. Má půl roku a je celý černý, vychovaný, mazlivý a klidný. Pojmenovaly jsme ho Sirius (Black) a říkáme mu Siri nebo Sire. Je to čarodějnická kočka. Jeho původní majitel Tom chtěl skoro brečet, když se s ním po třech měsících loučil. Zabalily jsme ho do jeho dečky, vzaly dvě jeho myšky a odvezly si ho domů. Čekaly jsme, že bude vyděšený a smutný. Za půl hodinky už se s námi mazlil na koberečku a vrněl.
Po dvou neklidných nocích už s námi spinkal v nohách postele.

L. nejlepší kamarádka (shodou okolností taky L.), se kterou se máme seznámit už skoro rok, mě teď učí, jak psát do novin, a shání mi po známých neplacené praxe v redakci. Je to zábavička. Už jsem napsala svoje první dva cvičné články.

Příští týden si konečně jedu do Olo pro diplom. M. mě pozvala do rádia do svého hudebně-kulturního blok(g?)u. Moc se na vysílání po čase zase těším.

Pouštěla jsem si M. záznam z minulého týdne k vaření. Věnovala mi čokoládovou písničku od 1975.

U nás na starém bytě teď mají dokonce i myši. Od té doby, co tam nejsem, mravenci v kuchyni, moli a housenky ve spíži a myš.

Po celém dni v čoko konečně osobní setkání s L. Jsem unavená, ale vysmátá. Večeřím pizzu a pivo. Zdravá strava. L. je hrozně v pohodě, ale tak tak držím víčka a usnula bych na stole.

Další večer zůstávám v práci poslední a zavírám celou čokoládovnu. Už mám i svoje klíče.

Napsala jsem další dva články. Prý by po pár úpravách už mohly do novin. Taky jde prý vidět, že nejsem na psaní blb, tak 嬉しい.

Čokoládovna je můj další domov.

天使 říká, že K. je velice milý tvor. (:D)

Je čas obejmout nejistoty, V. Udělala jsi to už dříve, udělej to zase. Nejistoty jsou neomezené možnosti, vzpomínáš?

Uklidňující kolečka a příjemné rozhovory s M. na fotbalovém hřišti. Mám pocit, že si do ní od začátku projektuju někoho, kým není. Postupně se stírají rozdíly mezi tím fiktivním člověkem a jejím skutečným já. Hrozně mi připomíná Ž. tím, jak vypadá. Teď se navíc rekvalifikuje na grafika, což je Ž. obor.

Jedeme vyzvednout nové auto. L. si zapomene doklady i kupní smlouvu. Jedeme vyřídit novou spzku, L. si zapomene doklady. Vtipníčko.

Běhání po dlouhé době. Když jsem začínala v čokoládovně, nějak jsem si zranila levé lýtko. Teď mě občas rozbolí jako bych měla zapíchnutou jehličku mezi dvěma konkrétními svalovými vlákny.
Zleva byly keře a babičky vrby a zprava děsivé, opuštěné zahrádky s torzy skleníků.

P. mi píše o informace. Dělá nějakou prezentaci o Japonsku. Je to hřejivé kolik si toho ode mě pamatuje.
Nad hotovou prezentací skoro slzím. Připomínám si svoji lásku k Japonsku.

V. jednou říkala, že z ní bude soccer mom. Ta by byla i z L., pokud bychom někdy měly děti.

Když jsem si kupovala víno, chtěli po mně občanku, že prý mám moc mladé oči.

Uvařila jsem večeři a nachystala jsem k ní víno a olivy. Seňor perfect girlfriend.
V polovině večeře se mi ulomila a vypadla polovina zubu. Nemůžeme mít krásné věci, jak říká M. Smějeme se mojí smůle.

Rozhovory s R. nad doplňováním pralinek. Mám ji čím dál tím raději. Oslovuje mě Beruško. Hlavně tehdy, když něco pokazím. Řekla jsem jí, že chodím s L. Ona na to, že nedávno potkala skvělou ženu, o které se až později dozvěděla, že se narodila jako muž. A že pro ni má nic než respekt a obdiv. Taky říkala, že je to jeho boj a boj těch ostatních lidí. To jsem potřebovala slyšet celý život.

Pochválila jsem v práci jedné paní jelení svetřík. Měla radost.

Cestou z práce jsem se sama uvěznila mezi dvěma zamčenými dveřmi. Ještě dlouho jsem se musela sama sobě pod vousy smát, jaký jsem idiot.

Mezidobí

S Májou a K. nejpřirozenější rozhovory v práci, i když jde hodně poznat, že jsou mladší.
K. se učí na písemku z renezance. Mám pocit, že se gympl stal před sto lety.

Nic se neděje tak rychle, jak bych chtěla, ale aspoň je vše v pohybu.

Začala jsem závidět maminkám s kočárky a těm, co staví. Moc se těším na budování domova.

V čokoládovně dobrá káva a ještě lepší čokoládové bonbóny. To je taky druh štěstí.

Cestou do práce jsme s M. potkali veverku, která běžela s oříškem v pacičkách. M. z toho byl nekonečně nadšený.

Snídáme lívance s javorovým sirupem a následně umíráme na otravu cukrem. Máme prostor jenom pro sebe. Naše neděle. <3

Má oblíbená herečka bude hrát mou oblíbenou postavu. Emma jako Bella bude ztělesněním všeho krásného.

Hledání práce ani bydlení se nesmí a nedá uspěchat.

Jeden z nejhorších pocitů na světě je mít večer děsnou chuť na víno a nemít na něho. Kdybych studovala v Olo, utratila bych za něj svoje poslední peníze a bylo by mi to jedno. Chybí mi náš byt, kde vždycky byly nějaké zásoby alkoholu, i kdyby jen hnusná brusinková vodka, o které nikdo neví, jak se dostala do spíže.

Sestra má teď Hudební proud v rádiu. Hned od prváku v Up air. Propojenosti.
K. mi hraje Pixies. Moji démoni.

Bazalku mi chtěla sníst housenka.

Nejpříjemnější výběrové řízení vůbec, i když se odehrává ve fancy salónku fancy hotelu a trvá dvě hodiny. Práce, která by byla too good to be true.