Když jsme chtěly kamna poslat dál, do minuty od zveřejnění inzerátu se hned ozvalo tak deset lidí. Nakonec jsem vybrala moc milého mladého týpečka, který chtěl kamna do svojí nové dílny, kde se zaučuje na truhláře. Přijel s tátou a dalšíma klukama. Měla jsem obavy, že se budou zlobit, až uvidí jak moc jsou vevnitř rozpadlé a šamot opadaný, i když jsem to posílala na fotkách, ale týpečka táta povídám, že je to úplně v pohodě, že už doma opravili spoustu kamen. <3 Potom říkal ještě něco ve smyslu, že jsme se do toho teda pustily z gruntu a že ví, jak náročná stavba je. Taky mě potěšilo, že si myslel, že stavíme už dva roky, ale při tom to byl v té době necelý rok. Taky se nikdo nedivil, že spolu stavíme jako dvě holky, což je vždycky nejmilejší překvapení obzvlášť od pantátů. Nakonec mi ještě dal vizitku z odkazem na nádobí z opalovaného dřeva (?), které vyrábí. Mám pocit, že jsem to všechno už jednou napsala, ale to nevadí.
Máme první schůzku z mnoha v kuchyňském studiu. Nakonec to byly tři různá studia a jedno truhlářství a schůzek nepočítaně.
Počet studentů, kteří mi prošli rukama, začíná být in-sane.
Je důležité dát tomu čas a posouvat se kupředu tak rychle, jak jenom zrovna stačíš.
Když si nejsem jistá v tom, jestli jsem dobrý učitel, je vždycky potřeba jít učit.
Paní proděkanka mě chválila za moji práci ve fakultním časopise. Když teď odchází P., M. se nabídnul, že by to převzal, ale ona říkala, že to není třeba, že to zvládnu sama. <3
Co by udělal Lin Man? Vytvořit prostor mezi sebou a tím, co mě tíží. Eyes up. Hearts up. Minds sharp. Compassion on full blast. Okay, let’s go. Mi visí v kabinetu na nástěnce, abych nezapomínala a snažila se být na studenty co nejmilejší.
Povídaní s kolegyněmi feels nice, good, and okay.
Student mi po testu říkal, že si zorganizoval celý rozvrh v letňáku tak, aby mohl ke mně na nagličtinu. I’m not crying, you are.
A pak jsou studenti, kteří jsou jako pohlazení.
Fajn rozhovor s P. u kávy, s J. na obědě a potom taky s M. a J. v jazykovce a taky s D. - je hrozně upřímná a otevřená, což dělá i mě upřímnou a otevřenou. Nejvíc plácám všecko bez cenzury.
D. táta mi řekl, že sám vidí, že se D. posouvá, a to je ta nejmilejší zpětná vazba.
Nejlepší lék na to, když je nedobře, je začít zase pomalu pracovat a vyjít mezi lidi.
Prvně tlumím noční můry práškem na spaní. Pořád tam jsou, ale tlumené.
Horší období se musí přečkat a lepší se musí užít.
Dneska děláme malé a velké krůčky, které se nám naskládají na budoucno.
Jedna z dospělých radostí je, jak nám krásně táhne komín.
Celý den jsme s L. trochu šílené a je nám krásně.
I love when poetry does that (makes every moment of my life stack on top of one another and sit on my heart until I am sure every cell in my body remembers it is alive again).
Filmový klub seniorů s J. uprostřed týdne. Pamatuju si ultimátní štěstí, co mě prostupuje, za to, že jsem si zvolila sebe a ne práci a taky to, jak hrozně potmě pláču a směju se nad českým filmem Buko. Asi trochu počátek našeho přátelství a divadelních výletů a herních dýchánků. J. říká: nejen prací je člověk živ a je to největší pravda.
