Od A. jsem dostala nečekaný dárek k Vánocům - mindfulness journal. Našla jsem ho ve schránce společně s pohlednicí se zenovou žábou na lotosu od M. Vůbec nechápu, že mi někdo, koho jsem párkrát náhodně potkala po letech, mi dal dárek takhle nejvíc mojí duši na míru. Myslím, že mi to hodně pomohlo a pomáhá vymotat se z prohlubní a každý den ‘se srovnat’. Všechno píšu tam, jsem ráda, že po dlouhé době je to totálně transparentní, i když jenom pro mě, you know.
Jsem hrozně ráda za všechny nepravděpodobná přátelství v práci. P., která je mi asi nejblíž věkem, hodně mi pomohla vyrovnat se s některými věcmi - jako kamarádka i jako garant. J., která je o víc jak deset let starší, která je vždycky pozitivní, má dobrou náladu a dokáže člověka neskutečně nabít. Minulý týden mě vzala v pracovní době na filmový klub seniorů na film Buko, což byla krása nesmírná. Váhala jsem, jestli jít, byl to špatný timing a mohla jsem místo toho pracovat nebo si dělat svoje věci v klidu doma. J. ale říká - ‘nejen prací je člověk živ’ a je to největší pravda. V kině jsem se potmě hodně smála a taky to celé probrečela, tím jak to bylo krásně dojemné a celou dobu jsem si intenzivně uvědomovala, jakou mám radost, že jsem šla a byla jsem ráda na světě. Film je o tom, jak žít život, tak jak chceme, vidět věci ze svého úhlu pohledu, dělat rozhodnutí za sebe, o životě v přírodě, o životě se zvířaty, o životě s autismem, o stárnutí a o překonávání strachu. Miluju a všem doporučuju. Vzala jsem si papírový program FKS a třeba tam někdy zase zajdu s J. a nebo jenom tak sama.
Další nepravděpodobné přátelství je se S., se kterou bydlím v kabinetu.
Taky máme teď na CJV, jak to J. správně pojmenovala, ‘kulturní revoluci.’ V únoru s L., J. a V. jedeme do UH do Slováckého divadla, kam se s L. chystáme od té doby, co bydlím ve Zlíně na takovou komorní inscenaci, která mě z celého programu zaujala úplně nejvíc. A taky nás čeká s kolegyněmi první dopolední veřejná generálka ve Zlínském divadle. Chci si koupit nové šaty a lodičky, normal girly stuff.
Po dlouhé době jsem taky zvládla kafe s A. a na pátek mám naplánované další s M, na kterém chceme porovnat naše pracovní zkušenosti v posledním semestru, na to se moc těším. Jsem ráda, že se teď zase něco takhle kulturně a společensky děje a mně už se nechce jenom sedět doma pod dekou a číst si. I když teda taky pořád hodně čtu a návštěvy knihovny jsou instantní self care.
Stavba jde krásně. Věřím, že tento týden bude hotová střecha. Vždycky, když tam jedem, prohlašuju, že už se tam chci nastěhovat, i když mezerama mezi cihlami i pod střechou ještě profukuje vítr. Už to ale fakt brzo bude. Neskutečně se těším a jsem na nás nekonečně pyšná, jak jsme to spolu krásně zvládly i jako holky a kolik jsme se toho naučily a jak strašně moc jsme vyrostly, i když byl loňský rok k smrti náročný a vyčerpávající.
Taky se těším, že ségry budou mít brzy po státnicích a taky konečně dostanou ponožku. K. potom hned odlítá do UK na zkušenou, což pro nás možná znamená i výletek do Londýna, na který jsem poslední dobou tak chtěla.
M. bude nový garant na FaMe, což je další věc, ze které mám velkou radost. Znamená to řešení věcí v klidu, v pohodě a s nadhledem. MP, se kterým jsme byli na táboře, zase nastupuje na FaMe jako externista. Těším se, těším. Změničky.
Mám radost, jak se nám s P. povedl rozhovor s M. Dostaly jsme pochvalu od paní proděkanky i od M. za editaci. Nechci působit jako nafoukanec, ale kdybych mohla, upravím i některé ostatní texty od kolegyň, které jsou nachystané do dalšího čísla.
Pořád všude píšu, jak jsem ráda, ale já jsem teď fakt tak hrozně ráda, which is a good thing. Největší předsevzetí na tenhle rok a na pořád je krmit toho druhého vlka!
