“I wish that we were magic, so we wouldn’t be so young and tragic.”

V jedné z posledních krabic jsem našla kartičky proti démonům od V. a ze schránky na starém bytě jsem si vyzvedla The Rainbow Cock, kterého mi poslala M. z Portugalska. 

Kvůli stěhování jsem ztratila 100 denní streak na Duolingu, což je smutné, ale na druhou stranu jsem teď volná.

Úplně jsem zapomněla, že letní semestr na vošce začíná už 1.2. Málem jsem i zapomněla, že tam vůbec učím tím, že v lednu o zkouškovém nebyly žádné hodiny. Úkol na týden jsem místo v osm ráno posílala skoro až v osm večer.

Někdo popsal Cilliana Murphyho, že má ve tváři typicky ženské i mužské rysy a teď to nemůžu unsee. 

Středa je první den, kdy se věci vrací do normálu. Mezi učením sedám k diplomce a večer po dlouhé době jóga, na kterou mám konečně dost prostoru. Vedle se suší nové povlečení s monsterou, které L. říká “ta rostlina co máš ráda.” Večer někdo postuje na skupinu rozvrh na letňák. Už jenom šestkrát do školy, když nepočítám obhajoby a státnice.

Moje diplomka začíná tím, jak nikdo neví, co to je young adult.

Stádium psaní diplomky - dívám se jak se profesionálně čistí koberce.

Někdy může být těžké rozlišit, co je symptom psychické poruchy a co je jenom living in the haunted house experience.

Teprve u diplomky si intenzivně uvědomuju, že se tomu říká duševní poruchy, protože máš porouchanou duši.

Isn’t it crazy, že máme prášky na to, aby se lidi nechtěli zabít?

All I want now is some peace. Sednout si někam do kouta pod deku s hrnečkem kávy a psát diplomku od rána do večera. Dělat si občas pauzičky na jógu nebo procházku.

Feeling especially witchy today burning sage against demons in the new flat.

Přihlásila jsem se dřív na google meets s vypnutou kamerou a mikrofonem, abych se ujistila, že se všem mým seniorům povede přihlásit. Neplánovaně jsem si kvůli tomu poslechla, jak se jeden z dědečků chystá na hodinu a přeříkává si, co bude chtít. říkat. Right into my kokoro.

V únoru pomocí meetingů na whereby pomáhám sázet stromy. 

Čtu si o diagnostikování a symptomech schizofrenie. Potom se znova pouštím od začátku do Challenger Deep a rovnou píšu náhodné kusy analýzy. Opravdu opravdu nedokážu vyjádřit slovy jak moc tu knížku zpožňuju. Do podrobna pročítám klasifikace hallucinations a delusions, abych co nejpřesněji uměla pojmenovat Cadenovy symptomy. This is so fascinating, can I just write about mental illness in literature for living. 

Maraton učení prokládaný psaním diplomky za poslechu Dead Man’s Bones s creepy dětským sborem - staronové krásy. Můj jam k hallucinations and delusions. Je mi tak teď nejvíc příjemně samotné s mojí diplomkou a shizofrenními teenagery. 13/60 ještě vypadá děsivě, but I’m getting there slowly. 

“i’m a body in a lake and i need to be pulled out and dressed in warm clothes again”

V pondělí pak dohánět resty za dva týdny hibernace. Aspoň minimální pořádek ve financích a konečně na chvilku sednout ke škole. V tomhle týdnu musíme všechno douklízet, vyčistit, sbalit a přemístit na nový byt a do toho od pátku do víkendu dodělat poslední zkoušky a úkoly. Navíc nám s tím přijede pomoct máma a K. s R. CHAOS. Už chci aby byl leden za mnout a všechno bylo zdárně ukončené.

Když jsem otevřela soubor k diplomce, abych si zkontrolovala citace v assignmentu do Pragmatiky, zjistila jsem, že se na to psaní paradoxně těším. Já už ničemu nerozumím.

Moc se těším, až si pak na novém bytě konečně v klidu sednu a udělám si v sobě pořádek, až bude uklizeno i kolem nás. 

Věta do korpusu: Do premiéry Návratu krále to chci odevzdat tu bakalářku. 

Mayhem zkouškového, bolesti zubů, stěhování a práce is surely something. 

Stěhuju teď po náhodných částech kuchyň a vždycky když narazím na maličký talířek z Krakowa, tak si vzpomenu, jak jsem ho hrozně chtěla, ale nevěděla jsem, co bych si na něho dávala a Miu mě nevinně přesvědčovala, že obviously 漬物 což je japonská nakládaná zelenina a úplně běžně se v Česku jako příloha k jídlům nedává. 

Paní S. mi při odchodu z ničeho nic řekla, že jsem hodná ovečka. Já už ničemu nerozumím.

Po cestě domů to na pěšince u kolejí vonělo po čerstvých melounech. Záhady všedního dne. 

Stěhování a úklid v plném proudu na obou bytech. Už to zasčíná pomalu vypadat jako domov. Kocourovi jsme přestěhovali jeho věci, aby už taky věděl, že tady bude doma a není jenom na prázdninách. Stěhování je pro něho ale jinak ráj, protože jsou všude krabice. Nejdřív chtěl pryč a pořád křičel, teď už s náma ale chilluje na gauči.

Už mi hrabe z úkolu na pragmatiku a píšu: Someone would have troubles understanding John's goat, namísto joke.

What am I doing: Oculus Rift is a line of virtual reality headset and hence John’s joke in which he suggests that wearing it would help him see in a similar way as goats and thus understand the world from their perspective. Kvůli tomuhle úkolu mě vyhodí ze školy.

Další typo co jsem málem odevzdala: the Green brothers: John and Green

Hankovy superior octopus beings mi připomněly dnešní sen o Krakenovi. Jeli jsme na tour kolem světa a poslední zastávka byla v oceánu, kde jsme se sešli s Krakenem, ze kterého si pamatuju jenom jeho obří oko v temnotě vody.

Po víkendu naplněném drhnutím a stěhováním za pomocí mámy, ségry a jejího přítele + dvěma zkouškama (pragmatika a angličtina v médiích) si dávám horkou vanu na odpaření únavy a pouštím si k tomu švédský cover Hello. Konečně samy v klidu a Homeland v televizi, víno na stole a pohodlíčko na sedačce v dečkách.

Everybody knows shits fucked.

Intenzivní bolest od úterý do pátku, prášků tolik, že se divím, že mi ještě fungujou játra a ledu tolik, že necítím čelist. Moje zubařka je samozřejmě nemocná, takže k cizí, ale až v pátek. Po bolestivé návštěvě plné křiku a pláče s umrtvenou dásní na ústní zkoušku z literatury. 

L. mi donesla krabičku nejlepší zmrzliny, do které jsme se zamilovaly na Maltě, a růžovou růži za všechny útrapy. Taky mi vaří polívčičky, abych neumřela hlady, protože nemůžu kousat.

Chata a všechny další plány byly zrušeny z důvodu #2021 tak máme s Pagan crew aspoň screening Cracks s Evou Green. Já, M, V, D and THE GHOSTS. Nikdy si nezapínejte titulky v google meets. 

Věty do korpusu z našeho podvědomí:

10% subconscious

popsicle banana

let's get systematic

I simply was nice to say Bobby Martello

Věty do korpusu: It’s all fun and games dokud někdo nezačne mluvit o kdoulích. 

Můj love letter pro M: Sometimes I want to punch you in the face, ale na druhou stranu jsi jeden z mých nejblížších přátel and we've been through a lot a někdy si zase intenzivně uvědomuju, jak moc tě zbožňuju jako člověka, když se spolu smějem duchům, které neslyším.

Když si kvůli antibiotikům nemůžu dát víno, tak se s Geraltem opíjíme aspoň s ostnatními zaklínači a hrajeme u toho never have I ever.

Moji společníci posledních 14 dní jsou antibiotika, probiotika, prášky od bolesti a Než pravda vyjde najevo v překladu od Barešové v krásném přebalu od Knihy Zlín / toothache hell / I hate you so far 2021 / leden je měsíc utrpení.

Hey, but I’ve learnt something. Physical pain is just physical pain and you can get through this if it’s temporary. Tak brečíš brečíš and you are reduced to pain and fear and fear of pain. Strach z a očekávání bolesti byla ta nejhorší část. Jednou ráno když už jsem měla z návštěvy zubaře předem schízu a panic attack půl hodiny předtím než jsem musela vyrazit, uklidnila jsem se s Clear fear appkou. I když to zní šíleně, je fakt potřeba to rozdýchat, uvědomit si, že what you are experiencing is just fear, multiplied because your panic button is broken a když si to uvědomíš, můžeš se soustředit na to, aby ses ho zbavil. Pak je taky důležité uvědomit si, že stojíš nebo sedíš pevně nohama na zemi jak říká Adriene: The ground is there to catch you. Nemáš kam spadnout and this will pass. This is my reference point for the future.

Taky mi přišly cbd kapky, které jsem si ale nemohla vzít, protože jsem si jak idiot přečetla, že by mohly negativně ovlivňovat anestezii a strach z bolesti byl v ten moment silnější a vicious circle. 

Do toho anxiety, že musím rušit hodiny.

Na konci ale survival.

Po čtvrté návštěvě u zubaře za poslední dva týdny jeden celý den fakt odpočívám až mi z toho nicnedělání hrabe. Čtu si, hraju Zaklínače a koukám na film o Eltonu Johnovi. Paralyzuje mě ale pocit promarněného času, protože mi stojí úkoly do školy i do práce a L. mezitím uklízí na bytě, kam se máme stěhovat. Víkend teda už celý tam, drhnout podlahy, umývat každý kus nábytku a hlavně vydezinfikovat kuchyň a nastěhovat knížky. 

“I’m giving as much of myself as I’m currently able to give”

Posílání balíčku je pro mě vždycky mendó jak cyp, když ale konečně dorazí, je to krásný pocit zadostiučinění a že někomu uděláš radost. M. došlo Učíme se včelařit až po vánocích, ale za to ve zkouškovém, ve kterém jsou nečekané potěšení stejně potřeba mnohem víc.

Když jsem tu knížku viděla v knihobudce, hned mi bylo jasné, že je to dárek pro M. 

S M. se domlouváme, že se po zkouškovém podíváme na Witchera a druhý BTS film. Look at where we are.

Jsem hrozné smetí, normálně sice pracuju a začaly mi tento týden dva nové kurzy, ale neučím se tolik jak bych mohla, protože Witcher. 

Nejhorší je, když musíš bojovat jenom v ručníčku.

Když někdo říkal, že by chtěl uškrtit Mrigolda strunama z jeho vlastní mandolíny a Geralt to opravil na loutnu, byla to the softest thing ever.

V: Leni, nevíš, proč jsem tak spala?

L: Asi jsi unavená z toho Witchera, jak běháš.

Pročítám obsahy klasických děl, koukám na crash course literature a prokládám to Witcher fanfikcemi, abych se z toho nezbláznila.

M. vytržená z kontextu: proboha, miluju špínu a prostitutky.

Londonův naturalismus je o tom, jak každý umrzne na Aljašce, protože je idiot a řekne si, že zvládne mráz -60 a pak si sundá rukavice jak největší magor a nemůže zapálit zápalku. A o tom jak chceme všichni jenom utéct do lesů se svými psy a žít zase v jeskyních.

Věty do korpusu:

Naturalists woke up everyday and chose VIOLENCE.

Název: Řeší plány na víkend na domečku.

Seňor: Já vám musím říct příběh o praseti.

V: Myslela jsem, že je to Hermiona, ale je to soudce.

Š: Já si popravdě poprvé myslela, že je to kokršpaněl se sklenkou vína.

Geralt je láska getting me through the suffering.

Když je nějaký problém, říkám mu: tak co, Geralte, jak to vyřešíme.

Š: Nějaké monstrum ti sice zrovna dává nakládačku a jsi úplně v piči, ale sežereš za sebou 30 jablek a pohoda. 

V: Chci do horké kádě a dát si koupel při svíčkách. 

Slow growth is still growth

V: Chci být přesně tohle, až mi bude padesát. Wild hair, cooking some kale, dancing with knives to cleanse the time.

M: Proč čekat do 50ti když to můžeš být už teď. Release your inner JD goblin.

V: Wild hair checked tak zbytek vypustím.

3. leden. Mám kupu práce do práce a měla bych se učit na zkoušky, ale jediné co chci je hrát Witchera a Magicy. What have I done.

Věta do korpusu: Your memory might be leaving, but your psychic powers are stepping in.

Mám radost, že všichni mají svoje polovičky, se kterými můžou trávit milý čas.

J.už se taky něco rýsuje. Hodný, roztomilý kluk, co swinguje, pracuje se zbraněmi a jako koníček míchá koktejly. 

Věta do korpusu: Úplně vím, že si tak prozpěvuješ, když jdeš pozdě. 

Chtěla bych aby nás jednou M oddala v pirátském klobouku a jenom by na nás zařvala just kiss.

Mám dodělané faktury, tak můžu L. konečně vysvětlit Magicy. Největší nostalgička je prohlížení kartiček z mých starých balíčků.

Konečně budeme mít větší byt, tak k nám budou moct návštěvičky na pandičky a bambusový les.

Věty do korpusu: 

M: Já jsem se musela vrátit, protože duchové zase rozsvítili v kuchyni.

L: Zmizly mi postavy z wowka, tak jsem musela udělat novou a pojmenovat ji Kdoule, protože nic jiného jsem v hlavně nenašla.

Moje největší umění je snažit se něco vysvětlit takovým způsobem, že všechny akorát víc zmatu. Can you believe that I've been a teacher for four years explaining things for living?

Jak nehraju hry, tak jsem nevěděla, že itinerář není nekonečný. Kvůli tomu jsem se musela několikrát ploužit ke kupcům s plným batůžkem. Dřív jsem nevěděla, že se těch věcí mám zbavovat a poučila mě až L, když se zhrozila: “Proč proboha táhneš tolik té zbroje.” 

Š. se mě teď po ránu ptá: Máš nějaké monstrum, kterého se bojíš? A nějaké oblíbené? Ráno mě to fakt vyděsilo, jaké monstra sakra myslí.

Na jedné frontě řeším Postwar American Poetry a na druhé, jak najít Annu, ženu Krvavého Barona, případně močály

a ježibaby. 

Achjo, chci hledat čarodějnice a ne učit se americkou literaturu. 

Měla bych psát pololetní reporty, ale promiňte studenti, neuzavřu vám známky, protože musím hledat Annu.

Věta do korpusu: Can we do a favourite song of the decade and can you do it without the mountain goats?

Reflexe III

Září: Poslední setkání se Zlín’s international community. Počátek true crime podcast obsese. Beru práci na vošce a s tím i nové výzvy.

Babí léto na naší zahradě. Zase můžu spát ve svém dětském pokoji bez démonů. První a poslední Trivia od začátku lockdownů.

M. v Portu a rodiče na Šumavě. 

Říjen: Workshop online výuky, který přišel o půl roku později než byl potřeba but OK. Vyčerpané řízení domů, během kterého jsem se sama vypsychovala posloucháním Red handed a pak byla sama doma vyděšená v obrovském domě. Fajn videocall s LM a L a pak ještě s V.

Další výlety do lesa na kešky a na houby.

Interstellar. <3

Jdu na návštěvu do komunity tanečníků swingu, do které patří i sestry.

Chaos první a poslední prezenční výuky na uni.

Them Goats vydávají kvanta hudby, aby zachránili naše duševní zdraví. 

Jobhunting K. a V. a počátky hospodských kvízů.

Obsese bratry Greenovými.

2020 graduje povodněmi.

Jestli jsem se letos něco naučila, je to how to host a conference call na nejrůznějších platformách.

Listopad: Baby steps k diplomce. Láska k bratrům Greenovým. Screeningy s pagan crew. <3 Jak tak koukám ještě pořád hodně karanténa a radosti, když na chvilku vyjdeš z bytu. Americké volby intensifies. Taky asi deep depka, jak tak koukám a její léčba prací na zahradě a procházkama se sestrama a naší smečkou. Kvízy s nejnáhodnějšíma lidma. Vykládám sny a pálím si ruce papričkama.

Spousta času doma doma. Sváteční výlety do přírody. Nová práce pro celou rodinu.

Pětileté výročí

Prosinec: Šlenství shánění vánočních dárků. Různá dobrodružství všedního dne v kuchyni. Slepování lineckého jako forma self care. Rozčilování se se studentskou neschopností. Láska k Lin-Manovi. Nějaký pit, už ani nevím který a o čem. Moc milé návštěvy Gullivera. Náhodná polockdownová setkání ve Zlíně, Ostravě a Frýdku.