středa 23. září 2020

“I want something else now, something warm and sheltering.” (Kazuo Ishiguro)

Mám za sebou první hodinu na VOŠ umění ve Zlíně. V pondělí jsem se o práci přihlásila a dneska ve středu už byla první hodina. V hlavě studentům sice říkám děcka, pravda ale je, že někteří jsou jen o pár let mladší než já. V lednu budu během svého zkouškového zároveň taky rozdávat zápočty. Look at where we are.


Babí léto na naší zahradě to je sekání trávy, sbírání jablek a moštování, obírání borůvek, blum, malin a ostružin, grilování a večerní popíjení vína v pergole.


Příliš realistické, komplikované, tnoucí sny nevím jestli po kombinaci vína a hruškovice a nebo tím, že jsem po dlouhé době spala ve svém bývalém dětském pokoji. Příště až přijedu domů, zkusím čarovat se šalvějí. 

Also popíjení s rodiči na zahradě do pozdě a příběh o tom, jak se seznámili (který jsem už někdy určitě slyšela) spolu s prohlížením fotek, na kterých jsou spolu ještě jako puberťáci. Máma s dlouhými kudrnatými vlasy, protože trvalá byla tehdy v módě. Táta na fotkách z vojny. Stanování u nás na kopci a mladá bezstarostnost. 


První Trivia after corona holidays.

V: You look the happiest I’ve seen you recently.

Am: I started drinking early.

Bylo miloučké, že si mě D. pamatoval, i když jsme se viděli naposled někdy v zimě. Dokonce i D. byl v pohodě a ptal se nás na začátek školního roku. L. zazářila v hockey round a vůbec jsme si nevedly špatně, i když jsme byly poslední ze 4 týmů. 

It is nice to see you again ze všech stran a potom v úterý ještě od studentů na první ranní hodině.


M. odletěla do Porta a rodiče si užívají dovolenou na Šumavě. Life is good.

M. nám dělá video tour svého portugalského bytečku se žlutými stěnami a zahradou, kde roste kiwi.


V našem kabinetu na vošce máme klavír. Když se tam ráno připravuju na hodinu, občas tam probíhají individuální hodiny zpěvu, což celé té situaci dodává na absurditě.

Jedna slečna chtěla individuální studijní plán, tak spolu tápeme a zjišťujeme informace od ředitele a dalších vyučujících a smějeme se tomu, jak ani jedna nevíme co dělat. Vzala jsem si teda její žádost a kopii certifikátu k sobě a vyčkáváme, co bude dál.


Sirinek je na prázdninách v Měrkovicích a hlídá ho J. Nemůže teď v noci ven, protože se nám tam potuluje rys. Přes den ale prozkoumává zahradu a seznamuje se s ostatníma domácíma kočkama.


Ukázalo se, že nový interní kurz ve škole je sestra majitele jazykovky, se kterým jsem se nikdy nepotkala.


M. nám posílá svoje příhody ze zabydlování v Portugalsku. Ve svém domečku v Portu ve sklepě uviděla, že je pod jedněma zamčenýma dveřma světlo. Když se pod ty dveře podívala, nahmatala klíč, kterým si odemkla. V místnosti na stole byly další klíče (veliké a ozdobné jako z pohádky), které pasují do dveří všech ostatních zamčených pokojů. What is happening. V pokojíčcích jsou všude maličké barevné židličky a stolečky, protože domek původně sloužil jako škola. M. našla i nějaké fotky dětí z minulého století, které vždycky působí znepokojivě.

Někde v zahradě se objevila hračka plastového dinosaura s upálenou hlavou, o které M. tvrdí, že tam před nějakou dobou, když tam byla zalívat kytky, ještě nebyla. Její příběh čím dál víc připomíná začátek hororu z domu, ve kterém straší. Tvrdí, že ten dinosaurus is a gift from a child ghost. A je z toho nadšená.

Videa, na kterých nám ukazuje, jak poprvé odemyká ty zamčené skřípající dveře jsou značně creepy.

Čím dál víc se těším, až za ní pojedeme, ale na druhou stranu, jestli je někdo prone k tomu potkat demons, tak jsem to já.

úterý 22. září 2020

“We know that in September, we will wander through the warm winds of summer’s wreckage.

We will welcome summer’s ghost.”

Oslava tátovy padesátky, členové rodiny, které jsem pohromadě neviděla už spoustu let, sluníčko, pivo a plno milých rozhovorů, pozitivních emocí a vzpomínek. <3

Po cestě domů do Zlína jsem nejvíc plná vděčosti, bambiliónu táborových a oslavových dojmů a očekávání následujících týdnů, které budou taky nabité děním.

Všecko se děje najednou a je těžké s tím držet krok.


Moc milé týmové setkání a přípitky na nový školní rok. M. říkala, že bych byla skvělý přírůstek do DS týmu, což je jedna z mých největších výzev do budoucna.


Grill and chill on the hill with the Zlín’s International Community. Nejdřív drink u A <3 a potom pohodička na louce s foreigners a Am’s hudbičkou. 


S R. (angličanka s irským jménem) jsem se seznámila, protože nemohla najít otvírák a já jsem jí místo toho nabídla radka v plechovce. Její nejoblíbenější kniha je Murakamiho IQ84, kterou mi přinese na příští Triviu (která konečně zase pravidelně začne ve druhém zářijovém týdnu!). Než jsme se přesunuli do D’s bytu, vyptala si ode mě číslo so we can meet (nevěděla jsem, že tohle se ještě dělá?). Taky mě ujistila, že moje angličtina je kvalitní. (To doufám, když už ji tři roky učím?) Na rozdíl od japonců, rodilým mluvčím angličtiny komplimenty věřím.

Absurdní stěhování grilovačky (včetně dvou grilů na kolečkách) do bytu a nakonec ještě poslední drink a panák tradiční Litevské (?) pálenky.

Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak moc je E. miloučký.

Zábavičku zajišťovali taky Charlie (puppy) & Sagan (grumpy grandfather). 

Jsem překvapená, kolik lidí se mě zeptalo odkud jsem. 

Eh, Czech Republic? 

W: Veronika is an international name and you have an american accent. (Od tábora s Am. mám zřejmě  americký přízvuk?)

R: (?) Někdy bys měla přijít na náš konverzační klub češtiny. Bylo by fajn, abysme tam u toho měli nějakého Čecha.(:))

Nakonec to bylo docela fajn, tak jsem ráda, že jsem se zase pro jednou vypravila ven ze svojí comfort zóny. 


Š. nám s L. doporučila podcast Opravdové zločiny, který jsme spolu poslouchaly celý víkend. Jak jsme to počítaly, už přes měsíc jsme spolu neměly pohodovou válející neděli, kdy jsme nikam nemusely.

Diplomka nejspíš bude o vyobrazení schizofrenie v YA novels, takže teď budu obklopená vraždami a mental illnesses. :)


Poslední srpen, konec léta a potřeba připravit se psychicky i organizačně na nový školní rok. Celé dopoledne chystám srpnové faktury a obepisuju staré i nové studenty a úplně náhodou beru nabídku na 4 hodiny angličtiny na umělecké VOŠ. Nové výzvy, příprava na výuku ve škole, v DSku nebo na uni. Do toho řeším téma na diplomku a snažím se socializovat se Zlín’s intl community.


Busy pracující Señor je zpět. Rozvrh už mám skoro plný a už jenom dolaďuju. Skoro vůbec neučím po večerech, což je fajn a na posledním setkání s ředitelkou jsem dostala pay raise, o který jsem si ani nemusela říkat. Blýskání na lepší časy.


Příští týden máme zápis, takže se dozvím, jaké peklíčka mě čekají ve škole.