Me in a nuthsell
L: Je asi na čase naplánovat společnou rodinnou dovolenou.
M: Já už to mám trochu vymyšlené. Pojedeme lodí do kanálu.
Léčím příšernou náladiznu nejdřív úklidem a potom Žannou Bičevskou a vínem z nejhezčích decových skleniček z růžového skla, které máma zachránila, když je její známí chtěli vyhodit do popelnice. Klárka říkala, že jednou napíše příběhy svých knih, jak se k ní dostaly a jakým způsobem žily. To by se mi taky líbilo, psát věcem příběhy.
Ať se mi někdo odváží říct, jestli existuje něco krásněji tesklivého než Žaniny písničky v měkké ruštině. I fucking dare you. (ง'̀-'́)ง Pláču pláču.
Věta do korpusu: “To je super, že M. dostává k Vánocům zkameněliny.”
Po tom, co dodělám práci v sedm večer piju whiskey s ledem a učím se otčenáš v old english. Co je můj život.
Jeden náš učitel je bývalý masér nějakých vrcholových sportovců a taky šaman, co vykuřuje temné síly ze zdí a zároveň odborník na korpusovou lingvistiku.
Jiný starý pan docent je nejvíc kouzelný dědeček a směje se vlastním vtípkům. Po dvou zkouškách a celém dni ve škole jsem se na jeho poslední hodině cítila hrozně ráda na světě, když nám pouštěl momentálně nejpopulárnější písničku na BBC2 pro “mlaďochy” s nějakým absurdním textem a videoklipem.
Povídal nám, jak v Anglii neměl, co žrát, tak si kupoval mlíko a když tomu automatu dal pecku, vypadly dvě.
Lekce “hope” na duolingu je o andělech a holubicích.
Během prvního týdnu roku jsem zvládla - kromě běžných věcí jako příprav na hodiny a učení - naučit se na dvě zkoušky (včetně Lord’s Prayer v Old English zpaměti a čtení Prologu ke Canterbury tales v Middle English), podepsat nové smlouvy, zjistit, jak se fakturuje a platí zálohy na pojištění a přečíst jednu knížku ke státnicím. Time management at its finest. Seňor podnikatel.
Jeden student dneska začal hodinu tím, že má tajemství, které v práci ještě nikdo neví. Čekají s přítelkyní dítě a popisoval mi úplně všechno, co se za ty tři týdny těhotenství už stalo. Přítelkyně se dušovala, že bude jejich kočku mít pořád ráda jako dítě i po tom, co se jim to opravdové dítě narodí. On na to, že “animals can’t be on the same level as humans.”
V docházkovém kurzu jsem se ptala na plány na 2020. P. začal s tím, že je nervozní, protože to ještě nikomu neřekl, ale chystá se požádá přítelkyni o ruku.
Co se dneska děje.
Potom jsme měli nové slovíčko: “předmanželská smlouva,” tak hned povídám: “Write it down, Peter. You are going to need it.”
Další studentka o požárech v Austrálii: “Not many people died, but a lot of firemen.” Zeptala jsem se jí, jestli si teda myslí, že hasiči nejsou lidi.
V rámci poloprokrastinace koukám na film o irské moderní historii a brečím nad irským patriotismem.
Budoucího irského prvního prezidenta hraje Alan Rickman a všechny tam komanduje snapeovskýma prupovídkama. Julie Roberts se hrozně marně snaží o irský přizvuk.
Konverzace na názvu rychle eskaluje od Ferio v parku k extrémním prsou.
Š. píše diplomku stylem: diamanty vznikají pod tlakem.
Poslouchám teď k práci písničky v yiddish a piju vegan kafe s kokosovým mlíkem.
Po opravování testů a učení se na zkoušky v sobotu odpoledne na hokej. Tentokrát máme stylově žlutou fanouškovskou dečku a svařák, takže nám není zima. Fandíme Beranům a jednomu mému studentovi. Na víkend L. ještě půjčila karetní únikovku z krámku, který shodou okolností taky vlastní jedna moje studentka.
Kromě toho, že musím zvládat bambilion věcí a tak tak z toho úplně necvokatím se na jednu stranu cítím hrozně dobře. Nakonec mě okolnosti dotlačily k obřímu kroku kupředu, škola se zdá zvládnutelná a navíc zajímavá, i když za sebou ještě nemám ani první zkouškové a na 2020 máme velké plány ohledně domečku.
So far so good.
