Víkend u M na chatě.

Příjemně mě překvapilo, že nás M. pozval k sobě na chatu, i když jsme se předtím viděli jen párkrát. Myslím, že neznám víc pohodového člověka.
Sbalit si pár věcí do batůžku, vzít spacák a vyrazit je jeden z nejhezčích pocitů.
Lesem do pustiny na samotu. Kolem chaty byly jenom stromy a ticho.
Podruhé v životě hraju kulečník. Střízlivá úplně poprvé. Ze začátku se učím správně držet tágo a vůbec se trefit do koule, za chvilku už sedám na stůl jako profík a šťouchám s tágem za zády.
Během toho, co jsme hráli, asi hodinu pršelo. Ani to mě neodradilo od toho navrhnout výlet na kešku. Jsou to přece jen necelé dva kilometry vzdušnou čarou. Nevím, proč jsme se ani nenastříkali deodorantem, který jsme měli s sebou. Protože jsme nic takového předem neplánovali, vyrážela jsem v punčochách, kraťasech a teniskách do města. L. měla boty, které by se asi nejvíc hodily na pláž.
Asi po pěti minutách jsme sešli z betonové cesty a po zbytek času jsme šli blátivým lesem, kopřivama nebo po pás v mokré trávě. Brilliant idea, V.
Asi po hodině jsme zmožení a špinaví dorazili na místo určení a kešku hnedka našli. Škoda, že nás čekala stejně dlouhá, a ještě náročnější cesta zpátky, protože tentokrát jsme se museli drápat zpátky do kopce.
Jediné pozitivum, které jsme dokázali najít bylo, že jsme viděli pět mloků, což se tak často nepovede. L. si jednoho i hladila, protože jsme se nemohli shodnout, jestli jsou jedovatí nebo ne. (Jsou.)
Když jsme dorazili zpátky na chatu. M. nám napustil do lavoru horkou vodu, do které jsme si daly nohy. This is friendship.
Za chvilku dorazila I. s buchtou a P. s pěti litry vína.
Hráli jsme pandy, povídali, pili a plánovali. <3
Pak znova kulečník, který mi po všem tom vínu šel mnohem líp.
Mockrát jsem porazila P. v dobble, což mi asi nikdy neodpustí.
Ve čtyři ráno jsme se uložili ke spaní pod otevřeným střešním oknem, skrz které bylo vidět nebe plné hvězd.
Na druhý den, když jsme se trochu vzpamatovali, nám P. vyprávěla náhodnosti, co se s ní dělo po tom, co přestala učit. O zhroucení, dávání se dohromady a cestování.
Zmínila třeba, jak nějakou dobu bydlela nelegálně u kámošky v Poolu. Když na to přišel landlord, myslel si, že je ruská prostitutka. Vtrhnul jí do pokoje, když byla jenom ve spodním prádle, pokoj celý rozházený, protože předtím hledala mastičku na opary a na zemi se válela nedopitá flaška slivovice, protože zrovna ten víkend za ní přijel M. do Londýna.
Půl dne filozofujem a hledáme návody na život.
„Nechcete něco podniknout?“
„P. má v autě luk i terč.“
„Jasně, že má.“
Takže jsme ještě trénovali střílení z luku. Asi patnáct minut jsem bojovala s tím, kam postavit a jak pohnout všemi možnými částmi těla, abych vůbec mohla vystřelit. Zhruba za hodinu se mi povedlo trefit se do terče.
Věta do korpusu:
„Už slevuješ z toho dítěte a domu na psa a dodávku, jo?“
Weekend full of fun and love. <3
Příští týden konečně Trivia, plány na víkend ve vinohradu na Pálavě, kde P. pracuje, možná RfP to see the Sugerman, Croatia in August. <3

Po cestě do Olo poslouchám první díl

podcastu I only listen to the Mountain goats od tvůrců Night vale. Joseph Fink si povídá s Johnem Darniellem v jeho sklepě o písničkách Mountain goats, o životě a o tom, jaké je to být umělcem. Pro každý díl nějaký jiný zpěvák nebo skupina nahrála cover písničky TMG, kterou v tom díle zrovna rozebírali. (Podílela se třeba Amanda Palmer, Laura Jane Grace a mihl se tam i John Green jako jeden z velkých fanoušků). <3 Je to čistá krása a texty Johna Darniella jsou domov.

V Olo hnedka slunce do vlasů a do duše. Vydávám se na konvikt pro akreditaci na Afo. Pak jsem jenom rychle přelítla očima program a přesunula se do Metropolu na následující projekci - sestřih druhé série Planet Earth. Krásy od BBC.

Od té doby, co jsou všichni pryč, jsem si zvykla chodit ven sama. Je to svým způsobem osvobozující. Nemám žádný timetable. Rozhoduju se impulzivně kam zrovna chci, na nikoho nečekám a nediskutuju o změně plánů. Svoboda.

Chtěla jsem se jít najíst a pak už jít čekat na M. do muzea. Když jsem vyšla z kina přímo přede mnou seděla na zahrádce F. Zapovídaly jsme se asi na dvacet minut. Když s někým bydlíte tři roky, tak to jen tak nikam nezmizí.

Protože přednášku už jsem nestíhala, objednala jsem si tousty a kávu v Cafe +. Tuhle tradici nikdy nevynechám. Mezitím mi napsala M., že mají půlhodiny skluz, takže bych ještě chytla začátek. Požádala jsem je v kavárně, aby mi kafe přelili do kelímku a tousty zabalili. Dorazila jsem na přednášku o plastech v oceánech se single-used plastem v ruce. Good job, V. Dobrá práce hlavou.

Vklouzla jsem dovnitř a posadila se na schůdky tribunky. Mávla jsem na M. Přikradla se za mnou a tiše jsme se objaly. Potom mě propašovala dopředu na židličku.

Diskuze byla s režisérem snímku The Plastic Ocean. Je to na Netflixu, kdyby někdo měl zájem.
Dlouho jsem tápala nad tím, odkud ten člověk je. Některá slova (třeba vodu) vyslovoval jako Američan, pták byl například ale zase britsky. Někde v polovině se ukázalo, že je z Tasmánie.
Mimo vyprávění o filmování se s námi režisér občas podělil o nějaké osobní historky. Na jednom ostrově poblíž Tasmánie žijou jedni z nejjedovatějších hadů na světe. Plazí se v noci do nor a požírají malá ptáčata. Když usoudí, že jsou ta ptáčata už moc velká, místo toho, aby je sežrali, se k nim přitulí na noc kvůli teplu. 😊

Nikdy nejsem schopná napoprvé říct ghost nets, a místo toho říkám ghost nests. Kvůli tomu, že jsem tak zmátla mozek, kam patří které hlásky, začala jsem říkat Mountain ghosts místo goats.

Přednáška byla výborná, na konci už jsem ale začínala být nesvá, protože nás tlačil čas. Měla jsem na M. jen dvě hodiny do posledního vlaku, které už se pomalu scvrkávaly na hodinu…a pak dokonce na půl hodiny.

Na konci plnohodnotné objetí, po kterém mi M. předala Hamiltona, čtení tak na příští půlrok minimálně.
Nabraly jsme T. a přemístily se do Rytmusu.
Pár pivek a rozhovory o všem. Zrovna když jsme se dostávaly k těm nejosobnějším tématům, tak se k nám přidala skupinka Keňanů. (I think I haven’t met African people before?)
Naplánovala jsem T. wedding day po tom, co ji J. požádal o ruku. Najednou jsem slyšela Will you marry me, tak jsem se chytla příležitosti. Honeymoon na safari included.
Věta do korpusu: V Africe máš jenom dvě možnosti: jet v Lamborghini nebo na oslovi.
T. bude princezna a bude mít afrikánský crown.
Even after the African people left we kept speaking English because our brains were switched.
Jako vždycky to skončilo vyřváváním Hamiltona na obou náměstích.
Loučily jsme se asi pětkrát. M. se ale pořád nějak nezvládala rozloučit, takže jsme jí s T. musely říkat: „Go home, Alexander, that’s an order from your commander.“

K T. na byt jsme se dostaly až o půl 4 ráno. Nad ránem surreální zážitek – procházka po pavlači.
U T. jsem vyfasovala erární bambusový kartáček.

Kvůli ujetým vlakům a dalším zmatkům to byla moje nejdražší cesta do Olo, ale stálo to za to.
Celý zbytek noci mi bylo hrozně špatně, takže jsem usnula dohromady asi na hodinu. Zatímco T. spala, chodila jsem po prázdném bytě zabalená v dečce v pučeném triku s Gerardem, otvírala okna, přesouvala se z koupelny do kuchyně a přemýšlela jsem, jestli budu zvracet nebo omdlím nebo co.

Navzdory kocovině a tomu, že mi bylo pořád trochu špatně, jsem se cítila ráno psychicky hrozně dobře.
Cestou domů jsem se stavila pro hrozny to say sorry, že jsem L. vzbudila svým zoufalým telefonátem asi o půl šesté ráno. Kytky jsou moc klišé.
Doma jsme se obě daly trochu dohromady (L. byla taky na párty) a vyrazily do parku na piknik a deskovky. #happytimes

Usínám kolem půlnoci

a vstávám už před svítáním. Užívám si probouzející se město a jedu do Brna na snídani s Eff.
Největší přirozenost a pohodička nad lívanci a kotlem kávy ve 4Pokojích. I když jsme se vlastně viděly jen párkrát, známe se už věčnost a podělily jsme se o spoustu osobních dramat, jak šel čas. (I bet the waitresses were gay.)
Ty lívance jsme rozdýchávaly po zbytek dne. Pak váleníčko v trávě, jak už je naše tradice. Únava ze sluníčka a touha usnout v Brně v parku a nikdy se nevrátit zpátky do reality.

Právě jsem se dozvěděla, že v angličtině se prachu nahromaděnému pod nábytkem říká dust bunnies. Už nikdy si nebudu význam slova hledat pomocí obrázků na googlu.
Hayao Miyazaki's films My Neighbor Totoro and Spirited Away feature Susuwatari, or soot sprites, which are a type of dust bunny.
In Polish they are called "koty" (meaning: cats)
In French they are called "moutons" (meaning: sheep)

Na Trivia night číslo 4 parádní sestava. Já, L, A, M a dokonce taky P, ještě předtím než zmizí na jižní Moravu a potom na zimu zase zpátky na Bali.
M. beru jako kamaráda už od začátku. I když se známe krátce, hrozně nám tohle složení vyhovuje a sázíme skvělé vtípečky.
Protože už budu asi nadosmrti opouštěna všemi, se kterými si rozumím, M. dostal víza do USA, takže taky brzy zmizí zhruba na půl roku a bůhví, co bude pak.
On the brighte side – ještě předtím jsme všichni domluvení na týden v Chorvatsku v nějakém apartmánu, který si P. pronajímá už roky. Pojede její máma, já s L, I, možná i M♀ a M♂ a dokonce jsme dostaly svolení vzít i A.
Když jsme zvaly M♂, ptaly jsme se, jestli mu nebude vadit, že tam bude jediný muž a že si klidně může vzít nějakého kamaráda. Jenom se nám vysmál a říkal, že to už radši pojede jenom s námi. <3

Pomalu se odpoutávám od olomouckých nejbližších a lnu ke zlínským blízkým. Začíná to všecko fungovat. And we have a great laugh every time we meet.
Pivečka na zahrádce a největší pohoda po večerech, které už tak moc připomínají léto.