Další happy wine times v Olo - tentokrát na starém bytečku.
It didn’t feel like home this time. I haven’t even seen my former room. K. is still fluffy though. I think he remembers we’ve lived together.
Měli jsme muzikálový večírek. Viděly jsme Hair, Bídníky a Sweeneyho Todda. It was fine, but not as great as it used to be. M. wasn’t her enthusiastic-cheerful self. She said something which surprised me, but after a while she changed her mind. She even wanted to go to sleep earlier than me (for the first time in our lives).
Cítila jsem to teskno, které viselo ve vzduchu kvůli tomu, že se budou za chvíli stěhovat pryč. Bylo mi za ně smutno. Bude to těžké po čtyřech letech zabydlování. Sundávání plakátů ze stěn, balení všech věcí, které se tam za tu dobu nahromadily. Taky jsem ale cítila, že je to pro mě jen smutek z druhé ruky. Že se mě to týká už jen zpovzdálí.
But the idea that I’ll never go back there is still weird. So this was my last goodbye to this flat. The weird hangover morning, which I spent there practically alone (because M. was sleeping), was my last goodbye. I slept maybe three hours because of the incredible hot weather. I woke up, locked myself in the bathroom (with K. casually eating his breakfast) and took a shower. Then I had a banana for breakfast on the balcony.
I’ve decided that I must remove the gay yuri on ice badge, which M. gave me, from my bag, because I use it for work. That was maybe the most adult decision I’ve made so far.
Potom horkým městem s L., pozdní snídaně v Cafe Lafé, dobroty ze Zmrzlinária a nejpohodovější hodina na ručníku u vody poblíž Nákla. If I haven’t embraced my inner chill in general, I definitely did it there. Everything was so peaceful by the lake. Just sun, pleasant summer breeze and chill.
Nakonec jsme měly nejvíc holčičí posezení s K, D a V v Rock’n’roll cafe s mňaminkami a nekonečným smíchem.
středa 28. června 2017
pondělí 26. června 2017
Happy wine times v Olo
Protože jsem řešila, jak pojedu na přijímačky, klasicky až den předem, zjistila jsem, že musím ze Zlína vyjet už před pátou. Mnohem pohodlnější by bylo jet tam už o den dříve, na to už ale bylo příliš pozdě.
Moje nejintenzivnější pocity z přijímaček byly příšerná zima, protože klimatizace byla nastavená tak na 17 stupňů (zatímco venku bylo asi 30) a zoufalá touha po ranní kávě, kterou jsem si nemohla dát, protože jsem u sebe neměla hotovost.
Angličtina byla fajn a tsp naprosto absurdní, long story short: jsem navržena na přijetí ke studiu. Nejdřív jsem byla nadšená, když jsem viděla, že jsem hned šestá v pořadí, vzápětí hned vyděšená, když mi došlo, že brali jen sedm lidí. 😊
Částečně ze zoufalství z absurdnosti tspček a částečně z pocitu, že je skoro léto a já mám volno v Olomouci, jsem se hýčkala celé dva dny. To znamená příliš ledové kávy, nejlepší zmrzlina ze Zmrzlinária a taky večeře ze špagetárny ve Zmijozelu pro připomenutí studentských let.
Večer jsme se stavili na nákup mňaminek v levném obchůdku a vyrazili k Širunce na byteček na její domácí víno. Š. je nejlepší hostitelka. Usadila nás v kuchyni a udělala nám mátovou limonádu.
Začaly jsme polskou pálenkou, která nejdříve chutná sladce jako oříšky a na konci jako čistý líh. Potom jsme se postupně propracovaly přes Širuina vína, hromady mňamek (Krowky included), Mean girls, random pasáže z Hamiltona, roztomilého Kupce až k cestě na byt po jedné hodině ráno. Cestou jsme se bavily o tom, jaké by byl kdo ovoce, a málem jsme se u toho pohádaly, protože se D. necítila jako jahoda. Nakonec nám i přes svoje rozhořčení 天使 na bytě uvařila korejské nudle, které byly tak pálivé, že jsme všechny začaly kašlat už jen z výparů, které se z nich linuly. Padla jsem do postele dead tired, usnula jsem krásným bezvědomým spánkem a nevěděla o světě až do rána.
Další den jsme strávily celý na zelených gaučích v knihovně, kde se různě prostřídávali japonštináři dokončující zkoušky, obhajoby nebo státnice.
Bylo to jako by se čas ve Zlíně nikdy nestal a já jsem plynule pokračovala ve studiu.
Olomouc will always be home for the student inside me.
Moje nejintenzivnější pocity z přijímaček byly příšerná zima, protože klimatizace byla nastavená tak na 17 stupňů (zatímco venku bylo asi 30) a zoufalá touha po ranní kávě, kterou jsem si nemohla dát, protože jsem u sebe neměla hotovost.
Angličtina byla fajn a tsp naprosto absurdní, long story short: jsem navržena na přijetí ke studiu. Nejdřív jsem byla nadšená, když jsem viděla, že jsem hned šestá v pořadí, vzápětí hned vyděšená, když mi došlo, že brali jen sedm lidí. 😊
Částečně ze zoufalství z absurdnosti tspček a částečně z pocitu, že je skoro léto a já mám volno v Olomouci, jsem se hýčkala celé dva dny. To znamená příliš ledové kávy, nejlepší zmrzlina ze Zmrzlinária a taky večeře ze špagetárny ve Zmijozelu pro připomenutí studentských let.
Večer jsme se stavili na nákup mňaminek v levném obchůdku a vyrazili k Širunce na byteček na její domácí víno. Š. je nejlepší hostitelka. Usadila nás v kuchyni a udělala nám mátovou limonádu.
Začaly jsme polskou pálenkou, která nejdříve chutná sladce jako oříšky a na konci jako čistý líh. Potom jsme se postupně propracovaly přes Širuina vína, hromady mňamek (Krowky included), Mean girls, random pasáže z Hamiltona, roztomilého Kupce až k cestě na byt po jedné hodině ráno. Cestou jsme se bavily o tom, jaké by byl kdo ovoce, a málem jsme se u toho pohádaly, protože se D. necítila jako jahoda. Nakonec nám i přes svoje rozhořčení 天使 na bytě uvařila korejské nudle, které byly tak pálivé, že jsme všechny začaly kašlat už jen z výparů, které se z nich linuly. Padla jsem do postele dead tired, usnula jsem krásným bezvědomým spánkem a nevěděla o světě až do rána.
Další den jsme strávily celý na zelených gaučích v knihovně, kde se různě prostřídávali japonštináři dokončující zkoušky, obhajoby nebo státnice.
Bylo to jako by se čas ve Zlíně nikdy nestal a já jsem plynule pokračovala ve studiu.
Olomouc will always be home for the student inside me.
pátek 16. června 2017
My students #1
E. She’s the typical well-dressed middle-aged lady working in an office. When we are talking about men, she always comments their looks. But I like her. She makes good jokes and she smiles all the time. We had one individual lesson together, because her colleagues didn’t come. I found out she loves to travel and goes on holiday three times a year. In winter, she goes to the mountains to ski and in summer she goes to the seaside. She prefers Greece, because it’s cheap and the weather is always good. She doesn’t have a house, because she spends money on her travels, which is, in my opinion, a wonderful way how to enjoy your life.
A. She studied Swedish and Finnish at the university, but now she wants to brush up her English. We had really interesting talk about Sweden, Swedish literature and languages in general.
T. She’s about 12 years old. She loves cats and books. Currently she’s reading The Chronicles of Narnia. When she told me about it, I realized she looks like Lucy from the movies. Every time she doesn’t know the answer and I tell her the right word in English, she says: “Jo, ano!”
A. He does cross fit like six days a week. Thursday is his rest day. (I have never heard about it before, but now I know.) He loves food and his favourite place he has ever been to is under the sea. (He likes watching fish.) Everybody in this group likes sci-fi, so we talk about it a lot, although we probably don’t use proper vocabulary.
M. He likes fishing and gardening. Sometimes I can’t tell if he’s joking or telling the truth. That’s the same with P. P. looks like he is about to start smiling all the time. I can’t keep straight face when I’m looking at him from time to time.
Z. She’s not my student. I met her during ‘travelling’ event at our language school. She said she was really scared with big nervous smile on her face. I told her not to worry and she did well. She has an unusual name, because her father is from Kazakhstan.
M. He’s maybe the nicest and most polite person from all the people I know. He’s always in good mood. He is a little bit ‘special’ or how to say it. Maybe like Sheldon or something like that. Not socially awkward, but weird in his own way. Everybody likes him, though. He always asks me about my weekend and mood. And he uses fancy English words all the time.
I like my students, I’m going to miss them one day.
A. She studied Swedish and Finnish at the university, but now she wants to brush up her English. We had really interesting talk about Sweden, Swedish literature and languages in general.
T. She’s about 12 years old. She loves cats and books. Currently she’s reading The Chronicles of Narnia. When she told me about it, I realized she looks like Lucy from the movies. Every time she doesn’t know the answer and I tell her the right word in English, she says: “Jo, ano!”
A. He does cross fit like six days a week. Thursday is his rest day. (I have never heard about it before, but now I know.) He loves food and his favourite place he has ever been to is under the sea. (He likes watching fish.) Everybody in this group likes sci-fi, so we talk about it a lot, although we probably don’t use proper vocabulary.
M. He likes fishing and gardening. Sometimes I can’t tell if he’s joking or telling the truth. That’s the same with P. P. looks like he is about to start smiling all the time. I can’t keep straight face when I’m looking at him from time to time.
Z. She’s not my student. I met her during ‘travelling’ event at our language school. She said she was really scared with big nervous smile on her face. I told her not to worry and she did well. She has an unusual name, because her father is from Kazakhstan.
M. He’s maybe the nicest and most polite person from all the people I know. He’s always in good mood. He is a little bit ‘special’ or how to say it. Maybe like Sheldon or something like that. Not socially awkward, but weird in his own way. Everybody likes him, though. He always asks me about my weekend and mood. And he uses fancy English words all the time.
I like my students, I’m going to miss them one day.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)